Vítejte na stránkách Armen - průvodkyně vnitřním světem

MÍSTA SE SILNOU ENERGIÍ V NAŠÍ ZEMI

Je jich mnoho. A protože já jsem jich už za poslední roky navštívila dost, aby mohla vzniknout tato sekce webu, tady je :)

K její tvorbě přistupuju ženským způsobem, nečekejte tedy moc fakta ani teorii z dějepisu. Jde mi spíš o ochutnávku skrz prožitky často až uzdravujícího rázu, které máme na těchto místech možnost prožít. Ráda vás pošťouchnu a naladím, abyste dostali chuť jet na výlet s krásným záměrem něco v sobě uzdravit a vzdát úctu určitému místu. Tím zvyšujete jeho magickou sílu pro další návštěvníky.

Samozřejmě ne všechny vjemy a pocity budete mít stejné, ne každé místo musí být to nejlepší pro vás, ale jsem si jistá, že právě ta pravá si vás přitáhnou. Třeba právě z níže zmíněných.

Pokud máte potřebu sdílet, směle do toho, stačí jen uvést mé jméno. Všechny tyto příspěvky budou i na mé FB pracovní stránce, kde jste vítáni se svými komentáři.

A kdo máte chuť mi za mou energii, kterou vkládám do své tvorby, poslat finanční dar, je to možné na účet 670100-2207563299/6210. Jen prosím uveďte do předmětu "dar". Všech druhů ocenění si velmi vážím a děkuju tímto za vaši zpětnou vazbu.

Přeju vám všem krásné zážitky na cestách,

Armen

PRASTARÁ LÍPA V BZENCI U ZÁMKU

Zámek, jehož současná podoba je z 2. pol. 19. stol, je ve fázi oprav a lípa stojí v zámeckém parku, který sám o sobě je příjemně hustě zarostlá zóna odpočinku.

Kráska velkolistá má údajně 900 – 1000 let, je rozložitá, krásně zdravá a jak už bylo vidět, brzy pokvete.

Prožitek v její blízkosti naběhl hodně rychle a intenzivně, aniž jsme to já i můj doprovod čekal. Prostě okamžitý odblok, pocit mírné zimnice a zívání nastal hned při prvotní vteřině obdivu ke stromu. Celé to proběhlo v jedné minutě, pak se nám ulevilo a nastal ten klid, co chce mít člověk nejlíp napořád :) A to pěkné je, že se prostě vytřepalo to, co právě mělo a vůbec se nezkoumá, co to bylo.

Samozřejmě jako vždy je tento můj zážitek ryze osobní a vy si tam můžete pro vlastní. Možná vám to pojede pomaleji, tak je lepší zůstat delší dobu. Vždyť celý ten park je takový balzám, už jen proto, že se tam zatím neseklo a tudíž ta zeleň tak lahodí.

ZŘÍCENINA KAPLE SV. ANTONÍNA NA PÁLAVĚ

Najdeme ji na modré turist. stezce na Děvíně, po které se vydat znamená mít krásný výhled na další zříceninu – Sirotčí hrádek.

Z kaple se dochovalo už jen kousek zdiva s malým oltářem, nicméně bývalo to velmi oblíbené poutní místo, což je na energii tam znát.

Když se posadíte zády ke stromu na lavičku a dovolíte si plně vnímat, za chvíli zavnímáte laskavou sílu působící tak nějak celoplošně. Jste si víc a víc vědomi sounáležitosti a vzhledem k dalšímu pěknému výhledu, tentokrát i na vesnici a dál až na dálnici, stáváte se pozorovatelem všeho možného pohybu, toho pinožení, z nadhledu a zároveň v tom ponoření a zcela součástí. Je to příjemné, uklidňující místo, hlavně když máte možnost chvilku pobýt sami (mimo sezonu, pondělky kolem poledne, když hrozí déšť, to určitě klapne ;))

VÝHON V BLUČINĚ

Turisticky volnější lokalita, víc než vhodná pro klidné procházky, zato archeologicky dost významná jako pravěké hradiště z doby bronzové. Pro archeology je zejména významným hrob velmože z doby stěhování národů.

Pro mě určitě zajímavá hlavně energeticky. Šla jsem na sklonku podzimu, takže se už brzo stmívalo, a jak jsem se tam tak nějak zapomněla u rozhledny, došlo mi, že když nepřidám do kroku, tak zatmím. A tam se projevila krásně zpomalující, důvěrně příjemná energie místa, kdy mi nohy spíš ztěžkly, zrychlit vůbec nešlo a přesto jsem došla vklidu a zavčas zpět. Je to prostě o pravidle, že beze stresu všechno jde tak nějak jak jít má :).

V jednom bodě projdete i kolem místa bývalé šibenice, ale určitě to v tomto případě není tak, že by energie zasahovala celý Výhon. Jen opravdu malý kousek, a jako vždy platí, že působí na nás nejvíc to, co si připustíme, čemu dáme bejvětší význam. Máme na výběr, na co se ladit.

Můj nejoblíbenější koutek je zátiší se studánkou, která má opravdu chuťově znamenitou vodu.

KAMENNÝ KRUH V KLENTNICI

Cesta k němu není nijak značená, ale na mapě kruh najdete. Přístup není zrovna bezbariérový, protože musíte přelézt plot po žebříku, abyste se dostali dovnitř obory, kde stojí 9 kamenů do kruhu plus jeden tzv. Komunikační bokem (který jsem ale nenašla a jak jsem zjistila, jde to i bez něj). Je dobré vědět, že do 30.11. je vstup pouze do 14h a po tomto datu až do jara je zákaz vstupu kvůli zvěři úplně.

Komplet info najdete na stránce tvůrců pal-ava.cz, kterou doporučuju z vícero důvodů, protože je tam i popsán doporučený postup pro vstup do kruhu, kterého jsem se tentokrát držela. A musím uznat, že na něm mnoho bude, i když jsem vynechala onen komunikační kámen. Působení bylo mnohem víc cítit než dřív, což bylo možná způsobené i tím, že jsem tam výjimečně šla s konkrétním přáním. U každého kamene to bylo jiné, vyzařoval jinak a někde mi bylo lehce, jinde to uzemňovalo, takže naopak. Celé to se mnou pracovalo 3 dny, což se projevilo druhý den fyzickou únavou (jako když makáte v posilce celé tělo), další den spíš nálada dole a pak to odeznělo. Každopádně zážitek je to tam silný.

SKALNÍ ÚTVAR KOVADLINA (u Malče na Šumavě)

Vydala jsem se ze Strašína po zelené, klidným, velmi tichým lesem, kde nepotkáte ani mrtváčka, natož živáčka a po několika kilometrech najednou bác! Vyjevil se opravdu obrovský skalní útvar, který připomíná kovadlinu a podle staré pověsti na ní kovali obři z Obřího hradu (dalšího silového místa těchto hor).

Když jsem se o skálu opřela, úplně jsem viděla, řečeno mluvou tarotu, krále pentaklů, v soustředěném pracovním nasazení. Je tam nádherná, uklidňující, zemitá energie, kde si rádi sednete a odpočinete před další cestou. Stačí trocha fantazie a obry uvidíte taky!

KAMENNÝ KRUH V HOLAŠOVICÍCH

Holašovice už jsem navštívila předloni, ale jen kvůli selskému baroku tamějších domků. Jsou úžasné a rovněž doporučuju, pokud se budete míhat někde kolem Budějovic.

Tentokrát jsem měla zálusk na kamenný kruh, který postavil domorodec pan Jílek, po poradě s panem Kozákem, známým psychotronikem, před 15 lety.

Jedná se zatím o nejsilnější působení, co jsem v kruzích zažila. Stoupla jsem si na vyznačené místo doprostřed ke kameni, zády ke vchodu a celé mně to zalilo příjemnou energií, která mírně vynáší pocitově nahoru a je spíš mužského typu. Je silná, ohnivá, optimistická, povzbuzující a nabíjející.

Pokud už jste tam byli, uvítám tady na FB vaše komentáře s dojmy z působení kruhu a kdo jste nebyli a být máte, už to teď víte ;)

ROTUNDA VE ŠTĚPKOVĚ

Všimla jsem si, jak nám to určitá silová místa nedají zadarmo. Buď na ně musíme vylézt, nebo je objevit nebo na ně dojet úzkými cestami, kde to vypadá, že lišky dávají dobrou. A toto je právě jedno z nich. Vesničku jsem navštívila na podzim a i okolí vypadalo pohádkově. Vedle u starého domku byly před domem dýně, na střeše mech, už čekáte jen Křemílka s Vochomůrkou, odkud vyskotačí ? Do rotundy běžně není přístup, ale když tam chvíli pobudete, rozhostí se až takový mrazivý klid. Hlavně když se jí dotknete. Pocit, že všechno ztěžklo, čas se zpomalil a vy jste v jiné době. V nějaké pohádkové samozřejmě ;))

POUTNÍ AREÁL LOMEC U VODŇAN – KOSTEL JMÉNA PANNY MARIE

Kostel bývá v neděli otevřený, tak jsem měla možnost během cesty na dovolenou si v něm pobýt, dokud jsem si neodpočinula a nenasála, jaký druh vyzařování má.

Energie je příjemně mateřská a po chvíli jsem vnímala v oblasti břicha šimrání, léčení se tedy zaměřuje primárně do oblasti druhé čakry. Taky mi ale chodilo, že místo má svou vlastní inteligenci, proto ho můžete nechat do vás proudit a jen pozorovat, co zrovna potřebujete. Den po návštěvě by se moje babička dožila 100 let a když máme v rodě nějaké výročí, ještě se mi vyplavují zbytkové emoce týkající se daného předka, proto u mě to zaměření do břicha pod pupek, kde se emoce ukládají. U vás to zrovna může být jinak, to poznáte.

KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V KLÁŠTEŘE U NOVÉ BYSTŘICE

Na podzim jsem přerušila svůj seriálek o silových místech článkem o Jemnici, do které mě to nepouštělo. Posléze se ukázalo, že to kvůli právě tomuto kostelu, kolem kterého jsem měla pobýt a který mě donutil po cestě strhnout volant a odbočit k němu (jinak přes zimu jsme spíš než k cestování vně vedeni k cestám dovnitř, proto ta odmlka, a zároveň si trochu i šetřím ruce od psaní, ale čas od času přidám další místo).

Tento kostel mě doslova uzemnil a to tak, že jsem ani, doteď nechápu, proč jsem nevzala za kliku, nešla dovnitř. Energie kolem je syrová, ženská, temnější a mystická. Možná proto mi stačilo se potulovat jen kolem dokola. Však posuďte z fotky, jestli i vy stočíte volant, když pojedete v pohraničí kolem ;)

JEMNICE aneb když nás to někam nepouští

I to se děje. Úplně obyčejně třeba před uzavírky kolem dokola nebo v místě samém a nejednoho to naučí nelpět. Prostě jet jinam, jinudy nebo dál.

A tak jsem měla v plánu v Jemnici navštívit záhadný kostel sv. Víta, ale navigace ho neznala a neměla jsem na to celý den, pouze jsem projížděla na Šumavu.

Projdu se teda městem, třeba to nebude daleko a cestu mi někdo poradí. Poradila jedna milá prodavačka, ale daleko to bylo a jak tam stojím v jejím krámku, dochází mi, že tady to bude prostě spíš o tomto obyč lidským pokecu. A povzbuzení, protože já mám prodejny zdravé výživy ráda, a tak chci, aby existovaly dál.

Pak taky obchůdek je u zámku a ty já tuze ráda. No a ono se pak dál po cestě vyjevilo, proč jsem měla pokračovat a zbytečně se necyklit hledáním sv. Víta. Čekal na mě kostel úplně jiný, a o tom někdy příště.

Chce to holt někdy uvěřit v lehkost a změnu plánu, i když nevidíme cíl plánu nového vůbec. A i tak třeba někoho Jemnice osloví a najde si tam plno svých krásných zákoutí.

MARTINKA – SKALNÍ MASIV NA PÁLAVĚ (aneb urychlovač našeho vedení)

Součástí masivu, který si oblíbili i lezci, protože je fyzickou výzvou, je zároveň výzvou duševní. Hlavně pro ty, co si chtějí odžít něco ze svého vlastního průchodu porodními cestami, protože tady je to ještě intenzivnější než po cestě k Prášil. jezeru. Stačí si vlézt dovnitř úzké soutěsky, součástí níž je kámen Velký Špunt a hned cítíte, jak jste na tom.

Pokud dobře a líbí se vám tam, tak blahopřeju a můžeme se posunout dál. Všimla jsem si už kdysi před pár lety, že mě místo vede k otázce, jaký směr by mi vyhovoval dál. Tenkrát se to týkalo tance, ale vy jistě máte svou oblast, kde třeba teď není zatím vidět. A tak proč to nepojmout jako takový soukromý mini rituál – vejdete dovnitř, naladíte se a prostě zeptáte, jaký je ten směr. Pak už jen počkáte bez nátlaku na situaci, až vám začnou chodit indicie. A ony začnou, toto místo je urychlovač. Sami to urychlíte už tím, že si dovolujete období „nevím a je to tak v pořádku“.

Pokaždé, když se tam vracím, podporuju svým vědomím toto místo, aby tomu, kdo vědomě přijde, pomohlo skrz dobrou volbu ke spokojenosti. Vy můžete taky. Kdokoli může, stačí jen pobýt a poděkovat.

Na Pálavě je spousta míst, která si člověk hned zamiluje, ona je totiž taková ženská a býčí, plně plodná a dávající duši i tělu blahobyt. Vnímám ji jako otevřenou náruč. Pro mě je v kontrastu s další srdcovkou Šumavou, kde je to spíš o štířím mysteriózním působení a kde nám není nic dáno zadarmo. Míněno v dobrém, protože jsou tam prostě zas jiné výzvy a opravdu těžko se někdy vysvětluje, když je to celé o prožitku.

O obou oblastech mám na yt kanále video, koho by zajímala taková má rozmluva i obecnější: Když si nás určité místo přitáhne - o silových i zatížených místech (zejména o Šumavě a Pálavě) - YouTube

PRÁŠILSKÉ JEZERO

Opravdu výjimečné místo, kde už cesta tam je proces sám o sobě. A tak si říkám, kdyby se na ni chtěl někdo vydat, není dlouhá, ale nádherně výživná. Cesta je nejdřív poměrně široká, postupně se klikatí, zužuje a zarůstá, až vás na posledním úseku přinutí být totálně v tady a teď, protože se soustředíte na každý krok. Nápadně mi to připomínalo pocity z průchodu porodními cestami, příroda je tam ve své syrovosti skvostná.

Poslední krůček, otevírá se mi pohled na jezero a padá brada. Totálně mě ta síla tam ochromila, doslova přikovala k zemi. Třicet tisíc let a pocit spojení s pradávností, s nejhlubšími kořeny. Chtělo se mi jen být a abych nikdy nikam už nemusela, dýchla na mě snad celá historie planety, a to i díky lehce mrazivému větříku, který byl na červen tak překvapivý.

Na Čertově a Černém byl ten pocit pradávnosti a temnoty taky, jen Laku jsem vnímala prosvětlenější, s napojením o něco víc nahoru než dolů. Všechna ledovcová jezera na české straně pohoří stojí za návštěvu, i když ta dvě nejznámější jsou zároveň i nejnavštěvovanější a míň klidná.

RAJHRAD A RAJHRADICE - Benediktínské opatství 

Rajhradský klášter, postavený na kůlech v bažině, na místě původního slovanského hradiště a s otiskem Santiniho, má jiné působení zvenku a jiné uvnitř kostela. Na nádvoří je energie klidná až trochu povznášející, příjemně zpomalující. Dovnitř se mi tentokrát (ač jsem tam byla mnohokrát) nechtělo. A vlastně ani předtím nikdy moc ne. Vnímám tam příliš kadidla, příliš jakéhosi odéru, na první vjem nepříjemného. Divná tíha po vstupu dovnitř, ale přiblížily jsme se k oltáři, tam nám to oběma (vzala jsem si doprovod, což mi potvrdilo, že působení může vnímat víc lidí stejně) zpomalilo nohy, jako by nechtělo nechat odejít příliš rychle. Při tom šourání zpátky jsem ucítila výraznou bolest na hrudi, jako když mi neviditelná ruka hrábne do hrudního koše a něco vyjme. Vyznělo to nepříjemně a vydrželo až domů, ale pak jsem zjistila, že odešlo zas jen něco ze smutku minulosti, ve významu karty Odpoutání z oshovek. Prostě každé místo s člověkem zatřepe jinak, ale pokaždé něco odejde a novým se nabije. Něco uzdraví.

Jeden z milých tamějších obyvatel řádu nás pustil na dvůr a zavedl k nenápadné kapličce Panny Marie Rajhradské, co dřív stávala na nádvoří a o které jsem věděla od Honzy Betka (pro inspiraci - jeho stránky Homosignum.cz). Paradox, že já to mám kilometr od domu a o kapličce se dozvím od někoho, kdo to má tak sto padesát :) Socha má zajímavý výraz, tak nějak mladší a živější, než jsem dosud vídala jinde.

No a Rajhradice? Energii tady nechám posoudit jiné, ať své rodné vsi nenadržuju, nicméně rovněž se jedná o bývalé hradiště, kde se za Velké Moravy rituálně pohřbívalo. Byly tady nálezy hrobů bohatých velmožů, na rozdíl od Rajhradu a sousedních Popovic, kde šlo o občany méně movité. Další nálezy pak sahají až do pravěku.

Na jejich místě teď máme mokřad, kam se chodíme koupat a na nějž je vidět z blízkého kopečku, kterému říkáme Babylon (nebo spíš Babec). Jak přesně název vznikl netuším, ale zřejmě odkazuje právě na vykopávky, co se tady našly, a tak nějak časově už to naši spoluobčané zařadili jinam :)

SVATOBOR U SUŠICE – Studánka Pod Svatoborem

Potkáte ji na červené turist. stezce ze Sušice na Svatobor. Celá oblast kolem tohoto vrcholu je věky pokládána na léčivou, ale nedá mi nevypíchnout právě tuto vodu.

Do ochutnávání různých vod jsem úplný blázen, ale vodu tak lahodnou, jako je tady, jsem ještě nepila. Od prvního doušku mě to nutilo pořád pít víc a víc, a to jsem ten typ, co má žízeň málokdy. Překvapilo mě hlavně, jak voda okamžitě hodí člověka do změněného stavu vědomí a podporuje pocit sounáležitosti se vším okolo. Byl to snad můj nejrychlejší sešup do meditativního stavu vůbec. Ona tak tam působí celá oblast (a na mě celá Šumava), jen cítím, že tato voda má ještě něco navíc a kdo to k ní má blízko, má štěstí :)

KŘTINY aneb to nejvíc máme často nejblíž ;)

Přijíždíme po úzké, hrbolaté asfaltce a najednou pohled strhne obrovské dílo, o jehož velikosti se mi ani nesnilo, protože fotky na netu zkreslují. Velikost fyzická, zastiňující naprosto všechny domečky a stavbičky okolo a velikost ve smyslu nádhery a impozantnosti poutního místa. Velikost jeho architekta, vodnářsko-rybího génia, který ctil posvátnou geometrii, (nejen) čímž se jeho dílo automaticky stalo léčivým, mi shodila bradu dolů.

A ještě o něco víc hlavně po vstupu dovnitř. Interiér „pracuje“ s celým tělem, prostupuje ho a dává do řádu celkově. Měla jsem vizi skládání kostiček tak, jak mají být, a když jsem chtěla toto vyjádřit v oshovkách, nemohly jinak nez předhodit kartu Integrace. Ten pocit je uchovatelný opravdu na dlouho, i po návratu domů, ale není to nutné, protože člověk nějak ví, když se něco důležitého v něm vrátí na své místo.

Největším prožitkem bylo uvědomění (ne první, ale znova silné), že jsme to právě my lidi, co zesilujeme tato posvátná místa. Jako antény nebo vodiče. Svou pozorností, údivem, vděkem, dobrým záměrem nebo jen prostým bdělým bytím. A to jak tvůrci díla, tak návštěvníci. Toto pak odlišuje jednotlivá místa od sebe v síle jejich energetického působení.

Nakolik to ovlivňuje stavitel svým záměrem a úrovní vědomí a nakolik pak po staletí dál poutníci, je předmětem a nějakou dobu ještě bude, mého zkoumání a vlastně nevadí, když zůstane bez odpovědi.

Uvnitř mi ze všech prvků nejvíc udělaly radost rovnoramenné kříže v malbě u svící, protože zcela svým působením zastřely ten starý útrpný církevní artefakt tak, že jsem ho musela hledat, jestli tam vůbec je. No je tam, ale vliv nemá už žádný. Ne na tomto místě, které nekompromisně dává možnost propojit se s duchem (ne že by to jinde nešlo, jde to i u mytí nádobí, ale někde to jde snáz) a usmát se nad pošetilostí a dnes už i průhledností dřívějších manipulací tamté instituce.

Ze mě definitivně spadla dřívější pachuť při návštěvách kostelů (poutních míst) a otevřela se mi nová oblast, resp. nová možnost, jak na ně nahlížet a návštěvu si užívat.

STRAŠÍN NA ŠUMAVĚ

Nebyla jsem dřív tak úplně pochůzkář po kostelích, hlavně proto, že tam cítím pachuť určitých církevních bludů a počinů, které nejsou v souladu s tím, čím je pro mě božství.

Ale jala jsem se to v sobě změnit a vnímat jen architektonickou krásu a energii místa a kostel Narození Panny Marie je naprosto fascinující. Je krásný. Vnímavější ucítí výjimečnost místa rychle, jeho jemnou energii, hlavně když postojí vzadu u skály u kapličky s výklenkem - místa zázraku, kde podle legendy ze skály vytryskla voda.

Přítomná síla je mariánského působení, tedy jemná, ženská, působící na srdeční oblast.

A ten klid tam.

KAMENICE NAD LIPOU

Ve městě je pěkný, opravený zámek, bez průvodce a s výstavami. Ač mám velkou slabost pro krásno tohoto druhu, to nejvzácnější je prastará lípa v přilehlém malém parku, jejíž stáří se odhaduje na 900 let (resp. odhad je 700 - 900, já se nacítěním přikláním k nejvyššímu věku). Jak se i hezky dostala do názvu města, co?

Jdou zvěsti, že pod ní sedával i Jan Žižka, ale totéž se říká o dubu v Náměšti, tak nevím - aby to nakonec nevyznělo, že víc seděl než bojoval :-D. Nicméně ta představa, že pod stromem odpočívá a plánuje strategii, není nijak ustřelená.

Když si k ní stoupnete nebo ji obejdete a pobudete chvíli v její blízkosti, je to až neuvěřitelné přenesení do stavu bez myšlenek, bezstarostnosti a síly zároveň. Nastoluje automaticky úctu k ní jako k živé bytosti. Vlastně obdiv k životu celkově. A rozjíždí fantazii, co všechno tam "viděla", za ty věky. Říkám si, jak skvělý čaj z jejích květů asi je a už teď vím, že jednou se tam kvůli tomu zastavím i v červnu.

Víc než moje slova, kterých se často nedostává, když člověk něco mystického prožije, je lepší brát si tu esenci z fotek, abyste si zhodnotili, jestli je to místo pro vás. Některá místa nás totiž k sobě nepouští, protože co je vhodné pro jednoho, jinému zrovna nedá tolik.

Jedna organizační o Kamenici na závěr - dostat se z města směrem k nám na brněnsko momentálně (tedy 24.9. 2022) znamená se proplítat opravdu úzkými uličkami, tak se nenechte odradit, jinak si kroužení zbytečně prodloužíte. Ale domorodci umí skvěle navigovat :)

Příjemné a přínosné cesty všem!

STŘÍLKY

Méně známá obec, na kterou jsem narazila díky přednáškám Pjéra (Petra Knotka), ale vydala se tam na výlet, protože mě něco přitáhlo.

Je tam zámek v soukromém vlastnictví s pěkným parkem kolem, vzácný barokní hřbitov a zřícenina hradu Střílky, ze které ale už skoro nic nezbylo.

To pro nás hlavní místo je ale ukryté v lese a jmenuje se Čertovy kameny. Jakmile je čert v názvu, okamžitě zbystřím, protože se říká a je to silně pravděpodobné, že název prosadila církev, aby odradila své věrné od uzdravování se skrz napojování na silná místa. V tom místě je les opravdu pocitově tmavší, ale energie je klidná a zemitá. Jako každé léčivé místo, i toto poukáže na fyzickou bolístku, tak mi po cestě od nich rozdělalo kolenní vaz, který se neozval už asi 3 roky. Přenesla jsem vědomí víc do nohou a dovolila si toto uzemnění, které mi bylo nabídnuto, spolu se záměrem, že už je to v pořádku, a do minuty bylo hotovo. Následně jsem to uchopila, že každý nepěkný pocit v nohách je připomínka, že jsem moc v hlavě nebo moc rozlítaná, tudíž míň vnímám tělo (to víte, teď ten Mars v Blížencích, ten moc nepostojí). To není nic nového, to víme, ale není nad hlubší uvědomění. A pak ještě nechat vytanout tu potlačenou emoci, která se do bolístky vrazila, což si vezme nějaký čas. Proto je fajn jít sama a moct se soustředit plně na sebe.

Jeden z kamenů se jmenuje Žába, jak se dočteme na info tabuli, ale schválně mrkněte sami – mně to hned evokovalo žraloka s doširoka otevřenou tlamou. Že by každý viděl to, co je pro něho zrovna aktuální a přináší důležitou zprávu ;)