Velmi mě těší, že čtete moje příspěvky. Sdílení mě baví. Pokud i vás, můžete je sdílet dál v nezměněné podobě s uvedením mě jako autorky kdekoli cítíte, že můžou inspirovat.  Další články najdete v sekci Silová místa naší země.

Velmi si cením vašich finančních příspěvků na účet, co mi posíláte jako odezvu na mou energii, co sem i na Youtube a FB vkládám. Jestliže vám tedy moje tvorba pomáhá, vaše energie zpět touto formou je vítaná. Do předmětu prosím dejte "dar".

Děkuji vám.

STRACH DÁT NAJEVO EMOCI VZTEKU (A LA RADŠI JSEM POTICHU, ABYCH HO NEZABIL/A)

Rychle po sobě se při sezeních třikrát zopáklo tohle téma konkrétního strachu, tak přišla chvíle se na to mrknout, kdyby tady byl ještě někdo, komu se může pohled zvenčí hodit.

Astrologicky máme velmi napěťové dny, které ale mají vést k průlomu a že jsou teď emocemi zatíženy víc játra a žlučník (ač toto období dle TČM běžně náleží tuším plicím a tl. střevu), mi pověděla příroda sama, protože u nás je tráva posetá pampališkami jako na jaře.

Argument pro potlačení hněvu zazněl naprosto totožný na všech sezeních – radši budu potichu, protože bych toho člověka musel/a zabít, Mít strach dát najevo, že nás něco štve, že už byly překročeny únosné meze, znamená v prvé řadě vztek potlačit. Začneme teda uvědoměním, že vůbec vyvstává. Jakmile jsme emoci zachytili, ať je jakkoli silná, dovolíme jí plně v těle být. Je lidská a přirozená, i když do nás autority duly opak. Pokud je toto ještě příliš velká výzva, je možné se do situace vrátit později doma o samotě a vztek procítit, nebo se objednat na sezení, kde máte podporu a prostor pro prožití.

Jakmile už jsme prožívání vzteku natrénovali, určitě přijde další situace, které budeme čelit, abychom mohli dát najevo, že takto teda ne. Protože už víme, že my nejsme tou emocí, ona jenom vyvstane a prochází námi, nemůže nás už ovládnout. My jsme samotným bytím (vědomím), tím, kdo pozoruje, co se to odehrává. Přesto může reakce na chování druhého být silná, nevadí to, prostě to je potřeba prubnout a ohradit se. Jinak se nic nezmění navenek, ale my se změníme v chodící papiňák, který pak vybuchuje všude kolem, jen neudělá přítrž tam, kde by se hodila. Úlevné je si připomenout, že když se něco přežene, dá se i omluvit. A někdy ani to ne a je to tak v pořádku.

MUSÍŠ NA SOBĚ POŘÁDNĚ MAKAT, PROTOŽE POŘÁD NEJSI DOST DOKONALÁ?

Tak nějak to připomíná plnění pětiletky. Namísto splavného bytí v oblasti sebepoznání nám program zdokonalování vnutil do krásného procesu pachuť vlastní nedostatečnosti. A co víc a hůř, tento se tváří velmi reálně, je zažraný až tak, že jsme (byť někteří naštěstí jen na chvíli) uvěřili, že jsme vlastně špatní. Ve chvílích, kdy vykoukne na sezení nebo při konstelaci zraněná část (např. vnitřní dítě), program nám vnutí myšlenku, že jsme asi na době málo makali, že nejsme ještě dost a měli bysme se zlepšit (postavit si deset dalších konstelací, navštěvovat meditace častěji a znásobit i počet sezení na turka za zpěvu Ooommm).

Jenže ono už z logiky věci, terapie jsou na to, aby se tyto zraněné části vždy ukázaly. Terapie je hledá, jenže kde je pak jejich přijetí? Přijetí všeho, co uvnitř objevíme? Kde je postoj „aha, je tady, ta malá holčička/kluk, má ty a ty emoce a stavy a je to tak o.k., může to tak být a já žiju i s tím dál“. Není tam ale ani vyzdvihování jedné části nad druhou, protože toto dítě nebude u kormidla naší lodi. Ono se o to pokusí, když je mu spuštěna bolest, na kterou něco brnklo, ale my jako to čiré vědomí (můžeme to nazvat i ten pozorující) to zachycujeme a bereme si tím řízení do svých rukou. Bez potlačování i bez podléhání.

Co objevíme uvnitř není uviděno proto, aby se to měnilo, ale v první fázi se to má přijmout, ať je to cokoli. Je to tam. Někdy si mockrát musíme uvědomit, že se jedná o program a že s ním nemáme nic dál dělat, že stačí uvidět a nejednat v jeho prospěch, pokud už to jde. Když to nejde hned, nevadí, podaří se přístě. Nebo přespříště, ale jednou určitě.

A moje osobní panenská vsuvka, když máme dnes tolik proaspektovanou Lunu v Panně – už dlouhou dobu bděle trénuju zvědomování si, že nic z toho, co dělám, nemusí být perfektní (rozuměj podle programu perfekcionismu). Dřív bych některá videa, co vkládám, vůbec nevypustila. Nebo bych je předělala. Dnes vidím, když to nahraju, všechny nesrovnalosti, a přesto je tam nechávám. Prostě se učím se nesnažit o dokonalost, protože ta už tam je, právě v tom, jaké to je.

JSME ZODPOVĚDNÍ ZA SVOJE MYŠLENKY A EMOCE?

A je to reálně možné ovlivnit, jaké myšlenky proběhnou hlavou a jaká emoce vyvstane, když nám někdo šlápne na kuří oko? No přece není! Samo to přijde, samo odejde. Naše zodpovědnost je, když už nás to trkne, myšlenky dál nepitvat a emoce nechat projít. Ani v jednom neulpívat, ani jedno nepopírat. Stále se vracet k tomu přesahujícímu, co je tam pořád, a to je vědomí (božství, duch, stvořitelská síla,...mnoho názvů pro jedno). To je náš prazáklad, to jsme a tolik jsme to vytěsnili! Je čas se vracet do pravdy, krok za krokem a když se zapomeneme, buď v myšlenkách, nebo v emocích (a komu už se to nikdy neděje, že?), nevadí. Svatí zůstávají v nebi, my tady na planetě se učíme opakovaným uvědomováním

„TY SI TO STEJNĚ PŘEKROUTÍŠ PODLE SVÝHO“

Když přestanete jít na ruku starým nastavením na základě strachu a poctivě se mu postavíte tím, že ho uvidíte, prožijete a postupně integrujete, neznamená to, že to celé vaše okolí uvítá. Naopak, ono se cítí ohroženě, že je něco jinak. Chováte se jinak, což provokuje u druhých jejich programy. Neumí si vysvětlit, že vaše komunikace neplyne podle jednoho mustru, ale naopak vaše reakce jsou vždy dle toho, jak vás to vede. Nefunguje to tak, že si programy druhých řeknou – tak my teda vypadneme a necháme tě být, když ty jdeš touto jinou cestou.

Co šlo ještě před pár lety přikrýt, přivřít oko a tolerovat, je teď nemilosrdně vynášeno a není to příjemné nikomu z nás (resp. našim starým přesvědčením). A uvědomuju si, že jsem toto psala už kdysi a teď vidím, že přituhuje víc a víc. Rozevírají se nůžky, takže se běžně děje, že na jedné straně se pobavíte úplně v pohodě s někým, kdo ani neví, že jede v programech mysli a pak s dalším ve stejné hladině vědomí to úplně zakřeše a dozvíte se třeba „že si tu pravdu stejně překroutíte, jak se vám hodí“.

Jak to teď píšu, tak mi chodí, že blíž k uvidění pravdy (můžeme tomu říkat prvotní procitnutí) má ten, kdo už je tak naštvaný na život, že vás takto nařkne. Mysl toho člověka je zatím ovládnutá strachem, ale jakmile se to vyhrotí už příliš, nastane průlom.

Je dobré to neotáčet proti sobě a nebrat si to osobně. I když ono to zabolí, když jsme v kontaktu se svou citlivostí. Možná postačí si vzpomenout na dobu, kdy i nás rozum takto drtil. A snaží se čas od času znova a znova, hlavně se navyšuje před každým naším dalším průlomem do klidu.

TAH NÁSLEDOVAT NAŠE BLÍZKÉ ZEMŘELÉ

Při velké navázanosti na blízkého se může stát, že po jeho smrti máme nevědomé tendence ho následovat. Zůstává přítomna lítost a sentiment i po delší době, pocit, že je člověk v těle jen napůl, že jen přežívá, že je v šedi a nic už není jako dřív. Zejména pokud se to děje v mladším věku, kdy ještě nedospělému umírá rodič.

Vypozorovala jsem, že když se to vyhrotí, tak to třeba pak vede k sebevražedným myšlenkám nebo úrazům a nehodám, jak silný může být tah odejít za milovaným pryč odsud.

Sama jsem zaznamenala, když umřel děda, zvláštní tendenci naprat to autem proti zdi, ale protože už jsem byla dost bdělá, za vteřinu mi přišlo, proč tato myšlenka, a že ji nemíním rozvíjet. Nicméně i tak jsem hodně velkou část smutku zabalila „napotom“ a doprožila až později, protože naráz to tehdy nešlo. Nadávkovat si to je taky v pořádku a taky na to nebýt sám, pokud jsou emoční vlny příliš silné.

Pokud se tady někdo z vás poznal v tom, co píšu (a možná to píšu pro jednoho, protože je to dost specifické), tak ta uzdravující věta, vyřčená několikrát od srdce a nahlas, je: JÁ JSEM ŽIVÁ, V TOMTO FYZICKÉM TĚLE, NA TOMTO SVĚTĚ A TY JSI MRTVÝ, MIMO TĚLO A V JINÉM SVĚTĚ. Nebo nějak podobně, jak vám sedí do pusy nejlíp. A jen sledujte, jak na to reagujete v těle, protože to nikdy nelže. Nechte projít vše, co se emočně i myšlenkově uděje a zopakujte. Může to být proces, ale nemusí být dlouhý.

Jen pokud by se to moc nehýbalo, je dobré vyhledat pomoc nebo (pokud se na to cítíte), si s duší blízkého promluvit a zeptat se, jestli bylo něco nevypovídané. A naslouchat a mluvit.

KDY VÝKLAD MŮŽU A CHCI UDĚLAT A KDY NE

Protože se tak zhruba jednou ročně vyskytne objednávka výkladu, na kterou nemůžu odpovědět kladně, vždy jsem si řekla, že o tom nemá smysl psát. Ale dnes mě to ponouklo k zamyšlení a shrnula bych to nějak takto:

Při výkladu stále zůstává zodpovědnost za budoucí postoje a činy v rukou objednávajícího a dávám si pozor, abych ji na sebe nepřevzala. Výklad nastiňuje příčiny, přesvědčení a postoje, které člověka dovedly do situace, ve které je a též ukazuje vnitřní cestu ke změně.

Nevyhýbám se praktickým otázkám, ale dávám na ně odpovědi z duchovního hlediska, nedostanete tedy přesný návod od A do Z, jak a co udělat prakticky.

Konkrétně to třeba vezmeme na příkladu bydlení. Otázka, na kterou karty ani horoskop ani já neodpovíme, zní „KAM PŘESNĚ SE MÁM ODSTĚHOVAT“ nebo "KDY SE PŘESTĚHUJU", protože nejsem věštkyně a ani to nebudu vymýšlet za vás. Odpovím spíš na otázky typu „CO MI PŘINESE, KDYŽ SE ODSTĚHUJU VS KDYŽ ZŮSTANU KDE JSEM“ nebo „MÁM DVĚ MÍSTA K BYDLENÍ NA VÝBĚR, CO MI KTERÉ PŘINESE“. Úplně ale ve svém živlu jsem v otázkách „PROČ SE MI NEDAŘÍ NAJÍT BYDLENÍ A CO S TÍM UDĚLAT UVNITŘ SEBE“ anebo „PROČ SE MI NEDAŘÍ PRODAT BYT“ apod. Na dva posledně jmenované dotazy je adekvátní i online sezení, protože mám opakovanou zkušenost, že už jedna terapie umožnila prodej a ušetřila tak spoustu času i peněz. Vždy ale záleží na vývojovém stupni klienta. Máte tedy na výběr, ale je možné se zařídit i dle výkladu a posunout se dál.

JEDNO STĚŽEJNÍ TÉMA KOLEKTIVNÍCH VÝKLADŮ

Před dvěma lety jsem ucítila tah věnovat se i kolektivním výkladům, a i když jsem nevěděla hned, proč to má být, poslechla jsem. Jeden důvod byl ryze praktický a fyzický, a to únava mých karpálů od psaní, kterou mívám občas i teď. Výklady psaní trochu omezily, čistě pro moje dobro, nicméně odpočinek mi pomohl a přesunula jsem část pozonosti zpět ke psaní.

Dalším důvodem výkladů bylo prozkoumání jiné skupiny lidí, než běžně vyhledávají moje služby, prostě taková sonda do kolektivního vědomí a podvědomí. Zatímco ti, co přicházejí na sezení, mají hodně rozličná témata, od nemožnosti prodat dům po potřebu vymanit se ze starých programů matriarchátu, kolektivní výklady hodně často, až převážně, ukazují jedno stěžejní téma – opouštění nezdravého vztahu, kdy žena byla spoutaná citovou závislostí k muži (a naopak) a tyto nezdravé vazby opouští. Má to různé kulisy i postavičky, ale příběh je pod nimi stejný.

Jistě, je to nabíledni, výklady sledujeme hlavně my ženy a vztahy jsou pro nás to nejdůležitější. Nemůžu to ale nedát do kontextu astrologie, protože nejdřív jsme měli osu karmických uzlů ve znameních Býk/Štír a teď už víc než rok Beran/Váhy. Štír i Váhy jsou nejvíc vztahová znamení a jejich stinné stránky jsme si měli integrovat tak, aby nás mohly přestat ovládat a mohlo dojít k rovnováze, tedy začlenění Býka a Berana. Do Berana teď míří ona pověstná střelka kompasu, tedy do prosazení se, převzetí svého místa na světě, převzetí zpět svých kompetencí atd.

Vynořilo se za poslední roky taky ještě víc téma vztahu s narcistním protějškem, začalo se víc skloňovat slovo „psychopat“ a určitě už je osvěta taková, že hodně probouzejících se nejen snáz uvidí tuto pokřivenost vně, ale přizná si ji i uvnitř.

Kolektivně se opravdu děje vymaňování se, a i když si někdy zazoufáme, že ten svět vypadá jak vypadá, protože to tolik není ještě vidět, možná si každý za sebe jen uvědomme, kde jsme byli před deseti lety, kde před pěti a jak jsme na tom teď. Protože to můžeme porovnat a má to pro nás smysl.

KDYŽ SE CÍTÍME DOBŘE A ZÁŘÍME,

což teď v létě a ve Lvu je nabíledni a nakažlivé tím pěkným způsobem, hodí se i vědět, že to přitahuje ty, co ještě nedosáhli sami na tento stav, ale rádi by.

Tady je širší škála, jak to může probíhat, jedno je ale společné, a to udržet se v sobě tak, aby nás to nevykolejilo. Je mnohem snazší se tak cítit u moře nebo v lese a udržet se ve svém středu, než když s náma navazuje kontakt víc lidí ve stavu nespokojenosti nebo neštěstí. Líp se to otevřené srdce udrží, když jsme i uzemnění a pro někoho je dobré si uvědomit, že než jít příliš vysoko do všeobjímající lásky a chtít se tam držet stůj co stůj, stačí zůstat poněkud „níž“, kde jsme si víc jistí.

Jako vždy píšu z vlastní zkušenosti, kdy jsem vystřelila teď o víkendu pěkně nahoru do pocitů blaženosti a okamžitě to přitáhlo energie, které mě srazily dolů. Nevadí to, je to vlastně jen to pověstné vychýlení kyvadla příliš na jednu stranu a následné dorovnání na stranu druhou, jen kdo by stál o neustálé extrémy, že...

„TO BYLA ZKOUŠKA, JESTLI PROJDU A USTOJÍM TO“

je komentář, který padá na sezení v souvislosti s opakující se situací klienta a já bych tam ráda pojmenovala to, co může být za tím nespatřeno.

Jistěže se nám dostává zkušeností, které patří k životu na této planetě, nemůžeme se jim vyhnout (např. povinná školní docházka jako jedno z pekel, ale všeho do času i v tomto případě), rozchod nebo smrt někoho blízkého. Jsou tu momentálně dané zákonitosti, potud je to jasné.

Ale někdy si nemusíme všimnout, že si nabíháme na lopatu tak nějak víckrát za sebou, jen se trochu mění kulisy a osoby Ježibaby, co nás do té pece míní hodit. Pořád máme pocit, vlastně je to útrpnost, že musíme procházet zkouškama. Jako bychom měli pořád někomu (ale komu?) dokazovat, že to zvládneme. Přitom je za tím jen pocit těžkosti a stále dokola stejné stavy, stejné emoce i myšlenky, když se to děje.

Podívala bych se, jestli se mění postoj a jestli už jsou přítomny aspoň mžiky nadhledu a pokud ještě ne, tak nezbývá než to poctivým ponorem do sebe plně prožít, uvědomit si program útrpnosti a potřeby boje a dokazování, a pak taky, jakmile je to odhaleno a prožito, nedovolit myšlenkám stále znova naskakovat do starého kolečka. Myšlenky to budou zkoušet, ale naším úkolem je jim nevěřit. Jen je nechat plynout.

Takže ne vždy je ona zkouška v tom, že tím musíme projít. Někdy je v tom, že máme odhalit, že máme už pustit program, který spíš vrhá do utrpení, než do zkušeností, které jsou obohacující. Zcela konkrétně – pokud vám chodí do života manipulátoři a vy už si po padesáté říkáte, že tím projdete, přijmete je do života a ustojíte to, je čas položit si otázku: chci to tak dál?

SETKÁNÍ S FALŠÍ A NEUPŘÍMNOSTÍ

Neptun zaseklý v mlze posledního stupně Ryb, šinoucí se zpět, vynáší trochu víc toto téma. Je to takové nenápadné, zakryté tzv. dobrými úmysly, a tudíž pěkně slizké. A ne že by Merkur, který už taky couvá, nějak výrazně podpořil jasnost v komunikaci, ale zas je dobrý čas na revize všeho druhu.
Když se toto setkání děje a my sami v sobě nechceme tomu jít na ruku, nejlíp je se prvně zeptat – kde sama se sebou nejednám fér, je něco takového? Protože i když se snažíme, jsme na cestě a občas prostě trochu uhneme, tak nám to někdo přijde jen ukázat. Pokud se žádná odpověď nevyjeví, možná ji nevidíme nebo je v tom jenom úkol danou situaci nebo člověka zanechat jeho osudu a jít.
Pak mi chodí ale ještě jedna varianta, kterou jsem si včera prošla a ta je už trochu potěšující (ne že bych milionkrát předtím ale nezažila výše popsané, že ;)). Přijde to znova jen proto, abychom si uvědomili, že už nás to nevyřadí šokem ze zrady a podrazu na půl dne jako dřív, ale že to prostě jen sledujeme, vidíme, co se děje, čelíme tomu člověku a necháme jen tuto vědomou pozornost pracovat. Samozřejmě probíhá i vytyčení hranic, že to nahlas pojmenujeme. Ale není tam už ovládnutí emocí (a pokud je, ani to přece nevadí, je to „předfáze“) a tyto nepřijdou ani potom, protože byly potlačené. Okamžitě nabíhá zároveň i soucit, že ten člověk se nás snaží ošidit, protože tak hluboce opustil vědění, že je o něj postaráno. Toto vše probíhá zároveň.
Nakonec se ještě může stát, že zjistíme, že se situace otočila v náš prospěch a o nic jsme nepřišli – naopak zůstává dobrý pocit poctivého projití kolem bažiny, kterou jsme sice uviděli, ale nezabředli.

 

KDYŽ SE DĚTI NEDOKÁŽÍ SMÍŘIT S ROZVODEM,

což bývá jedním z témat na sezení, ve skutečnosti se s ním nesmířil jeden z rodičů. Dítě mu pak odráží toto nepřijetí, a to se může dít různě, např. trucováním, výčitkami, sabotováním společných aktivit, stažením se do sebe a nekomunikací apod.

Než by rodič hnal dítě rovnou k psychologovi, bylo by větším přínosem nejdřív projít vlastním emočním procesem až k přijetí, že je, to co je. Nejčastěji je tam pocit viny, že se vztah rozpadl a že to dětem ubližuje. Neubližuje, pokud jsou rodiče každý ukotven v sobě, přijímají se se vším tím, co rozchod/rozvod přinesl a dítě může zažívat jejich autenticitu. Ono samo pak vyjadřuje a prožívá takto i své stavy.

Je určitě na místě pomoci dítěti, aby tyto stavy byly snesitelnější, ale takovou formou, která ho co nejmíň stresuje. Dát mu homeopatika nebo bachovky je určitě dobré, pokud v to rodič věří a dítě souhlasí. Jako problém vidím návštěvu terapie nebo psychologa s přístupem rodičů a la „s děckem je něco blbě, udělejte něco, ať je to lepší“, protože přesně tak se bude cítit, pokud ho rodiče označí jako zdroj potíží, aniž by prvně řešili sebe a končící vztah.

Chování dítěte je naopak dobré vzít jako lakmus a nechat si zrcadlit, jestli už je zahojeno v rodiči vše tak, že funguje nové uspořádání v rodině. Zároveň pomůže si trvat na svém, takže pokud např. žena opustila otce svých dětí pro jiného muže, se kterým to klape, tak nechť si pěkně drží své právo na lásku a laskavě vymezí svoje hranice směrem k dítěti, které je potom akceptuje. Když je pevnost v dospělém, je zdravý respekt v dítěti.

KDYŽ JSTE POŘÁD LASKAVÍ K DRUHÝM A ONI K VÁM NE,

jednoho dne vás to zarazí. Jestliže už vám nestačí ta stará písnička o těch zlých tam venku, přijde čas se zadívat hlouběji, proč se to opakuje. Když jste pořád laskaví k druhým a nedovolíte si vyjádřit svůj názor a nesouhlas, čeho se tam bojíte? Co by se stalo, kdybyste to udělali?

Je to vlastně nelaskavost vůči sobě, tudíž ta je odrážena jako v zrcadle druhými. Nefunguje to tak, že si lze zajistit pěkné chování tím, že se budete chovat pěkně pořád a ke všem, i když oni jsou hrubí. Funguje to tak, že se zvenčí ukazuje, jaký vztah máte k sobě uvnitř. A známe to všichni, že jsme k sobě někdy necitliví, tak je celkem fajn si to uvědomit a za párkrát zjistíme, že se to změnilo. Pak se změní i okolí, nebo z něj odejdeme jinam my.

ZÁMĚRNĚ VYMĚŇOVAT NEGATIVNÍ MYŠLENKY ZA POZITIVNÍ?

Je to jedna z cest a proti gustu... Ale pokud se vám to nezdá, je určitě o něco splavnější způsob, který nesežere tolik energie a nezažene vás do tíhy. Namísto složitého přemýšlení, jaká myšlenka by mohla být tou správně pozitivní (celý ten způsob je vlastně jen z hlavy), je přirozenější jen prostě vnímat, co se děje v hlavě, nijak tomu nebránit, ale zároveň přesunout pozornost do celého těla, nebo do určité části (třeba srdce) nebo na svůj dech. Vždyť každý poznáme, jaké myšlenky jsou nepříjemné a to stačí. Nemá to být zbytečná hokna, ale zvědomování si, co se v děje uvnitř nás. Víc jde o vnitřní ticho, odkud samo vyvstává to s námi souladné. Nemusíme na sílu opakovat afirmace, kterými bychom akorát znásilňovali přítomnost a přesvědčovali sami sebe o opaku.

Stačí vnímat a nebránit nitru se projevit.

MANIPULÁTOR, JEHO TRIKY A NAŠE MOŽNOSTI

Když mi přicházel do života manipulátor, kontrolka upozornění zablikala v první vteřině. Měla jsem tu výhodu, že jsem se s tím setkávala po několik životů (jak v sobě tak vně) dost intenzivně, tudíž jsem se nemusela v tom ráchat, než bych teprve přišla na to, oč jde, a předtím se nechávala dlouze namotávat do tenat jeho technik.
Byly průhledné. Krom toho je tato energie pro energetika tak nepříjemná, až smradlavá. Naprosto ovládaný strachem, protože pokud ne, není důvod manipulovat a člověk si jde za svým přímo a rovnou. Nepíšu teď o tom, že každý známe strach, je přirozenou součástí naší zkušenosti tady a pokud jsme poctiví, hledáme cestu, jak se k němu postavit. Je rozdíl mezi postojem „mám velký strach, uznávám to a nechci, aby mě ovládal, proto s tím stavem něco dělám“ a postojem „jdu přes mrtvoly, abych si nasytil svoje potřeby a strach zahnal“. Připomínám, že tento druhý postoj je často nevědomý, protože prostě ještě nepřišel čas prohlédnutí.
Než ale strávit roky omlouváním nevědomosti druhého a trpět, je férovější zaměřit se na to, co to má dát nám. Pokud jde o situaci, kde nechceme hned utéct, jde to vzít jako trénink k sebeposílení (když máte fajn práci a v kolektivu se vyskytne nový kolega tohoto typu, třeba nemusíte hned nosit výpověď).
Je to případ od případu, jako vždy individuální. Proč a co bylo, uvidíme vždy až zpětně, protože situace nás donutí sebrat sílu a udělat kroky, které bychom si mysleli, že nikdy neuděláme.
Protože manipulátor si jde tvrdě za svým, nezajímá se o potřeby a pocity druhých. Vykrucuje se, lže, nasazuje masku sympaťáka a slibuje, aby jakmile to bude možné, to proměnil ve svou výhodu, když slíbené nesplní. Hraje na náš soucit a neochotu být pevní až tvrdí tam, kde by se to hodilo. Jakmile se ohradíme, jsme ti špatní, co jim zase něco vadí. Podle něj jsou vždy špatní (vinní) ti druzí – v odhazování odpovědnosti je mistr.
Jak řekl můj bratranec – vyplatí se do toho dupat. Ve smyslu rozdupat mu bábovičky jeho triků tím, že je vidíme, nereagujeme tak, jak by chtěl, a držíme si svůj záměr spokojenosti pro všechny strany. Vůbec nevadí, když to vyvolává emoce, však třeba přišel i proto, abychom se dostali do hlubších vrstev a propustili víc. Vědomé prožití emoce neznamená ztrátu bdělosti, spíš naopak.
A pak se můžeme podívat, co bychom NIKDY neudělali a teď to k tomu vede. Copak to je?

P.S. Toto je článek pro ty, co už se delší dobu ochotně seznamují se svými stíny, přijímají je a mají si spíš potvrdit, že ještě je třeba doplnit to o další uvědomění – že opravdu existují manipulátoři, se kterými ani nehne, kolik uděláte vnitřní práce, ale je třeba se jim postavit nebo je opustit. Není to článek jako alibi pro zůstávání v oběti, ale jako vše uvnitř, tak i tuto zraněnou část rovněž je dobré uznat a přijmout.

„TO JE TEDA BLBEJ PROGRAM. JAK DLOUHO TO JÁ JEN VYDRŽÍM“

je postesk, po kterém následoval výbuch smíchu a moje oponování, jestli by nebylo lepší programu nejít na lopatu. Prej bylo, ale nejde to. No jo, ony některý jsou lepkavý a klíštěcí, to je pravda. Jen aby tam taky nebylo tím hlavním přesvědčením, že je těžký až nemožný pouštět přesvědčení.

Mají setrvačnost, ale trénink dělá mistra. Přichází tak zákonitě i doba uvědomění, že jsme už dnes jinde než dřív, že teda naše netrpělivé já by se z toho zvenclo, jak to dlooouuuho trvalo, ale posun je citelný.

ŘÍZENÍ AUTA A STRACH S TÍM SPOJENÝ

Pronést to všeobecné ezo moudro, co tvrdí, že kdo neřídí auto, neřídí si svůj život, je jako zamávat červeným hadrem býkovi. Je to zavádějící a osobně mi to po bližším pohledu moc nesedělo. Pro daného člověka je velmi frustrující toto slyšet a hází ho to dolů.

Upřesnila bych to spíš tak, že je tu určitá slabost v mužském principu konání a rozhodování v této konkrétní aktivitě, neznamená to ale, že člověk nemůže být aktivní a schopný jinde.

Pokud se vás to týká a jste ve stavu, kdy jste absolvovali extra kondiční jízdy a přesto vás strach paralyzuje natolik, že jedete na dvojku a trvá to už dlouhou dobu, tak cesta lásky je si dovolit auto neřídit. Přijmout to jako svůj rys. Byla jsem v této situaci na in-line bruslích. Uměla jsem dobře jezdit, ale nešlo mi brzdit a ani dobrý učitel s tím nic nezmohl. Uznala jsem, že to není pro mě a uviděla další důvody, proč jízda na kole a plavání jsou mnohem víc svobodnější a že právě toto potřebuju.

Téma řízení auta je na sezeních teď celkem časté a celé se to točí kolem emoce strachu. Že udělám chybu, že druhé omezuju, že je ohrožuju nebo oni mě. Buď je tam neochota převzít odpovědnost nebo naopak jsem viděla, že jí někteří mají příliš. Dostávají se během jízdy do paniky, zmatkování a posléze do sebeobviňování. Společným jmenovatelem je přílišný nátlak na sebe sama. Pravda je, že všichni známe tyto stavy z dob, kdy jsme chodili do autoškoly a pak byli vypuštěni na volno .

Ta cesta vede opět jen a jen k té části nás, co se tak moc bojí a nevěří si, co se vidí jako neschopnou a vyčítá si, že jí to nejde. Je to emoční integrace a odhalování přesvědčení, která limitují. Chce to vytrvalost a tady už jsem u zdravého mužského principu, co to nevzdává. On chce řídit a bude řídit! Udělá pro to maximum a neuhne před žádným strachem. I kdyby se staženým zadkem, půjde do toho znova a znova.

My, kdo jsme zažili ten zázrak, že jsme při řízení udělali fakt kopanec jak Brno a ono se to nějak seskládalo, všichni přežili a nebyl ani ťukanec, tak už víme, o čem je pocit „jsem v bezpečí a je o mě postaráno“. Ostatní můžou taky, jestli chtějí.

CO BYSTE DĚLALI KDYBY...

Vzala jsem si inspiraci z jednoho podcastu, kde zazněla výzva k zadumání se. Co byste udělali pro společnost, kdybyste měli už všechny přání saturované, tzn. vilu, jachtu a Lamborghini už je taky doma a dostali k investici 500 milionů.

Má první reakce byla „šmarjá, to teda nevím“, ale pak jsem se ztišila a nechala to vyvstat. Jen jsem si položila otázku, co bych ocenila a zároveň co nejvíc lidí v mém okolí. A přišlo to úplně prosté – nechala bych opravit silnice kam až by peníze stačily (a nedělám si iluze o dlouhých trasách, ale naši ves by to snad pokrylo aspoň v nejkritičtějších úsecích).

Zároveň si říkám, když si toto dovolí u toho podcastu nebo i teď představit co nejvíc lidí, zasévá se to do kolektivního pole. A hlavně – je to opravdu fajn pocit si v tom pobýt.

Pak vyvstává mysl a začíná kafrat, jestli je to dost ušlechtilé, jestli by se radši neměl postavit dům pro seniory nebo podpořit matky samoživitelky. Určitě ano, pokud to je právě to, co vám vyvstane z ticha. Já mám holt převahu planet v pohyblivých znameních, a tak tam přišly ty cesty, silnice a taky chodníky

NEZAMYKEJME SVOU VNITŘNÍ VÍLU

Když jsme citově otevření a laskaví, můžou to někteří načíst jako blbost a naivitu, kterou by měli náležitě vytěžit. V tu chvíli už se nám naštěstí zapínají všechny červené kontrolky na to, abychom tuto zkušenost obešli. Už ji máme a ne jednou, že ;).

Rozhodně to, aspoň za mě, není signál se uzavřít vůči celému světu. Protože proč? Proto, že někteří ještě laskavost nezažili a proto v ni nevěří? Proto, že jsou zvyklí hledat ty, ze kterých mají prospěch různého druhu?

Vždyť v pořádku, je to jejich právo, dokud je to nepřesytí a pak přijde jejich chvíle, jako kdysi přišla naše.

Nás to na chvíli zabolí, hlavou proběhne pár myšlenek typu „aha, zase toto, tak pápá“ a jde se dál. Nezamykejme jsou vnitřní vílu jenom proto, že jí v náručí těch necitlivých bylo ublíženo, jen ji pusťme k těm, co za ni budou rádi a ona v bezpečí.

TAK TEDA DĚJ SE VŮLE BOŽÍ

a jestli mám být ochrnutá, tak dobře, projdu tím - řekla jsem si tehdy, když selhávaly všechny snahy o zlepšení. Ležela jsem tenkrát v noci na posteli a vlivem silné, znehybňující bolesti v zádech jsem nemohla hýbat nohama. Kdybych přistoupila na tu hru na diagnózy od lékaře, zřejmě by se to svedlo na plotýnky. Můj ortoped je ovšem člověk na svém místě, nedělal žádný snímek páteře a poslal mě rehabilitovat, za což jsem byla ráda.
Ale zpět k tomu klíčovému momentu – v tom odevzdání byl ten bod změny, bod, ve kterém jsem poprvé zažila pocit velkého zázraku. Ráno jsem totiž vstala jako kdyby mi někdo daroval úplně novou páteř! Jako by ta hrozná noc ani nebyla.
Bohužel vlivem dalších programů a nedostatečného pochopení z mé strany se pak ještě bolesti několikrát opakovaly, než jsem si to víc zvědomila. Trvalo to, ale on nám nikdo nedrží pistoli u hlavy, to jen my sami na sebe tlačíme (resp. nátlak je taky jen program).
Jak je možné, že to teda zabralo, to odevzdání? To hlubší uchopení situace je v tom, že boží vůle v tom mém bodě zlomu nebyla mi škodit a nechat mě nepohyblivou. Tato vyšší vůle je milostivá a jenom mi chtěla ukázat svou laskavost a moc, kterou v sobě máme zároveň i my všichni.
Zároveň se mi vyjevil i příběh (který není nutné znát, aby se stávaly tyto zázraky, ale mé mysli pomohl), ve kterém jsem byla za války jako ošetřovatelka postřelená do zad a odmítla jsem jen tak ležet a být na obtíž. Ukončila jsem život jedem. A tak nějak tam nedošlo k pochopení toho celého tématu.
Tak jsem si, a velmi milosrdně, v tomto životě dala opáčko. Už vím, že nemoc je koncept, na který nemusím přistoupit, což jsem pak trénovala i na menších záležitostech, např. na bolesti zubu moudrosti. Bolest tam sice začala, ale nerozvinula se a dalo se s tím v klidu pobýt. Už bez tlaku, samozřejmě ;)

POKLAD HLÍDÁ DRAK (TAK JAKO VNITŘNÍ KRITIK TOK ŽIVOTNÍ SÍLY)

Právě mi vytanulo toto přirovnání a uviděla jsem souvislosti této symboliky. Není to ten známý a velmi zajímavý příběh, kdy princ zabije draka a osvobodí princeznu, což je o archetypu integrace animy, tedy vn. ženy v muži.

Toto je ale o něčem jiném, protože ten kritický a prudivý hlas můžeme vnímat všichni, nejen muži. Pokladem je naše životní síla, energie, kterou máme neustále k dispozici. Dostat se k ní znamená setkat se s drakem, který si ji chce držet pro sebe a dělá to naprogramovaně, tedy pořád dokola háže podobné tlaky – že nejsme dost dobří, že všechno děláme blbě, že už máme být jinde, že možná dalších deset let duchovních seminářů po těch deseti, co už v tom jedeme, a pak snad se teda ke své síle dostaneme atd. Všimli jste si, že to nikdy v budoucnu nenastane? Protože to může být hned, to rozproudění životní energie, když nám dojde, že je to program a jakási degradující přesvědčení. Nedělá se pro to nic, jen se věnuje tok pozornosti dovnitř a připustí se fakt, že jsme tím BYTÍM samotným. Ono nekřičí, jen tam existuje a na náš pokyn se zesílí, abychom ho ucítili. Nebo naopak se zesílí ticho. Každý to má různě intenzivně a všechno je dobré tak, jak se ukáže.

A že jste dali pokyn ucítit svou energii, své bytí a on se zesílil hlas kritika? No bodejť, vždyť přece co ztrácí moc, o to víc řve. Stačí uznat, že tento tady je, ale trváte si na svém – že už jeho hru nehrajete. Pak ustupuje a vy otevíráte svou truhlu s pokladem.

KDYŽ SE ZNÁTE VĚKY VĚKŮ A TAKY TROCHU NĚCO O SOUCITU K POLOVIČATOSTI

Máte s tím druhým pocit, že se znáte věky a je to tam hned na první dobrou. Taky magnetická přitažlivost a rostoucí přesvědčení, že toto přece musí být ono, že v tomto vztahu chcete být.

A teď se dělá rozdvojka – když je tam kompatibilita, pasujete si a klape to, dál nečtěte a užívejte si vzájemnosti :)

Když to ale drhne a vy se čím dál víc smiřujete s nevyhovujícím, začínáte vidět, že na druhé straně není až taková upřímnost, hodíte se druhému jen někdy, netvoříte spolu nic a nepodnikáte společného taky nic nebo málokdy apod., pak dřív nebo později zbystříte. Máte co dělat s polovičatostí a začne se objevovat podrážděnost a nespokojenost jako dobrý signál ke změně. Omlouvání si v duchu toho druhého je soucit na nepravém místě.

A to přesto, že se jedná o bytost, kterou jste opravdu potkávali a byli spolu vícero životů, proto až hmatatelný pocit blízkosti. Ten pocit může být oprávněný, akorát je fajn se neminout s poselstvím v životě současném, a to zní jasně – i přesto všechno upřednostnit upřímnost k sobě a nespokojit se s něčím míń než je pro vás pravé, s plným vědomím toho, že druhý člověk má naprosté právo to mít jak to má a být kde je, stejně jako vy. Nemusíte už tedy sjíždět další kolečko, dávat třetí, čtvrté a kdoví kolikáté šance něčemu, co neporoste do vzájemnosti.

Tak, jak to je, je to v pořádku, i když to bolí jak blázen, protože rozpouštíte nefunkční vazby, na které jste byli zvyklí a otevíráte dveře novému, co nevíte, jak vypadá (logicky, že).

Toto je teď velmi častý příběh (nejen) z kolektivních výkladů, který mám prožitý osobně a netýká se jen partnerství, dá se aplikovat i na jiné vztahy. Život se prostě ptá – stojíš si za to pravé?

KDYŽ VYVSTANE EMOCE,

může zároveň (a děje se tak často) spustit starý mechanismus mysli. Ta odvádí od vnímání sebe do myšlenek typu „jak to, že zas toto cítím, proč to cítím, kde to vzniklo, němělo by to tak být, už jsem to přece řešil/a dřív“ apod. Hodí se, když to zpozorujeme, zabrzdit a znova se zaparkovat pozorností v sobě. Nejlíp přesně do místa, kde v těle cítíme tlak nebo jakýkoli jiný fyzický vjem. Neutíkáme do myšlenek ani činností, neignorujeme, prostě si přiznáme, že teď námi jde emoce. Není ani zlá a ani dobrá. Ona je. A je tu v tuto chvíli, a tato chvíle může trvat různě :). Jakmile na sebe netlačíme, aby už to bylo pryč a zároveň víme, že je to „jen“ emoce, tedy přechodný stav a není to konec světa, odejde to snáz a proces proběhne rychleji.

Když není tlak v těle, emoce je pryč, není dál co řešit, je hotovo.

KDYŽ UŽ JE TĚCH ŠMÉČEK MOC,

bývá to motivační. Ne že by nám nebyla otevřená i pozitivní motivace, ale funguje to i po staru a obě cesty vedou do Říma (jen teda ta jedna je, dle hodnocení mysli, příjemnější).

Kdysi ve mně padl slib sobě samé, že pokud se mi něčeho nedostane, co bych ráda měla, poskytnu si to. A když jsme v tom Býku, zůstanu s tímto labužníkem zvířetníku u jeho a svého tématu – u laskominek :) Mám totiž moc ráda Sachr. Musela jsem někdy na začátku zažít jeho opravdu dobrou napodobeninu, protože do Rakouska jsem na něj nejela, nicméně určité jeho atributy jsou proflákle známé. Třeba že korpus není z kakaa, ale z hořké čokolády, marmeláda je meruňková a neobsahuje prdopeč.

A tak když jsem několikrát zaznamenala opravdu něco na hony vzdáleného, kde cukrář hlavně koupil ten slavný bílý oválek s nápisem Sachr, zafungovala negativní motivace pro mě velice pozitivním způsobem, a já jsem se vrhla si dezert zkusit vyrobit. Už ten proces mě moc bavil, jako když se napojíte na ty, co ho s láskou kdysi objevili. Jsem spíš začínající pečicí nadšenec než umělec, takže estetiku lepší nehledat, ale chuť naprosto dokonalá.

A udělala jsem další rozhodnutí – s dalším něčím dobrým se rovnou zaměřit na to, že to zkusím, když mě to bude lákat. Nečekat, co mi kde naservírujou, ale rovnou si změnit program mysli, že i když to můžu dostat zvenku, můžu si to pro radost dopřát i sama. V tomto případě pro radost z procesu výroby, ale každý si to může modifikovat na to svoje.

Ta hra “všímání si programů mysli“ je prostě hodně zábavná, hlavně když už se to uvidí a pak příště udělá jinak, třeba jen malinko.

ODŘÍKANÉHO ROVNOU PECEN ANEB PROUDĚNÍ ENERGIE JE DÁLKA FUK

Dřív jsem vždy kopala za výhradně osobní setkání přes terapii naživo a měla jsem za to, že online to není ono. Pak přišla doba, kdy jsme měli být uzavřeni doma a omezovaní jak pracovně, tak osobně, ale já jsem si pořád jela to svoje a dávala možnost osobních setkání v Rajhradicích. Tenkrát mě ale překvapilo, kolik lidí se zaleklo a omezení dodržovalo. Tak u mě došlo na změnu a vzala jsem Skype na milost. Bylo to v době, kdy už jsem cítila, že jsem svému bližšímu okolí nabídla a poskytla, co jsem měla a toto bylo naprosto nové.

Zpětně můžu po pár letech zhodnotit, že fyzická dálka (nebo blízkost, chcete-li) nehraje absolutně roli. V tu chvíli jsme v tom spolu a enegii je fuk, jak daleko jde, prostě proudí. Bytí je bytí a je všude. Koho do toho nepouští rozum a trvá na osobním setkání, nepustí ho to ke mně a určitě najde vhodnějšího průvodce, aby se cítil v pohodě.

A já jsem nadšená, že jsem si otevřela tehdy tuto novou cestu, protože teď vidím, kolik zajímavých setkání, kde nás fyzicky dělí i hranice státu, by vůbec neproběhlo. Najednou víc vidím výhody a není nic, co by šlo proti. Je to o nastavení co a jak komu sedí a hlavně – kdykoli se může situace změnit. Existují určité etapy, otevíráme se novému a nic není statické. Protože nehybnost není dlouhodobě podporována.

HLEDÁNÍ POKLADU

A to doslova, bylo kdysi na začátku zadáním dvou na sobě nezávislých sezení. Šla jsem do obou příběhů, do toho obrazu, kteří si zadávající v sobě nesli, naplno tak, jak jsem vnímala, že mám jít. Viděla jsem tak, co vidí a vnímají. Uvěřili myšlence, že můžou najít reálně zakopaný nebo schovaný poklad na určitém místě, tak jsme šli to místo prozkoumat (vnitřně, ne fyzicky). Zároveň jedna má část si byla vědomá, že je vysoká pravděpodobnost, že se jedná o blud, a najednou v prvním z případů po chvíli dotyčný vypustil, úplně mimo naše dobrodružství, pro něho ono zásadní zjištění – on tam žádný poklad není a chovám se jak blázen, že?

Přikývla jsem, že je možné, že fyzicky tam poklad zakopaný není, když ho tak dlouho nemůžeme najít. Nic víc nebylo třeba říkat, moment procitnutí tehdy ještě nepřevážil, ale nešel už smazat. Stopu už si dotyčný udělal a kdykoli se k ní může vrátit, resp. jeho duše ho k ní bude vracet.

V druhém sezení s dalším člověkem jsme rovněž poklad nenašli a po čase mi sám dal zpětnou vazbu, že on ten poklad po předcích nebyl hmotného, ale spíš nehmotného dědictví, že to posléze pochopil.

Až po hodně dlouhé době, díky C. G. Jungovi mi došlo, co umožnilo ten moment procitnutí. Bylo to plné vstoupení do obrazu, bez předsudků, očekávání, podsouvání. Prostě jen jsme tam byli a ostatní přišlo samo.

Vědomě jsem se poté rozhodla, že nebudu dále používat žádných metod pro tento druh zadání, že mou cestou je držet prostor pro ty, co už vědí, že poklad mají uvnitř a jen chtějí, aby s nimi při tom někdo byl, když ho odhalují. Protože ten určitě najdou, tam uvnitř to JE.

PROČ TOLIK MANIPULACE?

Všímám si jednoho faktu, zvlášť u těch se silněji zastoupenými plutonskými aspekty v horoskopu, že si stěžují na velký podíl manipulace od druhých. Bývá to hodně bolestivé a vybuzuje dětské pocity bezmoci.

Každá manipulace je podnícena strachem jednat přímo s vědomím, že co mi náleží, mi přijde. Je to i neochota si dát to dobré sama.

Když už to hodně fackuje a chceme být pravdiví, prvně se ptejme, kde manipulujeme sebe sami a hned v zápětí, kde i ty druhé a jakým způsobem. On ten náš způsob bude právě nenápadnější, proto okolí zrcadlí čím dál horší, až neuvěřitelné chování.

Ten míň nápadný styl manipulativního jednání je např. velmi obvyklé zavděčování se a přizpůsobování druhému pod (třeba zatím nevědomou) záminkou, že nám bude oplaceno stejnou mincí. Nebo vlivem programu, že toto vše musíme dělat pro druhé, aby si nás vůbec všimli a akceptovali vůbec naši existenci. Lichocení, aby ten druhý snáz vyhověl a bylo po našem. Je to vlastně kontrola chování druhého, ze strachu z jeho i své autentičnosti. Obranný mechanismus, který zazdívá možnost čelit strachu a dalším emocím. Ale jen do té doby, kdy už je situace neúnosná a my to prokoukneme, skrz dar působení druhých na naše nastavení, co pak jako úderem blesku můžou popadat.

Pak obvykle nastane fáze silného vzteku a vzdoru, velmi zdravá a nechť je nezkrácená, dokud se nevybouří. Může se překlopit na čas i do boje a chuti vracet rány, tady je ale fajn už zapojit i vůli a udržet to v prožitku, ne v činech pomsty. Cílem není podlehnout tomu, co chce emoce.

O spirálu výš je pak schopnost rychle uvidět, o co jde, ať už u sebe nebo druhých a prostě to nechat být. Pak jednoho dne zjišťujeme, že je tohoto míň a míň, že už to vlastně není tématem a i když se mihne někde kolem, my rozhodujeme o své pozornosti.

PROČ JEŠTĚ NEMÁM TU SVOU VYSNĚNOU PRÁCI?

Podle mě je potřeba tvořit a být něčím prospěšný pro druhé jedna z těch bytostných. Takže se téma naplnění z práce objevuje na sezeních často, což mi dává možnost naladit se na určitá rozuzlení a dám je dnes do několika bodů pro inspiraci, ve kterých si neosobuju žádné právo obsáhnout vše, protože každý to má trošku jinak.

Berme teď variantu, že už víte, co byste chtěli dělat, je to něco, co vás baví a chcete to mít nejen jako koníček. Přesto stále nepřichází nebo nenacházíte místo, kde by vás zaměstnali.

1) Nejdřív pro vás bude odlehčující, když se zaměříte na vnitřní vnímání sebe víc než na tu práci jako objekt venku, který vás má naplnit. Znamená to určitě už mít vypěstovanou nebo začít poctivě pěstovat vnitřní disciplínu a nenechat se stahovat myšlenkami do akcí, nad kterými přemýšlet nechcete a do emocí, ve kterých se nechcete topit (viz předchozí článek o emocích). Jen poznamenám, že mezi disciplínou a krutostí je velký rozdíl, takže když uklouznete, z toho se nestřílí a zase se navrátíte zpět do vnímání sebe v přítomnosti. Děje se nám to všem, nejsme (i když by některé síly chtěly!) žádní robůtci přece. Čím víc jste v sobě a přijímáte, co přichází zevnitř, tím větší naplnění, které pak přitahuje věci ve stejné energii. A když třeba ne, tak to není ohrožující, nejste totiž už tolik závislí na tom zvenčí.

2) Možná se urputně snažíte rozesílat životopis všude možně, na místo abyste se zastavili a požádali si o vedení k té správné práci pro vás a pak sledovali, co se otevře. Třeba máte až moc přesnou a utkvělou představu z rozumu, aniž byste dali šanci svému božskému já, které vám přihraje mnohem lepší variantu, jakou nevymyslíte. Otevřete vrátka s důvěrou, že je to možné. Pokud se jen ze setrvačnosti snažíte, až jste celí umoření, to se jen týráte.

3) Další praktičtější pohled je, jestli třeba nejste nezaměstnatelní proto, že zaměstnaní být nemáte. Máte dělat na sebe. Pokud se rozhodnete pro tento druh nezávislosti, budete čelit jiným zkušenostem než jako zaměstnanec a může se hlavně objevit existenční strach. Čelit tomu znamená sílit, jakkoli tuto variantu může rozum dlouho odmítat.

4) Dále se vyplatí prozkoumat, jestli vás ještě nedrží za nohu program "nejsem dost dobrá", "mě nic tak dobrého nemůže potkat", "to přece nejde, abych se u práce i bavila, vždy to byla dřina" a tak dále a pro pána krále - nechte je chcípnout, ty programy ;)

CO MÁM DĚLAT S TĚMA EMOCEMA?

Na tento dotaz obvykle dochází, když už jsou emoce tak při síle, že začínají člověka zavalovat. Přesto je odpověď nedělat prakticky vůbec nic, jenom jim nebránit v průchodu a cele je vnímat v těle. Bývají v podobě tlaku, píchání, tupé bolesti apod.

Jakmile s tímto začnete, hrozí, že zaúřaduje mysl, která začne předhazovat, proč byste měli radší jít něco dělat, odklonit pozornost k zábavě nebo dokonce pohrozí, že se v emocích utopíte a dočista zblázníte!

Ani s myslí neděláme nic, protože ji stejně nemůžeme přetlačit, zahnat nebo zablokovat. Myšlenky proudí a my máme ve své moci právě to, jestli na ně naskočíme a budeme se jimi zaobírat. Mockrát se to stane, že se v myšlenkách ztratíme a vůbec to nevadí. Je to starý zvyk. Ten nový je vracet se plně pozorností do sebe.

Ještě mě napadá, co nedělat – nerozhánět emoce silným rozdýcháváním, protože je to odpor k tomu, co právě probíhá. Místo toho dýchejme vědomě. Emoce může zůstat jak dlouho potřebuje a může se vracet, kolikrát chce. Naší úlohou je sledovat přístup myšlenek a ponechat jen ten přijímající.

CO MÁME POTKAT, PROSTĚ NEMINEME

Kdysi jsem dostala dotaz, jestli nedělám sama nebo nevím o někom, kdo dělá sezení s lidmi se schizofrenií. Doporučila jsem Pjéra a určitě bych ho doporučila i teď. Nicméně neptal se ten člověk sám, ale jeho známí, tak jsem se už dál ani nemohla a nechtěla jakkoli angažovat.

Že se ještě někdy setkáme a jak, jsem tehdy vůbec netušila a bylo to pak jedno z největších překvapení. Na konstelace s tématem smrti přišla tehdy jeho přítelkyně a když nám na konci zbyl prostor pro postavení jedné další konstelace, vyšlo najevo, že tento mladý muž mezitím pomoc nevyhledal a z tohoto pro něj neutěšeného světa odešel vlastní rukou. Bylo to asi tak jediné rozhodnutí, které ještě „mohl“ udělat, zřejmě tak nějak se mohl cítit, pokud budu troufalá a načtu aspoň trochu jeho stav. Tato duše prostě odcházela v hrozných pocitech, jak se skrz zástupce v roli při konstelaci vyjevilo. Potřebovala přijetí, že se to celé stalo, jak se to stalo, i přijetí toho, že sem na Zem už hlavně nikdy nechce. A ještě jsem dostala informaci ve smyslu „my duše v tomto stavu tě rádi vyhledáváme“, kterou jsem zas přijala já, aniž bych doteď k tomu zaujala nějaký postoj. Prostě některé jevy jsou jaké jsou.

Už navždycky tohle pro mě bude razítkem, že co je naše, to nás potká, i kdyby to mělo být v jiné formě, v takové, kterou si ani neumíme představit.

NEPLODNÁ AKTIVITA VERSUS PLODNÉ BYTÍ

Ač už se Slunce přehouplo do Berana a my do jara, v Rybách máme čtyři planety a dvě z toho dlouhodobě, je tedy možné, že téma, o kterém se rozepíšu, bude aktuální na pozadí delší čas, lhostejno, kde se zrovna pohybuje Slunce.

Podvědomý odpor k bytí v nicnedělání je v naší společnosti dost znát. Známe to i každý sám za sebe, a když si to uvědomíme, můžeme prostě nejdřív přijmout ten odpor. Protože nám to programy v hlavě umí i dobře zamotat, dokážeme si i vyčítat, že máme tuto stránku, která chce jen tak být. To si nedovolíme a neustále pod tlakem jdeme do aktivit, abychom se tím zavděčili programu „makej a hlavně nezastavuj, protože pořád musíš být produktivní, jinak nemáš hodnotu“. Jak je to najednou absurdní, když to tak píšu, stejnou silou, jako když to vyplouvá na sezeních.

Takže pak není možné přijít na to, co OPRAVDU chceme dělat, protože se nezastavíme do nicnedělání, že kterého naprosto přirozeně vzejde impulz k akci. Kdo by si to chtěl vyzkoušet, prostě seďte tak dlouho a koukejte do blba, dokud se do vás opravdu nenalije energie vnitřního štěstí z inspirace, co máte právě teď jít udělat. Resp. možná přijde jen pohnutka vstát a protáhnout se, vy to uděláte a najednou tančíte nebo cvičíte, malujete, jdete ven apod. Prostě nenaskočíte na první povinnostní myšlenku z rozumu že toto a toto je teď nutně potřeba udělat, a proto to i chcete. Nechcete, jen jste si navykli poslouchat program.

Bytí a konání se jednoduše přelívá jedno v druhé a doplňuje tak přirozeně, jako ženský a mužský princip. Nějak se nám to v minulosti pokřivilo a jednomu se výrazně dala přednost, až se tak vyčerpal, že vede k neplodnosti. A to nejen k té v nadpise, ale (až mě trochu zamrazilo, kam mě psaní dovedlo) i té, co trápí nejeden pár... Je ten čas to v sobě vylazovat, vnímat se a všímat si, z jakých pohnutek se kam vydáváme.

"A KDYŽ SI TO TÉMA ZPRACUJU JÁ, UŽ TO NEPŘEJDE NA NAŠE DĚTI?“

Když nějaké téma zpracujeme natolik, že nás přestává obtěžovat v běžném životě, je to dobré především pro nás. Je to vyšlapaná cestička, po které se ostatní v rodině můžou rozhodnout jít, ale taky se můžou rozhodnout jinak.

Takže když jsem v rodině jediná žena (a teď to platí reálně i obrazně), která chodí ráda lesem sama, kvůli přírodě, tichu a příjemné samotě, beze strachu, že mě někdo (nějaký muž!) napadne a prošlapala jsem tuto konkrétní cestu, neznamená to, že ty mladší v rodě automaticky nebudou mít už strach z napadení. Co my víme, jestli tento překonat není zrovna jejich způsob k zesílení. Vždyť za svůj život čelíme všichni tolika strachům.

Co ale pravdou je, že ta energie zvládnutí strachu se nikam neztratí a když přijmeme toto právo svých blízkých v rodě si projít tím stejným nebo podobným jako my, usnadňujeme jim to. Mizí totiž odpor k tomu, co je.

„BOJÍM, ŽE KDYŽ SI PROŽIJU NEBO POCÍTÍM K NĚKOMU NENÁVIST, PŘITÁHNU SI TÍM NĚCO NA SEBE ŠPATNÉHO“

je poměrně častá obava během sezení. Vznikla z dávných předsudků a pověrčivosti a předává se taky v dětství rodičovskou brzdou „hodné děti se nevztekají“. Tím je zaděláno na vnitřní zákaz.

Moje zkušenosti v praxi ukazují naprostý opak – právě vědomým prožitím emoce se přestávají dostavovat ti, kteří nám ji zrcadlí (někdy i vybíjením si svého vzteku a nenávisti na nás, abychom ji konečně uznali).

Důležitým faktorem je sousloví VĚDOMÉ PROŽITÍ, které se velmi liší od chrstnutí na někoho druhého ve lhostejnosti, co mu to způsobí. Záměr je to, co rozhoduje. Když upřímně a vědomě (aniž by nás emoce ovládly) prožijeme, co potřebujeme, abychom se nepotlačovali, znamená to převzetí zodpovědnosti za svůj současný stav. My už dál nic neneseme a druhému to neublíží. Naše emoce – naše záležitost.

NEDOSTAČUJÍCÍ PARTNER ANEB VÍCE K TÉMATU ODMÍTNUTÍ

Občas někde zahlédnu postesk nad tím, a dost se toto téma objevuje nejen v mých kolektivních výkladech, že daný člověk začal nebo měl vztah s druhým, co nebyl ve stejné úrovni vědomí, co se vztahu týče. Lze to říct třeba tak, že neměli stejně čistý záměr pro tvoření vztahu ve vzájemné lásce, úctě a růstu.

Vyjmu teď tu variantu, kdy si to jen ona stěžující si osoba namlouvá a povyšuje se, a dám jí za pravdu, protože mi k tomu tématu přišel vzhled v podobě prostého obrazu. Malé dítě se přibližuje k rodiči, protože chce jeho pozornost, ale je docela pro něj drsným způsobem odmítnuto, stahuje se tedy do sebe a najednou se jakýsi zvláštní nepříjemný chumel energie na něj zezadu nalepí, což později identifikuju jako program, který přivádí do života zneuživající protějšky. Je to proto, že dítě uvěřilo, že je samo nízké nebo nějak špatné a nedostačující, nevidí svou hodnotu, proto automaticky přijímá nízké chování druhých. Chumel se v oné vizi zhmotnil na typ člověka, co druhému diktuje a určuje směr, ale dělá to samozřejmě ze své vlastní nedostatečnosti, kterou maskuje. V bodě, kdy je potřeba spolu táhnout za jeden provaz, visí on/a jako pytel a nepřispívá. Pouze parazituje. Protože může přesně na těch, co nevidí svou hodnotu.

Pokud jste se v tom poznali (a těžko bych našla někoho, kdo jsme to neprožili aspoň jednou, protože trauma z odmítnutí je prostě součástí našeho žití), cesta z toho tedy není úplně hledat v sobě, kde jste stejný parazit a tím si ještě nakupit pocity špatnosti. Věřte, že osobně jsem na tom pohořela, ale byla to zkušenost. Je vždy třeba odhalit, co se nám ukazuje/zrcadlí. Tady se ukazuje, že je důležité posílit vědomí své hodnoty, která je už daná naším zrozením. Nemusíme dělat stojky na hlavě, abychom si zasloužili uznání, můžeme se uznat sami. Přijetí je tou cestou.

CO MNĚ DĚLÁTE, SOBĚ DĚLÁTE

Poslouchám zajímavý podcast o tom, co se děje na Zemi z hlediska energií a jen tak mě napadlo položit otázku samotné naší planetě, jak vnímá naše chování jako lidstva vůči sobě samé. Neřekla teda tu hlášku z mého oblíbeného vtipu „mám se blbě, chytla jsem lidi“, řekla toto: „Ani mě tak nebolí a nevadí, že do mě ryjete a těžíte, že vypouštíte leccos do vzduchu apod. Co je pro mě horší, je vaše rozpoložení emoční, vaše záměry a stav mysli, za kterých to probíhá. Co mně děláte, sobě děláte. A tím je prosycena atmosféra bytí.“

Jsem plně oproštěná od potřeby to nějak komentovat, vlastně to člověk tak nějak vnitřně ví, a tak to jen nechávám doznít.

OTOČENÍ SE K PŘEDKŮM

„Bylo mi divné, že se mám obracet pro podporu předků, když odsud nikdy nic pěkného ke mně nešlo“, je opravdu skvělá poznámka pronesená během sezení.

Ani jít nemůže, pokud se obracíte do rodu, kde zatím nikdo neuviděl bolavé a zamlčené traumatické události a neuctil svým přijetím to, že se staly. Budou to právě tyto, které ucítíte, pokud své předky oslovíte. Největší potíže způsobuje právě zamlčování, které si předek vezme tzv. do hrobu. Naštěstí přirozeností života je směřování všeho k uzdravování, takže pokud je člověk nachystaný a ochotný, cesta se mu otevírá, aby uviděl a přijetím uzdravil. Primárně v sobě a pro sebe. Je čistě věc těch druhých, včetně potomků, jestli uvítají vaše šlépěje (už svobodnější), nebo se rozhodnou jít úplně jinak.

ASI TO TEDA DĚLÁM ŠPATNĚ?

Přišla mi dobrá připomínka ohledně vedených hloubkových meditačních terapií, které dávám na YT, a to ve smyslu "nic jsem tam neviděl, žádnou vzpomínku, asi to teda dělám špatně". NE, NEDĚLÁTE TO ŠPATNĚ. Je to o moudrosti vaší duše, která přesně ví, kdy vás kam má pustit, jestli vůbec je potřeba vidět starý příběh, nebo stačí "jen" si dovolit a povolit zasuté emoce, nebo naopak napoprvé jen uvědomění a vzpomínka a až když to nevzdáte, tak přijde i vyplakání, vyvztekání a celkové odpuštění starých energií pryč.

Někdy ale, pokud se jedná o trauma, na které nemáte být sami, protože by vás zbytečně víc pohltilo, než je dobré, vás to nepustí samotné. Je tam záklopka a má opodstatnění. Hlavně z raného dětství události jsou stravitelnější procházet s průvodcem, nebo aspoň s blízkým, který už má u sebe tuto zkušenost.

JE MNĚ BLBÝ S TÍM NĚKOHO OTRAVOVAT

byla odpověď na mou opakovanou prosbu o vyzkoušení Skype spojení předem, aby nám pak fungovalo při sezení. Jednalo se o požádání blízkého člověka o jeho pozornost na asi tak dvě minuty, pro dobro žádající.

Říct si o pomoc se třeba i delší čas učíme, protože některé z nás v tom nepodporovali. Ale o to mi dnes nejde. Spíš mi jednou svitlo, že když to neuděláme tam, kde by se to nabízelo, kde to potřebujeme, ochuzujeme druhého o možnost prospět. Prospět nám, potažmo i našemu okolí a sobě, že se pak cítí fajn, protože nám pomohl.

Jistě, čelíme možnosti odmítnutí, na což má právo každý, ale kamarád vás neodmítne, nebo ne tak, aby vás to zdevastovalo, když jde pro vás o podstatnou věc. Bude s vámi hledat, jak to půjde, namísto vymýšlení výmluv, jak vám těch pár minut neposkytnout.

SOUROZENEC JAKO VELKÝ UČITEL ANEB ONO TO ZA TU SEŽRANOU ČOKOLÁDU STOJÍ

Ten nejtěsnější parťácký vztah v dětství, kde se učíme, co bysme jinak neuměli, je se sourozencem. Typickým příkladem by mohla být třeba polarita mezi průbojností a držením se zpátky, nebo emotivně naladěným člověkem a logicky uvažujícím. Tady si každý sám doplní, protože těch variant je mnoho a vždy směřují do jednoho, čímž je rovnováha (ty mě učíš toto a já tebe zas toto).
Hluboce jsem si tento sourozenecký princip uvědomila pozorováním ptáků v přírodě a díky tomu jsem se pobavila pravdou o tom, že ono to „za tu sežranou čokoládu stojí“ :). Loni se v hnízdě u našeho domu vyklubaly 2 mláďata hrdliček a po celý rok jsem pozorovala jejich chování. Byly zvyklé se zastat samy sebe, protože to už musely v tom hnízdě. Pod oknem se si dokázaly uhájit své místo na krmítku, nikdy neodletěly úplně pryč, vždy se neúnavně vracely, i když staří matadoři je vyháněly. Pak se porvaly o místo na hnízdění a ta co vyhrála, měla jednoho potomka. A to je to zajímavé, protože ten se nenaučil tak dobře ustát své místo na světě. Ono ho to donutí, ale zatím se toto mládě nechává cupovat, odhánět a než z toho plotu ustrašeně slítne na zem pro zob, mezitím si ho všimnou a zaženou rovnou.
Prostě z rohu dětského pokoje mít sourozence je často dost velká křivda, ale ze středu dospělého je to dar, který nám usnadňuje (každému jinou měrou, ale děje se) si prostě vzít, co je naše a pak i uvidět, že se můžu podělit, protože mám dost, když teda opravdu mám plus samozřejmě velmi zblízka pozorovat druhou bytost, že třeba má leccos jinak a je to tak v pořádku.
P.S. Nemám v 1.domě horoskopu žádnou planetu, za to Dračí hlavu (tzv. vzestupný uzel), který ukazuje střelku kompasu, jakým způsobem jít životem. Takže šup a do hnízda ke mně šoupli Berana, přirozeného vládce 1. domu, abych názorně hned viděla, jak to vypadá, když něco chce. A Beran vždycky ví, co chce, to si pište! Doteď mě to baví sledovat, a to i na ostatních lidech tohoto ražení, a pokud mě to u někoho nebaví, tak je to přes naprogramování, tedy na sílu a jde dobře rozlišit.

MEZI SVĚTY? UŽ NE NA DLOUHO

Čistá pobídka nechat zemřít to dosavadní opakující se dokola, stejným způsobem, se stejným vyústěním a stejným zklamáním. To celé je ve Štíru za plné účasti Marta a opozici na Urana, takže upřímnější bude dodat, že s velkým odporem, vnitřní přetahovanou a odpovídajícím pohrdavým šklebem v obličeji, tyto situace vždy končívaly. Všichni takové známe a máme. Teď je ten bod propuštění i za tu cenu, že nevíme, co to kdy nahradí a jak to bude vypadat. A to by se dalo nazvat odvahou.

JE VÁM S DRUHÝM STEJNĚ DOBŘE JAKO SE SEBOU SAMÝM?

Nebo líp nebo hůř? Chvilka pro sebereflexi je tu :)

Pokud líp, může za tím být vyhýbání se samotě a strach se dotknout bolavých míst v nitru? Pokud hůř, může za tím být sebepodceňování a setrvávání ve vaší hodnotě neodpovídajících vztazích?

Jestliže se cítíte nedobře s lidmi všeobecně, může tam být pocit ohrožení plynoucí z přesvědčení, že "lidi jsou špatní a zlí", vyvěrající z několika zkušeností z dětství nebo prostě jen přijatý z rodu?

Tohle je jen takový nástřel a určitě si neberu za své pojmenovat všechny varianty a možnosti. To nedokáže žádný článek. Ale třeba dokáže inspirovat k ponoru do sebe, protože už nám začalo (a trvat bude až do slunovratu) nejtemnější období roku, doba pro sebezpytování víc než ideální.

TAK SE NÁM PŘIŠTÍŘILO

a otevřel se ten šuplíček, co ukrývá stín pocitů ohrožení, strachu, nedůvěřivosti, žárlivosti, podezíravosti, manipulace a podobných vytěsněných obsahů. Hlavně ty, co tam za poslední rok volaly o pozornost nejvíc, už se nedají zastavit. Vyhřezávají na povrch. Pocitově byl ten přechod planet z Vah do Štíra jako když zhoustne prostředí, kterým se pohybujeme a reaguje na to i naše fyzické tělo. Trochu víc je unavené, jak se musí tou hustotou prodírat.

Trošku teď nadsazuju, ale jen trošku! ;) Blíženecká Luna si přeje nadlehčit a podsunula mi vzpomínku na setkání s bývalým spolužákem, se kterým došlo na řeč o astrologii. Zřejmě už nad tím trochu přemýšlel předem, a tak mi zmínil, že by teda někdy přišel na výklad, ale že jen pokud použiju čistě astrologii a ne žádnou psychologii nebo načítání mimo to. Rozuměla jsem mu (protože jsem si právě nacítila jeho stav vědomí a naladila se na něho), jak to myslí, ale zároveň to bylo roztomile úsměvné. Toto nebudu nikdy oddělovat, i kdyby jen z jednoho důvodu, a to je ten, že každá metoda má svoje limity. Tedy i astrologie. Proto ji kombinuju i s výkladem karet a jak se ladím na příchozího člověka, ovšemže mi chodí, když se to má dozvědět, i informace z jeho rodu, pak i z jeho dětství, případě předchozích inkarnací, podstatné pro jeho současný život.

Pak taky mám nějak své služby dané a když se zas vrátím do archetypu Štíra, je to o tom, že platí „líbí/nelíbí“, tedy černá nebo bílá anebo ber nebo neber, a nic mezi tím. Takže líbí? Tak fajn, to mě těší a pojďme spolupracovat. Nelíbí? Taky fajn, bude se nám líbit jinde s někým jiným.

PŘÍJMENÍ VAŠEHO RODU – VŠÍMÁTE SI JEHO VLIVU?

Kdysi jsem si tak pomyslela, že na to, jaké mám příjmení, žádnou vyjímečnou slabost pro ptactvo nemám. Měla jsem je ráda stejně jako všechny druhy z živočišné říše. Tato proběhnuvší myšlenka ovšem byla pozvánkou dnes už velkého množství opeřenců před a za moje okno, jak jsem se brzo přesvědčila.

Začalo to meditující hrdličkou na sousedovic plotě, která svou misi brala tak zodpovědně, až padla do pařátů dravce a jednoho dne zbylo kolem domu jen peří. Po čase se znova ukázala, už s pochroumanou nožičkou a kulhající, ale byla první, co dostala jméno – Nožička. Lítá sem dodnes.

Pak už to šlo jak po drátkách, najednou jsou všude. Přibyli sýkorky, kosi, vrabci, pěnkavy, brhlíci, jeden hřivnáč velikosti slepice, zvonek, čížek a stehlík. Nebylo to tak, že jsem na okno nasypala zrní, a proto lítají. Nejdřív začali lítat a pak mi došlo, že bych jako hodná ptačí tetka začala sypat :). A ani na dovolené na Šumavě si nedaly říct a „musela“ jsem se podělit o ořechy se sýrkorkama na okně.

Tak jsem jednoho dne sdělila hrdličkám, že když teda furt lítají, ať mi ukážou aspoň svoje děcka, protože to je celkem vzácnost. Do týdne v hnízdě na el. sloupu vykoukly dvě malý hlavičky, co k nám pak až do výletu z hnízda koukaly do dvora. Takže i toto se ihned splnilo a ani je jsem neošidila o jména. Samozřejmě všechny ty postřehy kolem jejich života by byly na román, ale chtěla jsem dnes prostě napsat něco na lehčí notu a taky mě, zvědavce největšího, zajímá, co nosí vaše příjmení vám, co už jste si toho vlivu všimli. Vaše komentáře jsou vítány jak na FB, tak na Youtube v komunitě.

„NO ALE JINÍ TVRDÍ, ŽE TO NENÍ POZITIVNÍ“

zní jeden z komentů pod mým nedávným příspěvkem o šumavském obřím kameni jako silovém místě. Pisatel ve FB skupině zaměřené na magická místa dokonce zmínil, že toto místo je nebezpečné. To mě až rozesmálo, protože si prostě moc neumím představit, jak by mohlo.

Co člověk, to vnímání. Znamená to, že ne každé místo bude lahodit každému, taky záleží, na co se ladí, z jaké úrovně vědomí, jestli ze strachu nebo z roviny přijetí.

Ale pojďme hlouběji, k meritu věci – není možné pominout, že komentář kromě strachu zavání bludem církve, která ponížila ženskou, negativní, temnou polaritu na tu s menší hodnotou (a znázornila to mimo jiné zkrácením vodorovné části kříže oproti svislé). Pak samozřejmě můžeme vyhledávat jen kopce za slunných dní, kde převažuje tzv. pozitivní, mužská energie (omluvte teď moje zjednodušení, je to pro snazší pochopení, ale je jisté, že i kopce mohou mít ženskou energii, např. Stolová hora na Pálavě).

Co za tím tedy je, když chceme odkrýt pravdu a kdy jindy, než když nám čerstvě vstoupil Mars do Štíra a bude ho následovat Slunce i Merkur, tak je to mužský strach ze ženské síly, která je nevyzpytatelná, dolů stahující, uzemňující a tmavá. Ono silové místo bylo přesně takové, v temném lese, velké studené kameny... Takže z určitého pohledu nebylo pozitivní, ale přesto nádherné. A nebezpečné leda tak bludu a strachu, jinak nikomu a ničemu ;)

PO CESTĚ Z HOR – KDYŽ VÁS "TO" VEDE, JE TO FAKT FAJN

Zastav ve Slavonicích, kafe si dej tam. Dobře, už vnitřnímu hlasu neodporuju, i když rozum by rád namítal, že tam už jsme přece byyyyliii! Třeba tam bude kebab, dala bych si tortilu.

A byl tam! Vejdu dovnitř, tam za pultem kebab man původem z Turecka a přede mnou jeden zákazník Vietnamec. Chvíli tam sedím a najednou mi dojde ta sranda a pospolitost zároveň – je to možný, že tady kdesi u nás v malé zemičce v malým malebným městečku poslouchám, jak se Turek s Vietnamcem dorozumívají česky? To jsou právě ty bomba situace, který tak miluju a který předem rozum nevymyslí ani nenaplánuje. Cítím při tom sounáležitost, že tam jen tak jsem a samozřejmě jako největší zvědavec kebab chlápka vyzpovídám, jak se mu tady žije. A nebrání se, tak se dozvídám, že u nich v Turecku je sice krásný místo k žití (hlavně kvůli počasí), ale blbí lidi, kdežto u nás je místo nic moc, ale lidi dobří.

Dlouho to ve mně doznívalo. Hlavně proto, že jsem se sama nikdy nezamýšlela nad rozličnými důvody, proč se sem stěhují cizinci, co je vlastně přitáhne. Nevymyslela bych to a tak se radši vždycky ptám. Postoj tohoto muže je vlastně takový balzám na naše české tendence k podceňování se a umenšování svých kvalit, v čemž jsme tak kovaní.

Nehnu brvou, když mluví o tom, že toto místo není úplně to nej k bydlení. Protože já prostě vím, že ano, pro mě rozhodně, vždyť jedu z jedné ze svých nejdovolených po naší nádherné vlasti.

RÁDI BYSTE UŽ ZAČALI, ALE NEJDE TO?

Obrací se na mě hodně těch, co se už začali, nebo by se rádi začali, zabývat prací duchovního rozvoje i s druhými, ať už skrz terapie, koučink, výklady karet nebo masáže, tanec apod. Kdysi jsem si požádala o vedení v tom samém, a tak se děje, protože je to v souladu s celkem i mou touhou jít ke kořenům dějů a v rámci svých možností se dívat, kam až jsme puštěni. A s těmito z vás to jde vždy dál, toužíte po celistvosti a jste ochotní pro to mnoho udělat, i když to často není příjemné, co objevíme, ale je tam vždy odměna v podobě úlevy, když se to nevzdá (ona vysvobozující věta zní - jsem dokonalý/á tady a teď, i se všemi zraněními, co jsem ještě nestihl/a obejmout.

Když u někoho cítím dispozice k této profesi, přímo se na to zeptám. A dostávám různé odpovědi, třeba s velmi prudkým odporem: "Tuto práci rozhodně dělat nechci!" nebo mírnější "já nevím, nejsem si jistá, jestli zrovna tohle bych měla dělat, jestli na to vůbec mám". Nebo přímo: "ano, chtěla bych, ale bojím se". A za tím vším jsou dávná zranění čarodějky, šamanky či léčitelky, nebo pro některé až nebezpečně přitažlivé bytosti, která každá z nás tak dobře zná.
Dnes už nám nehrozí ztráty na životech, ale jakási divná pachuť hrozby může přetrvávat.
Pokud ji cítíte, chcete se posunout a právě jste se rozhodli sloupnout další vrstvu obav, jste vítáni u mě na online (skype) sezení.

RESPEKT KE SVÉ ZRANITELNOSTI

Někdy se můžeme setkat s názorem, že v případě fobie nebo situace, co nám spouští traumatickou reakci, máme záměrně a pořád dokola těmito zatěžujícími zkušenostmi procházet a že si to tím odblokujeme.

KDYŽ DÍTĚ NEPŘICHÁZÍ...

Zřejmě pár vět pro jednoho/dva, co by rádi uvítali do svého života mrně a zatím se nedaří. Jelikož už mi druhý den naskakuje do představ karta Trpělivost a taková jemnost oblévá, tak to je vždy laskavý pokyn dát to do slov:

Ženo, miminko nechce tvoje výkony, chce tvou měkkost, tvoje obliny a uvolněnou pánev. Možná jen tak být ti přijde málo, protože na tebe byly vždy vysoké nároky, které teď kladeš sama na sebe a myslíš si, že i toto si vydobudeš. Tak to ale nepřijde. Těhotenství a mateřství není manažerský kurz, je to dar. Ty víc dáváš, protože tak nás to všechny učili, to jsme byly pak hodné pár drobků pokřivené lásky. Jinou jsme ale neznaly – jen tu za zásluhy.

Čím víc ty tvrdneš, tím víc tvůj muž měkne a naštěstí to lze i naopak. A pokud toto naopak se neděje, i když ty už jsi dávno prozřela, jsi s tím pravým?

"A K ČEMU JE TO DOBRÝ, TA ZVÝŠENÁ CITLIVOST?"

jsem se prostě jen tak zeptala do prázdna noci a hned mi bylo odpovězeno: "Je to dobrý a jednou to tak budou mít všichni."

Aha, tak on je to vlastně trend, ke kterému spějeme jako lidstvo...Tam někde v hloubi mě se nejprve něco trochu uklidnilo a pak se mi to sesedlo, že jsem byla schopná si uvědomit důsledky. Když budou všichni o dost víc citliví, povede to k... (a toto zvládne každý už si představit sám a je to představa krásná ).

A my, co už to máme tak teď (už je to pomalu diagnóza, se zkratkou HSP) a je to někdy faaaakt na pytel, buďme k sobě laskaví a vyhovme si stáhnutím se do sebe, do ticha, do přírody a kamkoli, kde není příliš náporu na naše smysly.

P.S. Snad zákonitě při psaní mi kousek od okna nastartuje tunning, ale já to používám jako trénink držení pozornosti víc uvnitř sebe (a vím, že když chci, použiju k odhlučnění sluchátka ;))

KDYŽ SE TRÁPÍ PES (NEBO JINÝ DOMÁCÍ MAZLÍK)

To prostě nesneseme. O to taky ve skutečnosti jde, pes z lásky dobrovolně bere na sebe různé symptomy z člověka, věrně zrcadlí, klidně se nechá i zničit, aby zachránil. Je v tomto o dost jiný než třeba kočka, ta sice zrcadlí, ale na sebe netahá břemeno, což vysvětluje, proč za celou dobu přišla jen jedna jediná klientka s tématem zvláštního chování koček. A v soukromém životě jsem naposled koťátku na šok ze změny bydliště, který se projevil ve formě oteklosti a slzení oka, podala homeo kuličku Aconite do vody, což rychle zabralo. Byly to potíže kotěte samotného (přechod z útulky k novému páníčkovi plus roli sehrál i průvan), ale nebylo v tom břemeno.

Co teda dělat, když má pes trápení nebo jeho chování komplikuje soužití? Prvním krokem, co děláme, je Bachova květová terapie testovaná kyvadlem na míru. Ideálně pro oba. Pak je důležité zjistit, co pes člověku ukazuje, co odráží, např. tendence utíkat a hodně divočit ukazuje zcela jasně na nějakou životní oblast, kde se páníček cítí nesvobodný a bezmocný. A v neposlední řadě, co dělám já, je napojení se na duši psa a jasný pokyn: "nemusíš to táhnout za něj, už jsi mu to ukázal a já mu to řekla, je teď na něm, aby udělal změny. Leda by ses dobrovolně rozhodnul být dál obětí, páníček ale šťastnější nebude". Tuto promluvu v ideálním případě poskytuje člověk sám, nemusí to pak dělat terapeut. Pak je nutné dát psovi důvěru, má právo zůstat v nemoci či odejít, pokud je nemoc vážnější. My přece nevíme, kdy je jeho čas.

Pravdou je, že pokud člověk převezme kompetence, uchopí psí poselství a začne komunikovat se svým nitrem, začne se zajímat, ve valné většině pes břemeno pouští a postupně se oběma ulevuje a soužití se mění.

Pokud Vás téma zajímá, mrkněte na jedno z mých starších videí: https://www.youtube.com/watch?v=YNfRz3-pJTg...

SOUROZENECKÁ ŽÁRLIVOST PRVOROZENÝCH

Známe ji, z dětství i od dětí kolem. Je tak běžná, že je spíš s podivem, když není. Začíná se projevovat už když první dítě vidí, jak mamince roste břicho, cítí ohrožení. Může se zdát, že jde jen o pozornost, že o ni se dítě bojí, v horším případě i jako dospělí shazujeme pocity prvorozeného (nebuď sobec, tak holt budete dva). Jenže dítěti nejde jen o pozornost, je to mnohem naléhavější. A protože jsem taky starší sourozenec a za pomocí svých planet ve Štíru není nic přirozenějšího než se ponořit do kořenové příčiny, udělala jsem to, a to, co je tam doopravdy, je strach, ŽE KDYŽ PŘIJDE TOTO NOVÝ MIMINO, BUDOU SE MĚ CHTÍT ZBAVIT (a třeba mě i zabijou), tak bude lepší, když se já zbavím toho mimina (odtud potom ty "nehody" v podobě vyklopení sourozence z kočárku, dušení se, protože starší brácha chtěl mladšímu dopřát bonbony atd.) Pak už existuje spousta humorných historek, kterým se v dospělosti smějeme, kdo se ale nesměje a odráží se v našich vztazích vždy, když jde o "konkurenci", je vnitřní dítě. A smát se nebude, dokud jej svým přístupem nepřesvědčíme, že i kdyby mělo sedm dalších bratříčků a sestřiček, je jedinečné, je o něj postaráno a má právo jak na bezpečí, tak na pozornost. U dětí, co tím procházejí v tuto chvíli reálně, bych proces přijetí podpořila Bachovými esencemi, ale neobejde se to bez toho, aby se rodič podíval do očí vlastnímu ustrašenému já a přijal, co vidí.

MUŽI, CO NENÁVIDÍ ŽENY (A ČASTO O TOM NEVĚDÍ)

Někomu to může připadat přinejmenším zvláštní: jak může někdo tam toto mít a nevědět o tom. Prostě necítí, nejsou v kontaktu se svými emocemi nebo když už bublají na povrch, zatlačí je zpátky. Tedy někteří, určitě to nelze paušalizovat.

Ale to nevědění není nejhlavnější složkou tématu, se kterým za poslední měsíce přišli všichni muži - s podvědomou nenávistí k ženám. Není to tak, že by se to nedalo otočit na ženy, jedná se totiž o pozůstatky souboje mužského a ženského principu, smutné hry, co jsme dlouho hráli, ale jelikož se většinou víc věnuju ženám a muži jsou tady v menšině, beru to tentokrát přes ně, pro vyrovnání.

Dnes si dovolím se zaměřit na příčiny, co terapie odhaluje a posléze integruje. Typickým příkladem je muž, co přijde ve velmi neklidné náladě a po chvíli povídání si vyjde najevo, že se vnímá jako k ženám pozorný a milý, upřednostňující partnerčiny potřeby nad svými. Je nespokojen s tím, že partnerka za to neprojevuje vděk a jeho chování neoplácí stejnou mincí. Čím déle o tom mluví, tím víc nervozity měnící se na vztek pomalu vyplouvá,  a to je právě chvíle, kdy v ideálním případě má muž šanci se se vztekem potkat napřímo, přiznat si jej, prožít a jít v terapii do situace vzniku, do pravé příčiny. Ta je ve vztahu k matce nebo jiné důležité autoritě ženského pohlaví v rodě. Kdysi jako malý se uvolil stát se jejím rytířem a zachráncem, tím, kdo se postará a ulehčí jí, tím, kdo s ní ponese její tíhu. Je to svobodné rozhodnutí vedené touhou po lásce (program "když teď dám hodně mamince a ulehčím jí, třeba jednou dá lásku i ona mně"), i když tomu výrazně pomáhá její role oběti. I tu malý chlapec přebírá. Když dospěje, automaticky je přitahován k ženám, co nedávají lásku jak on si představuje, a to do té doby, dokud nerozvolní dávný vzorec chování.

Jak řekl jeden z klientů: "já vím co, budu od ní chtít víc pozornosti a nebudu se bát si o ni říct". Ano, naučit se říct o pozornost a vědět, že na ni má od partnerky právo jen tak, aniž by pokaždé musel nosit pugét a zvát ji do divadla anebo se jinak zavděčovat, je učební lekcí, ale pak taky nechat polovičce právo říct ne a přijmout i možnost odmítnutí. A to je právě častý bod záseku. Neochota čelit bolesti z odmítnutí vede do bludného kruhu naléhání a požadování lásky od té, co ji neumí nebo nechce dát, případně dává jinému. Zároveň však narůstá vztek a vzniká, jak už to bývá, kromě pocitu oběti i vnitřní osoba tyranského ražení, co jde proti ženám, protože je tolik zraněná. A protože si tyrana v sobě není vědom, o to víc ho vyzařuje do prostoru, což má za následek strach ženy, že jí ublíží.

Pěkná motanice co? V nejednom z min. životů jsem právě já byla takovým mužem a my všechny vnímavé ženy zacítíme svého anima alias vnitřního muže, složku své psyché, která často jako pole neorané je takovým mužem zrcadlena.

Jak tedy z toho ven? Uvolnit emoční náboj, např. skrz terapii vn. dítěte (tady je často další zásek, když je muž loajální k mamince, obhajuje ji a svou zlost projektuje na jiné ženy), chtít uvidět celou pravdu (tedy jsem ohleduplný k ženám, ale zároveň mám velmi zraněné dětské já, co je umí nenávidět),  dát pocitům, emocím a přesvědčením právo existovat v běžném životě a dát si právo odejít a opustit starý program zavděčování se. Pak se mění vyzařování a objevují se v životě muže jiné ženy. Ty, které to mají stejně. Taky nově.

P.S. Neosobuju si právo toto rozsáhlé téma celé pojmout tímto článkem, ani to nelze, každopádně pokud se vás dotklo a chcete s ním pohnout směrem ke světlu, ozvěte se, ráda se vám budu věnovat.

O POTLAČOVÁNÍ SE A TAK TROCHU I O H.VNĚ 😉

Když analýza situace předběhne prožitek, může nastat (a často se rovná) sebepotlačení. Ostatně byla jsem v tomto přístupu učiněným mistrem, takže není problém uvést praktický příklad, co zažíváme čas od času všichni. Dojde na situaci, kdy jste chováním druhého člověka nějak iritováni, třeba se vám lepí při řízení na zadek, dělá to už půl hodiny a i když mu sem tam ujedete, zas vás dojede. Ten hlavní pocit může být řekněme třeba frustrace nebo podráždění. Vy si je ale nedovolíte uznat, prožít, prodechnout a tak nechat existovat. Raději začnete analyzovat, proč se tak ta osoba chová, např. ji začnete omlouvat stylem "no jo, je to řidič začátečník, neumí ještě odhadovat vzdálenosti atd.". I kdyby toto nakrásně byla pravda, v tu chvíli být autentický znamená si přiznat, co cítíte. Když se něco potlačí, vzniká podprahově nespokojenost a člověk se pak diví, proč má nejdřív často blbou náladu až do depkoidnosti nebo naopak to jde do výbuchů emocí. Chce se po nás, abysme byli sami v sobě a pro sebe na prvním místě, v pravdivosti prožívání, a až potom nadhled a pochopení situace nebo stavu druhého. Jakmile už ale žádné pocity a emoce nevyvstávají, jedná se o zvládnutou lekci a už je vám fuk, kdo se na vás lepí, protože máte důvěru, že nenarazí. Nadhled je tam prostě hned a vy víte, že nic nepotlačujete. Sama za sebe uvedu jeden ze svých malých, ale zato úsměvných příběhů. Plavu si u nás v mokřadu a najednou uvidím, že tak metr přede mnou si plave h.vno. Aha, tak to otočím a rovnou plavu zpátky, protože všimnout si včas je fajn, ale žádné další zkoumání netřeba. Víc než exkrement zkoumám, co se ve mně děje, protože toto se mi stalo naposled před 30 lety na táboře. A ono nic. Nechalo mě to úplně v klidu, a to jsem předpokládala, že vyvstane odpor, pocit otřepání se nebo štítivost, což by byla přirozená reakce. Dám tomu ještě chvíli a pořád nic. Pak se chtěl zapojit rozum a divit se a zkoumat kdo, jak a proč, ale zarazila jsem to a vybrala si přijetí toho, že to takto někdo "vyřešil". Protože se mám ráda, vyberu si příště čistější koupání, o tom žádná. A do přístího roku se už příroda postará... 😉

PROSTĚ NEDRŽET A NEBRZDIT

Když jsem v určitém čase v minulosti chodívala intenzivně na terapie, všimla jsem si dost rychle i toho, jak se někteří průvodci (rozuměj terapeuti, kartářky apod.) snaží mě jako klienta udržet a "motivovat", abych chodila stále, nebo pravidelně.

S tímto nesouhlasím a ač to pro mě je samozřejmé, cítím, že je fajn to zmínit. Kdyby někdo byl v situaci, kdy je někde (zatím nevědomě) držen. Průvodce má procházet poctivě a pravidelně zvažováním, jestli spolupráce s každým jeho klientem je ještě smysluplná, a to na obě strany. Obě strany se inspirují, jedno z jaké pozice. Hlavně nemá docházet k brždění klienta v jeho rozvoji, když to už průvodce vidí a intuice vnukla, že je čas propouštět. Konkrétních důvodů rozvázání spolupráce může být spousta, ale ten hlavní je právě to nebrždění ve vývoji (teda když už nemám co nabídnout, je splněno, uznám to a pouštím).

Ono se to hlavně děje i přirozeně, jak průvodce mění své služby nebo jejich podobu, že se obměňuje klientela. Ale pak dochází i k tomu, že si klient prostě zvykl na to staré a posunout se směrem k novosti služeb nechce a ani nechce vyjít ze zóny pohodlí, aby si hledal novou inspiraci jinde . A to je právě ten čas, kdy průvodce potřebuje pouštět vědomě. A není to osobní, není to dobře ani špatně, prostě to tak je

„TY PŘECE ŽÁDNÝ KAPKY NEPOTŘEBUJEŠ, NE?“

Že ne? Protože ti, co pracují jako průvodci vnitřním světem, nemají už sami co řešit? Nemají právo na svoje citové rozpoložení, se kterým by jim kapky (nebo výklad nebo terapie, nebo doplňte si jak je libo) pomohly? Blud par exellence.

Možná právě naopak. Bylo potřeba zažít opravdu příšerné stavy, každý si „vybral“ dle toho, na co se má specializovat a tím si prošel. Je nás mnoho, co jsme si prošli fobií, a jestli bych něco přirovnala k peklu, jsou to právě tyto stavy. Ono peklo není nikde venku, ale uvnitř, stejně jako nebe.

Ale teď z radostnějšího soudku – je cítit rozdíl, a to veliký, jaké to bylo před započetím integrace psychických obsahů, když se děly nějaké nepříjemnosti, a jaké je to teď, po letech. Proces přijetí a emočního zpracování je několikrát kratší než býval, ale samozřejmě záleží na dané události, některé děje prostě neurychlíme a není to ani cílem.

Takže ano, ráda si namíchám bachovky a beru i své esence (ty bych ani nevypustila ven, pokud bych je nevyzkoušela na sobě), prostě proto, že mi pomáhají, že miluju rostliny a že nejsem kovářova kobyla ;)

NEDOSTATEK LASKAVÉ POZORNOSTI V DĚTSTVÍ JE MOR LIDSTVA

Někteří vyrostou a řeší to stáhnutím se ze světa víc do své ulity, protože jsou na to tak zvyklí. Někteří volí opak a prosazují se za každou cenu, hrnou se na vysoké posty, kandidují, proženou si auta tunningem a prudí okolí nebo prostě všelijak bojují o pozornost světa. Obojí tak nějak míjí vnitřní svět a nechává vn. dítě ladem.

Když ale dospějeme do fáze uvědomění, že už nejsme malí a že jsme středem svého života, i když by nám někdo i rád vnutil verzi, že to on je tím středobodem, je už jen kousek k postupnému a vytrvalému dosycování všeho, co tolik chybělo. Krok po kroku, spojování se s oním malým já uvnitř. A třeba i pak něco zabolí a ozve se stará rána, ale my už zvládáme ukonejšit emoční bouři tak nějak sebejistěji, bez pocitů omráčení silou traumatu. Trauma postupně slábne, když si dáme čas.

"Ten, co se jeví nejhodnější, ještě nemusí být pro nás v životě nejvhodnější"

přišlo mi dnes (18.6. 2023) na ránem, jak jsem se probouzela. Krásně to rezonuje s novem v Blížencích pospolu s partnerskou Juno v kvadrátu na Neptun v Rybách, protože opravdu je to o potřebě rozhodování, koho si pustíme blíž, až úplně nejblíž, a kdo zůstane (třeba jen zatím) ve skupince "dobří známí, vídáme se občas". Protože ale nemusíme vidět jasně, jelikož tento aspekt spíš zamlžuje než cokoli jiného, bude i skupinka "ještě uvidíme". Pozastavení nahrává i otočka Saturna, známého brzdiče přílišného nadšení za růžovými brýlemi. Můžeme mezitím využít jiný potenciál aspektů těchto dní, a to je otevírání citů. Až s odstupem několika dní uvidíme, komu a čemu otevřít dveře dokořán.

A PATNÁCTKA NA PŘECITLIVĚLOST, NEDŮVĚRU A HNĚV STÁLE VE VEDENÍ ANEB ČÍM PRÁVĚ PROCHÁZÍME (25.5. 2023)

Co se týče míchání Bachových esencí, tak Cesmína ostrolistá, vedená pod č. 15, je už roky nejčastěji vycházející na míru. Bodejť by ne, když jsme štíří národ a tato je na typicky štíří rozpoložení - přecitlivělost, nedůvěru, žárlivost, hněv, zatvrzelost, pocit neštěstí apod. Od začátku vylhané pandemie, kdy jsme začali všichni být pod tlakem z vnějšku ještě navíc zcela specifickým způsobem, se četnost logicky navýšila.

V tyto dny procházíme odpoutáváním se od principu zbytečného utrpení, vlivem nejen presu konstelace Pluto/Mars/Jupiter ruku v ruce se severním uzlem, ale hlavně dlouhodobě právě severní uzel jako střelka kompasu našeho směřování ukazuje do Býka. Tedy pryč od Štíra, od noření se do emocionálních dramat, která nemají praktický výstup, do méně komplikovaných postupů, do jednoduchosti, praktičnosti až pragmatičnosti. Do viditelné reality, kde si věci osaháme nebo je aspoň nějak uvidíme.

K tomu se hodí zmírnit silné emoce a vnořit se zpátky do těla. Vědomě i přes fyzické aktivity, které pomáhají setřást starý traumatický zbytkáč a rozproudí to nové, zdravé.

DVOJPLAMENY, SPŘÍZNĚNÉ DUŠE, KARMIČTÍ PARTNEŘI...

Mnoho romantických názvů často velmi neromantického tématu (ale s kozoroží Lunou, za trigonu Venuše a Pluta a konjunkce Juna s Uranem romantiku nečekejme) – vztahů, kde to tak úplně nejde. Nebo vůbec nejde.

Vzniká tady to úskalí, že člověka odpojeného od citů, který nás zraňuje, nazveme dvojplamenem a podle toho konceptu to i bude pravdivé označení. Ale namísto okamžitého opuštění situace si vlezeme do iluze a zůstaneme v citové závislosti. Celý vztah pak táhne ten, kdo už se rozhodl pro vědomou cestu životem a uzdravuje si svá traumata, aby svou energii celou vlil do žil tomu druhému, jehož čas začít se taky uzdravovat ještě nenastal.

Tou lekcí je právě opuštění, není to primárně o tom hledat, co mi ten druhý zrcadlí. Jistěže, kdo hledá najde, ale taky se zbytečně víc natrápí. Dva vědomě životem jdoucí lidi nehážou vinu jeden na druhého, stojí o vyrovnanost v dávání a braní, mají zájem o vytváření vztahu. Pokud to ten druhý nedělá, a stojí o to jen jeden, je čas jít. Bez očekávání a tlaku na to, aby se ten druhý začal taky nějak „posouvat“ nebo měnit. Prostě jednoho dne to sepne a proběhne – máš právo být tam kde jsi, promiň, jestli to ode mě vyznívalo, byť jen energeticky, jinak.

Můj takový osobní vjem, jak tak pozoruju, co se děje, je ten, že opravdu hodně vztahů se poslední roky boří (mnohem víc než dřív), protože bolest z rozchodu je tak velká, až je probouzející a to my jako lidstvo potřebujem. Někdo se víc posune v samotě a někdo jiný zas okamžitě po odpoutání potká vhodnější protějšek. A klidně jej nazvěme spřízněnou duší, nic proti všem těm názvům, ale zrálo ve mně nějakou dobu, že to mám pojmenovat i v kontextu výše – prostě nezaměňovat utrpení ve vztahu s tyranem za přirozenou růstovou bolest dvou podobně laděných duší.

P.S. Všimli jste si někdy, že v Hříšném tanci nevyzařuje Patrick k Jennifer až tak moc pěkné energie? Je tam chlad a odstup nejen na začátku, kam v ději patří, ale celou dobu, což odpovídá tomu, co k ní cítil mimo natáčení, jak jsem se dočetla. Když se dívám hlouběji, jak je možné, že to mezi nima většina vnímá jako lásku, je to téma citově nebo i fyzicky nedostupného otce (někdy i matky) vůči dceři. Takže toto se hodí nahlédnout, pokud vás oslovuje toto moje dnešní zamyšlení.

CHUŤ SE ROZLETĚT? (7.4. 2023)

"Mně chodí chuť začít zpívat (tancovat/malovat/turistit apod.), tak si říkám, jestli je to to pravý", vyleze během sezení. Ano, levý to nebude, chuť něco začít dělat už je jasná pobídka "hejbni zadkem a už zační", protože čekat, až k tomu začne andělský chorál, by mohlo znamenat se nedočkat!

Obzvlášť teď s jarem, v Beranu, s uzlama v trigonu na planetu akce Mars, dnes navíc planety v krásné dračí konfiguraci, Slunce už už objímá šťastlivce Jupitera, aby spolu znásobili vlny optimismu! Dobíhá vzácná část roku, kdy jdou všechny planety dopředu, žádná zatím necouvá, nic nás tedy kromě vlastních omezení v hlavě nebrzdí.

A že ty podněty k novým činnostem jsou takové nenápadné? No vždyť víme, že vnitřní vedení nekřičí, pouze ve chvílích ztišení navrhuje a jemně nabádá, kam se rozletět.

Tak se rozleťme!

PROSTĚ ODSEKÁVÁME (30.3. 2023)

Bytí v rozumu přespříliš bývá na škodu a při sezeních sem tam zazní - vyskoč z rozumu a vnímej to i jinak.

Právě teď jsou ale ty dny D, dnešek a zítřek, kdy právě naopak máme velkou šanci, v čirém vědomí, za zdravého použití rozumu, který má tu své perfektní postavení, k odseknutí. A čeho? Všech venušanských témat, které nevedou k tomu, co by naše Venuše chtěla. Které nevedou k radosti, spokojenosti, bytí v laskavosti, užívání každého dne, k vnímání krásy a tak dále, podle daného postavení v horoskopu každého individuálně.

Takže bereme do ruky meč a letí luftem to všechno, co tvoří zahlušující balast. Všechny ty spoutávající vzorce, příběhy, situace a v neposlední řadě propouštíme i ty, co už s námi nemají zájem o vývoj bok po boku. Čím silnější uranské tranzity máme na svůj horoskop zrození, tím víc se nás týká a jediným cílem je osvobození, ač v první chvíli to bolí, jako by to mělo posekat nás. Ale to jen odchází to starý známý...

KOLEKTIVNÍ ENERGIE POSLEDNÍ DOBY (27.2. 2023)

Dumám, co společného mají terapie a výklady posledních měsíců. Povrchnějším pohledem se můžou zdát úplně rozmanité, to jak se naše lidské příběhy oblékají do rozličných hávů.

Ale vidím tu nit, tu linku, co se prolíná všemi. Je jí domnělá nadvláda jednoho principu nad druhým. V této době mužského nad ženským, ale pár tisíc let naopak.

Příšera patriarchátu je chvíli před zdechnutím, ale o to víc se snaží ještě vzepnout k útokům, zvlášť u těch, co mají poslední krůček k rovnováze mezi ženským a mužským principem uvnitř. Facky to můžou být velké, ale nenechme se vykolejit, neznamená to, že jsme znova na začátku. Znamená to, že se blíží konec toho starého v našem životě. A toto píšu vědomě tak, že kdo si to přečte do konce, tomu se děje.

O MANIPULACI SKRZ STRACH Z CHUDOBY (dnes zcela prakticky)

Jsme jím masírováni. Dá se tomu sice dost vyhnout, ale ne úplně, protože většina z nás má doma zavedenou elektřinu a hodně nás topí plynem.

A dodavatelé prostě zvedali zálohy, tak nějak soustavně, několikrát po sobě. Zatlačili tak mocně na první signální, na strach, že se to nedá zaplatit, u mnoha lidí. Ten důležitý moment přichází právě v tomto bodě, kde byla možnost volby – nechat si zálohy zvednout nebo nenechat. Nenechat a vědět, že ono to tak horké být nemusí a pokud bude, budu na to mít, i kdyby pak byly nedoplatky, tak to byla má volba. Stačilo napsat, že nesouhlasím se zvýšením záloh a nestalo se. Protože já prostě odmítám už na začátku podporovat umělé navyšování cen, manipulaci, zadržování peněz a další černé scénáře, když nemusím. Nikdo nemusí, ale strach je sv..a, jak se u nás říká, že.

A asi nás bylo dost na to, aby se, i když třeba zatím ne o moc, ale ceny začaly snižovat. A držím si to v sobě dál, důvěru, svou oblíbenou kartu z Oshovek. Kdo se ještě přidá? ;)

KDYŽ NELZE PRODAT DŮM

a ono to vlastně vůbec není o domu.

Zadání pro terapii bylo, když to upřesním – vyšší koncentrace radonu v domě, než je přijatelné a jestli s tím lze něco dělat. Pro mě úplně nové téma, se kterým se na mě tato milá bytost, majitel domu, obrátila. Tak s laskavým svolením sdílím.

Pro mě krásná výzva. Miluju napojovat se na to, co nás obklopuje, jako na bytosti, vnímat je a vidět, když se mi chtějí zviditelnit do nějaké podoby.

Podívali jsme se tedy přímo na bytost radonu a já jsem ji vnímala jako modrobílý oblak ve tvaru stromu, se smutným výrazem a pusou zvlněnou od zadržovaného pláče. Řekl mi, že zas ho někde nechtějí, zase ho odhánějí a viní.

Jednalo se o naprosto přesné zrcadlení pocitů majitele domu, který se takto často cítil v dětství, ve vztahu k tatínkovi. Jakmile jsme tohle pojmenovali a doprožily se emoce, bylo už možné požádat radon, aby se odsunul tam, kde je víc než žádoucí – do radonových lázní. Vyslovili jsme nahlas, že má, jako všechno na tomto světě, svou hodnotu, čímž během chvilky zmizel a pocitově došlo k velké úlevě.

Dalším a tím hlavním úkolem je uzdravování vztahu k otci, kterému jsme se věnovali už v předchozí terapii, takže tady bylo potřeba jen dát téma do souvislosti a dát pozornost vn. dítěti (pár laskavých vět nemůže nikdy uškodit. Opravdu nikdy).

A výsledek dalšího měření? Snížení radonu na polovinu, tedy z 600 na 300 jednotek. Momentálně je dům již rezervovaný zájemcem o koupi a od sezení neuplynul ani měsíc.

Samozřejmě vždy je víc cest. Ono by i šlo si zadat, že radon problémem nebude, že neškodí a že to budoucí majitelé nebudou brát jako problém. Prošlo by to ale jenom pokud by toto přesvědčení bylo opravdu silné, nepřebité traumatem. Takže zkusila bych to příště, pokud podobná (určitě ale ne už identická) situace pozastavení nastane, třeba v jiné životní oblasti už rovnou zadat, jak to chci. Pevně a jasně, pro dobro všech stran.

MANDALA JAKO TÉMA ROKU 2023

Jako každý rok, pro jednotlivá znamení. Tuto nádhernou sadu mandal už nelze sehnat v obchodech delší dobu, tak bych ráda nabídla těm, co mají rádi komunikaci s podvědomím skrz obrazy, alespoň jednu mandalu podle znamení zvěrokruhu. Mrkněte samozřejmě i na to znamení, kde máte Lunu, pokud vám jedna nestačí 😉 Začínáme popořadě, Beranem a mnou vytažené mandaly pro každé znamení najdete na mém FB, pod jménem stránky Armen - terapie duše.

A užijme si tento rok všichni, ať už jsou ta témata jakákoli, však vždycky si můžeme najít to zajímavé, pěkné, hřejivé...

MŮJ NEJRYCHLEJŠÍ ODBLOK

Už je to dva roky, co jsem tady před svátkama psala o své neochotě se účastnit závodů v počtu upečených druhů a o svém odbloku a hádejte co letos! Já, která jsem nikdy neupekla na Vánoce ani ň, už mám týden 2 druhy uložený na mrazáku. Tím taky teda končím, nebudu po sobě chtít jít z nuly na sto a nic se nemá přehánět, že :-)

Tento odblok jsem si dala pod stromek sama a byl snad úplně nejrychlejší, kterým jsem prošla. Vnímám rok 20 jako začátek dalšího zrychlení dění na poli práce ve vnitřním světě, kdy už prakticky problém můžeme chytnout za pačesy a uzdravit hned, jak nám brnkne o nerv. Jde to o tolik rychleji, než třeba před 10 lety. I kdyby se pak znova ukázal, protože je vícevrstevnatý, bude už v jiné síle, daleko jemnější. Když si to dovolíme, jako vždycky všechno.

Mně v podstatě stačilo nechat tělem projít emoce, postupně všechny, až do klidu, pak uvidět, že to vlastně není moje, ale žen rodu, a já jsem to nasála jako malá (což mi potvrdily) a pak to nechat být.

K tomu jsem si loni ještě zvědomila přesvědčení, že vždycky v prosinci mám míň energie, což se loni opravdu odzrcadlilo únavou, ale letos už na to nehraju. A je to fajn, stačilo se rozhodnout, že STAČILO!

O RAČÍ LILITH NAPROTI PLUTU a taky o tom, když to nejde přímo (1.12. 2022)

pro nás značí dobu několika týdnů vyhřezávání zakopaných pokladů, o kterých ale většinou vůbec toto nemíníme. Protože je ale halda planet v proměnlivých znameních a náladovka Luna v Rybách, říkám si, že napsat o tom teď znamená, že se to líp vstřebá.

Těmi poklady jsou hlavně odvržené emoce široké škály, z mnoha situací, kdy jsme zradili svoje prožívání potlačením, protože proti němu stála jakási autorita, která se sama nechtěla setkat s bolestí uvnitř. Tak ji rovnou zabila i kolem sebe.

Jenže nic zabito nebylo. Čeká uvnitř, semtam zaťuká a když stále není dobrovolník, který by jí otevřel, bolest si pak rozrazí dveře sama. Vyvaluje se silný emoční tok a v prvních chvílích to neoslavujeme, protože jsme si navykli, že to není „správné“! No toto, tolik hnusu přece, to neee! Ale jooo. Právě toto je to nejzdravější, dovolit to projít, protože každá z těch emocí oživuje umrtvené bytí. Nechat projít neznamená utopit se, i když přiznávám, jako tonutí to občas připomíná.

Dnes jsem ale vedena k jednomu specifickému projevu tohoto aspektu, který pozoruju a zkoumám. Výše popsaný proces beru jako zdravý – cítíme to, dovolíme to, odejde to. Ve vlnách, ale u někoho klidně najednou a jen jednou za celé období, záleží na trénovanosti bdělého přístupu k vnitřnímu světu. Ne každý ale, protože se jedná o opravdu animální a hluboce systémem/náboženstvím atd. zatlačené nánosy, je schopen sám jít takto přímo. Je hodně v hlavě, hodně ho to bolí a hodně se bojí. Tak volí raději ventilaci skrz manipulaci druhých. Způsobů je asi dost, ale obecně prostě vyvolá emoce v druhém, v blízkém člověku, protože tam ví dobře jak, a díky pozorování výlevu druhého se ujišťuje, že i on může. Samozřejmě toto bývá často podvědomé (vynechám pro teď manipulaci cílenou, kterou používají v médiích).

Když si tohoto všimneme, stojí za to dotyčnému i sobě samozřejmě pomoct tím, že zůstaneme vědomě v sobě, v prožívání, ale nenakrmíme situaci nekontrolovaným výbuchem. Já vím, že to třeba nevyjde napoprvé, napodruhé ani pak někdy ne. To nevadí. Ale záměr máme. Můžu slíbit (jelikož toto je má dobrá zkušenost z praxe), že když nepřistoupíme na tuto hru provokace, ten druhý po čase taky zůstane uvnitřněný a svoje emoce si prožije sám. A neporazí ho to, zvládne to. Protože jsme mu umožnili zažít, že to jde.

Pak ale ještě rozlišujme, kdy tam není posun, je to záměrné zneužívání naší energie, kterou když neudržíme u sebe, ale pustíme ven, něco v tom druhém (říkejme tomu třeba nežádoucí entita nebo čistě jen naprogramování) se nasosá. Na chvíli. A pak musí pro další dávku. Jak by řekla moudrá a hluboká štíří bytost Anna Hogenová – nežije z vlastního pramene.

Jenže my ten pramen máme a už o něm víme, už ho cítíme a pramen teče...

JÁ PROSTĚ NEVÍM (20.10. 2022)

Jestli máte pocit nerozhodnosti, pocit "já prostě nevím, jak to mám", pocit nevyhraněnosti, je to nejen těmi neptunskými aspekty, co jsem popsala posledně. Máme velkou nálož toho vzdušného a převažují Váhy, které opravdu hodně převažují, zvažují a vyvažují. Na některé z nás už je to přece jen příliš.

A tak najednou ten Štír nadosah už se nezdá takovým nebezpečím, už nám i přichází, že tam se to rozsekne. Každému dle jeho nativního horoskopu a aktuálního stavu něco jiného, záleží kde Štíra máme. Vyhraněné to bude až až. Leccos odpadne a kdo by si chtěl ušetřit křeče, může si už předem zvědomit a zadat, že nechává jít, co už je nahnilé, i když ještě úplně nesmrdí. Ne že by se vyhnul bolesti zcela, ale té zbytečné rozhodně.

Ale do té doby třeba pomůže si dovolit stav JÁ NEVÍM, JAK TO MÁM...

KDYŽ UŽ JE TO PŘES ČÁRU (18.10. 2022)

Měla jsem vždy to štěstí, že jsem během svého hledání, ať už pro mě vhodné terapeutky nebo kartářky, nikdy nenarazila na vyloženou manipulaci nebo vydírání. Protože prostě tento závan cítím na sto honů, a tak se mi (dřív i podvědomě) dařilo se vyhnout tomu nejtěžšímu kalibru. Tedy neumím si přestavit nic těžšího, než je kšeftování na poli duševním skrz výše zmíněné praktiky.

Teď nám ale doznívá kvadrát Marse s Neptunem, ve své odvrácenější straně může přinášet tento typ podvraťáctví, a nastupuje už zhusta kvadrát jiný, Slunce s Plutem. Zatímco první jmenovaný je víc v energiích karty Politika, druhý nejvíc dle mého vidění náleží kartě Mysl. První je méně zřejmý, protože se schovává za masku, druhý je dusivější, protože vyhrožuje otevřeně. Omluvte teď tohle zjednodušení, to abych to dopsala a vy dočetli ještě dnes. Dobře ale vím, že sem chodí ti, co umí z karet jejich vliv vnímat, navíc když jsou tak čitelné.

No a když jsem teda slyšela druhé mluvit o těchto nečestných způsobech vedení terapií a výkladů, trochu jsem si připadala, že je to z jiného světa. Ale jen do té doby, než došlo na sezení, kde toto vyplynulo (někdy bylo přímo zadané jako téma, někdy mimoděk). Jednalo se o vydíračky strachem typu „když si nenecháte ode mě udělat tento rituál, dostanete rakovinu“, nebo vydíračky vinou typu „to vy můžete za to, že zemřela, kdybyste se chovala jinak, ještě by žila“, případně už hodně zoufalé „jestli mi nezaplatíte, pomluvím vás po celém městě“ apod.

Když si představím, že člověk s potížemi, které chce propustit, dostane naloženo ještě toto, je to opravdu ze světa, ve kterém bych žít nechtěla.

A když se podívám, kdy se to tak zhustilo, bylo to od jarního setkání Jupitera s Neptunem, který sliboval mimo jiné jak netušené duchovní zážitky na jedné straně škály, tak propuknutí zla tohoto druhu na straně druhé.

Ani dnes nebudu jednostranná, protože holt naše generace má Pluto ve Vahách a my se potřebujeme dívat z úhlu obou stran. Teda až nám opadne šok a další emoce, že. Takže ano, každou zkušenost si přitáhneme něčím v sobě. Něco v nás rezonuje s tím, co potkáváme. Jenže pokud jdeme pro pomoc a něco trápí naši duši, jdeme za tím, kdo má být vědomější nebo uznat, pokud tomu tak není a na dané téma není povolaným.

A tak tyto šokující zkušenosti, když se z jejich vlivu daná bytost vymaní, a základem je nedávat těmto vyřčeným jedovatostem důležitost, poslouží k převzetí osobní moci. Protože prostě příště už ten odér zacítí na první dobrou. Už nenaletí. A nejen to – dává tomu, kdo sešel jinam, svou bdělostí možnost si vzpomenout na svůj původní záměr, v souladu se svou duší.

CO PROBOUZÍ NAŠI RADOST? (11.10. 2022)

V kolektivních výkladech, co sem posledních pár měsíců dávám, jsem si všimla nápadně se opakující karty Tvořivost. Je výzvou už neodkládat zaměření se směrem k naplňujícímu, ač může vypadat sebeneuvěřitelněji, že by se časem mohlo změnit v pracovní oblast. Pak už to ale nebude pracovní, už dáváme mezi práci a koníček rovnítko (jo aha, on promluvil Saturn skrz parádní aspekt se Sluncem a Venuší, takže zodpovědnost za svůj čas máme na talíři, pro naše dobro samozřejmě).

Co děláte, aniž byste vnímali čas, jenom tak, pro dělání samotné, pro zábavu, pro sebe? Kde a v jakých okolnostech, v jakém prostředí je vaše doma?

Taková klasika je obrátit se do vzpomínek na dětství, akorát spíš než na úplně přesnou činnost bych se navnímala do pocitů, co u toho byly a odhalila bych, co měl být výsledek, který dítě sledovalo, který chtělo. Pak si dovolit pocity potkat i v současnosti, jednoduše si požádat (tak, jak si žádáte o parkovací místo ;)). A dobrodrůžo je v tom pozorování, až se vynoří, nakolik ty aktivity odrážejí naše dětské touhy a zábavy.

Zjistíte tak třeba i to, že některé touhy nebyly úplně vaše, ale byl to podprahový tah rodu na udržení řemesla. O tom jsem neměla ani tucha, ale docvaklo mi to, když jsem si vzpomněla, že jsem mimo jiné chtěla být i kadeřnicí. Nicméně jsem do učení nešla a toto řemeslo se do naší rodiny vrátilo přes švagrovou, pro kterou je to její doma. Uviděla jsem ale, že klidně to pro mě mohla být dočasná varianta, protože kadeřnice často jsou nejen zkrášlovačky, ale i naslouchají příběhům klientek, takže kolikrát mají dva v jednom. Tato cesta by taky vedla k tomu, co dělám teď a asi bych nasbírala i víc životních příběhů. Na druhou stranu, ono když jste v kanclu vedle dílny s osmdesáti chlapama a ti se nezdráhají nechat si vyložit karty, je to víc do očí bijící.

Takže hlavně – pokud něco a někoho máme potkat, stane se.

.

JEŠTĚ DODATEK K ŽENĚ HRDINCE

NEHÝBE SE TO? (19.9. 2022)

Můžeme mít takový pocit, že se nic nehýbe, že se nám opakují dokola známé situace a že se nás pořád hodně dotýkají. Mysl ráda stahuje do negativity a přesvědčuje o nepravdách. Hodně z planet couvá a tak jsme spíš opravdu přitaženi do nitra, kde se mají dít ty správné posuny - ve vědomí. S račí Lunou si jen prostě bereme pozastavení osobněji a rozcitlivěle, zvlášť když máme tak velké oči co se týče rozhýbání svých plánů (zpětný Merkur se přetahuje s Jupiterem).
Když se akce nedějí a věci kupředu nejdou, znamená to jen pokyn k pozastavení a uvnitřnění, uvolnit se chvilku u okna s čajem v ruce, pozorovat deštík venku, koukat do blba kamkoli, denní snění... možností je spousta, jak se naladit do sebe.
A pod tímto hrne spodní proud důvěry, že stát neznamená zahálet ale sílit. Když přestáváme tlačit na dění, děje se v určité rovině samo. Děje se zrání skrz trpělivost, že přijde impulz zevnitř a až přijde, zacítíme ho a poslechneme. To už jsme na poli hlubších pohnutek, na poli aspektu Slunce s Plutem. Pod tímto se nenecháváme vláčet frustrací svrchního neklidu a nespokojenosti, protože ten nás učí pevnosti a výdrži ve svých záměrech.


 

JE O NÁS POSTARÁNO. ANO, O TEBE TAKY :)

(a o tom, jak jsem našla na chodníku poprvé v životě pětikilo)

A PANKÁČ UŽ TUŽÍ SVOJE ČÍRO (30.7. 2022)

NASLOUCHAT SOBĚ

Čtrnáct let nejím maso. I předtím to bylo spíš jen o kuřatech a bažantech, ale pak se začalo stávat, že se mi i z těchto nepředvídatelně zvedal žaludek. Proto se mi hodně ulevilo, když jsem udělala rozhodnutí ho vynechat úplně, spadla ze mě tíha jakési snahy mít dostatek bílkovin z přesvědčení, že přes maso ho doplním nejlíp.

Není podstatné, jaké a kolik důvodů jsem pro vegetariánství měla, podstatné bylo zjištění, jak to mám mít. Protože jde prvořadě o naslouchání svým potřebám.

"VŠAK VÍME, ŽE, JACÍ JSOU CHLAPI"

SÍLA ZÁMĚRU PŘI PROPOUŠTĚNÍ TRAUMATICKÉ ENERGIE

Časté téma na sezeních, vlastně jedno z nejčastějších - vnitřní konflikt mezi laskavou, benevolentní (až vše dovolující) částí nás samých a tou druhou, která vyžaduje disciplínu, pevnost a pořádek (až dupe a uzurpuje).

Vzniká v nás z konfliktu rodičů, kdy každý z nich zastával jednu z těchto rolí opravdu extrémním způsobem. Je to téma spojených nádob, takže když je v jedné něčeho málo, ve druhé narůstá.

ZAKULACUJETE SE? (6.3. 2022)

Pokud jste za poslední týden zaznamenali tendence k zakulacování na těle, může to mít souvislost se strachem z nedostatku jídla, který se jednak vyskytuje teď o něco víc v kolektivním poli a jednak můžou jeho pozůstatky vyhřeznout z paměti předků.

VRCHOL RYBÍHO BŘEMENE (4.3. 2022)

Jako majitelka konjunkce Slunce/Merkur/Jupiter, i když v Panně, už jsem zachytila jupikovskou vlnu a toto si prostě neodpustím (a Ryby snad odpustí mně ).

Povídá jedna Ryba s útrpným výrazem ve tváři: "Tak už mně všichni k narozeninám přáli, ale Mařenka zatím ne. A jak ji znám, až si vzpomene, bude se kvůli tomu cítit špatně (míněno provinile) a bude se mně omlouvat."

SNY PŘI PLUTONSKÝCH TRANZITECH ANEB ODPOVĚDI NA NEVĚDOMKY VZNESENÉ DOTAZY (12.2. 2022)

Jsou zásadního charakteru a dají se vykládat jak na osobní rovině, tak na kolektivní. Kolikrát úplně postačí, když aspoň část osobního poselství pobereme pro sebe, často to není hned, skládá se delší dobu a někdy máme neutuchající pocit, že ještě chybí nějaký ten puclík. Jsme u Pluta, takže docvaky po několika letech nejsou výjimkami. 

Tentokrát při setkání Merkura s Plutem tomu už předcházela nějaká má vnitřní komunikace. Dumala jsem uprostřed noci, a tím nevědomky zavdala příčinu odpovědi, nejdřív o tom, jestli je něco, co můžu dělat jinak z čistě praktického ekologického úhlu pohledu (jak velký jsem škodič ) a to plynule sklouzlo k tématu už kolektivnímu - konkrétně co je na tom pravdy, že se redukuje počet lidí na planetě a má to být trendem i dál. Plně souzním s tím, že pro Zemi jsme její děti a mnoho nám odpustí, ale tady nejde jen o ni, protože Vyšší Milost může mít jiný náhled.

Z TEMNÉ SLUJE DO ZÁŘE (22.11. 2021)

Slunce se vyhouplo z temné sluje do záře ohnivého Střelce a k nám se přidružují pocity naděje a hřejivosti. Nemají třeba tolik opodstatnění, pokud bychom se nechali ovlivnit tím, co se děje venku, ale uvnitř, tam TO cítíme. Čas vizí a hledání těch, co je sdílejí, případně natěšené čekání, až to samo dorazí, každý podle své nátury. S Merkurem a Marsem stále ve Štíru je to za mě perfektní kombinace, kdy se dále odkopávají účastníci smutného divadla, Štír v nás to pozoruje, je bdělý, dál odděluje zrno od plev, ale zároveň střelcovská část nepřestává upínat pozornost a směřovat k tomu novému, co se rodí. Každý už víme, někdo tuší a někdo si potřebuje přiznat, co dál chce a kudy jít.

KDYŽ MÁTE BÝT TERAPEUTEM - 2. část

Zaznělo tam nejednou, že by si tzv. klient měl proklepnout a ověřit, jak terapeut žije a jestli žije to, co by klient chtěl žít. Jinak prý mu nemá co dát. Tak velmi to se mnou nerezonovalo, že ačkoli jsem ráda za osvětu těchto portálů, že se díky nim probouzí víc lidí, taky bych ráda podpořila ty, co směřují k práci terapeuta a uvěřili by tak, že pořád ještě nejsou dost, protože nežijí život podle představ zatím ještě fiktivních klientů.  A že snad má kdokoli právo nakukovat do jejich soukromí (říká ta, co dělá sezení doma - nic soukromějšího jako prostředí už se nenajde ) a posuzovat, jak žijí.

MARS SE PŘIDÁVÁ KE SLUNCI DO ŠTÍRA (31.10. 2021)

Až to dovolíme probolet, sestoupit k jádru, do samého epicentra emoční a často už i somatizované bolesti, ať už doteď byla tím nepřítelem číslo jedna jakákoli emoce (tipuju že nejčastěji strach překrytý vším možným) a nepřestaneme zacilovat do toho místa, najednou přijde ten okamžik! Okamžik úplného rozvolnění, odevzdání se léčivé energii, která nás najednou celá prostoupí a začne sama operovat. A v náruči toho většího, než jsme my, je tak dobře!

"DĚLÉ PĚKNÓ PRÁCU. ŠKAREDÓ UŽ UMÍŠ",

 A JAKÝ JE VLASTNĚ SPOLEČNÝ JMENOVATEL TĚCHTO MĚSÍCŮ? (16.8. 2021)

GLUMA NEPŘELADÍTE

VĚDOMÉ ROZHODNUTÍ ODEJÍT VS ÚTĚK

JAK SI ŽENA VYBÍRÁ PROTĚJŠEK?

Často se zmiňuje, že si žena vybírá partnera podle vzoru otce. Tak jak ten se choval k ní a v rodině, k takovým to ženu bude přitahovat. Už míň se předpokládá, že tím člověkem je často matka. Je tou nejbližší bytostí, kterou si duše vybírá před narozením právě pro její kvality, se kterými se chce v daném životě potkávat. Tím pádem už od malička má trénink, který pak pokračuje v partnerství a dalších blízkých vztazích.

Před nedávnem mě ťuklo, že už jde Pluto nějak dlouho kupředu, že asi brzy nastane otočka. A tak se právě děje, teda spíš jsme ve fázi zastavení před. Není to věc hodin, spíš dnů, vzhledem k důkladně pomalému pohybu planety.

Je zajímavé pozorovat, co se vždy v těchto údobích děje na osobní rovině a vysledovala jsem, jelikož nejsme vystaveni ničemu menšímu než tématu odumírání a znovuzrození, že se často otevírá trauma vlastního porodu. Zvlášť pokud tento byl těžký, je tu příležitost odprožít další emoční vrstvu a třeba tentokrát dojde i na přenastavení - dovolit si zprůchodnění cesty, pomoct rodícímu se já uvidět světlo a ze své dospělé úrovně dát informaci, že ta cesta je sice úzká, ale zvládnutelná a vlastně relativně krátká. Tato fáze zastavení Pluta totiž přímo koresponduje s fází zaseknutí se (až třeba nepostupující porod) a z toho vyplývá, jakým způsobem postupujeme ve svém životě, ve svých projektech atd. Narodit se do těla je traumatem už samo o sobě, a když bytost navíc cítí, že se rodí do nepřátelských podmínek, což se většině z nás dělo (porodnice sama o sobě tak fungovala), dojde k odporu a záseku. V mém případě dlouhý porod, pak kleště a jako tehdy tradičně oddělení od matky, což fyzicky mělo následek bolestí hlavy, opravdu jako pod tlakem kleští. Musela jsem tomu dát pár kol, bylo to hrozně bolavé, ale s každou vrstvou s mnohem lehčím průběhem.

Teď už každý víme, že jsme to dali, jsme tu, bylo to dopřáno. Můžeme tím pádem změnit ten prvotní otisk, ujistit svou bytost v podobě rodícího se miminka, že teď si to uvnitř může prožít laskavě. Ale možná, že se bude chtít pořádně vykřičet, protože to nešlo a na laskavost dojde až po chvíli. Prostě vše podle svých potřeb a jak se Pluto trochu rozpohybuje, uvidíme, k jakým změnám v realitě nás dovede.

Řekli jste rázně A DOST, tohoto stačilo, nic nového to nepřináší, prostě rozhodli jste se propustit starý program, způsob myšlení a jednání a najednou to vypadá, že je toho ještě víc, že se to znásobilo? Předpokládejme, že jste tomu propouštěnému nechali právo existovat, tudíž nebojujete, protože tento princip už znáte a že se i věnujete ve svém vn.světě odštěpeným částem, které by to mohly přivolávat, a přesto je toto prvotní reakce na vaši novou volbu. Setkáváte se tak s nepřijetím okolí, nesouhlasem, odsouzením, že to chcete mít jinak, než chtějí ti okolo, manipulací či citovým vydíráním. Jsou to programy, kterými je okolí ovládáno, vy jste je prokoukli a už jim nejdete na ruku.

Ty první okamžiky zpřísnění opatření, jimž jsme už dlouhodobě vystavovaní (a že nemoct vyjet volně z okresu bez papíru je už těžký kalibr), přirozeně vykutají i ty nejzasutější úzkosti. Je to prvotní běžná lidská reakce na ohrožení a v tomto případě znásobená předchozími zkušenostmi našich předků, protože nápadně připomíná jak válku, tak okupaci v osmašedesátém.

Většinou nechce, aby se o něm vědělo. Je rozhodně přítomen všude tam, kde se nám nedaří změna. Stojí zastrčeně a operuje nenápadně (a protože teď má něco o něm ode mě vyjít ven, brání se tak, že dělám jeden překlep za druhým, k čemuž mu ještě dopomáhá mé silné napojení na zpětného Merkura, takže toto psaní mi víc zabere, ale nevzdám to!). 

Jestliže se vám to nedaří, ráda s vámi procesem půjdu. Dá-li nám Vyšší moc elektřinu a dobré připojení k netu (teď narážím na cca čtrnáctihodinový výpadek v našem okrese předevčírem ), nic nám nebrání se sejít na skype.

Plutonské tranzity nám ukazují, jak jsme na tom s přijetím přeměny, skutečného konce určité formy, prostě smrti starého. Při kontaktu s Plutem často přichází ona věta "to už jsem ale řešila, myslela jsem, že je to za mnou", která provází prvotní zklamání nad další slupkou cibule či vrstvou.

"ŽIJETE SVOU SVOBODU NA ÚKOR DRUHÝCH, PANÍ NĚMCOVÁ"

"Proč to potřebuješ tak důkladně... Aha, protože máš být terapeut", zaznělo kdysi od mé první a pro můj život nesmírně důležité průvodkyně vnitřním světem. Byl to jeden z nejsilnějších momentů, který mi došel až za několik hodin a naplnil mě až po okraj. Od té doby jsem si jistá, že nikdo nemůže minout to, co sem přišel dělat. To ONO je taková síla! To s vámi zatřepe a převrátí život. Vy si ho sami kvůli tomu převrátíte. A teď je ta doba, jak převratu, tak silných, jasných a pevných kontur a rozhodnutí. Zpět se necouvá.

MERKUR S PLUTEM - ČAS DOCVAKNUTÍ (6.1. 2021)

A PADLO UŽ PEVNÉ ROZHODNUTÍ?

Během čtyřiadvaceti hodin přišlo ze čtyř stran (z knihy, snu, terapií a videa) stejné upozornění, dnes je navíc poslední a čtyřkový den celého čtyřkového roku, a jelikož mě provázelo i v noci, chce zřejmě ven (to víte, vyspat se líp se hodí). Obyčejně přichází trojí "zakokrhání", ale toto je jaksi prudší.

A vy, co už jste našli, copak asi pro vás bude znamenat, že přibývá ta jednička v letopočtu 2021? 

"MÁŇO, TAK KOLIK UŽ MÁŠ DRUHŮ? JÁ ŠESTNÁCT"

je věta mocných údernic v kuchyni pečicích cukroví, co odstartovala moje včerejší grrrrr!!! Ozvala se mi v hlavě (jde o čistokrevný program nejen dřiny, ale i "kdo s koho" v ženské podobě) při pomáhání s finálním zdobením, zvedla mandle i doslova ze židle. Pěkná čistka, odblok zničehonic jako vyšitý, pod taktovkou elektrizujícího setkání Lilith s Uranem, kvadrátu Mars - Pluto a hlavně při vstupu Jupitera do Vodnáře. Započítat můžeme i Saturna, co tam vešel o chvíli dřív, protože všechny tyto směřují do osvobození, do novátorství, do dělání pro dobrý pocit, tedy pro sebe hlavně a tím pro druhé (sekundárně, přesto silně vyzařujeme k druhým něco krásného, když děláme, co nás baví).

Takže nevím, kolik druhů měla Máňa, já nikdy žádné, ale po letošním roce už vím proč (vrtalo mi předtím hlavou, proč jinak a jindy peču ráda) a hlavně se mi ulevilo. Protože má svobodomyslná Luna (vzdušná ve vodnářském 11. domě) se nikdy nechtěla účastnit vánočního krysího závodu v počítání druhů cukroví, tak to raději extrémisticky odpískala úplně. Zato ale ve mně zároveň pomalu rostl obdiv k těm, co na Vánoce pečou rády a navíc i zdravě, to je kumšt, kterému fandím.

Je v pořádku si dovolit nedělat a neumět, obdivovat a podpořit ty, co dělají a umějí. Jsem šťastnější, co se tím řídím. Takže o tom taky budou letošní netradiční Vánoce.

"Krásno je smyslové vyjádření dobra"

říká moudrá žena štířích hloubek Anna Hogenová a mně naskakuje ten ranní nádherný pocit při roztahování závěsů ložnice s pohledem na první sníh. Voda ve svém krásném skupenství, zhmotněné čarovné krásno trigonu Neptun - Venuše - Luna vstupuje i tímto způsobem, ale taky v podobě většího soucitu, jemných docvaknutí té pravdy, že každý jsme tam kde jsme, můžeme tam být a dát tu možnost všem. Spočinout v tom.

"TO TEDY NE, UŽ TO ZA NIKOHO NEPOTÁHNU"

V různých diskuzních skupinách se dá občas narazit na názor, že každý by měl jít svou vlastní cestou, převzít zodpovědnost za své stavy a tím pádem budou terapeuti a či průvodci vn. světem bez práce. Nebude jich potřeba. Sem tam je to podáno s pachutí podsouvání, že průvodci jsou vlastně manipulátoři, co profitují na depresi druhého.

Několikrát za poslední dny na mě zamrkalo v podobě stesků různých žen určité a zcela konkrétní téma. Má v tom své štíhlé pěstěné prstíky Venuše v Panně, taky Merkur ve Štíru, který nespokojenost a její vyjadřování značně podporuje a samozřejmě dlouhodobější konstelace mezi couvajícím Marsem a planetami v Kozorohu, která podpaluje frustraci a za úkol má mimo jiné vyhmátnout zatlačený hněv.

"NIKDY SE MI NEPODAŘÍ REAGOVAT DOBŘE HNED"

 

Taky jste si to někdy řekli? Slýchám to a dobře znám. Stává se to, když jsme zaskočení chováním druhých, když nám drnknou na strunu bolístky, co má tendence se vracet. To se teď hojně děje, máme Chiron v konjunkci s Marsem v Beranu, tudíž to není zrovna objímačka, ale spíš styl rovnou do nosu a navíc rýpavou opozici emočně rozkolísaného račího Slunce s poněkud betonovějšími protějšky v Kozorohu, Jupiterem a Plutem.

Není teda od věci si to chvilkové scepenění odpustit. Není to o tom si to dovolit, na to se traumatická energie neptá, ta to prostě tak udělá a je to součást bytí v lidském těle. Stejně jako fakt, že v tom nemusíme zůstávat, že změna je jistá, když ji chceme. Dostáváme tím echo, že tam máme obejmout další vrstvu bolesti. Prostě jako vždy - výzva k integraci.

Nadpisová věta ukazuje i na výčitku sobě samému, ale od toho je dost rychlá úleva (aspoň pro mě tehdy byla), když jsem si uvědomila, že reagovat můžu i později, vyjádřit, co jsem cítila a kde už to bylo přes čáru, kdykoli, až se oklepu. A to nejen z očí do očí, telepatie dobře funguje, když na ni nezapomínáme a dává šanci poslat druhému člověku informaci, kterou i on potřebuje a pro kterou se s námi setkal.

V neposlední řadě, v případě hraničních situací, pro nás nezdravých, existuje svobodná volba odejít, vybrat si nový prostor, nové lidi, apod. Zní to banálně, ale naše v traumatu zaseknuté části si toto neuvědomují a u terapie, když to vyslovím, vidím občas udivený výraz. Ano, svobodná volba je, a v případě, že se situace a naše reakce nemění, svobodně volíme zůstat tam, kde jsme. A ta nejlepší zpráva je, že se vždy dá rozhodovat znovu 

 

 

 

Jezdívala jsem určitou asi hodinovou trasu a na jednom místě jsem pravidelně zabloudila, odbočila jsem jinam. Protože mám značný orientační nesmysl, nejdřív mi to nebylo divné. Pak jsem se ale podívala na mapu a zhruba na tom místě dřív bývala šibenice. Tak mi svitlo, že má místní dezorientace bude způsobená i těžkými zbytkovými energiemi a nenapadlo mě tehdy nic lepšího než že to vyčistím. A ejhle, sranda, při které jsem se ale já moc nebavila, nastala! Zavalila mě hrozná tíha, pocit oteklosti v celém těle, únava, totální nemohoucnost a neschopnost se nějak víc hýbat. Břemeno bylo pozváno a využilo příležitosti.

VYHROCENÁ INTENZITA (1.7. 2020)

Vyhrocená intenzita projevu stínu málem k zešílení, tedy toho, co jsme kdysi, a možná opravdu staletí zpátky, vytlačili z kruhu přijatelného, tak nazývám to, co se dá silně navnímat. Setkání Jupitera s Plutem chtě nechtě (ale spíš chtě) musí nafouknout projevy stínu do takových rozměrů, aby konečně vyprovokoval každého z nás se podívat. Polívčičku nám přihřívá Mars nově v Beranu, značně povzbuzující agresi, Slunce a Merkur v Raku tak trochu předurčují, že hlavním polem bude rodina a rod jako takový a zdatná pomocnice štíří Luna v trigonu na Neptun v celém procesu otevírá stavidla emočnímu vyplavování.
Protože je to zemská konjunkce, tak se to celé dost zhusta projevuje přes tělo, zvlášť v místech, kde je zadržována traumatická energie, takže pokud na stín zaměříme pozornost, tělo začne reagovat - horkostí nebo naopak zimomřivostí, třesem, zíváním, únavou, zadržováním vody (tedy natékáním) apod. To není signálem k zastavení, ale prožití stavů, doporučit můžu tentokrát opravdu použít metody vytřepávání, vydupávání nebo jiné rozproudění. Tělo je inteligentní, dokáže signalizovat, jakým způsobem se oživit.
Pokud víte, kde máte Mars (planeta aktivity), bod pro vás. Pro příklad ten můj miluje vodu, ale živou, tou v bazénu ho neoblbnu. V té v rybníce, tam je život.
Tak hodně zdaru a v krizových momentech vězme, že to celé vede k úlevě z přijetí toho, co už tak dlouho klepalo na skořápku, aby se mohlo vyklubat.

MEZIDOBÍ, MEZIČASÍ

Nejsou to teď moc dny velké akčnosti. Spíš mezidobí, mezičasí. Několik planet (včetně osobní Venuše) couvá, Luna líně přežvykuje v Býku, Mars pluje v Rybách, Merkur se na obrat chystá. Dát si voraz je pro mnohé z nás velký nezvyk a programy "musím pořád něco dělat, protože mě vevnitř pořád něco k tomu nutí/dohání až honí" nebo ještě výživnější "musím dřít až si to vydřu" se teď čistí velmi mocně a od podlahy. Taky ten náš typicky český "musím všechno vydržet".Jenže nemusíme, ani už nemůžeme. To se po nás nechce. Chce se pěstovat důvěru, že nám bude nabídnuto to nejlepší, aniž bychom to museli těžce nahánět, pídit se nebo tlačit. Když to není to nejlepší, necháme to plavat a počkáme si, protože na plýtvání jsme tu příliš krátce. Že do toho brblá mysl a sem tam se ozve nedůvěra a snaha si to ošéfovat nebo popohnat, to je lidské, prostě existujeme dál. I s tím, že občas něco nejde hned. Že sklouzneme do starého nekazí celkový záměr, a to právě proto, že padlo silné rozhodnutí - PĚSTOVAT DŮVĚRU.

V ZAČAROVANÉM KRUHU - O VNITŘNÍCH BLOCÍCH

LUNA V RYBÁCH 

Možnost dostat se do bodu, kdy jsme přijali informaci, že nemáme moc tvořit. Možnost dostat se k tomu já, co uvěřilo beznaději a stále se v ní topí, protože vzniklo právě tehdy a v té situaci, která beznadějná byla. Možnost tuto vnitřní část nechat skrze nás projít s celou svou emoční náloží a tuto nechat odplavit milosrdnou vlnou oceánu, který jak je hluboký, tak je i široký - zároveň vytahuje na hladinu i rozpouští iluze u těch z nás, co se předtím byli ochotní ponořit, i když netušili, co to přinese. Možnost zapojit cítění a prožívání, protože analýza a logika tak či tak jsou přibržděné, místy až odstavené.

Tyto a mnohé další dary každý měsíc s Lunou v Rybách...

ÚROVNĚ VĚDOMÍ

To, co se může z určité úrovně vědomí jevit jako ignorantství, sobectví nebo lehkovážnost, je v jiné úrovni vědomí absolutní vědění toho, že Vyšší Milost pracuje pro nejvyšší dobro nás všech.
Je mnoho úrovní, že kterých lze pohlížet na současné dění, akorát z těch s nižší vibrací nelze pobrat či strávit ty s vyšší. Snižovat vibraci je beze smyslu, pochopení pro úroveň vědomí druhých má smysl vždy. A dvě silné konjunkce (Jupiter/Pluto za udržení své vibrace a Merkur/Neptun za soucitnější náhled) jsou nám ku pomoci, jak jinak 

MĚ TO SEM VCUCLO

Smyl toho všeho tady na planetě, bytí v těle, tělo jako takové, omezení z bytí v něm plynoucí...je jedním ze stěžejních témat, co se v nás čistí kolektivně a co ti citlivější načítají a mají (místy až nutkavou) potřebu řešit. Na posledních konstelacích bylo přímo hmatatelně přítomno a týkalo se skoro všech osmi stavění.
A protože ta myšlenka, že nás sem někdo hodil za trest, že jsme nechtěli a přesto nás to vcuclo, byla velmi silná a pohlcující, skýtající podhoubí křivdě a odporu žít, zastavme se u ní. Tedy vlastně, rovnou ji zpochybním - opravdu si chceme namlouvat, že toto lze bez souhlasu? Že tam někde na začátku nebyl náš zájem a pozornost směrem k žití na Zemi? Že nás Vyšší Milost trestá, a proto nás skopne shůry do bláta?
Tak pojďme na začátek a podívejme se každý do motivací, proč jsme se chtěli narodit na Zemi. Několikrát s klienty a to stejné sama za sebe - vidím nádherné obrazy zvířat a rostlin, živost, radost, pohyb, neustálé hemžení všech a všeho... Pro mě jsou toto obrazy, které si můžu vybavit ve chvílích, kdy mi ta hra tady přijde příliš krutá a když přicházejí pochybnosti o smyslu. Abych si znovu uvědomila, že mi to za to stojí. Co vidíte vy?
Jít na začátek do bodu rozhodnutí je přínosné i proto, že se tam setkáte i s bludy, např. spasitelským syndromem - vyvoleností a la "celé to tady zvrátím" (s podivně mučednickým podbarvením sebeobětováním - toto mají zejména zrozenci neptunští). Fajn, pomáháme si ale všichni navzájem. Někdo peče housky (třeba Vilém že), někdo píše knihy, jiný dělá terapie a další prodává v elektru.
Takže je fajn i procítit a připomenout si, proč doopravdy jsme sem chtěli a jak jsme se těšili.

A KŠANDY SE NAPÍNAJÍ A NAPÍNAJÍ

(dostala jsem dotaz na současnou situaci a i když už je tolik vyjádření kolem, alespoň pár poznámek tedy)

PRÁCE SE STRACHEM

Kdo máte v těchto dnech potřebu zpracovávat strach a paniku, sdílím pod odkazem starší ale pořád platnou nahrávku. S krátkým teoretickým úvodem, ale hlavně přímo s procesem integrace. Prosím sdílejte, děkuji.

https://www.youtube.com/watch?v=KvC8qkdjKJY

VÝZVA A INFO KE KONSTELACÍM

Při konstelacích se naší přítomností vytváří silné pole, které působí na všechny zúčastněné a dělá tam právě tu práci, která je zrovna třeba. V únoru jsme se dotkly pro nás všechny zásadního tématu bytí na planetě v lidském těle a hustota energie kolem by se dala krájet, jak silně se Země projevovala. Stejně tak bude při tématu Hojnost - jednak je to blízko Rovnodennosti, kdy je vždy více otevřená, druhak planety v Kozorohu vytvoří konjunkci, pro kterou je přeměna v hmotě jasným plánem. Bytí v tomto poli i bez vlastní konstelace rozbíjí bloky, poukazuje na zbytečnosti a brzdicí programy.
Výzva pro stavějící si konstelaci 22.3. a info pro ty, co uvažují se zúčastnit v rolích - zadejte si prosím jasný a konkrétní záměr, dumejte, kde podle vás nemáte pocit hojnosti. Znamení Berana ani ostatní konstelace nepodporují neurčitost, jsou pro ráznější postup a jasný záměr, tudíž v tomto budou konstelace zcela odlišné od těch rybích, dojíždějících. Jinými slovy, nebudeme stavět hojnost jako takovou, ale např. nedostatek pracovních zakázek, financí, volného času, apod., prostě konkrétněji. Odteď už se můžete začít soustředit na oblast srdce a každý den prodýchávat vědomě ze Země i Univerza, tím se připravujete na změny.
Případně mějte i jiné téma než Hojnost, můžete i pokračovat tam, kde jsme minule skončili, jestli to tak cítíte. Kdo by silně cítil, že opravdu chce Hojnost jako takovou, tak ji postavíme, ale doporučuju s tématem pak pokračovat vzhledem k tomu, co se odkryje (je to v tomto případě na vícekrát, pokud budete nekonkrétní).
Kdo se chcete účastnit v rolích, ještě se můžete hlásit do 20.3. do cca 20h, budu na mailu.

PO ODLIVU VŽDY PŘICHÁZÍ PŘÍLIV

Kdysi jsme přispívali na školní výuku chlapce v Keni. Přišla informace, že to jde, mě silně přitáhla, měla jsem dostatek, tak se dělo. A dělo se i pak, když už mi peníze ubývaly. Přesto jsem jasně cítila, že nepřišel ještě čas přestat, že energetická výměna má probíhat. A pak jednoho dne jsem zacítila vyšumění - je to pryč.
Doteď jsem přispívala na Klokánek a každý, kdo jste si koupili nebo objednali náramek na míru vlastně taky - nejdřív padesáti procenty z ceny a pak stokorunou. A včera přišlo ono vyšumění, rozpuštění, prostě je to pryč. Aniž by rozum udával jasné a konkrétní důvody, aniž bych po nich pátrala, protože po tolika letech tranzitů Neptuna to už prostě tak neděláte. Neví se, co bude dál, jen v obrysech tuší. A je to jedno, prostě to tak je a (taky) o tom jsou Ryby. Vnímat, přijímat, pouštět, splývat, nasávat, nechat se omývat emocemi, co z největších hloubek vyvěrají a zas odplouvají.
Však Ryby vědí, že po odlivu vždy přichází příliv...

"MÍT NĚKOLIK POTRATŮ, TO SE PŘECE DNESKA BĚŽNĚ DĚJE",

je reakcí na moje vyjádření účasti ženě na terapii, když jsme došly k této bolavosti. Neumím (a ani nechci) se zcela odlidštit a při sezeních mi do určité míry vše jde přes tělo, takže v takové chvíli se celé sevře. To je odrazem sevření a neprožití obrovského ženského zranění a je v tu chvíli absolutně jedno, že těhotenství trvalo jen pár týdnů. To bývá další krutě rozumový argument: "Vždyť to ještě nic nebylo, bylo to úplně malé".
Často dřív docházelo k tomu, o trochu víc v generaci našich rodičů, že žena šla na interrupci, ať už to rozhodl její vnitřní muž, nebo její reálný muž, ale nikdy to neudělala vnitřní matka. A té je proto nutné věnovat pozornost a dát jí moře prostoru na prožití těžkosti. Jakmile jej dostane, proces se stává neuvěřitelně splavným, protože tato zároveň v sobě obsahuje přirozený respekt ke koloběhu života. Ona smrt začleňuje, umí to.
Když navnímám esenci potratu, ať už přichází žena (a někdy i muž) řešit cokoli od depresivních stavů po potíže začít nový projekt, rovnou se ptám, jestli měla potrat buď ona, nebo její matka, případně babička. Potom projdeme traumatickou část vlastního potratu, kde se objevuje představa dítěte zakotvená v podvědomí, s touto představou komunikujeme a žena ji propouští. Paradoxně mnohem víc bolesti a negativity se ukrývá za potratem její matky, která naprosto téma vytěsnila, ale její děti nemohly, protože byly ve věku nasávání všech energií kolem přímo jako houba (rané dětství). Tam nacházíme lítost, že sourozenec tu není, pocity viny za život (konstelační věta "já žiju a ty ne"), tah nenarozené dítě následovat a nežít naplno, nebo přímo touha zemřít, apod. plus převzaté emoce matky. Tady rovněž pracujeme s představou sourozence a velmi často narážíme na neochotu ji pustit. V tom bodě se obracíme k osamělému vn. dítěti, které chce společnost a toto je "aspoň něco".
Z hlediska rodu k vlastnímu potratu dochází díky nevědomému programu následování rodičů (konstelační věta "mami, mám/dělám to jako ty").
Takže ano, potraty se dějí a děly se vždy, lidi se pro ně rozhodovali nebo jimi byli zasaženi, ale rozdíl je v přístupu (i když ano, popírání je taky fáze, jen záleží na její délce). Někteří přišli na to, že opravdu to v sobě můžou uzavřít jen když dají čas a prostor na uctění, třeba i zapálí svíčku, udělají na pěkném místě hrob s kamínky a dají místo nenarozenému dítěti v jejich rodu.
Pokud cítíte, že se vás týká a popírat nechcete, velmi ráda udělám na konstelacích 22.3. výjimku a na místo Hojnosti postavíme vaše téma.

JE TO ÚTĚK? ANEB DVĚ ROZDÍLNÉ FÁZE VÝVOJE

"Takže to jsem teda vlastně chudák", slyším říkat ženu na konzultaci, se silným ironickým nábojem. Jednalo se o fázi vývoje, kdy ještě nebylo nahlédnuto na traumatizované vnitřní dítě a podvědomě tedy šlo o odklon od něj a la "nebudu přeci ze sebe dělat chudinku, vždyť to nejsem!" Ano, nikdo z nás není, ale neprojít obdobím léčení dítěte je útěk. Neochota uvidět a ucítit zranění, snaha zlehčit je a přeskočit. Má hodně podob, např. preferování samotných afirmací, nebo ulítávací meditace, apod. Toto jsou skvělé metody, ale v jiné fázi.

Opakem výše popsaného je fáze, kdy člověk chodí na terapie pravidelně a již delší čas a setrvává právě v hojení dítěte příliš dlouho (v lepším případě pro jeho vývoj se pod vedením průvodce/terapeuta toho ujal už sám, v tom horším chodí na terapie jako za rodičem, aby ho terapeut konejšil). Nic tady není uvedeno do praxe, není snaha překonat strach a dělat praktické kroky, někdy i za cenu držkopádu. Osoba stagnuje, nepokouší se o nové kroky, nezkouší zajímavé aktivity, pořád čeká, že jednoho dne to půjde samo od sebe. A je to opět útěk. Od zodpovědnosti dospělého. Právě toto je totiž bod, kdy už je dobré začít nahlížet na svou existenci z perspektivy Vyšší Milosti, uvidět svou pravou podstatu a esenci, což znamená již se neztotožňovat přehnaně s dětským já. Tady se hodí víc zacílit na spojování se s Velkou Matkou a Otcem Vesmírem, otevírá se víc archetyp vn. muže a ženy, člověk si víc uvědomuje až žasne nad dokonalostí přírody a celého stvoření. Neznamená to, že se z hlubší vrstvy nevyklube občas zasuté trauma a nebude potřeba integrovat další stínová já, ale už to není jediný směr, kterým se upírá vnitřní zrak.
A netřeba se bát, impulzy k přechodu do další fáze (případně upozornění nic nepřeskakovat) jsou evidentní, chodí nám neustále, dokud to nezaregistrujeme.

A POKRAČUJEME V ROZPOJOVÁNÍ (12.1. 2020)

Velká konjunkce pracuje. Pro mě nádherným způsobem. Ponoukla mi hned při probouzení se dnes ráno, že se hodí pokračovat v jejím odkazu i na příštích konstelacích. Takže uděláme po delším čase zase hromadnou, krátkou zato očistnou a hlavně odpojovací meditaci - od všech pozůstalých dávných slibů, smluv, hry na oběť a tyrana, egregorů náboženství a hnutí, no prostě toho, co dál neslouží duši ve vývoji a nepodporuje spolupráci mužského a ženského principu. Vlastně přímo ten ženský byl takto dlouho oslabován, takže na Síle ženy 23.2. se těším na společnou koncentraci a slaďování. Tím pádem i na koho nevyjde vlastní konst. nebo si stavět nechce, může pro sebe udělat hodně skrz rozhodnutí ze srdce - že stačilo. A že si můžeme to období změn mezi těmi tlaky i užít!

TA O PLUTU A SATURNU (3.1.2020)

V souvislosti se setkáním Pluta, Saturna a nakonec i Jupitera v Kozorohu bylo už hodně řečeno i sepsáno. Dost starého odumírá, vyžaduje si náš klid a víc odpočinku pro fyzické tělo, prostě transformujeme na všech možných úrovních. Toto seskupení tlačí na liknavost, styl "kam vítr tam plášť" a vůbec se mu nelíbí, když nejsme pevní. Trochu se celého toho tlaku někteří obávají, někteří nejen trochu. Ale má to i druhou stránku - často jsme to my sami, co dáváme druhým jasné hranice, vyžadujeme a stojíme si za svým. Tím jim ztělesňujeme kozoroží trojici a podstupujeme sami zkoušku. Zkoušku, za kolik si stojíme. Jestli ucukneme, když se naše žádost druhým nelíbí. Když třeba začne nečistá hra na city kořeněná vydíráním. Nebo snaha naši pevnost obejít. Jenže hranice máme každý tam, kde je cítíme a každé překročení stojí energii.

Tak ať nejsem nekonkrétní a neosobní - i v souvislosti s konstelacemi na téma smrti, které ve mně a v přihlášených jede od těch posledních celou dobu, jsem měla nutkání začít ukončovat staré záležitosti, resp. jejich pozůstatky. Jmenovitě profily a fotky, co předstíraly, že jsem tam, kde už nejsem. A ejhle! Takovou vlnu odporu při žádosti o výmaz neaktuálního aby pohledal! Přitom v současné době se tak rychle všichni měníme, že co bylo před rokem, je úplně energeticky pasé. To už jinde jsme, je to jiná vesnice, řečeno ústy klasiky. A každé takové ukončení nalije nový kyslík do žil, utvoří nový prostor. A i když druhá strana velmi neochotně tuto energii pouští, protože jí dost bude muset na změnu vydat, stojí to vždy za to.

"JAKMILE SI MÁM UDĚLAT RADOST, POKAZÍ SE TO A NEDOSTÁVÁM, PO ČEM TOUŽÍM" (17.12.2019)

je fakt častým programem, vlastně podprogramem známějšího příbuzného "nezasloužím si". Jelikož jsem byla dost dlouho jeho majitelkou a v době nedostatku zboží na pultech nás hodně vyrůstalo, stojí za pozornost. Hlavně taky dnešní zemský trigon Uran/Jupiter/Luna k tomu dost ponouká, doslova kopá do zadku ke změně, která je za těchto konstelací snadnější.

Konkrétněji se může projevovat tak, že si chcete něco dopřát sami pro sebe, pro radost nebo i seminář pro svůj rozvoj a jakmile máte investovat, něco to překazí. Lednička nemrazí, auto nejede, žehlička nežehlí a vy celí smutní radost pro sebe odložíte a věnujete peníze na praktično. Ne že by toto taky nebylo pro sebe, ale... rozdíl jasně cítíte.

Nejsnazší cesta je juknout do minulosti, kde jste se zasekli. Kde jste získali přesvědčení, že si nemůžete dovolit radost. Teď je ta chvíle se zeptat a pozorovat, co se vyrojí. Kromě emoční těžkosti, kterou plně projděte, můžete vidět konkrétní situaci, kdy vám rodiče odmítli koupit hračku, kdy jste nemohli jet na výlet apod. (já jsem tam měla sama sebe, jak koukám na plyšového medvěda za sklem obchodu mimo pracovní dobu, takže mi ho nemohli koupit plus nebylo peněz nazbyt, pamatujete?)

To dítě pořád ve vás je a chce svou hračku. Chce věřit, že ji může dostat, že je v pořádku si přát a říct to nahlas. Udělejte to pro něj, mluvte s ním a v představě mu dejte vše, co chce. Choďte za tím pravidelně, trpělivě naplňujte jeho přání (zemský živel neoblbneme odbytím jednou, aby se neřeklo a vnitřní dítě už vůbec ne). Po čase uvidíte reálnou změnu. Pokud máte pocit, že péče o vnitřní dítě nefunguje, znamená to, že jste mu zatím neotevřeli srdce a ono cítí, že to děláte účelově, narychlo a ne úplně upřímně. Prostě tak, jak to dělali vám. Ale to ono už zná, to nechce, chce pravdivost a lásku.

TAK MI PŘIŠLO (NEJEN) K DNEŠNÍMU ÚPLŇKU (12.12.2019)

Jednou jsem se účastnila konstelace, ve které jedna zástupkyně vyjádřila obavu slovy: "Mám strach, abych v tom životě všechno stihla. Všechno, co mám stihnout." Z hlediska konstelací to ukazovalo na předčasné úmrtí jednoho z předků, které proběhlo násilně a rychle, ale to teď ponechám stranou.

Tenkrát mi byla její obava velmi povědomá, s něčím ve mně rezonovala. S názorem, že bych měla vše stihnout rychleji, že na to mám jen určitý čas. To je pravda, ale jen ze světského úhlu pohledu, protože víme, že tělo je smrtelné a tudíž v tomto životě jednoho dne čas vyprší. Když jsem koukla do tohoto postoje hlouběji, uviděla jsem náboženský nátlak ve smyslu "dělej co nejvíc a rychle, jestli nebudeš dost efektivní, Bůh Tě potrestá, protože si nezasloužíš žít". Zvláštně pokroucené, ale holt zkušenost k nezaplacení.

"CHODÍM PO TERAPIÍCH A POŘÁD NIC"...

"Nechápu, jak je možné, když několik let chodím všude možně po terapiích, jsem na tom pořád stejně. Ostatní normálně fungují, mají práci, rodinu, dům a já nic", slýchám v různých slovních obměnách tento výrok.
"No právě i proto, co jste teď řekla. Je to vzkaz zraněnému já - jsi vadná, už bys měla být jiná, dokonalá, podle představ společnosti, abys zapadla. Tím vytváříte odpor k tomu, co je a bez přijetí a soucitu není změna", odpovídám.
Pak samozřejmě je ještě důležité, čemu kdo říká terapie a co to znamená ono "všude možně", občas si někteří pletou aut. kresbu nebo výklad karet, kde si o tématu cosi vyslechnou, ale trauma zůstává nezpracováno. Tím, že se dozvědí, čím byli v min.životě a rozum se nakrmí, není obsah integrován. Ale je to krásná možnost k uvědomění a nastínění cesty, to ano. Tak nikdy nezůstáváme úplně stejní, každé setkání nás nějak mění, proto není pravdivé tvrzení na začátku, jen změny nevidíme.
Ještě v neposlední řadě - odsuzováním toho, jak na tom jsme, vlastně jen pokračujeme v krutém programu zdokonalování se a perfekcionismu, co nám byl podsunutý. Zároveň nepopírám základní lidskou potřebu být přijat kolektivem, protože vyčlenění je stále velmi ohrožující a rovná se pro naše podvědomí smrti, tudíž je vhodné pracovat během terapie i s tímto strachem.

VNITŘNÍ MUŽ A ŽENSKÁ MANIPULACE (20.11. 2019)

Když se začne ozývat vn.muž a je mu věnována pozornost, zvyšuje se v ženě citlivost na příkoří, co se na mužích dopouštíme.
Tak jednou slyším říkat jednu z nás, že naše babičky říkávaly, že "chlap má mít plné bříško a prázdný pytlík", najednou celá tuhnu, stahuje se mi žaludek a hlavou mi běží jen - ty jo, to je hnus. Je to můj vnitřní muž, co se mu ježí chlupy. Ani tolik nešlo o větu samotnou, ale i o tón a navíc následoval dovětek: "já jsem se tím včera řídila a dneska, jak on je na mě hodnej, udělal, co jsem chtěla".
Silný pocit, že kolem ukapává jed, se nedal zaplašit. Jed ženské manipulace. Jed ženské povýšenosti. Jed strachu, že když nebudu po vůli, opustí mě. A za tím vším strach malé holčičky, že není dost dobrá a musí být hodná. Nejlépe pořád. Ale co s tou, co po vůli být nechce? A nechce hrát hru "něco za něco, protože se bojím požádat jen tak"?
Vstup další planety, tentokrát je to Mars, do Štíra, navíc blížící se do opozice na Uran, nám dává plno příležitostí k průlomu. Nejdřív budou tyto nezdravé principy nemilosrdně vyneseny z hloubi, buď z vlastní nebo zrcadleny, pak čekejme notnou dávku vzteku a přidružených emocí (zadržovat je a dusit se ve vlastní šťávě nedoporučuju, protože tím silnější reakci provokujeme alibisticky ve svých protějšcích) a nakonec vyústění. Bude to dost černobílé, půjde o ano/ne, kdy ano znamená dovoluju si osvobodit se a konečně uvěřit v nové paradigma (každý tam, kde mu probíhá osa Býk/Štír) a nevím jak vy, ale variantu ne si vizualizovat nebudu.
Tak si držme pěsti, bude to jízda, co už začala a pořád zrychluje.

NĚCO UMÍRÁ, NĚCO SE RODÍ (2.11. 2019)

Tak nám přituhuje. Nejen obsazením znamení Štíra ve smyslu vynořování se stínů, ale Saturn s Plutem dlouhodobě nechávají vyvstávat jeden z nejrozšířenějších škodlivých programů "musím si všechno vydřít" a dnes přes ně prochází Luna. Je čas, jako každý měsíc, si zrevidovat, v jakých oblastech mu věříme a jedeme v něm. Pořád platí, že poctivost, pravdivost a upřímnost se cení, ale dřina je jaksi navíc, takže kdo padne dnes jako mrtvola večer do postele naprosto vyčerpán, a co hůř, bez dobrého pocitu z provedené práce, je ta nej chvíle k rozhodnutí pro změnu. Prostě někdy se to musí zviditelnit vyhrocením, je to běžné.
A pohled z druhé strany, kdy už jsme se v některé oblasti osvobodili, je opravdu svěží - nastává tam uvolnění, ze života nám odchází vše, co program dřiny podporovalo, často za pocitu, že něco umírá. Nenechme se pocitem vydlabané dýně zmást, znamená to, že se i něco pod tím tiše rodí, třebaže to nevidíme hned, v první vteřině.

KDYŽ TO VE VZTAHU S RODIČI DRHNE

Hodně z osobních terapií se točí kolem vztahu k rodičům. Vy, co chodíte, se mi svěřujete s tím, jak vás tito stále citově vydírají, poučují, komandují apod. Tak proč se nepodívat z vyšší perspektivy: rodiče už splnili vzájemnou dohodu tím, že nás přivedli na svět, že nám pomohli skrz své chování uvidět, kde si přejeme v tomto životě zesílit a hlavně co jsme přišli zažít. Takže např. v případě silné kritiky z jejich strany se nám manifestuje, že to my jsme ti, co po několik životů byli (sebe)kritičtí, určitě to najdeme i ve svém horoskopu a s tím se sem rodíme, že tohle chceme integrovat. Máme už předprogramováno, rodiče (a další autority v raném dětství) jsou jenom spouštěči. Jenom zmáčknuli párkrát na ten správný knoflík, aby se trauma rozjelo.

Když už teda bylo takto zaděláno a jsme dospělí, je fajn si uvědomit z lidské perspektivy, že pokud toto chování z jejich strany trvá a my už jsme se rozhodli pro lásku, tou láskou může být i rozhodnutí nevídat je. Tady se tváří v tvář setkáte se strachem z odsouzení (co by tomu řekli lidi, to jsem špatná dcera, to jim nemůže udělat, protože beze mě to nedají, kdo jim pak pomůže atd.). Mysl to vyvalí a přelije přes člověka vlnu panického strachu. S tím je pak vhodné pracovat terapeuticky. Na rozdíl od trvalého tlaku a strachu, co zas bude, když rodiče navštěvujete, je toto tlak, který vede k integraci strachu. Je to cesta k přirozenému odpuštění, kdy se vybijí všechny emoce, změní programy a odpuštění je vlastně jen vedlejším produktem (může vypadat i tak, že je nám už fuk, co se dělo). Může pak přijít nadhled - jsou to takové ty okamžiky docvaku, že vlastně tak to bylo, bylo to dohodnuto "nahoře", tak co...

Takže shrnuto - není důvod se donekonečna pokoušet uzdravovat vztah k rodičům, doufat, že se začnou chovat jinak, bát se odpoutat, nechat si líbit spouštění dětských traumat pořád dokola. Od toho tu nejsme, nemáme se otáčet do rodu pořád dozadu. A někteří z nás nic takového v dospělosti s rodiči nemusíme zažívat, protože se bavíme jako sobě rovní, protože všichni se měníme a přehodnocujeme své postoje a chování, tak proč ne oni. Když ovšem dostanou prostor, poté, co jsme si ho dali my.

RÁD/A BYSTE ALE NEJDE TO?

Chodí ke mně hodně těch, co se už začali, nebo by se rádi začali, zabývat duchovní prací s druhými, ať už skrz terapie, koučink, výklady karet nebo masáže, tanec apod. Kdysi jsem si o to požádala a tak se děje, protože je to v souladu s celkem i mou touhou jít ke kořenům dějů a v rámci svých možností se dívat, kam až jsme puštěni. A s těmito z vás to jde vždy dál, toužíte po celistvosti a jste ochotní pro to mnoho udělat, i když to často není příjemné, co objevíme, ale je tam vždy odměna v podobě úlevy, když se to nevzdá (teď v Panně by se ale hodilo i zmínit, že vysvobozující věta zní - jsem dokonalá tady a teď, i se všemi zraněními, co jsem ještě nestihla obejmout ;-))
A právě proto, že je tolik těch, co by rádi a nepouští je to, jsem vypsala konstelace na téma žena šamanka. Muži jsou vítáni, postavíme muže šamana. Jen je jich zatím menšina a název jsem cítila takto, zřejmě proto, že mým úkolem je převážně práce se ženami.
Když cítím dispozice, přímo se zeptám. A dostávám různé odpovědi, třeba s velmi prudkým odporem: "Tuto práci rozhodně dělat nechci!" nebo mírnější "já nevím, nejsem si jistá, jestli zrovna tohle bych měla dělat, jestli na to vůbec mám". Nebo přímo: "ano, chtěla bych, ale bojím se". A za tím vším jsou dávná zranění čarodějky, šamanky či léčitelky, která každá z nás tak dobře zná.
Dnes už nám nehrozí ztráty na životech, ale jakási divná pachuť hrozby může přetrvávat.
Pokud ji cítíte, chcete se posunout a právě jste se rozhodli sloupnout další její tlustou vrstvu, jste vítáni. Sejdeme se 6.10. tentokrát v menším kruhu a zbývají ještě 3 místa. Samozřejmě i jiná témata jsou vítána, zadané téma si můžete načerpat i z rolí.

MERKUR/URAN, POSVÁTNÁ GEOMETRIE A ODVÁDĚNÍ DUŠÍ (1.9. 2019)

Některé věci nám docvaknou tak nějak mimoděk, ze začátku to ani nemusí vypadat jako velké vnuknutí, ale postupně se rozvinou. Ten první impuls může vzejít z právě aktuálního trigonu Merkura s Uranem, jako poslední osobní planety v řadě.
Merkur vládne Panně, kde máme teď nastláno a jelikož tam mám shluk 4 planet, Merkur je pro mě super hrdina, co hodně rozjíždí, příp. brzdí, což záleží na jeho chodu a aspektech.
Vzpomínám si velmi konkrétně (v Panně na ty omáčky a vytáčky nějak nejsme, cílíme na střed), jak mi tak nějak mimochodem docvaklo, že posvátnou geometrií získávám další nástroj k odvádění duší. A to jak těch, co můžou mít přivtělené účastníci, tak těch, co bloudí daným místem. Jistě, pak jsou ty z rodu, co s nimi máme neuzavřené kapitoly a tam je to o pochopení, prožití a vědomém propuštění, to není věc pouhého projití obrazcem (tady je úkolem rituálu tyto předky vyjevit a pokud stačí jen uctění, jsou odvedeni stejně tak). Ale ta informace, ten docvak, že obrazce vibrují dost vysoko, že stačí, abych dala vědomý záměr a hodně je vyčištěno naráz, je velmi typická pro konstelaci Merkur/Uran. Je o velkých vizích a protože je v zemi, lépe se ukotví v realitě, nebude to ustřelené, i když realizace pak může být pomalejší, zato s pevnými kořeny. 
Samozřejmě je fajn, když se nám daří být co nejvíc vědomí, protože tím zamezujeme možnosti přilepení se nešťastných duší, ale když už se to stane a zrovna se žádný rituál nekoná, máte vždy možnost po starém způsobu s ní promluvit, prožít si, co cítí, být s ní, uznat ji a odvést "domů". Pokud si na to netroufáte, můžeme to udělat osobně spolu, příp. se podívat, jestli to opravdu přisedlá duše je (někdy se jen nechceme dívat na svá zranění, tak je jednodušší předpokládat, že na nás něco cizího sedí).
Pokud chcete rituál zažít, můžete se k nám přidat za týden v neděli 8.9. v Brně na téma ŽENA DIVOŠKA nebo pak v říjnu ve Znojmě při LÉČENÍ ŽENSKÉ LINIE RODU.

OBCHÁZECÍ STRATEGIE

je dobře viditelná na jednom konkrétním příkladě, který tak nějak vyplynul z ženského poplku. Ale stejně tak vyplývá i ze sezení, protože se jedná o běžnou záležitost.
Jde o téma velmi samostatná a schopná žena, co povětšinou má hodně zastoupenu mužskou polaritu v horoskopu (vzdušný a ohnivý živel). Tato si vybírá muže s opačnou převažující polaritou, ale protože už ví, že chce být ženou a nechat muži "jeho mužský díl práce" v rámci soužití, svou akceschopnost záměrně potlačuje. Vždy, když už už málem sama vymění žárovku, vzpomene si, že je to práce pro muže a zavolá ho. Ví, že to bude třeba trvat déle a tak nenápadně narůstá i napětí a netrpělivost.
Naprosto chápu snahu o přeučení se zvyklostí, jenž potřebuje hodně času. Co se ale tady obchází a potlačuje? Co za vnitřní část ženy to je, ta zvyklá konat? Obšírněji jde o odraz předkyň, co za války musely vše obstarat samy a z hlediska dětství se jedná např. o staršího sourozence, kterému říkali, že má být přece rozumný a dobře ohlídat toho mladšího, co má na starost. Případně stačí situace, kdy je jeden z rodičů dlouhodoběji pryč a dítě si vezme určité úkoly jako břemeno. V dospělosti žena sama přiznává, že tzv. neměla dětství.
Tak asi, pokud čtete moje příspěvky častěji, už tušíte, že kromě přeučování se z přílišného konání na dělbu práce, je ta hlavní práce s podvědomím, kde leží zakopaný pes. Teda uvězněné já, které cítí ohromující tíhu, přehnanou zodpovědnost a pocity nedostatečnosti. A možná leží doslova, už prostě nemůže a čeká, až si pro něj přijde dospělé já a všechny kompetence, co mu nepatří, z něj odejme.

NĚKDY JEDNOU NESTAČÍ

Jsou určité traumatické situace tak těžké, že pro jejich uzdravování se do nich musíme navracet několikrát. Protože došlo k mnohačetnému rozštěpení na duši a taky protože emoční náboj je příliš silný, abysme to dali napoprvé vše.
Mysl ale může podsouvat, že něco je špatně, že jsme udělali chybu. Nikoli - ale vyplatí se podívat, jestli nevládne program "jsem k ničemu a vždycky všechno dělám blbě". Pokud tam je, změnit ho. Dalším faktorem ztěžujícím vnitřní práci je silný pocit bezmoci a zmaru, který je ale právě odrazem dřívějších události v dětském věku. Léčí se zas jen plným prožitím a uznáním, že je v pořádku se tak v dané situaci, kterou jsme tehdy procházeli, cítit.

S RODIČI SI ROZUMÍTE?

"S rodiči si velmi dobře rozumím, navštěvujeme se, tam problém nebude," slýchám během sezení.
Je to pravda, ale zároveň ne tak úplná, záleží z které úrovně se díváme. Pokud z úrovně rozumu současného věku, tedy dospělého člověka, je vše v pořádku (s tatínkem poklábosíte o politické situaci, mamince pochválíte bábovku). Pokud ale z úrovně věku dětského, tedy toho programovacího, kde byly dány základy úzkostem, tak není.
Proto je třeba regresu do minulosti, kde si vyzvedáváme ladem ponechané bolavé dětské já, a to je to já, co vnímá situaci s rodiči nikoli rozumově, ale emočně. Dospělé já je zapojeno tím, že přebírá péči o toto dítě a vnímá jeho potřeby, které mu naplní.
Kdo máte chuť, kdysi jsem nahrála meditaci na vn. dítě, můžete zkusit, abyste si udělali představu. Je spíš zklidňující, nejde do příčin, ale pro začátek...
https://www.youtube.com/watch?v=knjkCbdCX_o&t=624s

SNAŽÍM SE A NIC (NĚCO O VĚDOMÉM TVOŘENÍ A ODPORU)

"Snažím se být hodná a vstřícná, ale vůbec se mi to nedaří", zazní při rozhovoru v terapii.
Jinými slovy - snažím se chovat a cítit naprosto jinak, než se doopravdy cítím. Už slovo snažit se je v tomto kontextu v úplném rozporu s přirozeností. A stínové já si může ručičky odřít, jak prosí o pozornost...Jenže strach ho uvidět a projevit pravé pocity tomu zabraňuje. 
Tady narážíme na bod, kdy člověk, za začátku třeba nadšen faktem, že si tvoří svou realitu, poznává, že to za určitých podmínek nefunguje. Vytváří si ji jen v případě, že přitom není v odporu. A dělat, že smutek, agrese a strach neexistují a že je necítí, je mega odpor. 
Takže tváří v tvář a vědomě do toho - netřeba se bát, že když zaměříme pohled na stín, že ten budeme přitahovat. Rozhoduje vědomý záměr se s ním skamarádit, tím přitahujeme další vědomé lidi a situace. Snahou být líbiví (tedy neautentičtí) naopak přitahujeme ty, co nám vmetou do tváře a odzrcadlí přesně to, na co jsme hodili deku.
Astrologicky nadšené tvoření zastupují v současnosti planety ve Lvu a potřebu poctivě nahlédnout tvrdou pravdu o svých stínech ty v Kozorohu (zejména v noci, míněno 12.8., pokud jste se budili, přispěl k tomu sraz Luny s Plutem, co umí efektivně vytáhnout kdejakou dětskou úzkost).

"NEDOVOLILA JSEM SI TO ÚPLNĚ PROŽÍT"

Všem moc děkuju za účast na meditaci s vn. dítětem. Sešli jsme se v pěkném počtu a vytvořili silné pole změny. Na konci jsem ještě dávala prostor pro případné otázky týkající se meditací obecně a jedna pak padla až mezi čtyřma očima. Je hodně zásadní a málokdo to nezná, když začíná pracovat se svým nitrem, tak nechci ostatní ošidit, protože tuším, že by ji položilo víc lidí.
"Nedovolila jsem si to úplně prožít, co s tím?" Tak to se může stát, pak to znamená, že je zapotřebí individuální a trošku jiný přístup. To ale nezjistíte, dokud meditaci nezkusíte. Když to úplně nejde, je tam jedna část, která se prožívání brání (říkejme jí obranář). Obranář se narodil v okamžiku, kdy jsme jako děti svobodně vyjadřovali a projevovali sami sebe a bylo to nějak shozeno, bylo nám vynadáno nebo proběhl tichý nesouhlas, případně i hlasitý výprask. Obranář se tyčí a říká - radši nic neciť, nebo aspoň nedávej najevo, pamatuješ, jak to tehdy bolelo? Před tím bych tě rád uchránil. A dělá to skvěle, dokud neproběhne přijetí toho, že jsme dovolili, aby se narodil a převzal funkci. Je ale možné s ním vyjednávat, říká se tomu Voice Dialogue a je součástí individuální terapie. Je dokonce možné, že jemu podobných je tam víc, rádi se i schovávají, na druhou stranu ale nejsme bezmocní, rozhoduje náš záměr, ochota trpělivě se poznávat a integrovat, co se vynoří.
Včera se vynořovalo hodně, jsem za to ráda, protože mě to baví a vlastně i kvůli možnosti zahrnout hloubkovou meditaci jsem před pár měsíci obohatila svůj program o rituály. Protože na konstelacích není prostor a i když jsou skvělé, intenzivní a pestré samy o sobě, mám ráda i pestrost programu. Takže tak ;-)

"TO BY SIS MĚLA ODBLOKOVAT"

odpovídá jedna z tanečních kolegyň na mou poznámku, že nemám ráda příliš dlouhé rozcvičky. A je to právě ten omyl, co mu na začátku terapií snad všichni podléháme - že cokoli se mi nelíbí, bych měla odblokovat, tak abych úplně všechno přijímala, tedy mohla mít ve svém životě přítomno a byla bez reakce. Pakliže se chci měnit v robota a necítit, tak ano (ale touto proměnou si nejsem trvale jistá ani tak). Jednoduše naskočím egu na jeho touhu po perfektnosti a místo přijímaní sebe sama jak jsem (i se svými specifiky), budu v sobě všechno předělávat. Abych byla čistá jak lilie. Nikdy toho nedocílím a ještě budu vytrvale podporovat pravidelné dávky zadupávání své originality.
Když beru svět jako švédský stůl, kde jsou kvanta rozličných dobrot, tedy v případě tance mnoho způsobů, jak vést rozcvičku, vyberu si ten, který chci a nebudu si na talíř dávat to, co nechci, abych se pak nutila mít to ráda. Legrační představa, položeno takto, až se pobaveně usmívám.

Ale samozřejmě - jsou opravdu zásadní situace, které brání vývoji a je dobré se podívat a zpracovat příčiny. V mém případě, pokud bych se bála mluvit před skupinou lidí, jsem jako konstelující lektor celkem odvařená. Ale pokud nemám ráda dlouhé rozcvičky při tanci, můžu mít ráda sama sebe a zvolit ten taneční kurz, kde se jede na nejvyšší dobro všech. Protože vždy existuje společné řešení. A když není ochota ho hledat? Tak nezapomínejme na švédský stůl, ten je tu pořád, abysme si nandali, co máme rádi. Vítejme ve lvím novu!u...

JAK TO JE S TÍM NABÍJENÍM ENERGIÍ

To mě moc baví, ráda si takto hraju, a proto to začleňuju do rituálů a meditací, ale hlavně denně dělám. Vlastně se to děje tak i tak, rozdíl je ale dělat to vědomě.
Můžeme pít vodu tak jak je, když absorbuje vše z okolí, nebo si tam navibrovat, co chceme. Stejně tak krystaly - ty mají už svou léčivou sílu, ale tu ještě zvyšuje naše vědomí a záměr, co do nich vložíme.
Při rituálu máme s sebou jak vodu, tak kameny a může vyvstat otázka, čím se vlastně nabíjí, když dochází na projevování jak pozitivních, tak negativních emocí. A tady je to podstatné - nabíjí se čistým vědomím a záměrem. Přijetím, že obojí je v pořádku a že plus a mínus tvoří polaritu. Oba póly obsahujeme. Vodu můžeme použít na zahrádku, vlastně tam v tu chvíli lijeme vyšší vibrace, které se nám pak vrátí v jejích plodech. Já jsem neošidila ani vodu v naší řece a mokřadu a pozitivní je, že ta vibrace je v každé kapce, takže dávkovat můžete klidně homeopaticky.
Kameny rozestavíte po domě, třeba i do květináčů, nebo je nosíte ve šperku.
Poslední roky jsem si oblíbila navštěvování silových míst, zejména na Šumavě a na Pálavě (plus kam si mě to zavolá, letos třeba do Brandýsa n. Orlicí a Litomyšle), takže jsem schopná vibrace těch míst přenést do rituálu samotného a zvýšit tak uvědomění a prožitek, případně těm citlivějším a otevřenějším vizualizaci navodit inspiraci, jak v životě dál. Občas se sice ozve, i když jsem na dovolené ten známý hlas "áááá máme práci", jako třeba na hradě Klenová, kde uvízla duše jednoho z jeho pánů, ale toto téma nechám na jindy, jen že to vždy není tak jednoznačné, že někam jedeme pro energii. Taky ta místa někdy něco potřebují, hlavně pohraničí, velmi zasažené válečnou a komunistickou minulostí.
Ale dnes nám začíná Lev, čas radosti a hraní a nevím jak vy, já jsem se dnes vzbudila s tím známým pocitem na hrudi - jupííí je krásně, to bude dnes fajn den! A věděla jsem, že jsme tam, ve Lvu :-)

JSTE EMPATIK A NATAHUJETE NA SEBE EMOCE DRUHÝCH?

"Mě už to štve, nevím, co je moje a co druhých, protože na sebe natahuju jejich emoce", je taková celkem častá hláška. Ten, kdo ji pronáší, má s největší pravděpodobností potenciál práce s duší, ale hlavně velké trauma v nejranějším dětství.

Ta část, co vyciťuje nálady druhých, není totiž nikdo jiný než miminko, co se necítí bezpečně a neustále musí skenovat okolí, aby se zařídilo podle jeho stavu a bylo tak přijatelné. Nesmí přece plakat, když přichází tatínek naštvaný domů, protože tím napětí akorát vzroste a pocit bezpečí se přímo úměrně zmenší.

Tento zvyk pak přechází do dospělosti, tolik se v nás zakořenil, že probíhá na pozadí neustále. Vyciťujeme případné nebezpečí, abychom mu mohli čelit. Tím se ale zaměřujeme výhradně na nízké až nejnižší frekvence a na vše, co ostatní vytěsnili. Pamatuju si, kdysi ještě jako zaměstnanec na velmi stresovém pracovišti zákaznického servisu (údajně někdo tenkrát měřil míru stresu, a ta převyšuje astronautovu při letu do vesmíru), jak jsem byla oním katalyzátorem. Vše, co ostatní kolegyně potlačily, jsem dávala najevo. Ony se cítily čisté a ze mě byla ta špatná. Jak si to obhájily před svým svědomím a jak je to doběhlo v budoucnu sice nevím, ale že se tak stalo je nabíledni. No a to celé je právě odrazem výchovy, co vytěsňuje negativitu. A my na to přistupujeme, protože chceme přežít. Socializujeme se.

Najednou to ale překáží, tak co teda s tím? Věřte, že to nejde odpárat, zahodit nebo dělat, že to neexistuje (všechno jsem to zkusila a fakt nic).  Ale tak byste se k vystrašenému miminku stejně nechovali, že? Východisko vidím ve dvou krocích, které sama praktikuju. Ten první je o pozornosti a vědomém noření se do emocí miminka, jeho ujištění, že se takto může cítit, že jeho pocity jsou hodnotné a má na ně právo. Druhý krok je začít trénovat i jinou polohu této schopnosti - tedy vybrat si ladit se na tu pro nás možnou nejvyšší vibraci ve společnosti, do které jdeme. Proč by to mělo vždy být o tom hustém, vždyť to platí na obě strany vibrační škály!

Pakliže se ale věnujete emočním stavům druhých vědomě, tj. jako terapeut nebo i když trávíte čas s dětmi a jste pravdiví, pak vězte, že něco jako "emoce druhých, co není moje" vlastně neexistuje. Existuje jen naše ano faktu, že jsme vzájemně propojeni a naše energetická pole do sebe zasahují, nebo náš odpor, který emoci dělá nezpracovatelnou (takže tam se nejdřív noříme do odporu a pak do emoce, ke které jsme ho měli).

Pak vždy platí základní zákon "čemu odporuju, to přetrvává", takže vlastně z tohoto pohledu to malé dítě odporovalo projevovat své vlastní emoce, aby navnímalo emoce druhých, ty se nakupily a v dospělosti se mocně derou ven.

Nevím, jak vás, mě těší, že jsou způsoby, i když chtějí naši trpělivost a odvahu, jak to změnit a uzdravit. Tak pokud jste i vy pevně odhodláni se sami sobě věnovat, můžeme i spolu, buď soukromě nebo v úterý 23.7. od 20:00 v Brně při meditaci s vn. dítětem.

RAČÍ NOV (2.7. 2019)

"Copak to jde, vyjadřovat se a nikdy se nikoho nedotknout a neublížit?" zazní během terapie.
"Je to asi jako chodit po trávě a chtít neohnout ani stéblo", bylo co mi přišlo jako první metafora.
Tak vítejme v račím novoluní, ve dnech, kdy se nás dotýká a týká úplně vše (samozřejmě víc těch vodních typů). Jsme hákliví na zneuznání svých pocitů, na znevážení potřeby pocitu domova a bezpečí ve smyslu "nesmějte se mi, že si schovávám mončičáka z dětství, neznáte náš společný příběh", vyplavují se křivdy a sílí pocity neukotvenosti, pocit, že nemám na světě své místo. Vnitřní dítě křičí, pokud není obejmuto.
A pokud obejmuto je a křik byl přijat, pak cítí vůni babiččiných buchet a bez obav se jimi nacpe, postaví hrad z písku nebo ze stavebnice dům, pak taky iglů z bahna na břehu rybníka, naučí se bruslit během pár minut, zahraje si na schovku, aby večer plné zážitků hupslo do nadýchaných péřových duchen, poslechlo si Honzíkovu cestu a v klidu se ponořilo do svého světa snů naplno.
Už to nejde zadržovat, už se lze jen rozhodnout pro sebe sama v plném znění, jak to teď mám, jak jsem zranitelná. Cokoli jiného je kompromis, sebezrada. A ano, někdy to, že vyjádřím, jak to mám, si ten druhý může pobrat vztahovačně a má tak možnost integrovat vlastní bebí. Protože svým vyjádřením mu dávám tu možnost.

OSOBNĚJŠÍ UŽ TO NEBUDE (19.6. 2019)

Protože v Raku. A víc vrcholit už taky ne, jsme díky Luně jako spouštěči v plném zásahu opozice Mars/Merkur vs Pluto.

A poslední jmenovaný agent nás tam prostě dotáhne, tam, kde je důležité něco vidět pravdivě. Něco z minulosti, co jsme si jaksi zaonačili a teď už můžeme vidět skrz.

Sdílím jeden ze svých střípků a jestli někoho inspiruje, byť jednoho člověka, má smysl se svěřovat navzájem. Beztak Slunce v Blížencích to má za pár a pak v Raku na to dojde, se vší pocitovostí.

Na 1. stupni základky jsem navštěvovala ZUŠ, kde jsem se učila hrát na kytaru. Můj učitel byl citlivá umělecká duše, hrával mi Dajánu, měl se mnou trpělivost a díky jeho všímavosti k mému hudebnímu sluchu jsem mohla začít i zpívat na další škole. Měl rád děti a vkládal do své práce mnohem víc, než se čekalo. Vlastně na mě zakřičel jen jednou, jak už to bývá, holt je někdy těžší den a stane se.

Na konci školního roku jsme se dohodli, že od září už přijdu s novou, větší kytarou. A tak je září, první hodina a já se celá natěšená šinu do hudebky, ale! Místo učitele mě vítá ředitelka a oznamuje, že tento zahynul při autonehodě a budeme mít supl. V hlavě mi hučí, neumím to pobrat. Opakuje se mi myšlenka, že jak je to možné, vždyť konečně mám tu kytaru, že přece jsem to slíbila a on tam měl být! Jsem v šoku.

Nicméně přichází nová a mladá hudebnice, se kterou mě to taky baví a zapomínám. Ne tolik ale moje podvědomí, tam bylo zapsáno. Občas se vynořovalo, ale vědomě jsem to nepovažovala za tak velkou věc, abych tam dělala regresi.

Jenže v určitých situacích, vždy ve chvílích, kdy mi bylo dobře, kdy třeba hrála romantická hudba, ať už tam byl muž nebo ne, ale byl tam pocit romantiky, sedal na mě divný sentiment. Pocit nostalgie a zmaru "že to stejně nevydrží, že je to jen chiméra". Pak už stačilo se zeptat - odkud toto pramení, kdy jsem tento pocit měla a plně neprožila? A rázem jsem se ocitla v situaci šoku a tentokrát naplno. Uviděla jsem i smyčku mysli, která si utvořila blud "že učitel přece na mě jednou křičel, tak nebyl až tak fajn", abych to mohla vytěsnit a dělat, že o nic nejde. Jak by taky dítě mohlo reagovat jinak, když tam nebyl nikdo v tu chvíli, kdo by jej podržel.

My už teď ale podržet své vnitřní dítě můžeme, každý v sobě i navzájem, vyvést ho z bludu, šoku a zakletí. Řeknu vám, úleva je to nesmírná až vesmírná, spadla ze mě tuna nálože.

Já vím, nejsem ta, co napíše, ať to nějak vydržíte, že aspekt za pár dní přejde. I to je samozřejmě určitá úroveň pravdy, ale radši stejně vždycky vybízím: prostě integrujme a objímejme vytěsněné, je na to ideální čas (a kdy není...vždyť jsme se chtěli přece narodit do transformační doby neeee?) ;-)

NEDOSTATEK PENĚZ

Poslední měsíce si všímám, že se většina klientů zmiňuje o pocitech nedostatku. Mluví povětšinou o penězích a někdy je za tím víc strach a neschopnost vidět dostatek než fyzická realita, ta může být jiná. To už je i o zamyšlení, co je pro koho dost.

Nicméně to vede k jednomu činiteli, co se tedy činí pořádně, a to přesně od doby, co na dlouhých 7 let průbojně pronikl do klid milujícího Býka - ano, Uran. Doslova tak navrtává to, co dosud dřímalo těsně pod povrchem, a právě proto mu to nedá ani tolik práce. Dělá to náhle a vyvolává paniku. V některých až strach o přežití.

A kdepak ten se bere, když podle tvrzení ekonomů máme největší materiální zabezpečení, prostě žijeme si jak prasata v žitě? No právě, není to ze současnosti a není to tedy jen naše. Je to z dob, kdy jsme malí jako houby nasávali strachy a programy rodičů, když se žilo z ruky do huby. A pokud nás vychovávali i prarodiče, přidali pár tíživých válečných vzpomínek na pobyt ve sklepě o dvou kostkách cukru denně. A to se mi nezdá málo, je toho až příliš. Co si s tím malé dítě počne? Tak v prvé řadě chce přežít, tak jak roste, odštěpí ty své části, co trpí velkým přejatým strachem. Na nějakou dobu se odsune léčení, než se přihlásí duše. Ta to dělá v dospělosti nejdřív jemněji, nejsme tak úplně spokojení v některých oblastech, pak důrazněji nějakou tou virózou, dále lehčím úrazem atd., nejsem tu ale od strašení. Spíš se dívám, co k čemu vede, prostě mě to baví. Přímo fascinuje, jak na náš život mluví (a Býci, Lvi, Štíři a Vodnáři ze začátku znamení už tu mluvu určitě zachytili jako dost nahlas).

Jsou dva základní způsoby, jak se postavit k nedostatku v rámci rodové zátěže. Buď podvědomě pečeme s chudými předky, a pak si každý měsíc půjčujeme na zaplacení inkasa, nebo s těmi movitými (z hrůzy z toho, že bysme prožívali realitu těch chudých), a pak zaměřujeme pozornost na hromadění a zabezpečování se (člověk se stává panem Hrabišem). Ani v jednom případě nejde o užívání si, prim hraje strach.

A teď máme ten Uran, co se řítí s rozbuškou na všechny tyto nakupeniny, se kterými se těžce dýchá a vlastně se moc nežije. Pálí do poznání, že peníze jsou proudem energie a my jsme nějak dovolili, aby se pozastavil. Způsobuje výbuchy vzteku, že to není, jak chceme. Že se hojnost nekoná. Tím pořádně zamává s veškerou ztuhlostí a donutí nás definovat, co vlastně chceme. A některé i uvědomit si, že přát si je v pořádku, přát si znamená umožňovat druhým, aby měli radost, že poskytují a jsou potřební. A tak teda sebereme tu odvahu dělat věci nově a jinak, i když je to hustě nepříjemné. Kdo by taky rád koukal na nepříčetné části sebe sama, co nedostali tu hračku tenkrát a pořád si myslí, že ani dnes na ni nemají právo. Tenkrát to bylo autíčko na ovládání, teď je to Mercedes - mění se jen velikost hračky, sny vnitřního dítěte zůstávají.

Jenže právě tyto odštěpené já, ať už to vezmeme přes rod a procítíme prožitky předků, nebo přes svoje dětská já, ty drží otěže a řídí, kam jedeme. Jakou cestou. Jestli pořád po staré nebo už s tím tak trochu divným chlápkem, co rád mění jízdní řád a už od Francouzské revoluce si jede tu svou, s Uranem. Ten se ptá - co chceš ty? Abych věděl, co starého mám rozbít nebo zlikvidovat, aby to nepřekáželo.

LUNA V BÝKU, PLEVEL A CHUŤ K JÍDLU (1.6. 2019)

Konečně dnes (nejen díky setkání s Venuší tamtéž, ale hlavně díky odběhnutí od Urana) nám může býčí Luna poskytnout k užívání své přednosti. To lenivé letní polehávání a slunění, uždibování dobrot, co díky zostřeným smyslům voní a chutnají o stopro víc, klidná procházka bylinami prosycenou krajinou, případně sběrem bezu k výrobě domácí limonády. Však víte, taková ta pohodička.

Tyto ženské planety se zároveň ale vážou na Saturn/Pluto, takže ti pracovitější určitě spojí relax s užitečným, což je typické pro zahradničení, konkrétně odplevelení. Mně to vnukává takový tip, co pro mnohé nebude novinkou. Ten plevel je často jedlý, vlastně jde o bylinky, co je nejlepší trhat už od března, hned jak vyraší. Patří sem bršlice kozí noha, popenec, listy plicníku, ptačinec žabinec, později pampeliška (celá rostlina), šrucha, řebříček apod. Každý rok se na jaře téměř denně takto krmím a letos jsem si všimla, jak dobře sytí, jak potom hodiny nemám hlad ani potřebu jíst. Stejně mi funguje ovoce a zelenina ze zahrádky (tam je půda jestě posvěcená vodou z rituálů, co děláváme v posvátné geometrii). Je to ale naprosto logické, tyto zeliny mají tolik živin, kolik do sebe nikdy stravou z obchodu a smaženým jídlem v restauraci nemáme šanci dostat. Plus už pobyt v přírodě sytí, jen vnímám, že na tom má obrovský podíl hladina vědomí, ve které se nacházíme. Aby jsme byli syceni takto přirozeně, chce to uvnitřnění a ochotu se sladit s tepem Země, uzemnit se. Podobný příměr jako jít na silová posvátná místa v průvodu pořvávajících turistů anebo s úctou, sama a naladěná.

Říkám si, že když tolik klientek chodí s tématem hubnutí, třeba to pro někoho může dnes být tím bodem obratu, zaměření se na jiný druh vyživování těla a duše. Rozhodně lepší den pro předsevzetí než kolikrát na Nový rok, kde je to ze zvyku.

Přeju krásný slunný víkend všem.

ODVAHA ODETNOUT

Sestava Saturn, Pluto a jižní uzel v Kozorohu nás už několik týdnů mocně obdařuje. Vlastně spíš ukazuje svým zkostnatělým prstem nemilosrdně a přesně do těch míst z minulosti, kde jsme zaháčkovaní programem poslušnosti, rigidity a poníženosti ve prospěch guruů, řádů, zasvěcení či slibů. I když teď už máme Lunu ve Vodnáři, ta předchozí v Kozorohu vždy plní funkci spouštěče (už víte, co jste prožívali ve středu a čtvrtek 22.- 23.5.?), a tak nám dává každý měsíc nejednu šanci uvidět a udělat rozhodnutí skončit, oddělit se od entit, co se přiživují na ovečkoidním přikyvování. Čemu se dřív dařilo skrývat, je teď odhalováno a přestává cucat energii. Třebaže tato konjunkce nevyznívá na první dobrou jako učebnicový popis lásky Univerza k nám, opak je pravdou. Je v ní láska ke svobodě a rovnocennosti. K té je možné se dostat ale až poté, co padlo rozhodnutí.

Vždy čekám, až se objeví několik takových terapeutických sezení, než to beru jako téma. Tohle ale velmi zintenzivňuje a chce se po nás, abychom vědomě odevzdali pouta na ty, co jsme k nim vzhlíželi, na minulé inkarnace, kdy jsme sami byli členem či vůdcem nějakého spolku nízkých vibrací, ať už černé nebo bílé magie, systémů zasvěcování (nebo spíš napojení na toho, kdo jej zprostředkoval, protože tudy často teče energie pryč), různé církve apod. Při terapii, když je tato část, co chce ovládat (vlastně si lze představit jako nainstalovaný program) odhalená, snaží se odvádět pozornost jinam, je mistrem matení, používá manipulační úskoky k jiným tématů, hlavně aby se hřebíček neudeřil na hlavičku. Chudák neví, že z člověka vyzařuje celou dobu, právě proto, že se tak moc snaží schovat. Ten o ní ale opravdu neví, jen se diví, co se mu to v životě děje, vypadá to, že nic nevychází a vše se spiklo proti. A čeká se na jedno jediné, silné a ze srdce řečené ANO, CHCI SE ODPOJIT A VOLÍM SVOBODU. A většina to opravdu udělá, nicméně zažila jsem výjimku. Dotyčná osoba nechtěla napojení na egregor křesťanství pustit a tam plně respektuju tuto volbu. Mou volbou je potom ale dále už do tohoto jejího vnitřního světa nevstupovat a čas od času si v rámci terapií připomenout, s kým má smysl vytvářet spolupráci (tedy kde padlo rozhodnutí) a kde je mou volbou lásky odpojit se. To je bod změny a výměny klientely. 

Dále stojí za to mrknout, komu se pokládám do rukou na masáži či jiném ošetření, prostě si navnímat, co si v tu chvíli předáváme. Doznívá doba, kdy bylo možné mít hodně klientů za den a sekat to jak Baťa cvičky, protože to smrdí musem. Mus není kamarád terapií, není to kamarád ničeho.

Ale zas uklidňující je, že tento aspekt je dlouhodobý, toto je jen jedna z jeho fází, a i když uzel se odpojí brzy, planety se přesně potkají až v zimě. To je myslím dost času pomalu a jistě měnit svá nastavení, ono nic splašeného nezafunguje, protože změny jsou to dalekosáhlé.

CO SLÝCHÁVÁM NA SEZENÍCH

při, nebo spíš ještě před, prováděním vnitřním světem

- chci se těch kil zbavit

- byla jsem fakt hloupá, že jsem se dostala kvůli němu do finančních problémů

MÁŠ NA TO URČITÝ ČAS (14.5. 2019)

Ano, máme ho všichni. I když se pocitově čas zrychluje, planeta zvyšuje vibraci a ti zodpovědní pracanti planety v zemských znameních rádi jedou kontinuálně, tedy bez pauzy, na každý úkol, před kterým stojíme, máme určitý čas.

Dnes nad ránem to ke mně přišlo jako taková klasická kolovrátková věta, vybuzená aspektem Slunce na Saturn s Plutem a vzpomněla jsem si, že dřív jsem mívala obavu, že musím všechno zvládnout hned na první dobrou. Pak mi ale došlo, že proto trvají tranzity pomalých planet tak dlouho, protože i já mám možnost (berme jako příklad Pluto, když je v tyto dny v akci) využít trojité setkání s transformační silou, a to v průběhu cca 3 let. První fáze je o spadnutí iluzí a odhalení toho druhu pravdy, na který se dobrovolně nechceme dívat. Pak vstřebáváme dávku zhnusení až šoku, čeká se na zpětný chod. Když k němu dojde, už víme, kde to nejvíc bolí a máme šanci jít nakouknout do příčin, jinými slovy "kdo v nás tolik trpí a co potřebuje pochopit, pustit nebo změnit, protože se přežilo". Tam už ale procházíme procesem vědomě, máme jasný záměr. Při třetím přechodu Pluta už čekáme s napětím, jaké to bude, jestli se znova otevře stará rána, nebo jsme vyčistili a už nerozhozeně akceptujeme téma. Tak a zazvonil zvonec a pohádky je konec, si nemůžu odpustit, protože to jsem popsala opravdu ideální průběh. Ale když já nám ho všem fakt přeju! A taky se i děje, jen když tím procházíme, padáme u toho na hubu a někdy už to vypadá, že jsme odhalili a vyléčili a pak jauvaaaajs! fuj! kde zas toto se vzalo. Holt to chce ještě doladit zbytky.

A pak ještě jedna varianta - zamrznutí. Téma může být u ledu od posledního plutonského tranzitu mnoho let, nebylo zpracováno a pak ho rozkopne jiná planeta. Tam třeba konkrétně příklad z praxe - šedesátiletá paní přichází na terapii a vyjeví se, že ji ještě bolí rozchod s první láskou z gymplu. A víte co? Nikdy není pozdě k uzdravení. Nejsem příznivcem těch ustrašených proklamací, že kdo doteď na sobě nepracoval, už je pozdě. Přiznávám, že vyvíjený tlak na ty, co se po nich práce chce (jejich duše se rozhodla), je silný a nepříjemný, hrotí se nehodami, hlavně pokud nejsou ochotni nahlédnout do hloubky a jen tak analyzují v hlavě. Ale procitáme každý jindy a jdeme svou cestou, tak nevěřme na zlý vesmír, co nám měří čas se stopkama v ruce a při nedochvilnosti háže kamenem 

TO PRAVÉ. A OSTATNÍ AŤ LEHNE POPELEM (18.4. 2019)

Ještě máme sice pár dní do přesnosti velkého třesku Slunce s Uranem, a před ním bude výživný úplněk, ale přesto už se hlásí o slovo. Ke konjunkci dojde v Býku na velikonoční pondělí, kde se dotýká našeho žebříčku hodnot i sebehodnoty samotné, nabrnkne situace, které odhalí, jak si vážíme sebe sama a jak se to zobrazuje skrz hmotu. Může (a bude docházet opravdu hojně) k poslední kapce naštvání se na situaci, uzurpátorství, omezování prostoru, prostě tam, kde není volné bytí, nebude zbytí a nastane průlom.

A i když jde o aspekt s Uranem, pořád je to v Býku, ten má rád konkrétní a hmatatelné příklady, tak tady jeden za mé Slunce ve 2. býčím domě. Když jsem dumala nad tím, co udržuje sebeúctu, tak jsou to zásady, kde nehodláme slevovat, protože bychom si přestali vážit sami sebe. Když se můžeme o pár takových opřít, při každém jejich dodržení stojíme pevně na nohou. Pamatuju mail od paní, že "tentokrát po vás chci, abyste se do karet podívala, jestli mi manžel zahýbá. Přišel mi totiž anonym". Toto je naprosto v rozporu s mým stylem práce a pokud by se mi chtělo zradit sebe sama, kývla bych. Není ale nad ten pocit, když jedna věta "a proč se ho nezeptáte na rovinu", přinese odpověď "děkuju vám, už jsme to s manželem začali řešit". Ono holt něco tak jednoduchého nám v tom šoku nedojde, protože vládu převzal zadní mozek a ten jeden na přežití. No a takové různé překvapivé situace můžou nastat a my máme jedinečnou příležitost se podívat, jaké zásady nenaruší ani tento bořič a buřič v jednom, prostě a čistě proto, že vycházejí z našeho bytostného já, jsou nám vlastní, nejsou okopčené a nahrané v dětství. Jsou ryzí. A ostatní ať lehne popelem.

KDYŽ BOLÍ I TĚLO (26.3. 2019)

Každé odmítnutí zvenku je pouze spouštěčem procesu spojení se zadupanou částí, kterou jsme nepustili kdysi ke slovu. A pak ještě třeba mnohokrát, znova a znova. Tak jsme navyšovali vrstvy, zvětšovali ohrádku, uzamykali na víc a víc západů.
Obrátit směr lze vždy. Dokud jsem tu, můžu poodkrývat, odemykat, přijímat. Může mi stačit jedna zkušenost, nebo mám volbu odsouvat a pak to znamená utrpení.
Je dobré vědět, že ač současné setkání Merkura s Neptunem krásně vyplavuje staré příběhy z podvědomí do mentální roviny, tak transformátoři v Kozorohu jedou tělem. Vlastně bagrují. Proto tedy i po sestupu do opravdových hlubin, pokud si to dovolíme, bývá tělo rozbolavělé. Toto můžete očekávat i po konstelacích a rituálech, a to i když si konstelaci nestavíte (v mém případě i pokud neprocházím posv. geometrií, ale pracuju během semináře s energií světla i temnoty uvnitř sebe).
Je to známkou přeměny na nejhlubší úrovni, pro kterou máme ideální podmínky a naše duše se úplně tetelí, že můžou být u toho.

KAM AŽ TO PŮJDE?

Tam, kam to necháme zajít. Každý sám za sebe a v sobě.

Setkání Saturna s Plutem není chvilková záležitost a můžeme ji nahlížet (ostatně jako každý aspekt) z více stran. Včera při rituálech se nám zhmotnila ta podoba, co je plně poháněna rozumem. Jedná se o kolektivní záležitost, je tady úplně jedno, kdo ji vynese prakticky, týká se opravdu více či méně nás všech.

I do rituálu patří systematická část, má to svůj řád - každý takový večer je složen z úseků, které mají svou pozici, navazují na sebe (nejdřív zadání záměru pro rituál, pak práce s mentálními programy, meditace a posvátná geometrie jako akt odevzdání se a připuštění si možnosti, že můžu pustit a odevzdat minulost a přijmout podporu Vyšší Milosti - Zdroje). Odevzdání se v důvěře bez kontroly je asi tak to poslední, čemu dokáže konjunkce Saturna a Pluta v Kozorohu fandit. Pokud se tedy něco v nás zvrhává do rozumování, zpochybňování a sabotáž, je to právě tento strach, že to nebudu mít pod kontrolou. Jde to proti plynutí, zakazuje intuici. Jako by cosi říkalo (a to cosi je předaný program): "Jaká důvěra a odevzdání, jen tak nic nebude, musíš to vydřít". Nic iracionálního nemá šanci, řád ovládnul každou buňku a stal se krutým.

Tak jestli je vám to povědomé, vězte, že to celkem graduje a boj je marný, jenom zahušťuje už tak tuhou kaši. Pojmout to můžeme jako rodový program a promluvit na svoje předky. Včera jsem uslyšela hlas těch, co opravdu dřeli a neuměli si jiný způsob fungování představit, v tehdejší válečné době o nízkých vibracích to prostě jinak neuměli. Dnešním vibracím planety to už neodpovídá, ona se toho chce zbavit. Odlehčujeme se. Proto je to teď mohutně vynášeno z našeho nevědomí a zatlačování zpátky nefunguje. Uznání práva existovat a díky fungují vždycky. A potom už propuštění a každý po své stezce, podle svého vlastního přání.

TEĎ BUDU ZA SATURNA S PLUTEM (ALE MOŽNÁ SE TO ZVRHNE JEŠTĚ JINAM)

A teda raději bych dál jela na vlně po neptunsku úplně vypnutého rozumu, ale toto tak prudí, že musí ven. Rybí konstelaci umocněnou couvajícím Merkurem, tedy taky žádný extra myslitel, nelze odsunout, takže je možné, že nebudu držet lajnu, jak by ti dva z nadpisu chtěli.

Ti dva jsou naprostí dříči. V Kozorohu jdou ve všem na kost a pokud vás opravdu kosti (a svaly a šlachy) bolí, vězte, že hýbou s naší DNA a v bodě, kdy na sobě nechceme pracovat, hýbeme jim žlučí. Nesnesou omluvy, výmluvy nebo syndrom oběti, co plodí všelijaké okecávky, proč něco nejde. Nebudou dávat pozornost tam, kde jde jen o tu pozornost, chtějí naši vyspělost.

V souvislosti s terapií, je to ten způsob, kdy odhazujete všechny ty jemnosti různých meditací, posílání energie, zasvěcování do různých systémů, otevírání čaker nablízko i na dálku a opravdu se obouváTe do práce přijetí svého stínu, kousek po kousku a trpělivě, a taky bolestně, ČELÍTE REALITĚ. Ale vy víte, že žít napůl už nedáváte, že nejste pravdiví a že to nazírání všech svých částí, co se kdysi někomu nehodily do krámu, když vás umlčovali, že to je ono. Uvidět to a ucítit. Vnímat se uvnitř. Opustit ty tanečky strachu a tančit ve své celistvosti. I když někdy přijde beznaděj a pocit "sakra to snad nikdy neskončí". Ano, neděje se to lineárně, ale po spirále (proto to někdy vypadá, že stagnujeme, ale pak přijde posun) a nikdo nám neslíbil, že projekt Země bude selanka a jen samé světlo.

A právě abychom si taky uvědomili svou domovinu, k tomu nám byly poslány ty jemné záležitosti vyjmenované výše, co dělají život laskavějším. Proto právě když je přerybováno, obracíme se k nim, mají své místo. Jako útěcha po práci, jako zahlazení jizev po náročné operaci, jako zdravé opečování sebe sama. Jenom pokud máme za to, že to už je ta práce na sobě, nechat si poslat energii a zajít na masáž, tak budeme působením souputníků v Kozorohu krutě vystřízlivěni. Tedy ti, co už nastal jejich čas, a to rozhodně nejsou všichni na této planetě. Někteří se nepřišli probudit a i to je součást integrace, že přijímáme jejich volbu. A naopak - pokud makáme jak šrouby, může tam hrát prim program "zlepšování se a perfekcionismu", tam nás nachytává vnitřní kritik. Potom jsme zas u přijetí ANO, I TENTO JE MOU SOUČÁSTÍ.

Celé tohle je ale o zodpovědnosti a sebereflexi, protože život chce vyrovnanost. Duše nemá ráda jednostrannost, takže pokud někomu v roli oběti uvaříme čajíček, pošleme reiki, budeme naslouchat jeho plačkovství dvě hodiny a on to pak obrátí proti nám, jedná se o medvědí službu. To, co je na místě, je pár herd do zad a: "vzpamatuj se, přihlas se ke své síle, tu ti nikdo nevzal, jen ses jí vzdal." A naopak - JSI V POŘÁDKU TAK JAK JSI pro ty, co pro samou dřinu sebezdokonalování zapomněli na svou již dávno jim danou jedinečnost.

DO KAŽDÉHO RODU JEDEN

Jeden ochotný se podívat. Jeden ochotný otevřít tu skříň s kostlivcem rodinných křivd, z opravdu šílených, těžkých situací, co nasekaly do rodu trauma. Jeden ochotný se v něm neutopit, nestát se dalším kostlivcem, ale uznat jeho existenci a bez odporu nechat skrz své vědomí přeměnit (jiným slovem transformovat, ale to české přeměnit mi nějak přijde jednodušší, není tolik omílané).

Proč to znovu zmiňuju? Protože jak se probouzejí noví "měniči" a chodí na terapie, vylézá, že vlastně úplně nechápou, o co v procesu jde. A můžeme se jim divit, když se uvolili natáhnout na sebe vrstvu šoku, skrz kterou pravda tak těžko proniká?

Takže tento měnič energií rodu si odmala nasává, rozhodnul se tak už před narozením a do horoskopu si pěkně nechá zasadit husté konstelace, hodně vody, plutonské aspekty na osobní planety nebo Pluto v aspektu s Lilith nebo Pluto ve Štíru, a ve 4. domě (oblast rodu) budou akční planety změny (toto je hrubý nástřel, neberte mě za slovo, není smyslem článku vyjmenovat všechny varianty).

Ono nasávání se samozřejmě děje podvědomě, ale jak dospěje, začíná se z toho hroutit. Přichází úzkost, panická ataka, nedaří se celkově.

V tomto bodě přijde na terapii (předchází tomu ale házení klacků pod nohy skrz strach rodu, jemuž ti silní odolají a přijdou) otevřou se příběhy v rodině, které buď sám zná nebo vyplynou, protože je uvidíme spolu.

A teď to podstatné - tím je přístup měniče. Pokud se zasekne v odporu a vzteku, že on už toto nepotáhne, nějakou karmu rodu, ať si to vezmou předci zpátky, naprosto nepochopil. Bylo to totiž dobrovolné, předkové na nás nic neházejí. Volíme to z důvodu zkušenosti duše a cesta ven je o tom, že to právě opakovat nebudeme. Že vidíme, procítíme, dáme respekt osudu předků a s otevřeným srdcem je necháme jít. Pokud nedojde k přijetí, že je to hrůzostrašné (zvlášť pokud se jedná o vraždy, sebevraždy, sebrání půdy apod.), ale prostě se stalo, předci jsou ukřivdění a naštvaní a kruh se opakuje. Na obou stranách křivda - měnič to odhazuje dřív, než opravdu přijal a předci se necítí uznaní s tím vším, čím prošli.

Hodně křivdy pak způsobují situace, kdy předek zemřel náhle nebo nepřijal smrt jako takovou, ať už vlastní nebo blízkého člověka. Pocity ukřivděnosti se pak násobí a přenášejí dál, měnič jich má až po bradu a topí se. Opět ale nelze než prodýchat a přijmout tuto emoci stejně jako ostatní, říct ze srdce několik vět dozadu do rodu a rozhodnout se, že může jinak. Ne líp, ale jinak, protože žije svůj život.

P.S. Do jakého rodu se rodíme, si volíme podle toho, co jsme přišli pochopit. Pokud se naše předchozí inkarnace vyznačovaly právě odhazováním viny na druhé a ukřivděností, vybereme si právě tohle. Čistě proto, že se situace vyhrotí a téma nemůžeme minout.

ABYSME SI TAM NA SEBE NĚCO NENATÁHLI Z DRUHÝCH

zazněla obava z meditace. Tak samozřejmě, strach na ustrašeného natahuje už z principu to, čeho se bojí. Strach jako nízká frekvence vibrací je pozvánkou pro entity a duše, co taktéž ze strachu neodešly "domů".

Ale na meditaci pro toto není prostor, právě naopak - jde se do vyšších vibrací, než jakých sami běžně dosáhneme, právě díky síle spojení záměru více lidí.

Když si něco natáhneme, je to vždy na základě spadnutí do emocí strachu, hněvu, viny atd. bez následného zpracování. Takže když jsme v těchto emocích delší čas, oslabujeme se a dostáváme se na stejnou vlnu, jako ti, co se přilepí. Nebo jde pak o duše rodu, co nevědomky táhneme jejich osud, ale to rozhodnutí padlo dávno, ještě před narozením, že to vyčistíme. Věřím na to, že do každého rodu jeden probuzený a to stačí, aby práce přeměny programů nastala (do nejvíc zasekaných rodů se rodí psychoterapeuti, co rádi hodně makají ). Někdy i nepokračování rodu nebo jedné jeho větve je nejlepším řešením, když už je traumat příliš.

Velmi ochotně si rovněž nakládáme emoce a starosti našich blízkých, což se děje v dětství instinktivně hlavně vůči rodičům a sourozencům (nenarozené nevyjímaje). Pokud v kojeneckém a batolecím věku necítíme bezpečí, zůstáváme v pocitech nechráněnosti pořád a nabíráme tak do sebe víc energií z druhých, protože nám chybí hranice. Hlubší motivací je neustále naciťovat okolí, jestli nehrozí nebezpečí. Meditací s vnitřním miminkem, opakovanou tak často, až se pocit bezpečí a "tlustější kůže" nastolí, můžeme naprosto změnit svoje pocity. Dále terapie/rituál/hlubinná meditace slouží k tomu, aby se již nabrané energie břemene propustily. Vědomě pouštíme a nasáváme světlo Zdroje a hustotu Země do těla. Je to naprosto jednoduché, ukotvující a funkční a hlavně - cokoli, co není v souladu, zákonitě musí být na míle daleko.

A proč o tom píšu až teď, když mi to v hlavě leží už několik neděl? Protože nov ve Vodnáři, máme velmi jasno až jasnozřivo, neděláme cavyky a odhazujeme. Úplně bez výčitek a přehnaných dramat. Prostě čus! 

HODNĚ VZRUCHU - OHNĚ A VZDUCHU (26.1. 2019)

"Aha, tak jsem zjistila, že proto to nefunguje, že se chodím jenom vyplakávat", píše mi paní po poslechu nahrávky výkladu o svých sezeních u psycholožky.

Tak přesně tohle je o konstelacích těchto dní - prvotní je informace, pak je zhodnocení a posun ve vnímání své situace (to jsme pořád u vzdušného elementu) a pak je čin - udělám to jinak. Změním postoje. Nadšení mě kope do zadku, že mě málem roztrhne vejpůl, jak nevím co dřív! A je to jíííízda, paráda, hukot!!! To už jsme v jednom ohni.

Ne že by to nemělo i další stránku - bezohlednost, průbojnost na úkor druhých, neurvalost... no prostě chybí druhá polovina, ale upřímně, té vody a země už bylo tolik, že si jeden zajásá pěkně nahlas, že je to konečně naopak.

 A pak taky ještě extrovertní verze příběhu o paní - mohla by třeba odolávat změně způsobem ohnivého a vzdušného živlu - hlavně mluvit, nepustit psycholožku ke slovu, ukázat, v jakém žiju dramatu, pořádně to nafouknout, ať nemusím jít dovnitř a nedej bože nakouknout do své bolesti a kus si jí dovolit. Prostě snaha plně ovládnout situaci, samozřejmě z toho, že sama je ovládnutá strachem.

Co mají společného obě verze? Motivací k sezení u psychologa je jim touha po pozornosti, po útěše, třeba i po maminkovském pohlazení, prostě po lásce. Bohužel zatím bez vlastního rozhodnutí pro převzetí péče o sebe sama, to je pravým důvodem, proč nedochází k posunu a proč se ten protivný kritický vnitřní hlas tak zvyšuje, aby člověku důrazně připomenul cosi o dospělosti. Však známe ho všichni... Kdo nikdy nestagnoval, ať hodí čím chce.

A proto berme toto jako odměnu, možnost odvážně se odhodlat, prorazit a setřást vše, co není naše, co jsme na sebe nabalili a ono to vysedává na našich ramenou. Udělali jsme to sami a dobrovolně, nesli pocity nejbližších a dostávali se z toho na dno. Divili se, jak to, vždyť nesmíme být sobečtí, proto jsme hodní a neustále podporujeme.

Tak končíme (nebo teprve začínáme?). Nejdřív všechno pro sebe a pak pro ostatní, ale už vědomě, bez falešného milosrdenství, za kterým je beztak doufání, že mi to ti ostatní jednou vrátí a dají mi taky trochu té pozornosti.

Dejme si ji sami, plnými hrstmi, ta chvíle je teď a kdykoli jindy, dobrodružství začíná 

JAKO Z PUPENDA (17.1. 2019)

Při dnešním čtení blogu Astropsychologie jsem se nejen zasmála, to je tam skoro pravidlem, ale naběhlo mi přirovnání aspektů těchto dní se scénkami z kultovního filmu. Určitě by se jich dalo vymyslet spousta, mně zatím přišly hlavně dvě.

Blížící se kvadraturu Slunce s Uranem můžeme připodobnit ke scénce "kazeťák hýr, dráty hýr, repráky hýr", tak perfektně ztvárněné Vodnářem Liškou (Uran je vládcem Vodnáře, tak kdo jiný by to tak dal). Nečekané situace, překvapivé akce, vyvalené oči, držkopád a bum prásk na konec. Velmi nervní konstelace, Uran vždy přináší neklid, netrpělivost a touhu pálit mosty. Taky dobré nebrat úplně vážně všechny nápady až rebeloviny okolí, vystřízlivění může nastat a co vypadá teď definitivní, po odeznění aspektu nemusí projít střízlivým rozumným sítem Merkura v Kozorohu, o dalších planetách ani nemluvě.

Jupiter a Neptun v pohyblivých znameních ve vzájemném nesouladu, ti jsou v mé představě v té scéně, jak si Liška při řízení auta honí triko jako nejodvážnější z odvážných ve službě armády a nezvládne tak banální věc, kterou je zabrzdit před stojícím policajtem. Ještě ho stírá z předního skla. Takže velkohubost, plány do nebes, nadnesenost nejvyššího stupně a realita uniká, hmota jako by nebyla. Dokud do ní nenarazíme. Prostě i ta historka, jak vědec zjistí v laboratoři, že hmota neexistuje a vzápětí ho přejede auto.

Přidám ještě ten krásný a zářivý aspekt, ten by se ve filmu třeba našel v podobě mladé lásky držící se za ruce při odvážném koupání mimo sezónu. Ano, je to slibný trigon Venuše/Mars, je to o nových seznámeních mezi ženou a mužem i usmíření starých svárů mezi ženským a mužským principem, je to spolupráce a snaha najít to společné v rovnosti. A je to v ohni, nechybí nadšení ani náhlá vzplanutí.

Tak když si dáme předchozí dohromady, tam kde to není o pravosti citů, vztahy nemusejí přežít, rozseknou se, nebudou nám stát za snahu, prozříme a uvidíme, jak málo jsme si doposud pro sebe uměli představit. Přesto to není o boření bezhlavě, spíš o přetřesu a uvolnění, po kterém uvidíme leccos s nadhledem, jinak.

SETKÁNÍ DVOU SVĚTŮ (10.1. 2019)

Toho horního zářícího a spodního vtahujícího. Slunce a Pluto, možnost zcela jistá, takže vlastně nevyhnutelnost potkat se s tématem moci a bezmocnosti a z toho plynoucích emocí, co na ně prvotně vždy reagujeme podle naučeného vzorce - zdrhnout co nejdál. Nejde to, jsou příliš nutkavé až lepkavé. Navíc, někteří z nás už se delší čas učí zvědomovat, tak prvotní reakci sice registrujeme, ale nepodléháme a čelíme. Jsou i tací, co se ještě ale na to necítí, podlehnou strachu a je to moment, kdy jako terapeut slyším: "Já nepřijdu, protože na to nemám, aby druzí viděli, co se mi děje, nechci se otvírat". Tak ta blbá zpráva je, že čím dál víc lidí si to i tak přečte, protože se jim hromadně otevírají tyto schopnosti a osobně věřím, že budou naprosto běžné. Ta dobrá zpráva je, že už je mnoho způsobů, jak si pomoci sám, když padne upřímné ano pravdivosti.

V tyto dny je to opravdu jak přes zesilovač, co běžně bylo skryté a podprahové, je nabíledni a otřásá našimi základy. Když se dívám, kde zažíváme největší bezmocnost, narážím na prenatální období, protože v raném dětství je to samozřejmě taky, ale tam už můžeme i mluvit nebo aspoň pláčem vyjadřovat nelibost. V břichu jsme absolutně spjatí s matkou a to, co prožívá, bereme za vlastní.

Konjunkce Slunce a Pluta symbolizuje téma zrození a smrti, tak máme šanci vyjít z lůna, ale to, co není naše, nechat zemřít. Odpojit se od příběhu, co se nás netýká, vybitím emočního náboje, střihem pupeční šňůry, uzřením reality naprosto nahé, okleštěné od příkras a omluv. Je nespočet variant scénářů a úrovní vibrací, na kterých můžeme jet, a teď jde o to, kam teče pozornost, co a kde zhmotníme (dvakrát podtrženo, protože k aspektu dochází a ještě dlouho bude vždy v zemském Kozorohu).

Ráda bych dopsala, že máme na výběr, jestli čelit nebo nečelit, ale nemůžu, protože už čelíme. Když už třeba nejdeme naproti, tak aspoň moc nebrzděme.

P.S. Kdo by chtěl fyzicky zažít toto vtahování a prakticky udělat očistu od toho, co není vaše, tak si poležte ve vaně plné vody, požádejte ji, ať odplaví nepotřebné a pak odšpuntujte a zůstaňte, dokud voda nevyteče. Tlak neskutečný, pocity hodně silné a ještě jsem se pobavila, protože mi z pěny na holení, položené na rantlu vany, samovolně vylítl do vzduchu uzávěr. Tímto děkuju Svobodnému vysílači za dobrý tip, i když původně na uzemnění, já jsem použila na očistu a evidentně, povedlo se!

POMALÉ PLANETY V KOZOROHU A KRÁSA KRÁPNÍKOVÉ JESKYNĚ (30.12.2018)

Přešli jsme do Kozoroha a když se podíváme na pomalé planety, máme tam ty dvě nejvíc transformační už delší dobu - Saturn a Pluto. Za rok přijde řada i na Jupitera, a je to běh na dlouhou trať. Tak si tak dumám a ladím se na to a toto mi chodí:

Nátřesk v Kozorohu bude třeba proto, že stále víc lidí se probouzí, prožívají aha efekty a různé pro ně nové hladiny vědomí, ale to je první malý krůček. Ze začátku procházet okouzlením k tomu patří a je mnohem příjemnější si ho ponechat, akorát má k tomu nastoupit ještě vědomá práce, začlenění do reality běžného dne. Tam už to tak snadně a kouzelně vyznívat nemusí, není tam líbivých úsměvů od ucha k uchu, zvlášť když vlivem zvyšujících se vibrací planety vyplouvají čím dál hlubší záležitosti.

Mám ráda konkrétno, takže - jak se tak navyšuje počet probouzejících se, stejně tak se děje i na straně průvodců, je jich čím dál víc. Poznala jsem jich dost i v těch, co přicházejí na terapie a o tomto potenciálu se vždy ode mě dozvědí. Stále ale mají ve svých rukou, co s tím. Pokud si jejich duše vybrala být terapeutem (pracovníkem transformace, průvodcem nebo si to nazvěte, jak je vám milé) a oni se ke svým stavům (běžně mívají panické ataky, fobie, deprese apod.) staví tak, že je nechají vyhrotit a když už se to nedá vydržet, zajdou na terapii, aby jim někdo pomohl a jak je trochu lépe, práce na sobě je nezajímá, není to tak zodpovědný přístup, jak by si planety v Kozorohu představovaly. Proto bude na ně vyvíjen tlak ještě víc, aby přidali do svého každodenního programu nějaký svůj rituál na přeměnu nežádoucích zvyků a programů, meditaci, vděčnost za to, co už je, pár milých vět vn. dítěti nebo cokoli na podporu svého vývoje. Aby byla převzata odpovědnost a přišlo uvědomění, že ty stavy jsou sice těžkou, ale přesto navigací, protože dostat se z nich je velkým krokem jejich cesty. Přesněji počátku té cesty (ještě pamatuju, jak jsem si sama myslela, že když zpracuju svou fobii, už bude hotovo, budu moc ráda a zpětně je to pravda, že jsem ráda, ale nekončí to, duše přece ví, že je pořád kam se vyvíjet).

Zcela konkrétně z materiálního hlediska, protože se bavíme o zemském znamení, o hmotě, nebude (vlastně už dávno není) podporován systém budování na velký dluh, nesmyslně přemrštěné půjčky se záměrem megalomanství přinesou zoufalství těm, co nepracují pro dobro celku. Poctivost se nikam neztratila, Kozoroh ji pořád ctí.

A to pozitivní, co mě osobně uklidňuje, je fakt, že se jedná o planety pomalé, témata hluboká, a že není od nás očekáváné, že je sfoukneme za jeden den. Plutonské tranzity trvají cca 3 roky, a když vím, že se mi nějaký na osobní planetu chystá, nemusím být tolik nervní už v první fázi, můžu si připomenout, že jsem člověk a ne robot.

Počítá se kontinuální práce, kapka ke kapce, občas i potu, občas slzy i smíchu a krása krápníkové jeskyně je na světě.

CO VYNÁŠEJÍ PLANETY - JEDNA VELKÁ ZMĚNA! (19.12. 2018)

Vypadá to, že planety si berou na paškál jeden ze základních destruktivních programů mysli - nejsem dost dobrá (plus různé obměny jako nejsem dobrý člověk, nestojím za nic, apod.).

Nejdřív Chiron rozbolaví Slunce (tedy přímo naše bytí, ten základní pocit, že jsme tu a máme právo tu být tak, jak jsme, přijatí bez posouzení), aby posléze ono naběhlo do trigonu s Uranem, věčným inovátorem, otevíračem změn, tím, co má pomalé tempo na háku a nemaže se s tím, co si kdo myslí. Pro něj svoboda buď je nebo není a začíná v hlavě. Vybavuje se mi jeden příklad, co se dotýká terapií - prostě buď jste konzerva, co se naučí jednu metodu a přesný (a upřímně např. v případě One Brain, známé jako kineziologie, v dnešní době už otrocký *) postup budete provádět až do důchodu, nebo vás oblaží Uran a dělá to každému z nás pravidelně, a kombinujete metody dle intuitivního vhledu na každou bytost zvlášť.

Třetí a dlouhodobý aspekt, Chiron s Uzly, má punc osudovosti, léčivé energie, která možná prvoplánově léčivá nevypadá, protože to setsakramentsky bolí a jde ze dna, je to emoční proud, chodí ve vlnách, je to vodní trigon, ale když se přestaneme bránit, úleva přichází.

Blíží se i setkání Merkura s Jupiterem, a těžko za celý rok najdeme pozitivnější a megalomanštější konstelaci, uplkanou, nadnesenou a možná lépe dělit vše, co bude vymyšleno, ne dvakrát ale třikrát. Už jsme ji to jednou prošli koncem listopadu, tak teď poslední kolo, na druhou stranu pro opatrné je to velká šance změnit nastavení mysli směrem k větší hojnosti (Bruce Lipton, kterého je teď všude plno: "Fake it untill you make it".)

Tento adventní čas jede úplně v jiných energiích než ten loňský vyznamenaný vztyčeným prostředníčkem Lilith, která si o tradicích jede tu svou. Vzpomenete si ještě, jak těžko se nabírala vánoční atmosféra? Ti autentičtí to vzdali a dobře udělali, mělo to taky velké kouzlo.

Málem bych zapomněla - romantiku slibuje Venuše s Neptunem, takže pohádky s dobrým koncem mají pré a fantasy příběhy s rozmanitými efekty ještě víc...

* metodě One Brain jsem velmi vděčná, byla první, ale vnímám trend zjednodušení/zrychlení, takže stačí použít její stěžejní prvky a účinkuje skvěle

PRO TY, CO JE LÁKAJÍ KONSTELACE, ALE JEŠTĚ SE BOJÍ

Chodí mi zajímavé podněty týkající se metody konstelací, od těch, co už byli i co se teprve chystají, tak mi přijde, že se hodí nad tím podumat a sdílet.

Často rozhodování zda jít nebo ne provází strach. Přece jen je to něco naprosto nového, kdoví co vyleze, je to vůbec bezpečné? Zažila jsem slečnu, co měla strach, že se z toho zblázní. Proto nikdy nepřišla a pokud si svůj strach ze zbláznění se nezpracovala, ani chodit nemusela a mohlo se stát stejně. Jinými slovy, nejde něco svádět na jakoukoli metodu, vždy je to o strachu, který přitahuje to, čeho se bojíme.

Když už člověk přijde, stává se v první chvíli, že to rozum sabotuje. Nechce věřit, zpochybňuje, tak ode mě uslyší "vypni rozum", míněno jen při konstelacích, aby se víc vnímalo tělo a emoce. Jinak nic proti rozumu, když děláme seznam, co nakoupit, vyplňujeme složenku nebo luštíme křížovku. Logika se prostě někdy hodí. A jen tak na okraj - když přijdete, nebudete větší Mauglí, než jsem byla poprvé já! Bylo 25 žen, cosi se tam rozehrávalo a rozum do toho valil, že to přece předstírají, že je to jakýsi divný. Vydržel to ale jen chvíli, pak došlo k zásadnímu zlomu nejen v mém vnímání této terapie, ale v celém mém tehdejším životě. Jestli bylo něco osudového, bylo to setkání s konstelacemi, protože mě naučily cítit, vnímat tělo, mít empatii a stahovat informace, ke kterým jsem jinak neměla přístup. Otevřely mi schopnosti, velmi rychle a náhle, díky kterým můžu dělat terapie.

Po konstelacích může dojít samozřejmě k určité očistě, kterou ale uvědomělý člověk vítá, protože z těla odchází nepotřebné. Přeladili jste se na duši, tělo chce taky. Takže třeba únava, častější potřeba chodit na záchod, zvýšená teplota nebo rýma se může objevit, ale upřímně, i toto je dnes velmi zřídkavé. Je možné si nastavit, že to dáte bez nejmenších následků, ale zas je to víc o strachu - pokud se třeba i podvědomě bojíte, že vám pak nebude dobře, tak nebude.

Když se ale objeví nový nebo zhorší starý zdravotní problém, je velmi pravděpodobné, že duše využívá toho, že jste začali chodit na terapii a okamžitě vyhrocuje další téma, další potíže, které chce, abyste zpracovali. Není to tedy, jak někteří myslí, "po konstelacích" anebo "to mám z konstelací", ale je to další výzva, kam se podívat. Ego bude ale možná křičet, že za to můžou konstelace, protože chce přežít a ví, že právě díky nim by bylo příliš vidět a nemohlo dál vládnout. Je to i důvod, proč někdy přihlášený pošle na poslední chvíli zprávu, že nepřijde. Ego (strach) háže klacky pod nohy, např. udělá mírnou nevolnost, díky které vnutí myšlenku "aha, tak asi tam nemám být". To je trochu podezřelé, když o tom půl roku přemýšlíte, máte dobré reference od víc známých, chcete rozlousknout dlouhodobý problém...

S některými se těším v lednu na viděnou, v Rajhradicích i v Pardubicích!

NA KONCI ŠTÍŘÍHO OCASU ANEB NIKDO NIKOHO NESPASÍ (12.12. 2018)

Rybí osazenstvo v horoskopu těchto dní přináší šanci rozložit starý systém našeho interiéru a smazat jeho zbytečně silné kontury. Hodně lidí se cítí na dně, je to znát a ty bolístky, co se dosud zakrývaly, budou vytaženy ještě hustější energií před Vánocemi (je to tak každý rok a není to jen stresem, všimli jste si?)

Vody přilívá ještě Merkur poslední den ve Štíru a já právě využívám vlivu toho všeho a žádám - pište mi prosím maily jen pokud jste se rozhodli objednat, myslíte to sami se sebou vážně, chcete se vymanit ze starých vzorců a vybrali si mě jako průvodce svým vnitřním světem. Množí se předlouhá zoufalá sebelítostivá psaní a telefonáty, některé ale bez touhy to změnit (pozná se to tak, že když nabídnu terapii, najdu termín co nejdřív, je ticho po pěšině). Takže - mail i telefon slouží jen k objednání, je to stejné, jako když se potkáme na ulici nebo v obchodě, nedozvíte se nic. Jen si prodlužujete trápení, protože plačkovskými řečmi nebo psaním umocňujete sebe v roli oběti. Tomu pozornost dál dávat nechci, tudíž přestávám odpovídat těm, co chtějí jen utěšovat a politovat. Co dávám vždy je důvěra, že to zvládnete, aniž by vás musel někdo spasit.

Jsem tu pro ty, co chtějí změnu a už se rozhodli. Vědí, že bolesti transformace sice úplně neutečou, ale že se jí dá projít a tím zesílit. Fandím samostatnosti a jde mi o to, aby se druhý naučil, jak se svými stavy zacházet, ne jak začít se závislostí na mně nebo na terapii. I proto jsem vytvořila několik audio nahrávek na yt, kdo se cítí osloven, jednu si vyberte. Jsou zdarma, chtějí ale vaši snahu. Doporučuju začít Vn. dítětem, protože je to právě ono, to zoufalé a zraněné, co každý známe. Opravdu hodně dokážeme zahojit každý sám, jsme podporování celým Univerzem a máme sílu, jen si ji uvědomit. A že opravdu chcete, ale nejde vám to, zasekáváte se v určitém bodě? Tak právě proto existují průvodci, stačí si vybrat.

A vzpomeňme si, proč jsme sem přišli. Kvůli poznání a růstu a taky si to užít, mezi tím vším.

https://www.youtube.com/watch?v=knjkCbdCX_o&t=624s

NEPTUN, VLÁDCE VŠECH MOŘÍ OMÝVÁ, VYPLAVUJE I POKOUŠÍ (5.12. 2018)

Když si vybavíte scénu z Lucie, postrach ulice, jak v obýváku pluje jako vládkyně všech moří, nejste daleko od pohádky, co teď žijeme (Slunce kvadrát vodní Mars a Neptun). Je to pohádka o konfrontaci pravdy se lží, přímosti s vyčuránkovstvím, čestnosti s podvodem a nebýt dalších vlivů, naprosto by se setřely hranice, protože tento zmizík je pro Neptun tolik vlastní. Nikdy ale nežijeme jen jeden aspekt či archetyp odděleně, naštěstí.

Ještě včera mi proběhlo hlavou, že toho vlivu Štíra je poslední dobou nějak moc, vlivem couvání planet si to dvě z nich daly dvakrát a momentálně tudy brodí i Luna. Dnes jsem za to vděčná, protože Štír je jedním z pravdistů zodiaku, jde mu o pravdu v jádru věci, bez okolků a potřeby chvástání se ji vyjadřuje, a tím nám dává šanci se neutopit. Chytit spodní proud a nechat se unášet, třebaže zpočátku z nezvyku se sevřenýma půlkama, ale odvaha se cení. Napětí se za chvíli povolí a plutí je příjemné.

Když víme, oč jde, čeho se můžeme tím pádem vyvarovat? Tak třeba setkání s nějakým lapkou, výhodné koupi, slibotechnám, uvíznutí ve světě fantazie, spasitelské touze, sektě a klamavé reklamě. Teda když budeme bdělí v rámci možností aspoň trochu, tak se to sice vyskytne, ale pokud už tuto zkušenost máme a nepotřebujeme znova, tak nač na to sedat?!

A teď to hlavní, to nejlepší nakonec. Jsou naprosto ideální podmínky a nevím jak kolem vás, ale kolem mě to pořád proudí, k přenastavování mentálních programů. Léčení a loučení se se starými zvyklostmi myšlení naprosto podporuje trigon zpětný Merkur/Chiron/Dračí hlava/, stačí si vybrat metodu, co vám sedne, jestli ještě žádnou nemáte, požádejte si a uvidíte, ukáže se. Osobně doporučuju práci v hladině theta, je to rychlejší a jelikož se jedná o hlubokou meditaci, i velmi příjemné. Ti, co rádi dřou a tento program si chtějí ponechat, můžou využít metodu opakování pořád dokola, dokud si podvědomí nezafixuje nové způsoby myšlení a jednání.

Práce s podvědomím je mnohem snazší právě díky vyřazení analytické vědomé mysli z plné síly, pojďme si to fakt užít, když už je nám dáno! Ono ve spojení se Sluncem ve Střelci jsme odvážnější a ochotnější zatočit s malomyslností, troškařením a falešnou skromností ve všech směrech, naše přání nejsou přízemní, ale velká, až k tomu největšímu, totiž aby se všichni měli dobře. Aktivní imaginace (termín C.G. Junga) nebo-li práce s vn. osobami, je na pořadu dne, je to jak zajet nožem do másla, najednou vidíme i ty svoje ztracená já, co jsme dosud spíš jen cítili v krizových situacích při návalu emocí. A díky rybímu vlivu je to o tolik jednodušší - uvidím, obejmu a nechám, ať se samo doléčí. 

Dlouhodoběji kope za změnu i kvadrát Uzlů s Uranem, tam je to ale spíš o nalezení rovnováhy mezi emocemi a vůlí, jede to na pozadí a vyhřezává v okamžiky aspektace jinými planetami.

Tak to jsem se opravdu rozepsala a přitom mám pocit, že jsem leccos napsat zapomněla, ostatní práce mi stojí a nemělo by to konce, tak pokud se vám zdá zmatené, tak možná nezdá, ale my Panny jsme pod vlivem Neptuna už pár let, tak holt smysl pro přesnost a detail a držení se zpátky celkem dostává zabrat.

Příjemné snění a snadné přenastavování všem!

MÁM PŘIJÍT SAMA NEBO I S DÍTĚTEM?

je otázka, která padne vždy, když si domlouváme termín terapie a předmětem je maminčina nespokojenost s chováním jejich dítěte. A jelikož dnes (26.11.) dochází ke každoměsíční opozici račí Luny a Pluta, tak se téma vynořuje s intenzitou oběma vlastní.

Jakkoli se může zdát, že odpověď se bude lišit případ od případu, nejčastěji vyplývá, že tématem není nic jiného než nepřijetí toho, jaké dítě je, jak se chová, protože by to mohlo být nepřijatelné pro okolí, pro stádoidní vzorce a šlapání brázdy v systému, kde lišit se není dovoleno. Postaru se zvolává "co by tomu řekli lidi". Copak lidi, ti nic, ti by to přijali, ale co strach, co ten na to!? Ten plodí myšlenky oddělenosti a snahy se přizpůsobit a tak "něco s tím děckem musím udělat, ať nejsme divní, ať ho nešikanujou, ať zapadne do kolektivu..."

Ale ať už je prvotní motivací cokoli, pod touto vrstvou nebo dalšími vrstvami nánosů, je bezpodmínečná láska matky k dítěti, která vidí, že se trápí. A právě tato láska v ní je veličina, která souhlasí s tím, že přijde alespoň napoprvé sama, aby pohlédla do tváře tomu, co způsobuje, že ji chování dítěte trápí. Často uvidí sebe v dětství nebo své předky, co měli rovněž strach o potomky a ten se prostě jen dědí, protože předchozí generaci s jejich bolestí nikdo neuctil, nepropustil.

Můj náhled je ten, že se malé dítě má ušetřit terapie, pokud je to možné, protože s většinou témat se dá pracovat přes rodiče. Rodiče se sami naučí starat o své vnitřní dítě, aby se cítilo v bezpečí, což je potom snadné přenést dál. Výjimkou jsou úrazy a nehody, kdy dítě prošlo šokem, prošlo znehybněním a traumatická energie nebyla vyventilována, zůstala v těle. Dítě se chová od té doby jinak než dřív, je třeba agresivnější, a to vlivem traumatu, které se snaží neustále, při každé příležitosti drát ven, aby se proces dokončil. Tady bych ráda doporučila knihu Prevence traumatu u dětí, kt. napsal Peter A. Levine a je naprosto skvělým a názorným pomocníkem. Pokud mít nějakou knihu týkající se psychiky dítěte, tak tuto, protože rozdíl mezi zvládnutou stresovou situací a nezvládnutou je obrovský.

Vyjmu-li tedy případy úrazů, běžný postup je ten, že na terapii přichází maminka a dítě dostává Bachovy esence dle jeho stavu, testované na míru, kde se zároveň přesně dozvídáme, jaké emoce ho sužují a pokud ono samo cítí a chce přijít na terapii, může příště, ať už přihlíží terapii na jeho mamince nebo je zapojeno taky. Často ale jak se mění chování maminky, dítě se uklidňuje a není potřeba ho zapojovat přímo.

To podstatné, co může každý rodič udělat, je změna přístupu už před terapií - tedy přijít se záměrem - moje dítě se chová tak, že mě to trápí, jsem to tedy já, kdo má problém a na ten se chci podívat a tohle v sobě chci uzdravit, abych své dítě přijal/a.

NOV VE ŠTÍRU (7.11. 2018) - KDYŽ JE SVĚTLO STÍNEM (a taky trochu o přestupu Jupitera do Střelce)

Zní to na první dobrou nelogicky, rozum nepobírá. Jsme spíš zvyklí, že jsou popírány temné vlastnosti, ty jsou pak stínem (žárlivost, zuřivost, prokrastinace atd.), tedy předmětem k přijetí.

Jenže co když to má někdo opačně, zaměřuje se výhradně na svou temnotu, poctivě ji přijímá, chodí na jednu terapii za druhou a život se nemění co do větší spokojenosti? Pak je silná pravděpodobnost, že do stínu strčil právě svoje tzv světlé stránky, vědomí své božskosti, a zříká se vyzařování svého světla. Jistě, často tady zmiňuju důležitost integrace temnoty, protože z hlediska Jednoty sem patří vše. Ale neznamená to potlačit to, co je označováno ta světlé, pozitivní (laskavost, nápomocnost, důvěra atd.). 

Zajímavé je jít pod povrch a podívat se na motivaci, proč se člověk vzdá této své velké části. Je to ze strachu, z předchozích inkarnací, kdy byl opravdu vidět, vibroval světlo do okolí, ale vlivné společnosti se to nehodilo. Tenkrát to prostě neprošlo, stav vědomí lidí na planetě ve středověku byl ale naprosto jiný, než je teď. Jde tedy o starý strach, o balast, který se vehementně uvolňuje vlivem rozhodnutí naší Matky zvýšit vibrace. Nemá cenu mu podléhat, ale překonávat jej, třebaže s třesoucími se koleny, dávat se cele. A ano, čím víc se projevujeme, tím se zvětšuje šance, že přijdou prověrky v podobě lidí naše počiny kritizujících. Když se zadíváme pozorně, uvidíme v nich právě tento nezpracovaný program, nepřijetí svého vlastního světla. Jak by jej pak mohli vidět u ostatních...

A teď ta dobrá zpráva - Jupiter přechází na víc než rok do Střelce, světelného a ohnivého a bude jaksepatří tlačit na to, aby z nás ten rozlet a optimismus vysmažil ven. Kdo to negoume, bude mít kolem hodně střelených bez hranic vlastního bláznovství, patřičně nadutých, aby bylo odzrcadleno zbytečné ponížení vlastní hodnoty.

RODIČE, DĚTI, LIDSKÉ PINOŽENÍ A INDIVIDUÁLNÍ PLÁN DUŠE

Mohlo by se zdát, že trauma je způsobené výhradně rodiči nebo jinými autoritami v životě dítěte. Co potom ale individuální plán duše, se kterým se dítě rodí - co když je v něm zažít např. trauma z opuštění a úkol vymanit se z něj? Kdo jiný by ho měl být tím zprostředkovatelem, než právě nejbližší? Přesněji řečeno, duše, co si přichází toto léčit, bude vidět přes filtr opouštění většinu z bolavých událostí, zatímco jiní by se cítili třeba odmítnutí nebo ponížení, protože zakoušejí jiný typ traumatu.

Není to alibi pro nás dospělé, že se nemáme přibližovat dítěti a jeho pojetí světa, že "stejně ono si jede to svoje trauma, ať dělám co dělám",  to by jinak nemusely existovat Čtyři dohody a rozhodně by neměly takový věhlas. Máme právě velký vliv na intenzitu celého procesu, na druhou stranu se setkávám při konzultacích s matkami, co zapomínají na plán duše dítěte a na předinkarnační dohodu o vzájemném učení se. Ty se pak viní, snaží se být perfektní, vlastně pořád přemýšlejí, jak by co měly dělat, aby bylo dítě v bavlnce. Vše vztahují na sebe. Jednají jen ze svého lidského já, ale bez důvěry, že dítě svůj život zvládne, že to dá.

Opačným extrémem je odmítnutí odpovědnosti rodičů za svůj stav mysli a chování, které samozřejmě taky velkou měrou ovlivňuje dítě. Jsou to ti, co chtějí objednat, ať uzdravím dítě, protože se chová tak, jak jim nevyhovuje. Dokud neuvidí, co jim je zrcadleno a nepřijmou tu svoji odmítanou část, bude se jen stupňovat.

O co ve skutečnosti jde? O nic menšího než propojení lidského pinožení s božským plánem, dát na misky vah přibližně stejně a to je velká alchymie, tak si odpusťme všechny svoje kroky do nerovnováhy, vždyť silný je ten, kdo vstane, otřepe se, změní stanovisko a poučen to zkusí vyvážit. A pak taky - někdy jsme nejsilnější v momentě, kdy přijímáme svou slabost a sami sebe i s ní.

PÁN PODSVĚTÍ, PODZEMÍ A SKLEPENÍ BRZDÍ

a velmi pomalu, jako už to u transpersonálních planet bývá, se bude po pídích otáčet do přímého směru (přesně 1.10.). Couval od května, zpomalování můžeme cítit podprahově několik týdnů a přímo v těchto dnech co se prahu týče, dosahuje ten snesitelnosti.

Ale popořadě - co se po nás chtělo v době zpětného chodu? A chtělo se rozumějme bylo nám tlačeno, napřímo předloženo, nekompromisně zviditelněno a zrcadleno. Jak už říká nadpis, přece to, na co už máme, abychom aspoň koutkem oka nahlédli, že vězí v útrobách nejhlubšího sklepa osobního podvědomí. Všechny ty manipulativní kličky strachu ze smrti, co utváří akce s dobrým úmyslem, který právě díky tomu, že dobrý/čistý není, otáčí se jako bumerang. A to je rozcestí, kde jedna cesta vede proti Plutu v Kozorohu, je plná výčitek, hledání viníka a pocitu životní křivdy, a pak druhá cesta, otočení se do sebe, do svého vlastního sklepení, kde třeba sedí zrovna několik zapomenutých částí nás samých, se svými vrstvami i přejatými nánosy.

Předpokládejme, že už jsme tam a nějak jednu z hlavních potlačených vnitřních osob už vidíme nebo vnímáme, bez zcela jasných kontur, což je naprosto v pořádku (i když mysl ráda tvrdí, že je potřeba vidět přesně - fakt není, duše není blbá a má nepřeberné množství způsobů zobrazení). Teď konkrétně - někdo uvidí nešťastné dítě, někdo zbídačenou ženu nebo zraněného muže apod. Až potud to není nové, píšu o tom často a postup je stejný: snažit se o dialog, přijetí, pochopení, emoční odvrstvení až kam jsme vpuštěni. Jestliže se jedná o opravdu ohrožující bolest, musíme mít trpělivost, protože hrozí, že nás to vykopne, třeba náhlou únavou a usnutím uprostřed procesu. Je dobré mít respekt a dávkovat po kapkách, zato vytrvale.

A teď proč zmiňuju hranici snesitelnosti? Protože i když děláte výše popsané, jste k sobě poctiví a vytrvalí, právě při otočce Pluta se může objevit bezmocnost, pocit, že se to nikam nehýbe a nemá výsledky. Je to proto, že stojí hlavní hybatel, tak nevzdávejme svoje cíle (integraci zasutých částí naší psyché), odevzdejme se. To, že na chvíli člověk vypne a řekne si ono staň se vůle tvá Pluto.

U nadosobních planet nelze slíbit změnu do pár hodin po otočení směru, ale spíš změnu pocitu z hlubinné práce na sobě do několika týdnů, je to zúročení, pocit zadostiučinění, náhlý aha efekt ve stylu "jo tak to by mě dřív sejmulo, teď je mi chvíli šoufl, ale nic drastickýho". To právě v případě, že netlačíme na pilu, že to necháme stát se. A vůbec nezaškodí si rázně připomenout: JSEM TAM KDE JSEM, TAKOVÁ JAKÁ JSEM A TAK TO TEĎ JE. JSEM V POŘÁDKU, A TO I KDYŽ ZJISTÍM, ŽE MÁM NĚCO NEPŘIJATÉHO, AŤ UŽ ZRCADLENO NEBO UVNITŘ TERAPIÍ OBJEVENO.

Vaše zkušenosti se zkoumáním vlastního podvědomí jsou vítány, kdo máte chuť, podělte se na FB do komentářů, můžete inspirovat svou odvahou.

VENUŠE, URAN A FIREWALL (15.9. 2018)

"Ty, Máňo, dej si ten štrůdl a zapij to pořádně latéčkem, nebo praktikuješ sebetrestání jen kvůli nějaké další módní vlně diety nebo co zas!" vybídl s herdou do zad Uran Venuši v předchozích dnech a něco na těch jeho slovech je... Sice už je po přesné opozici, ale čeká nás ještě na konci října a začátku prosince, vyplatí se jí tudíž dát pozornost.

Vybrala sem záměrně model osy Býk - Štír v klasické podobě, kdy Štír opovrhuje povrchními (tělesnými) požitky, nedopřeje si (a v tom mu jdou panenské planety řádně a úslužně na ruku, protože nejdřív makat, pak si možná za odměnu čuchni ke štrůdlu) a když teda půjdeme pod to, je to o víře, že duchovní život v odpírání si a v pozici utrpení je to ono, to vyšší. Jenže Uran toho má po krk, Bořek Bořitel ve vší parádě hatí nejen diety, ale vše neautentické, převzaté, nevlastní a zastaralé.

Venuše je nositelkou radosti ze života, z krásy kolem, a ve Štíru si umí užívat to, co ji pohltí, na dvě stě procent. Jenže co když to nejde? Chodíte na jeden seminář za druhým, na soukromé terapie, meditujete a spojujete se s přírodou a furt to není ono, radost nikde, kolem srdce tlačí krunýř. Cítíte, že je tam jakýsi škodík, co se nechce tak úplně ukázat, ale možná už na vás vykoukl ve snu. Ten právě nechce a jde proti radosti ze života.

Jedná se o hlavní program, který blokuje a je nadřazen ostatním. Vystihuje ho ajťácký název firewall. Je celkem jedno, kde se vzal, je prostě tam.

Firewall nemusí samozřejmě být jen o blokaci radosti, je vždy o zásadním posunu, může znít jako:

- ať dělám co dělám, nedaří se mi (jistě, toto byla hymna nás všech do jisté míry, když bylo tolik planet ve zpětném chodu, ale už není)

- na mě terapie nezabírají

- nesmím se mít dobře, musím se kát a pak v nebi, pánbu to ocení, apod.

Je mnoho variant, zkuste zjistit tu svoji jednoduše tak, že se zeptáte a necháte být. Odpověď přijde a hurá do práce! Návod najdete v tomto mém audiu https://www.youtube.com/watch?v=05exSxfrIJc&t=3s a pokud by vás mysl zrazovala, protože to ona umí, např. tak, že uprostřed prožívání pocitů nahodí myšlenku, co vás odvede od podstatného, nevzdávejte to. Zkoušejte pořád, dokud to neklapne a i když zjistíte, že se program vrací, udělejte znova. Nebo přijďte na terapii, pokud jste se zasekli v některém bodě, protože programy mysli umí být lstivé.

P.S. Osvobození notně podporuje svým pohrdlivým úšklebkem Lilith z Vodnáře, takže pokud jsme něco nekriticky a slepě převzali, už o tom víme, tato svérázná archetypální žena na to ukazuje prstem a pouští do éteru jasné připomínky.

"Myslela jsem, že karma je to, co přijde a musíš to nějak projít a vydržet", 

zazní během povídání s kamarádkou. A to mi nedalo než se zadumat, přestože není profláknutější, diskutovanější téma v oblasti duchovna a tolik bylo napsáno, že už se to ani nechce číst. Tak já to risknu, se svým náhledem.

Karma je soubor úkolů, které si duše předsevzala před vstupem do těla. Jsou to ty oblasti, kde jsme v minulých vtěleních nešli v souladu se svou duší, vyjeli koleje zvyku, do kterých nás to teď znova táhne. Takže do nich třeba i sjedeme a pokud jsou už pořádně hluboké, bude to chtít opravdu rázné rozhodnutí pro změnu, pro vývoj, pro zvyšování vibrací a odpuštění si, že jsme zase tam. Není tam ale nic o tom, že se má cosi vytrpět a čekat, až to samo přejde. Utrpením je právě to, když tam zahučíme (do nerovnoprávného vztahu, zneužívání, nemoci a dalších milion variací) a setrváváme beze změny. Chce se po nás zase pěkně vyhučet, naučit se být v těle s nohama v napojení na Zemi, abychom na to měli sílu, zároveň se spojit s Vyšší Milostí (Vyšším Já) a měnit své zvyklosti.

Stát tváří v tvář strachu a bolesti té své části (nebo předka, jedná-li se o rodovou karmu), která nás do kolejí táhne, obejmout ji a akceptovat i s tím, jak se cítí a jak to momentálně má. Někdy takové jemné "aha, takto ty to máš, ty se bojíš, že se stane to a to" řečené nahlas a se soucitem, bez odporu, že hned teď to chceme mít jinak, udělá tu velkou práci a průlom. Přijetí uzdravuje. Že je odpor silný? Tak pak zkuste nemít odpor k odporu.

Nepůjde to ale z hlavy, prochází to celým tělem, vlastně všemi těly, ale to už je o ezoterickém názvosloví, které mě moc nebere. Jsme v Panně a ta je praktická a řekne - koukej něco dělat pořádně, buď ses rozhodla nebo ne, jestli jo, tak jdem na to a je to takto jednoduchý. Navíc jí teď a následující roky dost fandí Uran, kluk rebelská, co změnu miluje a proto podněcuje kolikrát nevybíravým způsobem, každopádně ale když už píšu o vibracích, tak tento v Býku dlouhodobě v kvadrátu na Mars (ano, ještě nás čeká poslední fáze přesného aspektu ve druhé půlce září) rozvibruje tak, že není zbytí, než s tělem počítat, začít ho vnímat a vědomě zapojovat. Protože není zvonkohra na klíček, je to chrám bezpečí, ze kterého nás kdysi vyhnal strach z bolesti. Je čas se znovu propojit.

P.S. Pokud vás zajímá, které části sebe samých je dobré uvidět a dát jim pozornost, nabízím karmický výklad i s terapeut. meditací na míru podle vašeho horoskopu, viz Speciální výklady

TAKOVÝ PELMEL - O OPOZICI RAK/KOZOROH, CO K TOMU MÁ JUPITER A O MUŽÍCH Z MINULOSTI (29.6. 2018)

Zdá se, že letos to zatím v Raku není o pojídání babiččiných buchet, hovění si v duchnách, sbírání lesního ovoce a ostatních letních lehkých aktivitách. Nebo ne teda primárně, i když záblesky domácí pohody jistě jsou.

Proč jen záblesky a proč to jaksi všechno drhne? Naproti Raka totiž stojí velká kozoroží parta, jak skála z Adršpachu, připravená k vyjednávání (nebo k pozdržení, blokaci, usměrnění k trpělivosti a vytrvalosti, otočení k povinnosti, protože přece nejdřív práce a pak prázdniny...?)

Prostě programů a rigidních schémat to na nás vyhrne dost. Jeden z těch krutých dialogů se vede na úrovni "ukaž vízo, jedna dvojka, mohlo to být lepší" a je pro račí citlivé já startovací čarou ke snaze o dokonalost. Potud tedy domnělá autorita válcuje.

Z druhé strany ovšem zaznamenáváme požírající račí manipulaci, kdy "s dobrým úmyslem" volá matka téměř dospělého dítěte, že chce ty kapky, ať je namíchám, protože s dítětem to není k vydržení a že mu je bude kapat do pití. Tajně. Nebo ještě houšť - žena objednává pro svého muže, že mu to pak naporučí užívat. Naštěstí je tady velká šance, že když pomine emoce, tak právě Kozoroh je ten, co řekne - a nechceš ty kapky radši pro sebe, že bys tím vzala svou odpovědnost? Nebo klidně nějak jinak si pořešit v sobě, co k němu cítíš?

Ve své podstatě není žádný aspekt zlý, tento je dospělostní a má nám i ukázat, kde je dobré vydržet, protože máme tendence frackovitě utíkat nebo předčasně polevovat, a jelikož jde o Saturn, Pluto a Lilith (plus ještě dnes Luna jako spouštěč), je dost dobře možné, že to děláme po víc životů. Extra pozornost si to vyžádá, pokud máme osobní planety v Raku, Beranu, Vahách a Kozorohu. Poslední jmenovaný ovšem je pod tlakem už několik let, ucítí tedy zintenzivnění a bude veden právě k račí citlivosti, která pevný řád a systém nějak nechápe, nekontroluje rozumem. Planety stojící naproti sobě si vyměňují svoje postoje (energie) a my skrz to proudění se máme učit žít oboje.

Ještě ale do hry naskakuje Jupiter, který stojí v mokřadních vodách a vytváří na opozici příznivý aspekt, zatím slabounce, ale vzhledem k jeho velikosti vliv pocítíme brzy. Dobře, není to moře, kde pobývá, ale dává šanci dotknout se dna a zajet do hebkého bahníčka, chvíli si užít ten pocit protékání mezi prsty a noření se a i když napucované Venuši s nalakovanýma nehtama na nohou to moc nevoní a pak řeší estetiku, něco uvnitř si medí z toho prožitku - stát ve vodě, být součástí té říše, kde se tolik děje a cítit hebkost až ke kotníkům, bez posouzení mysli, že je to bahno a že je přece fuj se v něm rochnit. No jo, já vím, toto o bahně je spíš můj osobní prožitek v rajhradickém mokřadu, ale schválně, jak jste na tom a co to s váma dělá, když si to představíte? Může to dost prozrazovat o ochotě podívat se na to dole, co je vytěsněné.

Ještě něco mezi námi děvčaty a pánové jsou zváni taky, jen je to z pohledu ženského - Mars je už drahnou chvíli v těsnosti s Dračím ocasem, tak máme prostor pozorovat změnu v náhledu na mužský princip. V praxi se často děje to, že se objevují nám ženám v životě muži z minulosti, máme tam špetku sentimentu, ale protože je to ve Vodnáři a ten na to není, vede nás k uvědomění, že ti muži jsou už jinde a i my jsme se změnily, že můžeme třeba poděkovat za minulé prožitky, ale že tady a teď to už není. Už máme odlišné vztahové hodnoty. A naopak, ti, co byli vzdálenější, s náma najednou zapředou společnou nit, je to volně příjemné a překvapivé. Dobré vědět, že když budeme lpět na těch prvních, neužijeme si ty další.

SLUNCE V BLÍŽENCÍCH (21.5. 2018)

"Hoši, její tata prodá cihlu za pětikilo a ještě vás přesvědčí, že je v akci", jsem kdysi slyšela říkat kámoše nad pivem a nebyla bych blázen do astrologie, kdyby hned nezačal můj mozeček vizualizovat horoskop obchodního experta na stavební materiál. No ano, jsou tam dvě osobní planety v Blížencích, ty se nezapřou, a protože dnes pocítíme po měsíci býčí existence (nejen, ale taky přežvýkacího módu, protože přiznejme si, chutnalo nám ;-) změnu pozice Slunce právě do Blíženců, mnozí z nás se oklepou, protáhnou končetiny, posadí panty z pozice žvýkací do pozice komunikační a už to frčí, telefony drnčí, že to snad ani nedopíšu, ani této větě neudělám tečku, ani... ani...

Schíza co dřív, kde je jaká akce, kde co začíná, na kterém rohu se srocují ty nejvíce informované občanky ve vsi, kdo s kým a kolikrát. Prostě všechny informační kanály prošťouchnuty, na komunikacích (silnicích) to pojede hbitěji, i když za D1 bych neručila, navíc Merkur zrovna největší hbitostí neoplývá, ale pojďme zůstat v proudu a užívejme lehkosti a odsýpání, i když je to nestrukturované a nesystematické, protože hlavním prvkem je hemžení, jakýkoli pohyb, nikdo přece neřekl, že má mít hlubší smysl.

Tak i jak píšu, uvědomuju si, že pokud to má být autentické, nebude to mít hlavu patu, sype to sem samo jak chce, tak třeba jen vnímejte energii mezi řádky a jste tam, v Blížencích! V době poznávání nových míst, výletů do neznáma, přirozeného seznamování, kde jde o nepoznané a nové především na rozdíl od Býka a jeho "pojedeme na Mácháč, tam už to znám".

A jak jsem si na začátku Býka říkala, jen ať toto trvá co nejdéle, už si to neříkám, protože prostě na konci každého znamení musím uznat (jako měsíční Blíženec obzvlášť) genialitu střídání ženských a mužských znamení, je to jak být má, tak žijme prostě a jasně tím, co se děje a ve vzduchu chvěje!

A Blížencům k narozeninám co je pro ně nej!

P.S. V termínu 4.-6.6. jsem na dovolené mimo signál, pokud máte zájem o výklad/terapii, ozvěte se před nebo po, případně kdykoli mailem, odpovím 7.6.

POMÁHAT A CHRÁNIT - LUNA A VENUŠE V RAKU (19.5. 2018)

"Nemá cenu pomáhat lidem", říká mi napůl rozladěně, napůl už rozhodně během výkladu klientka. Vnímám, že jen zaměnila slůvka, protože i nadále chtěla zůstat v sociálních službách, kde se o pomoc jedná každopádně. To, co ve skutečnosti nechtěla dělat, bylo zachraňovat a nadměrně ochraňovat.

Proč to vybaluju zrovna teď? Protože Venuše a Luna. Obě v Raku, Venuše sem vstupuje na pár týdnů, Luna bude do zítra. Rak inklinuje k otevírání srdce skrz citové projevy, hodnocení kvality zážitků podle kritéria "vyvolalo/nevyvolalo husí kůži" a "vypudilo/nevypudilo pár slziček dojetí", snadné vytváření vazeb na druhé (jsme jedna rodina), no a právě se dostávám k prvnímu odstavci - někdy místo stmelování zachraňuje, dusí a ze strachu omezuje. A protože jsem i já vyrůstala v rodině s račím elementem a sama tam mám supercitlivou Venuši, vzpomínám si na jednu scénku, kdy ze mě vypadlo "sedíš na vejcích, co se už dávno vylíhly!" A okamžitě následovala díky mé bujné fantazii přesná představa a celou atmosféru odlehčila vlna smíchu. Ta už úplně račí nebyla, protože co se týká rodiny, bere ji toto znamení smrtelně vážně. Nicméně Venuše se momentálně nachází zároveň v přízni s Uranem a ten takové hlášky dokáže podpořit, je to rebel!

Odteď se tedy můžeme setkat s upřímnou romantikou, vyznáními lásky, hlubokými prožitky souznění duší a na úrovni nižších vibrací s citovým vydíráním, plačkovstvím a hysterií (což jsou zjednodušeně řečeno neprojevené, nakumulované emoce a je jen správně, že nám ženské planety dovolí je vypustit).

Obě račí holky dotvářejí pomyslný vodní harmonický trojúhelník s klukama Jupiterem a Neptunem, tudíž jsou nám otevřené brány ke snění, vizualizacím, ale stejně tak můžou vyplouvat na povrch hladiny našeho vědomí i zasuté vzpomínky nejen naše, ale i ty z našeho rodu, často přes sny. Sny se rozhodně vyplatí neignorovat (to považuju snad až za terapeutický hřích , nedávat váhu snům v této době). Neříkám, že budou všechny romantické, ale naprosto podstatné a lze se k nim pak vrátit a téma začít zpracovávat.

Protože právě teď vrcholí konjunkce Lilith/Pluto a Luna k nim je v opozici, mohlo se už dnes v noci vyjevit něco velmi hlubokého a karmického, co čeká na propuštění. Tak kdo máte chuť, ještě zatepla povzpomínejte, co jste měli za sen nebo s jakým pocitem a první myšlenkou jste se probudili.

P.S. Pro lepší nacítění rozdílu mezi zdravým pomáháním a zachraňováním na vlastní úkor mrkněte na karty.

P.S.2 V termínu 4.-6.6. jsem na dovolené mimo signál, pokud máte zájem o výklad/terapii, ozvěte se před nebo po, případně kdykoli mailem, odpovím 7.6.

SMUTEK VERSUS SEBELÍTOST (2.5. 2018)

Jak přibývá klientů terapií dosud nepolíbených, vyvstává i jedno zásadní téma, se kterým se potkáváme každý, kdo jsme se obrátili ke své duši. Smutek versus sebelítost/křivda. Rozdíl nemusí být na první dobrou rozeznatelný, zato ho lze dobře vycítit, když jsme bdělí.
Ať tak či tak, zdravý postup je stejný - uvidět, uznat, nechat projít a nelpět, nedržet se emocí. No já vím, zmiňovat to teď v Býku je trochu oříšek, když to je největší držák horoskopu, tak se ale chyťme i ohniv...ých a vzdušných planet, jejich "splachovačnosti" a nadhledu, je nám jich třeba, při té brutální makačenkové seanci planet v zemském živlu.
Ještě k tomu rozdílu mezi smutkem a sebelítostí - to prvé tak nějak přirozeně přijde a odejde snadněji, není to v hlavě, je to emoce. Sebelítost je spíš postoj oběti (utvrzovaný myšlenkami dokolečka dokola), která se postupně mění v tyrana, co svou potlačenou agresí vyvolává stejné stavy v nedostatečně bdělých protějšcích. A tady člověk jako když najde tu pevnou vůli a sílu vlastního rozhodnutí, poskytovanou konjunkcí v Kozorohu, pustit křivdy a otevírat srdce.

Však naciťte z karet...

CO SE STANE KDYŽ...(25.4. 2018)

Znáte tuto terapeutickou hru? Já velmi dobře. A i když se pořád ráda učím novým věcem, inspiruju se různými metodami, když dojde na dny pravdy a hloubky, je to jenom o tomto. Nic, co nejde ke kořeni, nemá šanci a nestačí.

Tak si dejme si dnes partičku a pak ještě několik, život je nám nakloněn k rozkrytí všeho, kam běžně nevidíme, nemáme přístup nebo nechceme. Tak teď na to máme koule, vrcholí odhodlané až urputné rande Mars, Černá Luna, Pluto a i když prvně jmenovaný odsupí v dál, máme ještě měsíc na ponor do příčin dění v našich životech.

Vyberte jednu situaci, kde se aktuálně cítíte zaseknutí a frustrovaní, kde tlak sílí a vybuzuje vztek a bezmocnost. Dejte šanci informaci, že tyto jsou jen krycí emoce, co mají za úkol chránit pravou příčinu. K té teď směřujeme. Vydýchejte vztek. Co je pod ním doopravdy? Je to strach? Z čeho? A CO SE STANE KDYŽ SE STANE TO, ČEHO SE BOJÍM? Pokračujete v příběhu a doptávání se až do bodu, kdy odpovědí je - tak zemřu. A co se stane, když zemřete? A možná budete překvapeni, co přijde, když překonáte prvotní obavy z procesu.

P.S. Je možné, že i při těchto opravdu ideálních astrologických konstelacích vás mysl schválně odvádí pryč, aby vás uchránila od bolesti a nedaří se vám samotnému dostat k jádru, v tom případě jsem plně k dispozici, protože není ryba ve vodě víc doma než spojení Pluto/Černá Luna ve mně při terapii.

MARS, ČERNÁ LUNA A PLUTO, JASNÁ POBÍDKA (23.4. 2018)

Když má žena neléčené zranění na duši, muž to nejčastěji zrcadlí buď agresivním chováním nebo útěkem z její společnosti, aby agresivní být nemusel. V ideálním případě si všimne, že má sám bolest a postaví se k ní čelem.

Mužský princip v hlavní roli. Ta doba odhodlání totálně otočit kolo karmy, svým nekompromisním rozhodnutím se zaměřit a konkrétně jednat v souladu se svým kódem duše, s tím, co jsme sem přišli dělat a učit se, tak ta doba je teď. A jestli nám něco brání, tak co to je a proč. Je to pobídka setkání Marse, Černé Luny a Pluta. Je to bez výmluv na okolnosti. Pobídka pro ženy podívat se na mužský princip v sobě a pro muže podívat se, jak se vnímají v mužské roli.

Vyměnit bezmoc jejím prožitím za sílu. Vyměnit beznaděj jejím přiznáním na vědění, že jsem Zdrojem, jsem tím, co mnou proudí. Vyměnit nízkou sebedůvěru za schopnost se na Zdroj vědomě napojovat a čerpat. Stát se akumulátorem a nemuset pak energií šetřit a posílat ji štědře dál. Přes sebe, přes srdce. To se po nás chce.

Jistě, za konjunkcí Černé Luny a Pluta lze vidět mnoho variací na téma moci a ovládání, mnoho příběhů minulých životů, kde se mění jen kulisy a převleky. Tak o tom dnes ne, tomu už jsme věnovali hodně energie. Už vystupme, jede jiná hra, hra na přítomnost a lehčí bytí.

A DNES TO VRCHOLÍ (17.4. 2018)

Jak zmiňuju v příspěvku s fotem nacpávající se paní na FB, vlivem opozice Venuše a Jupitera na ose Býk/Štír jsme v tyto dny poněkud v pokušení přehánět v oblasti smyslových požitků, a dnes to vrcholí. U nás to vyvrcholilo už v neděli větou malé neteře "teto, ty máš velký břicho, kdy se narodí miminko", na kterou jsem mohla tak akorát se smíchem odvětit, že tetě jen příliš chutná, ale nic se z toho nenarodí. Ale na druhou stranu něco přece, protože nemalý vliv má i podpůrné působení Pluta z Kozoroha, které se stará o vybuzení pevné vůle ke změnám a usazuje tok energií těchto planet do reality, dává pocítit, jak skrz tělo můžeme zažívat ducha (protože hlavní téma rozhovoru je tělesno versus duchovno a jak to propojit).

A teď z pohledu Venuše v Býku, ta se tetelí, neboť je tu doma a o dům taky prakticky jde. Naše prostředí ovlivňuje zhruba z jedné třetiny náš duchovní rozvoj, to jak se nám daří, proto opravdu stojí za to přeskládat si a krásnými věcmi vybavit svůj příbytek. A teď jsem teda uslyšela ten nabubřelý Jupiterův hlas, že jako toto myslím vážně, že to stačí? Ne, nestačí, ale hodně udělá, třetina je třetina a milovníci Feng shui vědí své.

Změny můžou být díky Plutu hlubší a zásadnější, odhodlání ke změně, např. i vzhledu, dost transformační. A naopak - někdo si po silné terapii ostříhá vlasy :-D

Velký přechod do Berana se po letech týká planetky Chiron a musím přiznat, že poslední měsíce jeho posouvání posledními stupni Ryb bylo až nesnesitelně prostoupené vyvěrajícími programy oběti náboženského charakteru a měla jsem možnost pracovat i s klienty, kde se nebojím použít silné slovo posedlost. Vlastně v tu chvíli tolik dělat nejde, jenom jste, držíte co to dá vibraci a v jeho pauzách na nádech pošlete pár slov jeho duši, jinak máte možnost to dělat celou dobu telepaticky. A duši, která na něm případně sedí, odvést "domů" až po odchodu s plným vědomím toho, že pokud on sám svým rozhodnutím nepřevibruje, uděje se to celé znova, ale jedna duše už se má dobře, protože chce a o to jde.

No a dnes je začátkem tématu vlastního sebevědomí, ukáže se postupně a budeme moci zapracovat na tom, kde si nevěříme jako lidské bytosti, zaměříme se na sebe a slibuju si od toho též to, že ustane v tak hojné míře doteď zastoupené zachraňování druhých, že se půjde k sobě rovnou.

Tak pojďme rovnou a přímo, ono to bolí, ale jak se bolest začleňuje, je to skvělý pocit procitání energie v těle, postupně to proudí víc a víc, je to takové soukromé jaro...

NOV V BERANU - BITKA O MÍSTO (16.4. 2018)

V noci jsme prošli určitým bezesným úsekem, někteří z nás nejen bezesným, ale i bezespánkovým, kdy nás beraní novoluní v třaskavé blízkosti Urana mohlo dokonale probrat. Kopnout do zadnice zejména v místě, kam nám v horoskopu tato taškařivá trojice spadá.

Tak mě nejdřív ani nepřekvapilo, že se, poté, co ráno otevírám okno, stávám divákem velké bitky tří samic rehka domácího alias kominíčka o teritorium. Bylo to divoké, agresivní a hlučné. V totálním nasazení podnikaly klovavé nálety, až mi běželo hlavou, jestli se tito jinak sice živí, ale ne brutální zpěváčci můžou třeba uklovat k smrti. Pak to jedna z nich vzdala, nakonec i další a o vítězce je rozhodnuto. V sázce bylo hodně, nejen místo pro hnízdění, ale rovnou i zahrádka s potravou pro celou pozdější rodinku.

To mě nutí k zamyšlení - jsme si i my lidi dost vědomí toho, že jde o hodně, jde o nás, o naše projevení se. Dát najevo o co mi jde, co je má pravá esence, co cítím, co mi stojí za to, abych zařvala a udělala maximum. Kde cítím vášeň a za co kopu a co je to, co chci tak, že udělám všechno, aby se stalo skutečností?

Jaká větší svoboda by mohla plynout z pojmenování si svých životních priorit a představování si, že už se tak děje, že v tom existuju, že jsem v tom doma...

Na uvědomování si vlastní mentální zacyklenosti jsme měli několik týdnů, ale včera se Merkur dostal do přímé dráhy a rozjíždí se, rozbíhá tak chuť k pohybu, výměnám, změnám myšlení a přeskládání starých vzorců. Jde to přes rázné rozhodnutí, u někoho přes naštvání a bouchnutí do stolu, u někoho přes výbuch nahromaděné frustrace, která se tímto vyčistí a vyklidí cestu novinkám. No už to bylo potřeba, dlouhé brždění není v Beranu právě nejlepší nápad!

SLUNCE V KVADRÁTU S PLUTEM ANEB KDYŽ TO BOUCHNE (11.4. 2018)

Vychýlení do jájinkovství, chůze přes mrtvoly, falešný pocit neomezené moci a pak prásk! Ozve se velká rána a výše jmenované se právě setkává s ustrašeností, podceňováním se, postojem "moje maličkost". Je to střetnutí dvou, jeden jede po hlavní a malém autě a nevidí svou hodnotu, proto má strach. Druhý jede z vedlejší v luxusnějším modelu a nerespektuje pravidla provozu, nedá přednost a řeknu vám, je vždy lepší být pozorovatel, případně se pak přijít zeptat, jestli nepotřebuje někdo pomoct, než být hlavním aktérem. Takže tolik zpravodajství z rajhradické křižovatky před naším a ještě je fajn dodat, že nestává se nám to tehdy, když jsme si vědomi a integrujeme obě tyto části psyché, čímž nejdeme proti celku (zastavením toku dopravy v tomto konkrétním případě).

Když se nám má dařit, chce to překontrolovat motivaci, uvědomit si co nabízím do společného prostoru a jak mu prospívám a zároveň si vzpomenout na dětské touhy a záliby, tam je co mě baví a jak mám vyjadřovat svou individualitu. Pak nejdu proti kolektivu, ale vkládám do společného měšce svým tvořením.

Pro co jste jako malí nebo dospívající zahořeli, děláte to i teď? Podělte se komentářem na fb pod článek, jestli máte chuť druhé inspirovat :-)

ÚPLNĚK VE VAHÁCH - KDYŽ MÁLO JE UŽ MOC MÁLO NEBO MOC JE MOC (31.3. 2018)

Dnešní úplněk na ose Beran/Váhy ve spojení s Merkurem dává trojúhelník s konjunkcí Marse a Saturna, tudíž to není jen každoměsíční dialog mezi světly, ale pořádná nálož, co vybízí ke změně, možná radikálnější, než jsme si byli ochotní připustit ještě před pár dny, i když v zádech už nám to dýchalo. Teď už to přímo supí. Hlavně tedy těm, co mají osobní planety v daných znameních celého kříže (Beran, Váhy, Rak, Kozoroh) zhruba kolem 10 st. A moje včerejší konzultace toho byly plné, byly velmi živé a motivující.

Dovolím si osobní zkušenost, sice už velmi starou, z mého prvního zaměstnání, ale byla mi teď vnuknuta, tak sdílím. Jeli jsme tenkrát na obchodní schůzku s finančním ředitelem, který znal samozřejmě výši platu každého z firmy a jak jsme tak za celý den probrali všechno možné, řekl větu, co si pamatuju celých patnáct let: "Víte, když málo je už moc málo, nemá to dál smysl, i když se to trochu zvýší, pořád to bude málo". Bylo v tom tolik pravdy a řečeno s otevřeným srdcem staršího člověka, co mi tenkrát jako žabařovi přál víc hojnosti, a na to jsme měli naprosto stejný názor, což se měsíc nato dozvěděli z mé výpovědi.

Takže jinými slovy - najednou uvidíme naprosto okleštěně od všelijakých "ještě počkám, třeba se to změní/zlepší/zmizí" a "zkusím se nad tím zamyslet, třeba najdu jak to obejít" berliček iluzí a postavíme se k tomu konkrétně. Jistě, bude třeba převibrovat jako vždycky, přijmout to v sobě, co přitahuje tyto zkušenosti a uzdravit to a bude to chtít čas, a to abysme nepadli to podobného bláta, co bude ze začátku jen méně zapáchat, ale ve finále stejně zašpiní.

Takže třeba zkuste malé terapeutické cvičení, to praktikuju sama na sobě a s těmi klienty, kde cítím, že je vhodné. Nejdřív si určíte oblast n. situaci, kde se vás dotklo výše zmíněné. Nechte přijít emoce, zavřete oči a zeptejte se: kdo ve mně to přitahuje? Pak buď vidíte nějakou svou část, nejčastěji vn. dítě nebo něco cítíte. Vše necháte existovat jako to je, bez odporu a dáváte si tak právo integrovat. Pak už není důvod drsného zrcadlení.

Komu to nejde a mysl jej nenechá, tak lépe to jde po terapeutickým vedení, vážní zájemci se mohou ještě hlásit na 12.4. do Rajhradic anebo na 29.4. do Pardubic, kde se uvolnilo místo pro vlastní konstelaci.

SLUNCE, SATURN A AUTORITY (27.3. 2018)

Za dva dny dojde k přesnému kvadrátu Slunce se Saturnem, tedy naší podstaty a jedinečnosti, mužskou částí nás samých a pána řádu, vnitřních i vnějších pravidel, autoritou. Nějakým způsobem se to odrazí v životě každého z nás a pokud před Saturnem neuhýbáme, není čeho se bát. Ostatně zdravá energie tohoto krále s prstencem je opravdu silná, stabilizující a plná sebevědomí - tolik se mi vyjevilo v astro konstelacích, takto vyzařovala jeho zástupkyně. 

A o sebevědomí to bude právě v tyto dny. Nakolik nám ti, co jsme je odmala vnímali jako autority (rodiče, učitelé, apod.), jej napomáhali nechat zdravě růst, nakolik podpořili naše vědomí jedinečnosti, nebo naopak nám zaseli program sebekritiky, když nás jako malé srovnávali s ostatními (znáte ty řeči na pískovišti, že Pepík už má 4 zoubky, ten je ale šikovný, kdežto Honzík je o měsíc starší a pořád nic! Kdyby jen tušili, že se toto srovnávání později stane měřítkem dokonalosti jejich milovaného dítěte, které ač teprve leze a vypadá, že nerozumí, zapisuje ony rozumy do podvědomí, nikdy by nic takového z úst nevyšlo. Leč dostáváme už jako děti ty lekce, kterými máme projít).

Tak následující cca týden nás naprosto přesně upozorní na naše sebezpochybňování a na druhé straně i na případné masky neotřesitelné sebedůvěry, které začnou stékat pod proudem místy až tvrdých zjištění a objevení křehké části, která volá po ujišťování a vůbec není tak silná, jak by chtěla. Nebo se prostě jen spustíme a poddáme návratu do bodu vzniku nejistoty a přijmeme pocity, o kterých jsme ani netušili, že je máme a že nám moc nepomáhá je mít schované ve stínu.

A tak každý dle svého gusta, někdo tomu půjde poctivě saturnsky naproti, vyhrne rukávy a pustí se do duševní "práce", někdo se zaměří na meditace a udržování bdělosti nerozvíjením negativních scénářů, které se budou rojit, jiný ujistí své nejisté vn.dítě, že ho má rád, a to už jsme opět u tématu jedinečnosti, s jakou přistupujeme k výzvám.

"POSÍLEJ JE DOMŮ"

Nějakou dobu jsem dumala nad padnoucím výrazem pro místo, kam při terapiích odvádíme duše. Žádný mi neseděl dokonale a cítila jsem, že to může urychlit proces, hlavně když se duše bojí, co ji čeká.
A dnes v noci na mě přišlo silné a vysoké pískání v uších, což mě probudilo, rozum stačil ještě stihnout (Merkur je v Beranu vpravdě velmi rychlý ve střílení myšlenek) zhodnocení typu "to píská nějak moc, to přece nemívám", pak jsem uslyšela "POSÍLEJ JE DOMŮ" a náhlý tinnitus zmizel tak náhle jak začal.
Takže paráda, plodná noc to byla, protože nádherný výraz jsem dostala a protože už jsme odváděly duše i hromadně na konstelacích, věřím, že se bude hodit i některým z vás, co to chcete zkusit, více viz moje nedávná nahrávka: https://www.youtube.com/watch?v=GB9msqoWgb8&t=1s

RYBÍ NOV - VYZOUT A VYTŘEPAT (16.3. 2018)

Když nás tlačí kámen v botě, můžeme buď furt dokola štepovat/kupovat ponožky nebo se vyzout, kámen najít a vyndat. Terapie zastupuje tu druhou, vyzouvací možnost a té se nám dostane teď kolem rybího novu přehršel. Tedy příležitostí.

Ryby se neptají, stáhnou nás pod hladinu a proplavou tentokrát až k modro-bělovlasému vedoucímu jejich uskupení, co drží křivuli s medicínou na míru každému ponořenému. Rybím mužem je Chiron a lék má právě na tu neutišenou a často se opakující bolest, na to zranění, o kterém každý víme, setkáváme se s ním a teď je i ten čas si uvědomit, že ho sice pořád cítíme, ale už nás neděsí. Požití medicíny je vlastně jen čelení a přijímání toho, co tam máme, protože co se dlouho stlačovalo, nelze udržet zavřené donekonečna.

Hodí se ale i vědět a sama jsem si to vyzkoušela předevčírem, že nořit se neznamená se zároveň i topit a že si lze požádat, když už je to neúnosné, o zmírnění intenzity. Jednoduše o menší dávku. A příště zas kousek a pak zas a mezitím žijeme. Však Beran do toho má taky co mluvit a projevuje se vehementně, rád by všechno hned, na jeden zátah, co největší silou. Tak jen pozor, ať se to nezvrhne v utrpení, není žádný pánbu na obláčku, co by nám souhlasně pokyvoval, jak mu hezky dokazujeme tím utrpením přízeň. Nicméně v rybím čase tato stará dogmata silně vyplouvají a i když jsou dobře zakamuflovaná, už nemají šanci. Jsou už jen tím kamínkem v botě, co je a bude vytřepáván, protože se dávno přežil.

VNITŘNÍ ŠAMANKA

"Ne, není to jak říkáš, toto už mám vyřešený", zazní sem tam na konstelacích, s větším či menším odporem. Cítím už dopředu, že jde o achilovku celého příběhu s obrovským potenciálem posunu, když se přijme a poznám to taky podle toho, že to předtím krátce uvidím (taková rychlá a přitom jasná vize nepřijaté vn. osoby klienta, který si staví konstelaci). Naposled to bylo malé dítě visící muži na krku, což se na konci konstelace opravdu projevilo tendencí obejmout, přimyknout se k zástupkyni, co tam stála za muže ve vztahu.

Tak jsem dumala, jak nazvat tuto svou část, co má  při terapii vize a najednou lup! Vzešlo z toho nové konstelační téma, ŽENA ŠAMANKA. Ano, je to ona, kdo musí ustát nedůvěru, protože vidí dál, je to ona, co se má naučit trpělivosti a své vize předávat tak, aby byly pochopeny a riskovat, že i tak budou odmítnuty a ustát to. Je to ta naše část, co cítí, vnímá každým pórem těla a často někde uvnitř dopředu ví, protože má otevřenou intuici.

Tuto vn.osobu má každý z nás a protože je čas se k ní znát, vypisuju konstelace s tímto tématem na 29.4. v mých oblíbených Pardubicích. To město mě tak inspiruje, že i když tedy hodina a půl čekání na zdejším nádraží není v zimě med, tak jsem to téma tam "vyseděla", přišlo tam ono lup! a pak husina jako štempl a je to jasné.

Těším se na všechny, co se chtějí otevřít své vlastní intuici a není vůbec potřeba mít ambice stát se terapeutem, je to přirozená kvalita každodennosti.

RADOSTNÁ ZMĚNA ŽIVOTNÍHO STYLU NEBO OMEZOVÁNÍ SE? DALŠÍ TÉMA KOZOROŽÍ PARTY (28.12. 2017)

"Teto, ty nejíš maso, protože máš ráda zvířátka a maso je ze zvířátek, že?" říká mně malý synovec. Krásná a jednoduchá formulace hlubší podstaty změny stravy, na kterou jsem přešla před 10 lety. Akorát to nebylo pouze kvůli někomu nebo něčemu, vyšlo to z dlouhodobých tendencí maso nejíst. Většina z druhů mi nejen nechutnala, ale docházelo u mě k reakcím, kdy duše skrz tělesné projevy, jako je obracení žaludku, zásadně protestovala. Nedalo se chodit kolem, jednou přišlo rozhodnutí. A v tu ránu taky velké osvobození, naprosté jasno a klid. Na druhou stranu do rodiny plné myslivců jsem se taky nenarodila omylem, vybrala jsem si je kvůli toleranci k těm, co to mají jinak. Dnes už vůbec neslýchám hloupé poznámky o své odlišnosti, vše je přijato, z mé strany i okolí. A proto o tom píšu, tento stav je klíčem.

Podle pocitu, když rozhodnutí padne, poznáme, jestli jde s duší a tělem nebo proti. Vnímám velmi mnoho případů, kdy klient přejde na makrobiotiku, veganství, raw stravu apod. a když nahlédneme pod povrch, najdeme za tím vším strach a sebetrestání. Z hlediska min.životů je to náboženské odříkání, které rozhodně ale nedělá člověka spokojeného v tomto životě (poznáme to často na člověku fyzicky, podle hodně hubené postavy. Paradoxně jsem bývala kost a kůže, dokud jsem se snažila maso jíst - nebylo mi to přirozené).

Může se i stát, že po rozhodnutí ke změně dojde k úlevě, ale po čase se zastavíme a zjistíme, že to není ono. Možná to chce obohacení a pár "kosmetických" změn jídelníčku, ale rozhodně bych přezkoumala motivaci držet se toho daného systému, hlavně pokud má přísná pravidla.

Stačí se zeptat - je to, jak se stravuju a o sebe starám, na základě radosti nebo strachu?

JAK TO MÁM UDĚLAT KONKRÉTNĚ, TU SEBELÁSKU, ZEPTALA SE VENUŠE (25.12. 2017)

A byla určitě v Kozorohu. Chce přesný návod, manuál krok za krokem. A vlastně proč ne, co neobstojí v zemské realitě, jako by nebylo. Alespoň pro ni.

Když naběhneme na tuto linku a začneme si odpovídat, zazní, že sebeláska je

- každou chvíli si zvědomovat, co děláme a jestli to dělat chceme

- jestli to uspokojuje nebo se dělá už věky z povinnosti

- jestli nedělat nic je právě to ono, co teď potřebujeme k vystředění se

- hned s probuzením se ptát, co nám udělá radost, byť malinkou, každodenní a nemávnout nad tím rukou jen z lenosti, ale dát si to do poslední špetky

- odklánět pozornost od nechtěných a nízkovibračních myšlenek, protože to je naše každodenní volba, tady není žádné možná, pouze rozhodnutí pro důslednost (a některé umějí být nechutně vlezlé, že člověk musí vynaložit úsilí, aby jim neuvěřil a neztotožňoval se s obsahem)

 - odpouštět si okamžitě a bděle, když upadnu a pofoukat si kolínko, bičování vyšlo z módy

- vědět, že NE má stejnou váhu jako ANO a používat obojí bez špatných pocitů, protože každý máme hranice jinde a přesto vždy cítíme správně kde

- projevit negativní emoce, když někdo přestřelil a ozvat se, když je nám projevena neúcta (jistě, je projevem vlastní nesebeúcty, ale na první dobrou je potřeba naší reakce, sebereflexe až pak)

- pomalu vytahovat jednoho kostlivce za druhým, čímž míním ublížení ze vztahů, a odpouštět si, že jsme nechali energii křivdy zasáhnout do našeho pole. Prostě to dál nechceme táhnout za krkem a vybitím emočního náboje přestává dávat smysl zlobit se na minulost

Venuše v Kozorožci je velmi důkladná, tak by tento seznam mohl být nekonečný, však každý si ještě doplníme. Máme na to do půli ledna, takže do toho, není čas ztrácet čas!

Že má tato planeta v popisu i krásno a něžnost a laskavé projevy? Určitě ano, ale jinde a jindy, struktury a opěrné body nelze vynechat. Počkejme si, lehkost přijde ve Vodnáři.

SATURNOVY KAMENY DO ZÁKLADŮ (23.12. 2017)

Po několik měsíců dostávám při terapiích stále stejnou informaci, která zní tak "samozřejmě", protože už milionkrát zazněla, přesto ji pokaždé řeknu nahlas. Protože v té chvíli jsem prostředníkem vyjádření, nejsem tam za sebe, propůjčuju své tělesné vnímání i cítění a ono by bylo nepříjemné, kdybych mlčela, hlavně když se jedná o nějakou dosud vůbec nevyslyšenou vnitřní osobu klienta nebo jeho předka.

Ta opakující se informace není od nikoho jiného než od Saturna a v tuto dobu setkání se Sluncem v jeho domovině opravdu vygradovala ve velmi hlasité DUŠI JDE O NAŠI SAMOSTATNOST A CESTU K CELISTVOSTI, PŘESTAŇME SE PROTO OBRACET NA POMOC SHŮRY A JEDNEJME ZA SEBE. PAK NIC NENÍ CHYBOU. CELISTVOST NENÍ PODPOROVÁNÍ SVĚTLA ZA CENU POTLAČOVÁNÍM NELIBÝCH POCITŮ, ALE VYNÁŠENÍ POTLAČOVANÉHO NA SVĚTLO. TO JE KONEC ILUZÍ, AŤ UŽ SE VIDÍME ČERNĚ NEBO RŮŽOVĚ, VIĎME BAREVNĚ, TEDY PRAVDIVĚ.

Saturn kope do základů, jestli dobře drží a má rád pohled do stručně a jasně vyjádřených příčin v podvědomí, v tom si jdou na ruku s Plutem, které Kozorohem ryje už řadu let. Budou se vzájemně přibližovat a pak už nezbude prostor pro žádné sluníčkaření, jen pro zesílení, protože nebude potřeba sílu vrážet do masek a ulítávání bez pevného uzemnění. Jsou to právě tyto dva principy, co tak těžce nesou, když se projeví a člověk nechce vidět a uznat, že se jedná o to, co má v podvědomí, takže logicky - není si vědom. Dokud nedá šanci nové informaci, byť ji zatím nedokáže začlenit.

Však na to budeme mít víc než dva roky, abychom začleňovali, důsledně a klidně přidávali kámen ke kameni v základech a až ty budou pevné, vznikne dílo. Jen a jen naše. A přijde hrdost, co se podařilo, i když to nebylo rychle a levou zadní, bude o co se opřít.

Požehnané svátky s hřejivým klidem v srdci a jasné záměry do roku 2018 

přeje Kristýna Armen

KONEC SPOLEČENSKÝCH TANEČKŮ A LÍBIVÝCH PÓZ (9.12. 2017)

Konec společenských účelových tanečků, líbivých póz, vyhledávání protekce a vídání se z povinnosti. Mars dopoledne zaplul do Štíra, převzal otěže do svých svalnatých, vyšlachovaných paží a hodlá se nořit do podstaty, do hledání své niterné pravdy, a to velmi aktivně. Je to na několik týdnů styl razantnějšího chování a konání, který střídá usměvavé a mír křečovitě udržující Váhy. Mars následuje ostatní rychlé planety, je posledním (vyjma Luny, ta tudy pluje každý měsíc) v řadě, kdo si teď přičichne hlubin.

Štír je pomyslný chirurg, ten, co operuje, řeže a odřezává, rozhodně jen nedrží háky ani nesuší. To nechá jiným, ví, kde je jeho místo a jaký má úkol. Žádné šmrdlání na povrchu najednou nestačí, přináší rozladěnost a silnou touhu po průlomu tam, kde smrdí stagnace.

V kombinaci s panenskou Lunou a Sluncem ve Střelci je to smrtící kombinace upřímnosti. Že jste pravdu vědět nechtěli? Tak se neptejte! Ale obávám se, že se ji dozvíte i tak, jsme teď všichni víc nastaveni uvidět zrcadla. Chce to duše. A je to čas požehnání pro všechny hlubinné terapie, konečně bude kladen důraz na řešení a eliminují se situace, kdy klient po hodině a půl výkladu řekne: "vím, že potřebuju terapii, ale já se jí bojím", protože bude víc a víc nabíledni, že strach postavit se strachu musí překonat nejdřív každý sám, aby si řekl o pomoc a někdo podal pomocnou ruku a strachem jej provedl.

Je to čas léku Stramonium, který započal už v říjnu, kdy se ocitnul v tomto znamení Jupiter a Merkur, kteří přinesli úzkostné myšlenky a strachy. Tedy nepřinesli, ale vynesli do vědomí, zviditelnili. Pak to pokračovalo a je to teď nejčastější obraz homeo léku, který vidím při terapiích. Lék nese rychlé výsledky, a to je právě fascinující téma toho, jak jed ve velmi malém množství bývá lékem (vnímám afinitu s jedem ve Štířím ocase - když trochu bodne, aby probudil, je léčivý). Zpětnou vazbu mám z případu malého chlapce, co měl paniku ze psů. Po dávce léku přišel sen, který mu ohlásil, že dochází k uzdravování tím, že ve snu psa hladí. A protože sen vždy říká, co ještě nevíme, ale už se blíží, jednoho dne, když hledali chlapce a nikde nebyl, našli ho na tom posledním místě - u psa v boudě.

Takže pojďme překonat strach ze strachu, bolesti a ostatních emočních stavů, protože jejich odmítáním jsme polomrtví a vkrádá se deprese, náhražka za přijetí řezu, konce, smrti.

CO TO SEŽRALO? A Z MLHY SE VYLOUPL NEPTUN (26.11. 2017)

Luna dnes vplula do Ryb a její vládce Neptun se nám po drahné době před několika dny zastavil, aby se mohl konečně vydat přímým směrem. Tato planeta momentálně dává zahulit (a ano, někteří s Neptunem opravdu hulit začnou) nejvíc Rybám, Pannám, Střelcům a Blížencům. Zahaluje do clony, oddaluje břeh řešení, nedává jasné kontury. Rozmělňuje a rozpouští pevná přesvědčení, máčí půdu pod nohama a maže rozdíly mezi pohlavími.

Pokud jste žena narozená mezi 1. a 5. v měsíci ve znameních vyjmenovaných výše, patrně vám neuniklo, jak výrazně se mění váš pohled na muže a mužství všeobecně.  Vnímáte víc jejich ženskou, jemnou, emoční stránku, přestáváte tolik rozlišovat na ženy a muže a nebudem si nic nalhávat - může to být děsivé. Kde je ta dřívější adrenalinová rychlost v zamilovávání se, kde je ten spád, co to nabíralo? Kde je ta okamžitá sexuální přitažlivost? Co to sežralo?

Jelikož celý tranzit na Slunce trvá zhruba 3 roky, je pozvolný a rozvláčný, taky déle trvá období rozumového nechápání a pocitů ztracenosti. Na konci období ale přece jen uzříme a není to malé. Je to všeobjímající pocit, že Vyšší Milost je milostivá i k nám, že i bez snažení se a poskakování jsme přijatí a tady žádaní, vždyť je to tak jasné - jinak by nás tu život nechtěl. Je to srdce silně otevírající aspekt bez podmínek, co nekolonkuje a nerozděluje na pohlaví. Najednou máte stejně blízko (či daleko) k mužům, ženám, dětem, zvířatům, kamenům... Jistě, v nízkých vibracích to může znamenat totální zmatek celou dobu, střídání partnerů a nevěru, zoufalé hledání lásky zvenku, ale mně se dnes o tomto psát nechce. Velmi vítám střelcovské Slunce a to se dívá prioritně pozitivně.

Celé téma se zintenzivní zítra dopoledne při setkání Luny s Neptunem a pak už bude gradovat každým dnem až k vrcholu o víkendu. Ale žádný strach, jen příležitost zažít a uchopit (to je asi silné slovo, ale my Panny se prostě "chápeme") nějak po svém, procítit až na půdu, co se to opravdu v nitru děje.

KVADRÁT VENUŠE S PLUTEM, NÁTLAKY, SŽÍRAVOST A DOPLŇOVÁNÍ SE (29.10. 2017)

Přišla mi dobrá připomínka nebo spíš námět k zamyšlení a dovolím si sdílet se všemi. Hned jsem za ní identifikovala působení kvadrátu a týká se údajné neslučitelnosti práce s emocemi a odpoutávání se od myšlenek na objekt, který emoce vyvolává. Prý si to odporuje. To je názor, který je ve vzduchu díky kvadrátu planet ve Štíru a Luny ve Vodnáři, což je jen náladovka, a i ta už odchází, na druhou stranu pro astro nadšence dost názorný příklad rozporu.

Zůstaňme ale u dalšího, dnes doznívajícího kvadrátu Venuše s Plutem a tématu požírající závislostní "lásky", kterou umí podpořit. Pod tímto vlivem nám nic není dost, chceme víc, bažíme, teskníme a užíráme se, že se neděje to, co chceme. Je tu velký tlak na druhé, aby naplnili očekávání. Pocit, že když o to přijdu, zabije mě to.

Pak je vědomější postoj – podívám se, která má vn.osoba mě podpaluje a dovoluju si projet všechny její emoční stavy. Jsem sama v sobě, není to o druhé osobě, protože naše setkání spustilo něco mého.

Jakmile se emočně uklidním a je mi lehčeji, může se stát, že začne pracovat mysl a podsouvat jako kolovrátek toto ožehavé téma. Já mám od začátku na výběr – buď se chytnu na udičku a znovu upadnu nebo nedám myšlence takovou důležitost, aby mě ovládla. Když to zvládnu, ihned zaznamenám nárůst energie a takového malého pocitu potěšení. Nedám důležitost ani závislosti, nedám požírající důležitost oné jediné oblasti mého života, která je zastávána druhou osobou. Protože cítím, že jinak se ztrácím, jsem mimo svůj střed.

A pokud reaguju emočně ihned půl vteřiny po napadnutí myšlenkou, pak znova pracuju na integraci emocí, utišení vn.dítěte a přidám třeba bachovky nebo jiné podpůrné uklidňovadlo.

Takže – opravdu si to tak odporuje nebo se může doplňovat...

"TOTO UŽ MÁM VYŘEŠENÝ" (14.9. 2017)

je postoj, kterého jsem se pustila. Vede k frustraci a zabetonování, jde proti cykličnosti a přirozeně postupnému provalování vrstev. Radši volím smířlivé přijetí a věnování se tomu, co přijde a kdy to přijde a vůbec si nedovoluju tvrdit, že je to hračka. Ale zas nám všem hraje do karet možnost zrychlení procesů přeměny. Pokud nejsme vlastníky programu, co očkuje, že všechno musí jít ztěžka a trvat dlouho, jednotlivé kroky se pak dějí snáz. Praxe pak sama odzrcadlí, kdy je téma zpracované, nebo ukáže tu míru přijetí, co už máme.

O tématu píšu proto, že se dostává ke mně přes klienty, tak jakmile to přijde z víc stran, cítím tam důležitost a jsem popichována se tomu věnovat. Popichovatelem je jak jinak v tento den kvadrát Slunce se Saturnem, i když už jeho tlak cítíme pár dní. No a zkuste to tvrzení z nadpisu říct Saturnu napřímo, tak nejlíp zjistíte, kde je pravda.

Tématem v popředí je otcovská autorita a strach z ní, taky odpor, který jsme si nikdy nedovolili dát najevo nebo naopak boj s větrnými mlýny, spíš ale ten vnitřní, protože tato konstelace není prvoplánově výbojná. Díkybohu za zrcadlení a za uvědomění si, co nám kdo nastavuje, protože dokud k tomuto nedojde, je člověk nucen neustále autoritu projektovat do jiných, aby se podvědomě vyhnul střetnutí s krutě velkou bolestí, na kterou se ještě necítí. Ano, v každém z nás je vůči rodičům určitá dávka ambivalence: jedna část je bez podmínek miluje a druhá v odporu.Jak přestane ustupovat strachu uvidět obě a dojde mu, že na tom něco bude, že se křeččí kolečko jede už po několikáté a vždy to odnese někdo venku, ale nikdy není adresováno do situace vzniku, zaniká rozpolcenost a otevírá se možnost vyčištění. Vyhrne se ven všechno zatlačené a nedovolené, a přitom za účelem obnovení láskyplnosti.

KONEC OTÁLENÍ. MÁTE ZÁMĚR? (3.9. 2017)

Jestli ano, gratuluju! Do karet nám pár dní hraje mocně osvobozující, akceschopná a nápaditá konstelace s Uranem, kdy Merkur zapojuje vůli a vědomé rozhodnutí k důležitému kroku a Mars to dychtivě probourává.

Včerejší stavění konstelací na lví téma SRDCE vylouplo ze skořápky okolkování a váhání jasný pokyn a hned jsme věděly, že se netýká jen té z nás, co si staví, ale všech. Je to celoplošné a nezmiňuju to poprvé - strach nemá být překážkou, abychom šli do akcí, vztahů, projektů a realizování vizí, když to tak uvnitř hluboce cítíme, když to jásá z hrudi a nohy se chvějí netrpělivostí. A zároveň oním strachem, je to příliš nové a neznámé. A proběhne to na té úrovni, jakou si dovolíme, ale bez kalkulu a naplno, jinak to nové není, ale převléklo to frak!

Nebyla bych Panna, abych nebyla konkrétní: když se objeví příležitost v podobě setkání, přeskočí jiskra a děje se to tady a teď, nehleďme na okolnosti, nepouštějme rozum to zhatit hledáním proč nic neudělat, je to totiž jedinečná šance otevřít srdce a cítit zase tu vřelost. V tu chvíli je naprosto irelevantní, jestli to bude opětované, jestli z toho vznikne láska na celý život nebo jestli se založí rodina. Nekoukáte, co z toho kápne, jestli druhý vrátí, co posíláte. O toto Uranu opravdu nejde. Chce zbořit starou strukturu, chce totální prožitek, krmí vás vaše nově osvobozené cítění samo o sobě. A to je ve Lvu velkorysé.

Teď z jiného sudu - toho plného stojaté neptunské vody. Schyluje se k opozici Slunce s Neptunem a ti citlivější z nás už o tom vědí. U klientů jsem si nemohla nevšimnout klesání na mysli, vzdávání se vlastní vůle, pasivity typu "tak si se mnou dělejte, co chcete", která se tak ráda vydává za "nechat věci plynout". Pokud máte silného Neptuna, planety v Rybách a ve 12.D, běžte do protějšího znamení, do Panny, opřete se do rýče, vrazte ruky do hlíny nebo potrénujte tělo v posilovně, hlavně ho zapojte. Neptun velmi rád odpojuje od fyzična, nahlodává sebelítostí a jeho hlavním programem je ten obětní, kdy je člověk tím, komu pořád ubližují. Tady je velmi důležité nesejít z cesty a mít na paměti rozdíl mezi planým poddáním se lítosti a fňukáním a vědomým projitím zraněním, které odpojilo tělo, což se vždy stane tak, že padlo rozhodnutí vzdát se. A teď je čas vzít si to zpět, do těla se navracet, ozdravit ho změnou stravy, prociťovat kontakt se Zemí, protože naše těla jsou její dětičky a kdyby nás nechtěla vyživovat, úplně jednoduše a mohutně by nás setřepala jak retrívr kapky vody, když vyleze z rybníka. Jenže to se neděje, ona je podpůrná, tak slaďujme hořejšek s dolejškem. A toto je ten záměr.

P.S  Vhodnými Bach. esencemi na neptunské stavy jsou č.38, 5, 12, 17, ale je dobré je vytestovat na míru každému zvlášť, nefandím těm univerzálním lahvičkám, protože pak dělají kapkám špatnou pověst - některé esence jsou si podobné a užívající pak tvrdí, že nefungují, přitom nemá ty správné. Nicméně jsou často první volbou, pokud je klient úplně na dně a nemá sílu na terapii - kapky jej pozvednou na úroveň, kdy je schopen a ochoten vnímat a má chuť na změnu.

POMALU A NEVYHNUTELNĚ - SATURN A LILITH (15.8. 2017)

Jak se nevyhnutelně pomalu spíná karmické setkání dvou vlivů - Lilith a Saturna (momentálně ve vazbě na uzly a Slunce plus Jupitera), tak se mrazivě odhaluje tisíce podob, ve kterých se může projevit. Žádný astrolog nemůže pouze z horoskopu predikovat, co se v realitě stane a ani bych to nedoporučovala, protože jestli něco tito dva nemají rádi, tak plytké věštění. Zásadně by šli proti a změnili realitu tak, že to nejednoho posadí na zadek.

Tím pádem s plným respektem k této husté a vrývající se konstelaci uvedu spíš jeden scénář, co se mi objevil při regresi, ale podstata příběhu je výstižná v jakékoli době, mění se jen kulisy. Mimochodem, toto je čas regresní terapie, protože se otevírají vlivy min.životů jako po másle a stejně dobře vylézá i pochopení lekcí.

Přenesme se teď do doby, kdy sultán v harému spousty žen má a mezi nimi jednu opravdu vyčnívající svou hrdostí, velikostí, odvahou, smyslností, vnitřní silou, bojovností, tedy ženskostí jedinečného druhu - Lilith. Má naprosto výsadní postavení, dobře ví, jak svým sebevědomím převyšuje průměr a jak k ní vzhlížejí všechny ostatní, ty v roli chudinky, co si nikdy netroufly ani pomyslet, jaké to je být na výsluní. Přijaly, co jim přisoudili.

Jenže Lilith se saturnský uzurpátorský sultán za čas omrzel, bylo to pořád dokola o utahování jeho mocného vlivu a dokazování si velikášství, a protože v prostředí Střelce se hledá pocit svobody, našla jej a tím přijala jako svůj osud (karm. uzly!) v jiném muži (Slunce). Cítila, že tam může zažít rovnoprávnost a respekt (Jupiter ve Vahách), i když se nachází na tak nerovném území.

Lilith snadno přestřelí Saturnovu strnulost a stalo se to zas. Nepáral se s ní ani trochu, konec byl rychlý a ostrý. To podstatné ale přichází v okamžiku smrti - totální vysvobození a pocit jejího nejen nehynoucího, ale hlavně donekonečna vzrůstajícího štěstí, prostor se rozšiřuje způsobem, že se to popsat nedá a samozřejmě rebelská tečka "můžeš mě zas a znova odsoudit k smrti, ale mou svobodnou vůli nikdy nezničíš. A hlavně uvnitř víš, že to co chceš, je má láska a tu sis nezískal, ta nejde vynutit".

Kdo jste uviděli v příběhu boj muže se svou vnitřní ženou, vidíme to stejně. Muži v různých kulturách se s ní porvou různě, někteří to pojmou burkou, jiní útěkem, další mrzačením, aby nakonec po mnoha inkarnacích zjistili, že vlastně chtějí být milováni. Ženou mnoha podob, jejíž jedna tvář patří Lilith.

P.S. a přejme to i Venuši v opozici na Pluto, ať nabere do nosu trochu toho odboje a vzepře se malému domácímu korýtku, když sní o načančaném stole plném dobrot, luxusního pití a skvělé společnosti

PTÁ SE KLIENT:

"A zbavím se někdy toho vzteku úplně a jak dlouho to tak bude trvat?"
Ne, úplně rozhodně ne, pakliže neaspirujete na přeměnu v robota. Vztek je indikátor toho, že nám někdo šlape na kuří oko, leze za hranice a že se ocitáme mimo zónu sebelásky. Proto ho přijmout s povděkem je cesta k psychické vyrovnanosti a odříznout se od něj vede k efektu papiňáku.
Tak jestli nechceme být na Nově sousedy opěvování "vždyť to byl takový hodný člověk, nechápu, jak mohl takto ublížit", vyplatí se věnovat i svým stínovým stránkám.

VENUŠE V RAKU, (NE)PLNĚNÍ PŘÁNÍ A CO S TÍM

Koketní kráska se včera přesunula ze společenského rejdění blíž ke klidnému krbu domova (nebo ke sporáku, kde to tak krásně voní) a skýtá skvělou příležitost k usebrání a uvidění, jak nás ovlivňují naše předkyně na poli lásky, zábavy, požitků těla i duše, romantiky, citovosti a v neposlední řadě našich nesplněných snů.

Co by vás moc potěšilo, kdyby se splnilo, kdybyste dostali nebo si koupili nebo mohli zažívat, ať už to je hmotné nebo zážitkové, ale neplní se a spíš než motivaci a těšení cítíte frustraci? A že jí poslední dva dny nebylo málo!

Dejme tomu, že už svou prioritu máte a víte, co si přejete. Je to vlastně jedna vaše část, co si toto přeje. Důvodem, proč se to neplní, je energie nějaké předkyně rodu, která má ale svůj význam, svůj bolestný příběh, své trauma. Chce vás chránit, abyste nebyli zranění taky a vy jí to dovolujete svou solidárností s jejím osudem. Je to velmi běžné u nás všech a taky často zcela nevědomé. Pokud ale tento článek čtete, týká se vás a stojí za pokus přesunout na předkyni pozornost.

Můžete teď hned: zavřete oči a vyzvěte tuto ženu, co vám neumožňuje splnění přání, aby se ukázala. Přijímejte ji jak je, i když pohled to nemusí být hezký a hlavně se otevřete emočně. Prodýchejte to a nijak neřiďte, neměňte ji ani okolnosti, pozorujte její příběh a nebojte se bez souzení zeptat, proč nechce, aby se přání splnilo. Cokoli řekne, akceptujte, i když nesouhlasíte. Jde o rodový program, který prostě existuje a bojem se nic nevyřeší. Dejte jí plnou pozornost a slibte, že se zas vrátíte, abyste se podívali, jak se má. Je možné, že k osvobození zaseklé energie rodu dojde už tímto jedním aktem, možná půjdete do rozhovoru víckrát a pokaždé se nějak vize posune a je i možné, že se vaše přání naprosto změní nebo se jej pustíte. Pokud byste měli dojem, že celá situace uvnitř i navenek stagnuje, pak potřebujete terapeutické vedení, protože se jedná o velké trauma, kde byste se sami jen topili v emocích a nebyli schopní vystoupit. I toto je běžné (já si taky obyvák nevymaluju sama, potřebuju někoho, kdo to umí a udělá to podle mé představy. I když tady je jeden rozdíl - terapeut nedělá za vás, jen vede, ale je to velmi podpůrné a bez topení se).

Jeden příklad z praxe - jako předkyně se ukázala babice s hůlkou, plynule se proměnila v cca 40 - letou ženu vdovu, co brzy přišla o manžela a na dotaz, proč jde proti plnění přání odpověděla: "Abys nebyla pyšná". To byl samozřejmě rodový program, po uznání situace se žena otočila a vzdalovala se. Při druhém pokusu tam místo ní byla malá holčička a na stejnou otázku řekla: "Protože když to budeš mít, nebudeš na mě mít tolik času". Takže není vyloučené, že dojde i na vn. dítě (Rak!), ať už vaše nebo jiné ženy rodu. Nedoporučuju analyzovat, jen vítat, co přijde a pak se podle toho zařídit.

Tak ať vás to baví!

LUNA S BODCEM NA KONCI OCASU

dostává zas ode dneška (30.7. 2017) své dva dny a něco k propichování nejbolestivějšího vředu, jehož hnis tak moc nechceme vidět. Je to spíš o náladě, nikoli zásadní životní změně, ale příležitosti zas něco vymáčknout. Tím pádem se změny dít budou, kapka ke kapce, efekt sté opice. O této její transformační funkci byly napsány kvanta řádků, pojmu to z jiného úhlu:

"Nevím, proč se s tím tak nadělá, s nějakým přáním si auta, auto mi vždycky někdo vnutil, ani jsem o to nestála a řidičák mám až od pětatřiceti," říká Štírka. Fajn, ale jsme ve Lvu a to, o čem vyprávím, je tvořivé a zábavné zhmotňování - rozhodnu se, že chci auto, protože mě baví jezdit na kratší cesty a výlety, s rádiem na plný pecky, řeknu si, že chci brzy uvidět auto, co se mi líbí, aniž bych se zaprodala zadlužením, to se stane, auto vidím hned ten den, zahořím radostí a pak už jen sleduju, kolik právě tohoto typu je na silnicích, kdo všechno je má v okolí a každou chvíli se tím bavím. Celý ten proces, to mi "vnucené" opravdu nedá. To, co doopravdy chceme, je to těšení se, že se nám daří, ne těch pět minut, kdy to dostáváme. Leda to pak vyvážit požitkem z jízdy, ale stejně jsme bytosti tvořivé, a proto jsme tu.

Problémem Štíra, jak potvrdily i včerejší konstelace Duše a tělo v harmonii, je pohrdání - tělesností (Býk), tvořením (Lev), nezaujatým odstupem (Vodnář). Jsou to znamení kosmického kříže a třeba nechť nám jsou inspirací k procítění, jak to v tomto kříži každý máme. Využíváme dost kreativního potenciálu, nebo je někdy zašpuntovaný. A jaká situace tam špunt narvala a v jaké oblasti je nejvíc tíživá. Tak si říkám, Štírův bodec jako vývrtka postačí, jen to chce odhodlání a pak nefňukat, že to bolí... Ano, jak potvora, ale to už se děje stejně, jen ještě uniká víc energie na zatlačování bolesti do podvědomí. Tu energii přece ale chceme vložit do radosti z tvoření, co?

ANIMUS, MUŽ UVNITŘ ŽENY

Na nebi máme velmi maskulinní konstelaci Slunce/Mars ve Lvu, tak mě trká zaobírat se animem, nejčastěji (spolu s vn. dítětem) probíranou částí ženské psyché na terapiích.

Je cítit hned. Často je zaměnitelný s mocenským komplexem, ale jde o archetyp a pokud je ve stavu "pole neorané", dává o sobě vědět všemi možnými prostředky, i fyzicky. Je to například tolik oblíbené podholování vlasů u jinak křehké až nadpozemsky krásné dívčiny nebo nenošení sukní, patřičně okázalé dávaní najevo, že žena se muži vyrovná ve všem a velká potřeba to dokázat. Místo domácích prací, kterými pohrdá, vezme vrtačku a "když tomu mýmu to tak dlouho trvá, zařídím to sama" a pak na terapii "ten můj je tak neschopný, vlastně nevím, na co ho mám". Když je žena úplně v jeho moci, nechce výklad ani terapii vnímat, nechce slyšet, hledá viníka a vždy je to podle ní muž venku.

Když začnu o vnitřním muži, převede řeč jinam, tak bezpečně poznám, že ji má úplně pod palcem. Pak se čeká, až slyší, to je moment, kdy zaplesám a hurá do terapie! Pak klientka vidí jeho podobu, rozpoložení i to, jak se má k ní. Je naprosto integrovatelný, když dostává pozornost a z otevřeného srdce proudí cokoli, co očišťuje. Je dobré se připravit, že není výjimkou podoba pračlověka, inkvizitora, krutého vladaře, rytíře ve zbroji nebo postavu v kápi bez obličeje. Jak se ale mění péčí a pozorností! Je to to nejdojemnější - když žena nechá bez souzení projít všechny projevy - zlobu, bezmocnost, frustraci,... Najednou se mění ve velmi atraktivního chlápka, co poskytuje teplo své hrudi, tak nechávám ženu stát vedle něj, aby prožila, jak se cítí. Pak totiž bezpečně odliší i v reálu, kde to má potenciál vzájemné podpory a růstu a kde to není chlap pro ni. K této proměně dochází často už díky jedné jediné terapii, a to díky tomu, že padlo rozhodnutí. Naše vůle je prostě silná, v tyto dny obzvlášť máme pocit, že všechno jde, i skály lámat a proč si to taky neužít, ten optimismus, vždyť to prohřátí bylo už tolik zapotřebí, po račím ponoru.

Ještě podotýkám, že toto je jen skromný výcuc hodně obsáhlého tématu a k animovi se budu průběžně vracet. A pokud se to někomu jeví příliš složité, tak jako žena vězte, že jakkoli podpoříte svou jemnost a láskyplnost a tváří v tvář reálnému muži, hlavně typu s lehce či více primitivními sklony, si řeknete "přijímám tě tak jak jsi", prodýchnete to srdcem, tak už se uzdravujete. A že potkáváte spíš ty jemné a citlivé muže? Tak jednoduše buďte jemnější a citlivější.

Ať se vám to daří a kdyby něco, jsem ráda nápomocná :-), pojďte do procesu, ať už přes konstelace (tuto sobotu je ještě prostor) nebo individuálně.

TAK AKO SA VÁM PÁČI (8.4. 2017)

tím novým páčidlem?! Asi blbě, protože i kdyby zlaté bylo, trezor, od něhož má klíče Saturn, silou nikdo nedobudeme. Moudrý klíčník se otočil zády a hádejte, čí poklady nám znemožňuje plně rozvíjet - právě ty Venušiny. Vyznívá to jak z erbenovské pohádky, ale má to velký význam.

Jednak tím říká, že se máme zaměřit na to, jestli jsme si dosud opravdu všechno to krásno a blaho, zábavu a dobrůtky, opravdu užívali, nebo už ze zvyku konzumovali a přebíjeli vnějškem prázdno vnitřku. A protože Venuše pluje v Rybách nazpět, zaměřme se na ni a uznejme, je nutné něco páčit? Není mnohem přirozenější se jí zeptat a naslouchat, čím tam v hlubokých vodách musí znova proplouvat, co chce nechat odnést proudem nadobro a umožnit to? Tím se zásadně a závratně mění obsah trezoru a protože co nepáčíme nemusí být zamčeno, už to vlastně ani není trezor.

V půli měsíce dojde k obratu, ona vpluje do tůňky s léčivou vodou, tam se oblaží, aby mohla už novou cestou, vyhřátou ohnivým Beranem, kam znovu vstoupí koncem dubna.

U planet v Rybách je jedna nesporná výhoda - umějí v obrazech nebo nevtíravými vjemy jako vlnkami zalít naše vědomí, když umíme vnímat a je naprosto jedno, jak stará minulost to je. Nešokuje na první dobrou jako aspekty uranské, ale když nám poselství dojde, tak může dojít k ohromným uvědoměním a změnám. A taky k údivu - fakt jsem toto měla táááák dlouho v nevědomí? (ani nepoužívám podvědomí, protože to cítím jako méně hluboké, spíš dřímající pod vrchní vrstvou). Ryby vytahují něco, co opravdu nevíme a je to právě ten moment, kdy klient kroutí hlavou, nevěří, co vylezlo a hrozí, že to na několik dalších let zase zazdí, jak je to rozumem nebratelné. Ale tam někde červíček poznání připouští, že bude dobré to nezapomenout a že se uvidí, co z toho je fakt.

A teď ryze prakticky - podívejme na domy, kde se dlouhodobý kvadrát Venuše a Saturna nachází, co nám kontaktuje a jak se můžeme navrátit k venušanským radostem, ať už se týkají jakýchkoli oblastí blaženosti včetně vztahové a materiální, tak abychom si je opravdu užívali. A  i když dočasně dojde k redukci, zahoďme páčidla...

P.S. Nadpis jsem si vypůjčila z úst Pepy Vojtka, ale hádám že ten se neurazí, až to tady bude číst ;-)

S VENUŠÍ NA CESTĚ ZA LÁSKOU (15.3. 2017)

Moje první setkání s vnitřní ženou se událo před několika lety, ale výjev byl tak stěžejní a mystický k tomu, že mi jej teď znova a živě přikopla beranská couvající Venuše a konjunkce Slunce s Chironem a vzbudilo to pocit, jako by to bylo včera. Protože ve vnitřním světě čas nevnímáme, vhledy jsou kdykoli oživitelné nebo-li stále živé a časová osa na ně neplatí. Platí jen to, co vidíme a cítíme teď.

Ten první výjev vyzněl tak, že moje žena Venuše sedí uvězněná v jakémsi voze z jiné doby za mřížemi, kolem pobíhá šklebící se skřet a budí svým kmitáním dojem, že vůz je v pohybu a jedeme dopředu, prostě někam, kam chceme, nejlépe za láskou. Byla to typická rybí iluze nebo ta z 12. domu, ve kterém Venuši mám a skřet byl jejím symbolem (připomínám pro astro začátečníky, že 12. dům je silně nevědomá oblast, ze které musíme, pokud tedy chceme, planety poznávat hloubkovými metodami, protože samy od sebe moc nemluví, ne naší řečí, jsou tam skryté. Nejsou vyjmuté ze zrcadlení od druhých, naštěstí). Zpět do vozu - když na tu iluzi byla Venuše upozorněna, trochu se na skřeta nakrkla, všimla si, že mřížemi se protáhne a ocitla se "na svobodě". Ty uvozovky jsou tam právem, protože první myšlenka byla - hmm, tak jsem venku z mříží a co z toho, vždyť to tady není ani trochu pozemská krajina! Samý kráter, jak na Měsíci, i když teda světla a různých odlesků je tady dost. Jen žádné rostliny, zvířata ani lidi, prostě žádné to pozemské krásno, tak k čemu to osvobození! Tenkrát jsem to nahlas terapeutce neřekla, i když bolest srdcem mi projela pořádná, nechala jsem to tak, protože jestli něco planety ve 12d umí, tak je to nechat tomu čas.

A vyplatilo se. Druhé setkání bylo konstelační a zástupkyně v ní se cítila dobře, celá zářila, jen poznamenala, ať se moc neptám, že jí to nemyslí, že prostě jen je. Uklidnilo ji, že tady není od myšlení, na to mám jiné experty plnící funkci na stopade procent, tak ať je klidně po svém "blbá", hlavně když se cítí dobře. A to nezaškodí říct každé Venuši, pokud to vaše ego unese :-D

Třetí setkání mě zavedlo do minulého života, ke ztrátě víry v lásku, z důvodu odvedení muže na vojnu. Je to jedním z typických příběhů nešťastných lásek, kdy Venuše pořád čeká a doufá, neslyší, že on už se nevrátí, ať se rozloučí a jde dál. Iluzák skřet, tentokrát skryt, dělal efektivní zvuky klapání kopyt po dláždění a tím simuloval návrat družiny s mým mužem, ale když jsem se podívala pořádně, kůň tam jeden sice byl, ale hýbal nohama naprázdno, jak nějaká nepovedená animace.

No a konečně poslední setkání - je krásná, s blond loknami v pěkných přiléhavých šatech, v pozemsky kvetoucí zahradě zalévá záhony milovaných růží, užívá si slunce a barev a žije v útulné roubence. Co má teď je skvělé, těší jí to a nespojuje to s existencí ničeho ani nikoho, protože už tolikrát zažila, že prostředí se dá změnit, vše staré přetrhat a život znova vyzdobit.

Pokud to s vámi rezonuje, máte pravděpodobně Venuši (a možná i jinou osobní planetu) v Rybách nebo ve 12d, případně ve vztahu s Neptunem. Rozvlnilo to setkání Slunce s Chironem a tak teď když se Venuše vrací, zkuste se taky podívat do jejího příběhu, je to jedna z důležitých podosobností a když zjistíte, co chce, můžete jí to dát a ona pak po obratu napřímí záda, rozzáří se a naplní si (vám) život svou esencí krásna.

NEŽEHLI COS NEPOMAČKALA (12.3. 2017)

"Počkej až přijde tatínek, ten ti dá na zadek, jestli nepřestaneš zlobit!", zní startovací věta systematického nenápadného předávání hněvu na muže, který sedí v matce. Předává jej dětem, dělá tím z otce strašáka a děti se opravdu bojí, věří jí. Časem směřuje aktivity spíš na dceru, protože hledá ženského spojence, který ji v tomto programu způsobeném velkým zraněním a následným uzavřením srdce, dá za pravdu. A dcera to udělá. Teda jedna její část, která nenávistí k mužům nasákne, a to často ještě dřív, než ji zraní jako ženu, k čemuž přirozeně dojde, protože žít na této planetě bez bolístek prostě jaksi není možné, protože jsme si sem přišli zažívat širokou škálu všeho možného.

Další její část, ta, která chce, aby rodina přežila a ona v ní, začne ale usmiřovat. Snaží se dávat rodiče dohromady, klidně se nevědomky postaví místo maminky do role partnerky a začne "žehlit, co nepomačkala". Podporuje svou energií oba dva zvlášť a třeba navíc ještě přidá pár argumentů, proč si mají jeden druhého vážit. Nevědomí rodiče si z ní udělají soudce a dál ji trhají na půlky.

Jednou ale vyroste a prozře a to je ten okamžik, který mě inspiroval na včerejších konstelacích, kde se nám toto téma matky ježibaby alias ledové královny zjevilo v plné síle.

Muž na takovou ženu reaguje prudce agresivně, nemůže si pomoct a nechápe sám sebe. Začíná se vinit za to, jak je zlý, protože neví, že žena jako sépie skrytě vypouští jedovatou energii, co není vidět, proto mate. Odvážnější a vnímavější muž odhalí sépiovské zrádné postoje a dusníčko všude kolem ní a postaví se tomu, půjde do střetu a přijme, že se nachází v jeho okolí z nějakého důvodu, kterého je spolutvůrcem. Tím se vymaňuje, prokoukl jedovatou hru.

Prokouknout může i žena a přestat zavírat dál své zraněné city do truhly, ubíjet sebe i okolí syndromem oběti, který jí možná přináší určitou dobu pozornost, ale později začne ubývat, stejně jako těch, co by stáli o tuto energii. Není to dál podporováno, je ze staré doby, takže čistíme a o(d)pouštíme. Ne nijak na sílu, pouhým přijetím existence toho všeho uvnitř i vně a pak už jen bdělé pozorování, kde se toto ještě míní projevovat a jestli to chci následovat, nebo nechám minulosti a rodičům či jiným předkům. Bez souzení, hněv se vybil prožitím, už tam není co a proč držet.

Úplněk v Panně není o urputnosti, ale ani o nechání se smýkat sem tam, je to o sjednocení odpouštění v srdci a projevení navenek změnou v chování. A dovolím si být konkrétní, protože konstelace v mém podání takové často jsou, když netlačíme rozumem na pilu a nedupeme, že řešení musí přinést. Takže např. když člověk pochopí, že jezdí za otcem, aby mu pomáhal, protože si myslí, že to tak dělat má, ale radost z návštěvy nikde, začne jezdit jen když má chuť, což může být velmi málokdy. Je to o tom, jestli zvítězí pocit povinnosti nebo touha žít láskyplně, kde povinnost není tíživá, nebo se jí tak neříká. Je pod pojmem zodpovědnost za tvoření.

Pro ty odvážné, co dočetli až sem, jsem na červen vypsala konstelace na téma ledové královny (ježibaby). Je jak pro ženy, tak pro muže, prostě pro všechny, které článek oslovil nebo dokonce zabolel.

MÉ SEZNÁMENÍ SE STYLEM EZOTERIKY VE SLOVENSKÉM VYSÍLÁNÍ

Lilith vkročila do Střelce, tím se stává opravdu velkohubou a otevírá u mě rok starou zkušenost, kterou jsem doteď neměla potřebu sdílet ve velkém. Čekala jsem na tento ohýnek, který zažehla a kolem kterého teď tancuje na svou píseň pravdy.

Dochází mi, že sem tam dorazí na terapii i klient ezoterik, který ještě v dobré víře v tomto principu, o kterém se zmíním, taky jede, tak to hádám padne na úrodnou půdu.

Byla to pro mě tenkrát obrovská výzva, protože jsem tušila, co jakých energií jdu, ale protože výzvy beru a jak už je jasné z mého příjmení, část mé krve je slovenská, přijala jsem i tentokrát.

Prostě a jednoduše ve zmíněném vysílání probíhá ezoterická pomoc tak, že divák zavolá do pořadu, je mu nabídnut rituál očisty karmy, divák věří tomu, že spálením bobkového listu je očištěn a spasen a od této chvíle se mu bude dařit. Nebo je mu slíben ještě rituál, na který musí ezoterik jet další den v danou hodinu, kde bude zapalovat oheň a modlit se za splnění přání a jaké to překvapení, když jej pak vidíte na televizní obrazovce v právě tu dobu, kdy sliboval být za horami s modlitbami! Rozum se mi hlavně zastavoval nad tím, že nikdo z diváků se nepozastavil nad nesplněným "spasením", nikdo nezavolal a tak jsem byla jediná, kdo se ptal. Převedlo se to v rádoby legraci, byl to výsměch naivitě a totální manipulace ovečkami, které tak rády odevzdávají svou sílu pastýřům.

Hlavním záměrem vedení TV bylo nalákat více českých diváků, protože jich tam volá opravdu málo. Mým záměrem, který byl pozitivní a o dost silnější, jak se ukázalo posléze, bylo komunikovat se slovenskými diváky, protože jinak bych tam přece nejezdila, zvlášť když to bylo tak daleko.

Začala jsem být nepohodlná velmi brzy - nepřizpůsobila se pálení karmy, nedělala spasitelské rituály a nešla na ruku manipulaci. Místo toho bylo mou mantrou, že každý svého štěstí strůjcem, jenže říkejte to mase lidí, která je zvyklá odhazovat odpovědnost na pastýře... To chce svůj čas, změnit návyky a nechat si sebrat iluzi. Zas na druhou stranu bylo velmi příjemné potkávat po cestě do vysílání slovenské ženy - mají takovou velmi přitažlivou jemnost a křehkost. A když některá zavolala a byla ochotná přistoupit na to, že karty a horoskop něco ukazují a na ní je se rozhodnout, jestli si to vezme k srdci, moc jsem si to užívala (dokonce s jednou divačkou jsme provedly napojení na vnitřní dítě a to byla nádhera!)

Teď s radostí sleduju, jak čím dál víc slovenských diváků volá do těchto pořadů u nás právě těm kartářkám, co věří jako já tomu o vlastní zodpovědnosti a přičinění se v podobě rozhodnutí nenechat si vzít svou sílu. Tím přestávají krmit starý systém a ten neroste.

Nejsem tak krátkozraká, aby mi nedošlo, že tento církevní styl pomoci poukazuje na mé předchozí inkarnace a vyzývá k přijetí. Fajn, přijímat, že to existuje a že i tím jsem kdysi byla, je potřeba, ale v žádném případě tomu nejít na ruku. V tom je obrovský rozdíl a jestli mě něco hřeje, tak vždy to, že v tomto necouvnu ani o milimetr. A netvrdím, že než jsem se to naučila, že to nebolelo, ale teď to posiluje. Být si věrná.

P.S. Nechci tím tvrdit, že v Česku nemáme tento styl pachatelů dobra, ale zažila jsem to na Slovensku, tak proto.

O LEDOVÉ KRÁLOVNĚ, JEDNÉ Z ČÁSTÍ VNITŘNÍ ŽENY

"Mě to nějak s tím mým nebaví, tak se čím dál víc izoluju. Nebo "pořádní chlapi nejsou", "ten můj je slaboch a na všechno jsem sama", "už ani nevím, kdy naposled jsem se v mužské přítomnosti pobavila, vesměs jsou nezajímaví", apod.

Tak takto promlouvá vnitřní osobnost ledové královny, někdy umně schovaná za jeptišku, vládkyni, jedubabu, bojovnici nebo prostě v hábitu nějaké z těch, co nesnášejí muže. Je to o zklamání,  bezmoci, nevykřičené bolesti a zradě, které se usadily tak hluboko, že na sebe berou i podobu znuděnosti a ztráty zájmu. V tom je královna velmi fikaná, operuje vskrytu (nebo teda dost dlouho, dokud nenarazí na někoho, kdo ji obnaží a rozkryje, což bylo čím dál snazší a i rozšířenější, jak se Lilith hrabala z bažin Štíra do Střelce. Odkryla veškeré mimikry a nazvala to pravdivě - nenávist k mužům z dob dávných i nedávných). Dobře ví, že když to nepřikryje lhostejností a nechá tam čistý hněv, přijde se na ni rychleji. Toho se bojí, mohlo by se s tím totiž něco dělat, potkat další muže a znova to bude bolet!

Troufale tvrdím, že každá z nás má tuto část v sobě a různě v průběhu života se aktivuje. Strachem z dalšího zranění a touhou ovládnout situaci nastolením matriarchátu, což je případ těch žen, co si vybírají "slabé" muže a pak všechno dřou samy. Už se ale muže neptají, jestli chce nebo nechce být oporou, nikdy si to nedovolily a nic po něm nechtěly. Neměly odvahu, nevěděly, že to tak může být fajn. Neviděly to nikde kolem. Je to jak chtít po dítěti, na které odmala mluví svahilsky, aby naráz spustilo plynulou angličtinu. Bez trpělivého učení se těžko!

Tak i my se učíme, každá jsme to zažily, po každém rozchodu znova věřit a znova mít rády. To nepůjde před vypuštěním všech draků v podobě odporu, slz, vzteku, prostě všechno musí ven! I ta na muže náboženstvím nakydaná špína, kterou tady nacházíme s klientkami na terapii - neuvěřitelné, co sedí po staletí v podvědomí a vyleze skrz Voice Dialogue při rozmluvě s matkou představenou! Je to fascinující proces, ať už se ukážou dogmata jakákoli, včetně všech zákazů lásky.

Co nejvíc pomáhá? Silné rozhodnutí TEĎ NEBO NIKDY TO DÁM! Vrátím se do důvěry, chci znova cítit a otevřít se. A těžko pohledat údernější dobu, než je tato s osvobozujícím Sluncem ve Vodnáři a Venuší s Marsem v otrlém, nebojácném, průrazném Beranu!

Protože je to tak rozšířené téma, dávám jej do červnových konstelací, aby se dal pořádný prostor léčení emocí. Pokud se rozhodnete přihlásit, pak krok jedna probíhá už před terapií, a to jasná ochota ke změně.

PŘIJÍMÁNÍ - KDE A JAK ZAČÍT (28.12. 2016)

Těm, co se rozhodli opustit zónu emočního pohodlíčka

Vzhledem k naprosto zásadním aspektům pro změnu vnitřního světa by byl snad až hřích toto taky úplně zásadní téma neotevřít. Není to jen o změně smýšlení vlivem retro Merkura a jeho opětovného splavného aspektu na Dračí hlavu, uzel našeho  směřování v tomto životě, protože to jsou ty menší ryby. Do trochu větších patří Mars, ten v Rybách opravdu pluje a způsobuje, aspoň těm, co máme plnou hlavu nových aktivit a plánů, možnost si dáchnout, dovolit si důvěřovat, že je o nás i naše vize postaráno, aniž bysme je jakkoli museli pořád omílat v hlavě. Stačilo je vyplodit a dát o nich vědět, ostatní se uděje samo. Tady už to je o přesvědčení a důvěře, že i o nás je postaráno. PŘIJÍMÁNÍ TÉTO PÉČE ZDROJE (BOHA, UNIVERZA...) A TAKY TOHO, ŽE MY TÍM JSME. 

A ta velryba, jak tušíte, tou je pravoúhlý trojúhelník Jupiter - Uran - Saturn. Bude nás provázet dlouho a oči mi taky přitahuje stupeň 20, na kterém se planety shodnou. Je to pod kartou Soudu, ne však ve významu souzení a odsuzování, ale vysvobození právě z tohoto vězení - odsuzování druhých a dívání se skrz prsty kvůli jejich naprosté odlišnosti. Za vším stojí strach, ale ten je předmětem terapie, ne tohoto mého zamyšlení.

Teď zpět do kozorožího hmotného světa: takovým velkým místem, kde si každý můžeme ověřit svou toleranci a míru otevření se je brněnský podchod nebo každé větší nádraží. Stačí se dívat, potkáte nejrůznější lidi a zvířata. Předevčírem jsem se tam zahleděla na spícího bezdomovce zachumlaného do spacáku a tak mi nějak projelo hlavou, že všichni stejně chceme jedno a to samé - pocit bezpečí. Ten se úplně nemusí vázat k domovu, není to už o podmiňování, že tady mi bude dobře a jinde ne, proto tomu jinde se vždycky vyhnu (a nechybí mi přitom vděčnost za to, že v tomto životě jsem si vybrala mít domov se střechou a teplou postelí).

Je to právě na srdeční čakře, kde jsme vždycky doma, kde dokážeme soucítit s kýmkoli a nespadnout přitom do jeho emočního světa, protože to by mu spíš přihoršilo. Každý z těchto lidí, co třeba zapomněli svou duši v alkoholu nebo se úplně vyčlenili do role oběti, když přišli o střechu nad hlavou, chce jen jediné - abysme viděli jejich esenci.

Když jsem se v noci ve vzpomínce vracela do situace s bezdomovci, najednou mi přišla představa malého miminka, té chvíle, kdy přišel na svět. Viděla jsem jeho bytí úplně jinak. Neměl ještě masku a roli, co na sebe vzal během života, v té chvíli jsme všichni stejní. Miminko přináší esenci nového života. A když se začneme dívat na všechny kolem přes tuto esenci čistoty, jen tak dostává druhý člověk šanci nasát, co jsme vyslali. Ne přes lítost, ne přes utápění se v žalu kvůli němu a ani není třeba lézt k němu do spacáku, ale přes otevření se tomuto pohledu za plného cítění srdcem. Znáte to teplo, co se tam v tu chvíli rozleje? Tak to pak cítí i ten druhý. A nikdo nic neztrácí, pořád jsme každý za sebe, ve svém vědomí a těle, jen víc na srdci.

Je to ale o pevném rozhodnutí, které dělá každý v sobě, protože ostatní jsou zrcadlem a průvodci a nikdo z nich nemá tu moc udělat zásadní rozhodnutí za druhého. A díky Saturnu se nám dostává i vytrvalosti všechny nové pozitivní postupy a pohledy na svět udržet, tak pojďme... cítit.

MERKUR NASTAVUJE ZÁDA PLUTU - MALÉ ZAMYŠLENÍ NAD ODRAZEM V PRAXI (18.12. 2016)

Už toho má doslova plné zuby. Je udřený, lítá jak hadr na holi, má za to pár peněz a stejně nemá šanci dostát krutým až nelidským požadavkům druhé strany - mocipána.

Těm, co chodí často poštou balíčky a doporučená psaní přijde tahle situace silně povědomá. Ano, ryju do doručovací krize na poště, která se rozhodně netýká jen předvánočního času, jen teď graduje, protože dosadíme-li si za Merkur pošťáka s povinností rozvést 200 zásilek denně a za vedení pošty Pluta, který dělá neprůstřelného a z pozice své moci, jist si svou "silou", nechává tyto své merkurovce poněkud upadat, vypadá to dost jednoznačně. Jenže není to o černé a bílé, mince má dvě strany. Ne každý Merkur přemýšlí čistě a v duchu posvátného zaříkání "pro dobro všech stran", teď v Kozorohu poněkud zatuhnul a může si začít nožkou dupat, že se nepřizpůsobí a prostě striktně rozveze jen tolik a tolik (to, co vždycky, tak je zvyklý, však za tu almužnu, co byste chtěli). 

Takže pak jako klient dostáváte dodejku s tři dny starým datem a lživou informací o pokusu o doručení, které se ale nekonalo a nějak matně tušíte, že váš dopis ani neopustil poštu. Nejenže pošťák nezvonil několikrát, nezvonil ani jednou, protože vlastně ani vůbec v okolí nebyl. Ještě hrubší variantou, ukazující tentokrát na nenasytnost mocipána a jeho velkou touhu pro co největším množství zakázek, je rovnou nechat balík pár dní odležet na pobočce podání, i když ví, že nemá kapacitu je doručit.

V tomto bodě nejen že se Merkur zastavuje, ale otáčí se s protestem zády a oddaluje od Pluta, aby si posléze znova vyšlápnul celou cestu zpět. Musí si udělat rekapitulaci svých myšlenek, navyklých způsobů myšlení a reakcí, odhalit rigiditu toho všeho a podívat se, co je za tím. Zákonitě najde strach a třeba i vůli se s ním utkat a vybít tak jeho náboj. Tím zesílí a až se znova potkají, už bude mít jasněji, mohou spojit síly a uvědomit si, že tím společným cílem může být konání pro dobro všech zúčastněných stran, tedy i pro zákazníka. Nebude pak třeba žádných stávek, zvlášť ne těchto nezralých, kdy před otočkou Merkur vlastně ani nemůže vědět, co chce.

Když si tuto celou situaci promítneme jako vnitřní scénu, tak oním zákazníkem je naše bdělé já, vnitřní bytost, pozorovatel celé situace. Ví, že nemusí hrát tu hru a přiklánět se na nějakou stranu, ale chce ji chápat. A pochopení (poté, co jsme si dovolili zakroutit hlavou, utrousit pár vzteklých poznámek nebo pocítit zklamání, každý podle svých upřímných potřeb) pomáhá soucítit.

SLUNCE - SATURN (10.12. 2016)

Tak dnes je setkání Slunce se Saturnem přesné, už jej můžeme všichni cítit (ani ten nadpis mě to nenechalo rozvinout). Jsou to chvíle, kdy tento pevný stařec ukáže prstem přímo tam, kde v našem bytí došlo k záseku na cestě k naší moudrosti, naší duchovní dospělosti. Letos máme ale podporu Jupitera a Urana, nebude to tím pádem nést tolik tíhy a osudovosti, spíš naopak, čím dřív si uvědomíme, že v daném záseku osvobozujeme sami sebe, tím hladčeji dojde ke změně.

O jaké situace minulosti s největší pravděpodobností půjde? O všechny ty, kde jsme se setkali s velkou povinností nebo si nabrali velké břímě, přílišnou zodpovědnost za druhé nebo za to, co se děje a co ani nejsme schopni ovlivnit, ale říkejte to malému dítěti, ono neví... Tak teď z pozice dospělého můžete říct, ať malá holčička nebo chlapeček ve vás nemá strach o své rodiče, nenese odpovědnost za to, co udělá jeho sourozenec, neviní se za trojku na vysvědčení (protože přece teď jasně vidíte, jak zbytečný ten předmět jinak byl a vaše duše to věděla už tenkrát, proto mu nevěnovala pozornost), nedělá si nic z toho, že tenkrát, když poprvé žehlila a nakoukla tak do světa povinností jako úplně malá, spálila rukáv tátovy košile, a tak dále, situací je nepřeberné množství.

Uran pomáhá udělat rozhodnutí pro osvobození z pout zbytečně zatěžujících vzpomínek a modelů chování (takovéto "a odteď to budu dělat jinak/dívat se na to jinak") a Jupiter ukazuje, že všechno je nějak lehčí, když se spolupracuje, že na všechno nemusíme být sami a pak už povinnost není srážející, ale pomáhá nám se rozvíjet a vlastně už to není žádná povinnost (mimochodem pro mě opravdu odporné slovo, ale potřebovala jsem jej teď použít, fakt dost vystihuje onu konjunkci planet).

Tak ať ve svém životě upevníme to, co tam chceme a povolíme uzdu tam, kde nás škrtí.

O PLNĚNÍ PŘÁNÍ, JUPITERU, SATURNU A TAK... (5.12. 2016)

 Na splnění přání není nejvíc fascinující předmět přání, ale samotný fakt, že ke splnění došlo. To těšení se ze synchronicit, z příznaků toho, že zákon přitažlivosti pracuje a že můžeme sledovat, jak a co tvoříme, co přitahujeme. Je to pocit k nezaplacení a každé DĚKUJU přihrává další důkazy zhmotňování toho, na co se zaměřujeme.
Právě čtu Kuranderu o peruánských šamanech a jak si dovedete představit, není to zrovna národnost, kterou jinak potkáte v Brně na každém rohu. Ale jelikož mě čtení naplňuje a nemám k ničemu tam žádný odpor, tak pro zákon přitažlivosti je úplnou hračkou mi přibrnknout Peruánce přímo před nos do vlaku Brno - Pardubice na vedlejší sedadlo (v tu chvíli jsem navíc držela v ruce knihu Obrazy duše, která ukazuje na souvislost mezi šamanskými obřady a konstelacemi).
Bylo krásné, jak tento muž, ač  to nebyl šaman a jel do naší země pracovně a vyřizoval  si zrovna maily, nezapomněl vykukovat z okna a radovat se: "It´s snow! I am so impressed!" A moje vnitřní dítě nemělo nejmenší problém se radovat s ním - z toho, že snad poprvé vidí sníh, že můžu být u toho a že se to děje zrovna u nás, v naší pidizemičce. Ale úplně nejvíc z toho, jak jsem si krásně přitáhla do své reality toto příjemné setkání a JAK TO KRÁSNĚ FUNGUJE!
A o tom je Střelec, kde máme Slunce blížící se k Saturnu a jehož  vládce Jupiter je teď velmi silně aspektován. Pro studující astrologii - jde mi právě 3. domem, proto to setkávání se s cizinci (Jupiter) na cestách po naší zemi (3D) a pocity expanze a velké radosti z cestování a poznávání obecně.
Co se zhmotňování týče, Saturn hraje roli toho, kdo očekává, že vytrváme a za svými přáními si půjdeme krok po kroku, nekazíc si to zbytečnou inventurou toho, co ještě nepřišlo. Naopak - dívejme se na to tak, že manifestace nepřichází lusknutím prstu po první myšlence a že je to dobře, protože ruku na sdce, ne všechny myšlenky za to stojí. Některé nechme běžet bez zaměřování se.
A co za přání jste si zhmotnili vy? Podělte se v komentech na FB, můžete leckoho povzbudit a inspirovat.

KDY SLOVA ODPOUŠTÍM TI NEVYZNÍ...a co na to planety (9.11.2016)

Všude plno ezo pravd o odpouštění, tak není divu, že to nejednoho nutí začít s tím odpouštěním taky. A to bohužel tak, že to cpe tam, kde to nevyzní opravdově, protože to jednoduše opravdové není. Odpuštění totiž probíhá přirozeně a bez patetických slov poté, co jsme prožili emoce spojené s danou situací a dokázali nazřít situaci z pohledu toho, kdo nás dostal na kolena. Ego to rádo zaměňuje za povýšenecké "tak já ti teda odpouštím" (ty lúzo, dodává v duchu). Míněno "jsem lepší a větší než ty a pohrdám tebou, nestojíš mi ta to, abych se kvůli tobě naštvávala, ale říkali cosi o odpuštění, tak to řeknu, aby se neřeklo a budu mít klid". Kruté. Právě proto, že tam zůstává emoční náboj.

Proto vás při terapii nikdy nevybídnu k této plytké větě, vybídnu vás, abyste naplno vyjádřili všechno, co v dané chvíli cítíte. Pak oba přesně víme, až dojde na opravdové propuštění, rodící se, přímo vyvěrající z vašeho pochopení chování druhého. Že byl schopen toho, co udělal, protože to viděl tak a tak a měl zato, že když to udělá, bude se cítit líp. Proto tolik kopu za konstelace, protože to je okamžitá pravda duše na zlatém podnose. Samozřejmě že i zlatý podnos lze odmítnout, o tom už je svobodná volba. 

Proč o tom píšu zrovna teď? Jednak se všechny křivdy a neodpuštění vlivem Štíra vyhrocují na extrémní maximum, takže je jasně vidíme a cítíme, pak taky Luna vplula do Ryb, což je znamení nejvíce schopné milosti, empatie a soucitu a v neposlední řadě Mars do Vodnáře. To je na celou kapitolu, ale ohledně nadhozeného tématu - ideální čas až skoro do Vánoc a pak přejde do Ryb, tak taky, začít se chovat odlišně, vzít to za jiný konec a říct si NENÍ TO OSOBNÍ, NEBUDU SI TO TEDA TAK BRÁT, ZAMĚŘÍM SE NA VŠECHNO TO, CO JE TAK NOVĚ VZRUŠUJÍCÍ. PROSTĚ PŘESUNU POZORNOST A V MÉM ŽIVOTĚ BUDE VÍC NOVÉHO, VÍC LEHKOSTI, VÍC ADRENALINU, VÍC ZÁBAVY...

POTRAT Z POHLEDU DUŠE A KONSTELACÍ
 

Tak došlo i na toto téma, ostatně patří to ke Štíru, je to o smrti, umírání a umírání za živa.
Konstelačně tak úplně nezáleží na tom, jestli jde o spontánní potrat nebo interupci. Vždy jde spíš o to, jak to zvládá pobírat duše ženy, které se uděje. Lepším případem je, když si žena ihned uvědomuje svou ztrátu, protože bolest ji dovede na terapii nebo ke správným zdrojům, co jí pomůžou se s tragédií vyrovnat.
Co když ale při samovolném potratu, např. když se z dvojčat jedno odloučí nebo ani neví, že je těhotná a přijde o dítě v raném stadiu? Pokud i tak zavnímá bolest a věnuje se jí, konstelace nebo jiná terapie příčinu odhalí a dá se brzy do pořádku. Pokud ale, a to je právě ten horší případ, zůstává odstřižená od bolesti své duše, tato na to musí nějak reagovat a upozornit. Udělá to nejdřív třeba únavou, nevysvětlitelným smutkem, potřebou ženy fixovat se na zbylé děti, přehnaná starost spojená s pocity viny a v neposlední řadě odcizení od manžela a nezájem o sdílení intimity s ním. Veškerý zájem je napnutý směrem k zapouzdřenému traumatu, na víc sil už nezbývá. Když ani rozpadající se vztah není dost zřejmé varování, nezbývá než přenést pozornost na děti ještě víc. Ty začnou mít zdravotní problémy, protože často nevědomě, alespoň jedno z nich chce následovat svého mrtvého sourozence. Jeho duše moudře ví, že patří do rodiny a jediným usmiřujícím řešením je přijetí.
Některé rány jsou hodně velké a potřebují víc času ke srůstu, toto je ten případ. Ještě než se ale rána sešije, má být celá viděna a vyčištěna. V konstelaci je nutné přijmout mrtvé dítě do rodu, sejmout břímě z živých dětí a prožít bolest ze ztráty, která může zabrat čas. Smutek si žádá svůj prostor a když se mu neodporuje, nebude delší než je nezbytné pro očistu duše vyplakáním, vyvztekáním a prostě mišmašem emocí. Všechno je povoleno cítit.
Na bolest ze ztráty doporučuju po konstelacích ještě Bachovy esence a/nebo homeopatika, protože výrazně zkracují dobu léčení. Pokud se vás toto téma bolestně dotýká, neváhejte mě kontaktovat, můžu vás přidat na lednové konstelace, abyste zahájily cestu uzdravování.

ZKRAŤME TO! (4.11. 2016)

DĚTI BEZ HRANIC A PŘESTO...

těsně pod oprátkou, chce se mi doplnit. V takto vypjaté dny, navíc dnes s opozicí Slunce/Uran (15.10. 2016) je extrémismus normou, ale přesto zvolním, ať je moje malá analýza tak nějak sledovatelnější.
Těžko přehlédnout tu obrovskou změnu ve výchově směrem k velké benevolenci, až tak velké, že jsme často svědkem až násilí dětí na matkách. Často můžeme vidět, jak si dítě vynucuje svoje pěstičkami a z rodiče dělá boxovací pytel, dokonce jsem už u půlročního mimina viděla, jak vnímá, že kopat maminku při přebalování je v pořádku. Jsou to děti bez hranic. Nikdo jim je nedal, aby je nebolelo, že nemůžou všechno. Tak to raději bolí ty okolo a matka, která je logicky s dítětem nejvíc, má ještě bonus - pár modřin navíc. Ale vydrží všechno, jen aby její dítě nemuselo ani náznakem zažít "tvrdou" výchovu a chlad jejího vlastního dětství.
Takové dítě neví, že ubližuje, má pokřivené vidění. Pocit, že pluje v nebezpečném vzduchoprázdnu, kde se není o co opřít. Je nešťastné. Ať to totiž zní jakkoli zvláštně, když rodič rozhodně zavelí DOST. TOTO BOLÍ, UBLIŽUJEŠ MI, dítě to sice zarazí a rozpláče, ale získává cit pro interakci s druhými a jasná pravidla. Toto jasno, které se někomu jeví jako přísnost, ale je to podoba sebelásky, dává dítěti klid a stabilitu. To by ale rodič musel už být ochoten být tím, kdo způsobí pláč, ustojí to a nebude se vinit (bože můj, teď slyším Lilith jak říká: vinit se za to, že se nenechám mlátit vlastním děckem, co toto je za krávovinu!). V opačném případě se bude chtít vyhnout své vlastní bolesti, která se otevírá, když vidí dítě "trpět".
A teď k oprátce. Když je jeden z rodičů obětí rozmazlenosti a druhý se snaží dorovnávat, dává hranice až moc, svírá přísnou rukou saturnskou nebo marsovsky vybuchuje, záleží na konkrétním horoskopu a způsobu kompenzace celé situace,  tak je díte půleno, rozpolceno, protože rodiče nejsou zajedno. Jeden druhého nerespektuje, vyčítají si opačné působení. Je to setkání extrému s extrémem bez ochoty k přiblížení a otevření srdce.
Pak i dítě má takové dva v sobě a při zásahu přísnějšího rodiče se začnou rodit pocity viny, nedůvěry a chaosu: "Tak mamince to nevadí, když bojuju a biju ji a tatínek mi za to vynadá. Tak já vlastně cokoli udělám, je to špatně. Jsem špatný já teda??" A rázem je pod oprátkou viny. Některé děti se nechají potlačit do pasivity, jiné jdou do sobeckosti a agrese. Ve skutečnosti ale pořád mají tyto dva póly, jen jeden víc žijí. Druhý se může ale vzbudit později, nebo jen v některých situacích.
Jak porostou, bude jejich úkolem sjednocení, uznání obou extrémů, pochopení, proč a co se to děje, a jak se to může dělat jinak. A pak je ještě jedna cesta a důvod, proč to tady už tak dlouho datluju - probudí se rodič a odhodlá se k tomu velkému a bolavému kroku, k uzdravení svého malého dítěte, k vyvázání se z dětských dramat a k odvaze být tam se svým dítětem, pevně a jistě i v okamžicích bolesti jako vědomá a klidná přítomná podpora, která sice nepřistoupí na ty požadavky, které by jí ublížily, ale zároveň vytvoří prostor pro vyjádření emocí dítěte. Bez vysvětlování, proč se má cítit jinak. Bez mazání medu a slibů, že "přístě bude podle tvého". Bez viny a omluv. Prostě čistě.

NATŘENO (4.10. 2016)

Ano, naprosto bez skrupulí je nám natírána pravda. A kdy jindy, než s takovým vlivem Štíra, jako v tyto dny.
Znáte ten pocit, když vám přijde sms nebo mail, kde jste chudší o tón hlasu odesilatele a přesto se vám udělá šoufl? Proč hned třeba netušíte, ale něco vás varuje. To něco je faleš zakrytá do vlezdoprdelkovství, zdrobnělin a rádobylaskavého oslovení, kde manipulace teče jako sliz, hezky pomalu a lepivě se snaží omotat svou oběť, vás!
Na druhou stranu upřímně volená slova dokážou udělat zázraky a nastartovat léčení duše, spustit tolik očekávané změny! Tímto děkuju za to, že dostávám obojí, protože je to příležitost, a to vždy jen k většímu otevření srdce.
Takže dneska je ten den, kdy nejen tušíme, ale hned víme, s jakou energií máme tu čest. A to i ti naivnější, bez obsazení znamení Štíra v horoskopu. Každý totiž máme Pluto, vládce nekompromisního, který s každým falešným výlevem zatočí.
Jaká že je motivace úlisnosti manipulátora? Jakkoli výše napsané může působit hrozivě, je to prachobyčejný pocit nicoty, osamělosti, strachu a bezcennosti, které nutí do tlačení druhých směrem svých přání. Takový člověk ještě neobjevil svůj tvořivý potenciál, tak visí na druhých a zcela vydává svůj život a vlastní spokojenost do jejich rukou. Nezná zákony tvoření, očekává, že někdo jiný vyplní jeho přání (a možná to párkrát i vyjde, ale jednou přijde ten bod zlomu...)
Právě nastává chvíle skrz druhé uvidět ono malé, skrčené, bolavé a hněvivé v sobě, co bylo opravdu velmi hluboce zašlapáno, protože se nehodilo a nesmělo dosud projevit.
Jen pozor! Naším úkolem není hojení druhých utěšováním, začněme hojit u sebe. Přílišný a nezdravý soucit s manipulujícím citovým vyděračem zvenčí vede ke stalkingu, takže bacha. Cílem je pojmout informaci o svém zranění, začít léčit a v případě potřeby dát najevo druhým, že mají tytéž možnosti. A třeba si vyberou setrvávat v bahně a nadávat na život, je to jejich volba a kde bereme právo na nevyžádané rady a odnímání břímě, které si druhý hýčká. Jen on ví proč...

RÁDA BYCH ALE...(28.9. 2016)

"Ráda bych dělala sama na sebe/odstěhovala se do většího/změnila práci na tu, která mě víc baví/rozešla se s přítelem, protože náš vztah je mrtvý ALE MÁM DĚTI A POTŘEBUJU JISTOTU, tak zůstávám v tom starém." Obvyklé schéma existenčního strachu vnitřního dítěte, které zažívalo nedostatek hojnosti v dětství skrz rodiče a jejich nastavení na "málo". Teď nevědomky zahrnuje vlastní děti do scénáře jako přes kopírák a děti to cítí. Cítí se být příčinou, proč rodič není spokojený.
Tak a právě teď toto všechno může být systematicky, klidně vědomě, trvale a natrvalo měněno. Nejenže jsme všichni dostávali dávky odhodlání k práci s mentálem od zemitého trigonu Merkur/Pluto, ale navíc teď máme nově Mars v Kozorohu. Je to tahoun, jede na výdrž a věří v trpělivou kontinuální činnost, která přinese ovoce. Na tuty. Po dva dny ho podporuje panenská Luna, věrná to pracovnice údernice, která mu na začátek cesty udělá pořádek. Takže přeměně strachu na klid už snad brání jen sám strach se dívat do očí vlastní bolesti a na to se potřeba sebrat odvahu, to je fakt.
Prakticky se může toto postavení Marse odrazit jako začátek fyzických aktivit na pravidelné bázi, kde i ti, co měli tisíc výmluv, jich postupně mají míň a míň, až začnou a najednou zjistí, že ten pocit cítit zase svoje tělo, že makalo, je moc fajn. Najednou je to opravdu o větším uvědomění si hmotného a faktu, že i proto jsme se narodili do těla. Že někdy bolí a někdy přináší radost a ve všech stavech je pořád živoucí.
Existenční strach, který zmiňuju na začátku, je teď vysunován o dost víc sextilem Lilith s Plutem. Těmto dvěma ve spojení fakt nic neunikne, je to takové malé komando s čistým úmyslem dát šanci tomu, co spalo, a na co dřív chyběla odvaha. Je to o ukázání všeho v celistvosti a použiju k tomu svůj oblíbený příběh s motýly (viz předchozí články). Jdu si tak pěkně po louce, celá uvolněná, obklopená běláskama, modráskama a všema jinýma barvama přelomu léta a podzimu, prostě se rozplývám. A najednou mi oči padnou na krvavou skvrnu kousek napravo. Tak zaostřím, všechny barvy zmizely a zůstává jen červená. Na zemi v trávě leží kus veverky, přesněji jen ukousnutá hlava a pár vnitřností. Tak to je přesná plutonská scénka. Chceš motýlky jo? A přijmeš přírodu (a tím i život) v jeho celosti? Tak uvidíme, koukej!
Ano, je to tak, kuna měla hlad, tak chytila a sežrala veverku. Nic víc, nic míň. Tak jako den a noc tvoří celý den, tak život a smrt tvoří celý život a abychom viděli motýly, máme být schopní akceptovat i toto přírodě vlastní predátorství. Jen je taky fajn vědět, že nemusíme smrt vyhledávat cíleně a za každou cenu, nemá to ráda stejně tak jako když ji vidět nechceme vůbec. Jak jednou řekla v konstelaci - má to vymakaný a ví, co, kdy a jak.

JEDNA JUPITERSKÁ. TA POHYBLIVÁ, O MOTÝLECH (22.9. 2016)

ANO, MŮŽE TO BÝT ZÁSADNÍ DEN. KDYŽ SE CHCEME VYMANIT A ZAMANIT LÍP (4.9. 2016)

Slunce v Panně ozařuje Dračí hlavu a pokládá pod taktovkou Saturna tyto zásadní a přímé dotazy:
Žiješ dle svých představ a tuh? Naplňuješ svou sluneční podstatu, vyjadřuješ se autenticky? Pracuješ tam, kde máš? Cítíš smysl pracovní náplně až do morku kostí jako správný, až tak že se nebojíš slova poslání? Nebo už dlouho trpíš kompromisem "tak já sem teda budu docházet, protože potřebuju peníze" a přestal/a jsi věřit, že můžeš mít přesně co si přeješ? Jaké každodenní rituály dodržuješ, vyhovují ti ještě nebo to chce změnu? Kde se přizpůsobuješ většině a bojíš se být odlišný, protože okolí by to nerozdýchalo a zvyklo si na tvou milou vstřícnost?
Nerada bych zapomněla na Neptuna, může svými dlouhými prsty ukout trochu té mlhoviny, aby to logický a neústupný Saturn neměl tak lehký. Pozná se to podle pochybností a podrývání, to abysme se neukvapili a klidně si dali chvíli na odpovědi, ale pak si za nimi stáli, zvlášť když přijde ten silný pocit "v tomto jsem doma, tady jsem naplněný/á".
Tak jdu na to, to je zas hokna, tolik dotazů... Ale co jsem si napsala, to si zodpovím ;-).

O PANNĚ, NOVOLUNÍ A TOM OKOLO (1.9. 2016)

V Panně máme i po odchodu Venuše stále solidně naloženo. Právě tu dochází k novu, setkávají se obě světla, abychom si pořádně posvítili na oblasti, kde je toto znamení doma.
Panně je přisuzována velká kritičnost, posuzování, chlad, příliš mentální aktivity a nejen té, pracovitost, služba druhým a stále přítomná ochota být nápomocná a tak dále.
Tito lidé odmala někde v koutku vědí, že se narodili, aby pomáhali, aby tady byli pro druhé. Pokud to náhodou nevědí, vyhledávanost od druhých jim to potvrdí, aby neminuli svou cestu. Potíž je, když druhé postaví na první místo a osobní život jde stranou. Pokud jste viděli film Domácí péče, tak to je typické chování panenského ega (plus tam ještě vidím Raka a Rybu).
Takový pomahač může začít dělat začátečnické přehmaty v podobě rozdávání nevyžádaných rad, pracuje rád a zdarma, nechá se strhnout kdykoli na ulici jako vrba, na kterou kdokoli může navěšet své strasti,...
Až jednoho dne, a nebude to vůbec ojedinělé, vzhledem k tomu, pod jakou palbou všech pomalých planet kromě Uranu (ten už má Panna za sebou) se nachází, dojde k onomu jednoznačnému minimalistickému a přesto velkému NE dosavadní nesebeúctě.
Pak najednou vklidu a s otevřeným srdcem zastaví stěžovatele a hazeče břemen s odkazem na svou pracovní dobu, mimo ni nebude na drátě, protože si jde zaběhat, uvědomí si, že není odpadkový koš, kam se dá hodit cokoli, vytvoří ceník, se kterým je spokojena, přestane si všímat těch, co se bojí její analýzy a nazývají ji kritikou, protože nikdy v hlavě Panny nebyli a nedokážou to načíst a jen ona sama ví, jaký rozdíl v tom je. Jistě, potkáte i nešťastné jedince, co si chladí žáhu a pak to krutá kritika je. Ale základ je vždy pravdivě pojmenovat, co vidí. Že i tak to bolí, když to říká? To je snad dobře ne? Aspoň víte, co máte léčit a s tím vám ráda pomůže. Dovede mít chladný rozum, ale to jen proto, aby zmapovala situaci a srdce zapojí, až začne samotné léčení. Vždyť je to tak logické!
Na dnešním novu si buď budeme všímat jen výstražného trojúhelníku od Saturna, nebo se podíváme ještě jednou a uvidíme ty dva nenápadnější od LIlith a Pluta s Neptunem. Já jsem pro třetí variantu - vidět všechny a pobrat co se dá. Otevírají se všechny staré dětské nejen školní programy malého sebevědomí, potřeby se zavděčit, získat si prací a snahou přízeň a mnoho dalších. Utěšte toto malé ve vás, vemte ho na klín a ujistěte, že i když odpočívá nebo rebeluje, je pro vás zlatem. Pak se může otevřít branka k síle a klidu, k vědomí čistého bytí, může se otevřít smysl života, pokud jste dosud neuměli být jen tak a potřebovali jste vědět, protože světla jsou v blízkosti Dračí hlavy a tato hlava prostě a jasně ví.
A teď už opět v ich formě - nám Pannám krásné narozeniny!

REBELEM TEĎ HNED! (16.8. 2016)

Saturn se otočil do chodu vpřed, čímž se zase (ne)bezpečně začíná přibližovat do kvadrátu s couvajícím Neptunem. K Saturnu se směle blíží Mars a aby toho nebylo málo, Venuše na Dračí hlavě sice už poodchází, ale pořád ještě JE v rámci orbisu t-kvadrátu. Lilith navíc rozhodně kráčí do trigonu s Neptunem, což se sice tváří jako splavný aspekt, ale ne pro ty, co se bojí, tam není ohledně Lilith splavné nic.
Píšu o tom proto, že celé toto téma se teď hodně odráží při terapiích s klientkami. Přicházejí např. konkrétně s tím, že už nechtějí být domácí puťkou, že už nemají na to dodržovat jakási pravidla každodenního obstarávání večeře pro rodinu, že si uvědomují, jak si neužívají to, z čeho by se měly těšit, protože je zavaluje jakýsi znechucující pocit povinnosti.
Ano, pod touto konstelací primárně tíha je a závaží klesá větší a větší vahou zezadu na krk těm, co ztratili své sny a touhy, nebo je neztratili, ale přestali následovat a nechali se dlouho ubíjet pocitem povinnosti a zavázanosti. A kdo nikdy tento pocit neměl, hoďte čímkoli...
Jenže tíha má jeden jediný úkol! Vybudit naše pravé já, probudit rebela, roztrhnout egoické okovy, zařvat TAK TAKTO DÁL NE a ujasnit si, co teda dál JO! A k tomu nám napomáhej ty, trigone uransko-sluneční!
A těm ženám, co už mají dost služkaření, utírání dětských prdelek a všech těch maličkostí, co se tak v životě ženy na mateřské namanou, těm, co sice rozumem vědí, že mateřství je dar, ale přestaly to tak cítit a snaží se protože "musí", vězte, že to znechucení má na svědomí vaše Lilith. Jak se blíží k aspektu s Neptunem, zažehává své niterné touhy, úniky z reality do snů, a pokud tyto byly dlouho přehlíženy, o to silnější pnutí teď.
A teď babo raď! Pokud můžu být tou babou, tak jako první pomoc bych zvolila homeo pomoc v léku Sepia. Je to právě pro ty fáze "mám plný zuby celé své rodiny, už se nechci starat", které může zažít někdy každý. A dokonce se to nemusí vázat k rodičovství vašemu, mohli jste to jen převzít od své matky, která to žila, když jste byli malí a stále si to sedí uvnitř a občas víc či míň nahlas spustí svou tirádu.
Další dobrý prostředek je dialog s lilithovským rebelským já. Stačí pár slov uznání a pozorujte, co se děje pocitově: tak ty jsi celá naštvaná, je toho na tebe moc, že. Ani se nedivím, co bys ráda?
A třeba pak zas bude možno vidět svět panensky, čistě, jasně a s tichou radostí právě z toho, co předtím tolik vadilo.

CO NEJVÍC LEKÁ JE VLASTNÍ STÍN

Když máte chuť se otočit a před někým utéct, díváte se v jeho tváři do vlastního stínu. A každý stín lze jen začlenit do pestré škály ostatních stránek, nic jiného se dělat nedá, leda ještě odmítáním vykrmovat. Pak vás ovšem ovládne. Bude čím dál viditelnější a hlasitější, klidně vám jej přehrají i děti nebo pes.
A proč je stín tak často odmítnut? Protože se spojuje s bolestným pohledem do minulosti, kde vznikl. Ta stránka nebyla (rodiči, vnějšími autoritami) přijata, proto se na ni hodila deka a "však ono se to schová". Neschovalo, jen se začalo zrcadlit ve všem okolo.
Že máte strach se podívat, nechcete vzpomínat na to, co bylo?
Však taky pouhé vzpomínání a retraumatizace není cestou k přijetí. Je to o dialogu, který ti, kdo už jsou na vnitřní práci s duší zvyklí, můžou dělat se svým stínem sami a ti kteří ne - vyberte si z pestré nabídky terapeutů a metod.
Že máte strach přijít na terapii? Tak to je jediný strach, se kterým vám terapeut nepomůže - strach vůbec přijít. A tento ukazuje na to, že jste se ještě neodhodlali ke změně a potřebujete ještě nějakou dobu padat na dno, až jednoho dne se správně nakopnete a JDU NA TO! bude tím rozhodujícím.

OKLEŠTĚNÍ, NICNEDĚLAJÍCÍ A PRAVDIVÍ (2.8. 2016)

TENTO (A ANI ŽÁDNÝ JINÝ) BOJ SE SYSTÉMEM NELZE VYHRÁT (25.7. 2016)

Převaha planet je v ohni a začíná to být znát. Vzrůstá odvaha, bojovnost, nepokoj, potřeba se ukázat v plné kráse nebo aspoň být vidět.
Dotknu se ale teď spíš dlouhodobějšího aspektu, který jsem měla sama možnost do morku morkovatého včera procítit. Je to kvadrát Saturna s Neptunem.
Po roce jsem se účastnila konstelací v rolích a protože hrát všechny ty maminky, babičky a děti už po X letech už není úplně nové, požádala jsem si o role jiné, tzv. neživé. Jenže jako zástupkyně komunistického režimu jsem byla všechno, jen ne neživá (přestože terapeutka vedoucí konstelace tvrdila, že režim/systém prostě jen JE a že to, co jsem cítila, bylo jen něco mého, já to vidím jinak a jsem toho názoru, že vyjádřit má zástupce vše, co cítí. Má dostat prostor, protože se čistí nejen on, ale vliv to má na celou skupinku, když je to vyjádřeno. Jak by něco tak velkého, jako systém, mohlo být jen mé?).
Takže v roli onoho režimu nejdřív přišel pocit škrcení, který mě donutil si chránit krk a synchronně mi chodily vize oběšených obětí. Pořád jsem ale jako tento režim byla jaksi nepřijatá a přiškrcená. Najednou došlo k aktivaci skz pokus ženy, která si konstelaci stavěla, o manipulaci s druhými. Aha, takto se budím, běží mi hlavou. Pomalu se uvolňuju, je mi dobře, normálně dýchám. Najednou přichází pocit osvobození, pohybuju se k oknu, vidím barevně a vím, že opouštím vězení. Co se děje v konstelaci za mými zády mě nezajímá, znova žiju. V tu chvíli mi docvaklo, že to je pocit těch, co po pádu obludně utopisticky krutého (i toto je Saturn/Neptun!) komunismu zažívají nově nabytou svobodu.
Jenže jen na chvíli, protože cosi mě znova aktivuje nepříjemné pocity, už nejsem komunismus jako takový, jsem systém, později nazvaný jako negativita.
Zástupkyně mě zarytě odmítá vidět, pohled do mých očí ji dráždí a cítím z ní boj. Tak reaguju: "Čím víc bojuješ, tím víc mě máš, tím víc rostu". Tento boj nikdo nevyhraje, systému, ať je jakýkoli, se potřeba uznat právo na existenci, je větší jak my, a proto má smysl hledat své místo v něm, a pak, když každý má to svoje, kam patří, systém jako takový se mění. Až se podíváme neutrálně, bez emocí, je to léčivé. Plni emocí nemůžeme nic přijmout.
A tak ani já jako negativita jsem nebyla (zatím) přijata, teda ne v této konstelaci, a přesto mi to tolik dalo - můžeme být pořád strašně sluníčkoví a plní ideálů, tvářit se, že bahno neexistuje a chtít pořád expanzi, ale zároveň nemůžeme být pravdiví. Nikdo po nás nechce, abysme se do těch všech špín namáčeli po bradu, ale to se právě děje, pokud děláme, že to nebylo, nebo není. Pak se jeden režim mění v druhý a jsme stejně v opozici a dějí se podobné věci. Jako den neoddělíme od noci, nelze ani to, co jsme onálepkovali jako pozitivní oddělit od negativního.
Tak využijme odvážně ohnivých energií současnosti a prostě pojďme najít každý své místo, kde to cítíme přes srdce a ono se to pohne!

Z TŮNĚ NEPTUNSKÉ PLNÝMI DOUŠKY PÍT (23.7. 2016)

V seriálu z dob našeho dětství zaznělo: Můžeš vzít koně k vodě, ale pít ho nedonutíš, pokud sám nechce. Jak geniální! Věta mi utkvěla v hlavě, protože s ní naprostou souzním a aspiruje na titul mantry roku pro všechny terapeuty (astrology, kartáře atd.).
Dala mi uvědomění, že mizí ti, co pít nechtějí, je jich vlastně minimální počet, a vlivem zrychlenosti všech dějů, která je tolik cítit, se zrychlují i výsledky terapií a to tak, že hodně.
Tento týden mám opravdu velkou radost, protože se mi dostalo několika zpětných vazeb od klientek, co přišly, procítily, pochopily, zpracovaly. A hned po první terapii a za přispění homeopatik zvádly tu zkoušku života, kvůli které přišly. Na první dobrou! Tak si říkám, že Zdroj už ty naše starý traumata nebaví, tak nám všem pomáhá seč může, abysme prozřeli a pustili co nejvíc co nejdřív.
A i když to tak s rybí Lunou nevypadá, protože je rozvláčná, plovoucí s proudem a vtahující nás do temné tůně neptunské hloubi, když se nebojíme a ponoříme se do studené vody všech těch pocitů, co se nám do nich nechce, za chvíli zjistíme, že to nebolí. Bolel a vysiloval jen odpor k ponoru. A kdo to nedá dnes, zítra ráno to přijde silněji, za vydatné pomoci Marse v trigonu.
No a my s ohnivým ascendentem se noříme vlastně vždycky celý červenec, rozdíl je v tom, že když to vím, dám si oddech od hlučnosti a velké společnosti a je to takto o dost přijatelnější než to brát jako nucené vězení.
A ten srpen potom, to bude rozlet!

NOČNÍ SETKÁNÍ (19.7. 2016)

Luny a Pluta mi svou intenzitou připomnělo zážitek z červnových konstelací, které se konaly za opozice Venuše a Pluta. Když jsou ve hře (i když hravé to teda nebylo) ženské planety, logicky jde o téma ženství. To je nějakým způsobem degradováno, pošlapáno nebo naopak vyzdvihováno a povyšováno nad mužský princip. Pouze v některých okamžicích, kterých díkybohu přibývá, jde o rovnováhu a uznání jednoho principu druhým. Ale Pluto spíš má tu šťourací funkci, která nás má k hlubokému uznání obou polarit dovést.
V oné konkrétní konstelaci proti sobě stáli žena a muž. Dopředu se nikdy neví, co vyvstane, proto jsme byly překvapené prudkostí, jakou se výměna názorů odehrála. Žena prudce vytkla muži "všechen hnus světa" včetně vypalování vesnic a ubližování ženám a muž se stejně prudce ohradil, plný pocitů viny, které v něm vyvolala: "Proč toto sem taháš, to sem nepatří!"
Tak prostě za působení Pluta vypluje i to nejzasutější pohrdání, které jinak v každodenním životě otravuje bytí jako když vám podávají nenápadně malé dávky kávy od žida nebo arsenika.
Toto podprahově cítí obě pohlaví navzájem a plyne to z kolektivního nevědomí a pak se taky hlásí o slovo zraněné generace předků, které si v nás přejí být usmířeny. Není to úkolem všech lidí, jen někteří si vybrali být katalyzátorem, ti, kteří mají na to a jejich duše chce pomáhat transformací emocí a bolesti. Nejde o žádné trpitelské utápění se, to se totiž děje spíš do té doby, než utrpení a způsob života předků uctíme. Jde o integraci a léčení duše jednotlivce i rodu.
Jakmile totiž upřímně a ze srdce vyřknete onu osvobozující větu - přijímám tě ženo/muži, tebe co pohrdáš ženami/muži jako svou součást, tak jak jsi, protože vím, že jsi nezačal/a pohrdat jen tak, ale z velkého zranění - čekejte velkou pecku. Něco opravdu spadne z těla, vaše snaha o uzdravení sebe sama se dotkne velkého počtu dalších lidí. Co zpracujete, to se prosvítí a stejně tak se prosvěcujete vy.
Přeju všem, co to takto vnímáte a pracujete na sobě, dostatek trpělivosti a děkuju za to, co děláte.

NEMOCI NESTÍHÁM, NEMÁM NA NIC ČAS, MUSÍM TO A TO

LUNÁRNÍ ŽENSKÉ ZAOBLOVÁNÍ (1.7. 2016)

Kdy jindy než v měsíci pod vládou Raka a Luny, navíc s račí Venuší, zmínit toto téma. A jestli někdo má pochopení pro ženy krev a mlíko, je to právě moje račí Venuše. Kdo zná Saudkovy fotky, může skrz ně procítit, o čem tady píšu.
Ženským zaoblováním míním to mírné roztomilé a pro dospívání přirozené přibrání pár dekagramů, které se nemusí týkat jen puberty. Spíš jsem vypozorovala, že se děje, když je v horoskopu ženy výrazně kontaktována Luna, nebo ona sama vytváří sekundární direkce např. na ASC jako jeden z prvků ovlivňujících vzhled. Ten se mění i díky tranzitům na Venuši, ale tam to vnímám víc jako záměrnou a vědomou změnu (účes, oblékání atd.)
Když se to dělo mně, a bylo to žádoucí, přála jsem si přibrat, bylo to brzy po opozici od Pluta a kvadrátu Saturna, dále mi šla sek. direkční Luna přes ASC a pak logicky dost dlouho 1. domem, Neptun a Jupiter tvořili trigon a Uran kvadrát na Lunu zrození a trigon na Venuši.
Jak ale naznačil středeční seminář na sebepřijetí, tlak společnosti zanechal velké trhliny! Řešilo se téma nadváhy a vylézaly staré bolesti a pocity odmítnutí, a to i když jako příčina vykoukla o slovo se hlásící ženskost. Těch pár zakulacujících kil (nebo spíš deka) odráželo energii karty Rozkvět, ženskou přitažlivost.
V tu chvíli jediné, co jsem si v duchu přála bylo, aby všechny tyto ženy mohly uvidět, co vidím já - jejich prostou krásu a rozličnost, a to i tu pod povrchem, a aby mohly lusknutím prstu zahodit všechny ty předsudky svých babiček, maminek a kritiků.
Několikrát bylo zmíněna příčiny přibrání i jako ochrana před okolním světem a výsledek sebelítosti, pak taky jako přítel, který okamžitě zmizí, jakmile si to žena bude přát a pohne se směrem k sebepřijetí. Jedna z účastnic pronesla: "Tak tady se dobře ukázalo, jak se ještě nemáme rády". Já bych to upřesnila - některé své aspekty nemáme rády.
Celý ten večer mě zalarmoval a dnes jsem vypsala další ženské konstelace ŽENSKÁ JEDINEČNOST A PŘITAŽLIVOST na 4.9. a seminář TRANSFORMACE VN. BLOKŮ A NEGATIVNÍCH PROGRAMŮ na 24.8. Tam se budeme dívat nejen na bloky, ale i na to, co na sobě umíme ocenit.Další informace doplním brzy a vytvořím události.
Do té doby a i pak a vždycky se mějme rády/rádi, každý sám i vzájemně, protože níkdy nevíme, kdy může naše vyjádření sympatií nebo pochvala přinést druhému nakopnutí k přijetí toho, co tak moc odmítal. A k tomu nechť nám nahrává Vyšší milost v podobě trigonu Slunce - Neptun.

Z OCELI DO PLÁTKŮ RŮŽÍ (28.6. 2016)

Račí planety, doznívající láskyplný trigon Venuše/Neptun a nabíhající Slunce/Neptun poukazuje na cestu míru a klidu. Připlouvá uvědomění a ukotvení v tom, že není nejlepší cesta ta trnitá, dokazující si, jak jsme silní, ale že odpuštění sobě samým, to, že si zvolíme obejít těžká setkání, zkoušky, které už jsme předtím absolvovali, to právě potřebujeme.
Z oceli do plátků růží se ponořit, z mysli a pocitu "musím to zvládnout, tomuto dostát a tamto udržet" do srdce a do "budu dělat jen to, co cítím srdcem, co je mi milé". I s tím rizikem, že ego druhých se dívá skrz prsty a vyvolává špatné svědomí. Opravdová síla je v přiznání si lidskosti, citlivosti (v očích ega slabosti), ne v tom, že se ničíme, abychom nezklamali.
Vodní Slunce a Venuše jsou pod aspekty vícero planet, je na ně upřena pozornost a je to jako když se někdo, kdo si nikdy nedovolil ukázat svou citlivost a emoce, rozpláče na hlavním nádraží ve 4 odpoledne. S plným vědomím toho, že záleží jen na autenticitě, na prožitku, na přirozenosti.
Už se vám to stalo?

PŘIJDE TO A SMYSL TO MÁ JEN KDYŽ PRO TO ZAHOŘÍME VÁŠNÍ (22.6. 2016)

Mars už několik týdnů nejde přímo, což ale neznamená, že nemluví hezky přímo po štírovsku. Až to z člověka z vděku udělá slzavé údolí, jak přesné to je!
Tím, jak se zastavuje, aby se za pár dní dal do chodu, zintenzivňuje toto: nechoď do žádných nových aktivit, když ti nebyly intuicí poslány. Nehledej na sílu a rozumem, protože už to chceš teď hned. Počkej si, přijde to samo a chytne tě to vášnivě, abys se do toho dala celá, stačí si ujasnit v souladu s vlastní sebeúctou, jak to chceš a začít pevně věřit.
Pročisti si minulé zážitky až z příčinné situace, to nemusí být ta, která se děla naposled a změň tak svůj bod přitahování si. A jestli si myslíš, že ti dovolím plytkost, seš naivní. Povedu tě do emocí v hlubinách, o kterých nevíš, ale (nebo právě proto) zásadně ovládají tvůj život. Vždyť prenatál si pamatovat nemůžeš, ale pocity bezmoci, které tam vznikly, transformovat můžeš. Jen se to nestane taháním andělských kartiček, ač andělé tě povedou tak, aby ti bylo pomoženo, když budeš na sobě chtít máknout. Neudělají to za tebe, jen povedou.
Uf, ten se rozjel, a to jsem si říkala, že půjde o jednu dvě věty. No intenzita je prostě intenzita, jak přibržďuje, víc držkuje a dobře tak!

KLÍN KLÍNEM?

Proč nemá smysl vytloukat klín klínem? Protože super rychle nejsme schopní převibrovat, potřebujeme nějaký čas, abychom neopakovali stejnou zkušenost. Po čemkoli bolavém, když se loučíme, vyzařujeme bolest a tu tím pádem přitáhneme.
A v tu chvíli se snaží ego úřadovat skrz myšlenku "a co budu mít/dělat místo toho??" To je chvíle k zastavení a jinou otázku: a musím hned vědět a mít náhradu nebo můžu pobýt ve stavu klidu, kdy nejsnáz pak přijde něco nového, blíž mému novému rozpoložení?
Slunce se procítěně protáhlo do Raka a tudíž máme šanci naciťovat a pocitům i víc věřit. Pokud se pro něco rozhodujeme a po těle běhá cosi divného, jakoby mrazení, stahuje se žaludek nebo se začneme mračit, je to jasně záporný signál. A naopak - klid a narůstající radost posílá do akce.
Funguje vám to tak taky?

NEPTUN KVADRÁT SATURN, JSI POZEMSKÁ NEBO HVĚZDNÁ? (17.6. 2016)

Kdysi mě zaujalo dělení duší na pozemské a hvězdné. Cítila jsem, že je pro mě dobré přijmout, že patřím do druhé skupiny a uvědomit si, odkud se berou pocity netrpělivosti a la "proč to všechno tak dlouho trvá". Hvězdné duše nejsou zvyklé na dlouhé zhmotňování, vždyť tam, odkud pocházejí, se to, na co pomyslí, děje okamžitě!
Jenže rozhodly se zažít život na Zemi, tady je to o trpělivosti. A zhmotnění všech myšlenek okamžitě by tady byla spíš sebevraždou, vzhledem k tomu, kolik jich denně myslí proběhne.
Tak přichází učební lekce kvadratury Neptuna a Saturna, abychom mohli nazřít, jak jsme pozemskost přijali, jestli si vážíme příležitosti inkarnace, protože se už nemusí opakovat. Čas položit si otázku: užívám si dostatečně možnost fyzicky cítit, tancovat a zpívat, dotýkat se věcí, cítit vůni kvetoucí lípy, splynout s vodní hladinou a vším živým pod ní...
Z druhé strany pak ti příliš pozemští, přimknutí ke hmotě, konzumu a lpění na výsledcích, uvízlí v domnělých jistotách, pocítí pnutí od Neptuna. Dokáže je klidně o ledacos připravit, jsou to pak ty případy, kdy se kvůli bažení po majetku někdo nechá napálit a přijde o všechny úspory, čistě kvůli lekci nezávislosti a uvědomění si přesahu hmoty a těla, čímž je duše, naše nesmrtelné pravé já.
Možnost srovnat si to v myšlenkách přináší blížící se kosmický kříž, tentokrát s Merkurem doma v Blížencích, tak toho poběží hodně. Nenechte se od myšlenek utáhnout na vařené nudli, před urovnáváním si svých cílů si dejte záměr - např. podívám se na to, jak se mi vede přijímání života na Zemi se vším, co přináší.
Ať se vám daří!

A KONEČNÁ! (29.5. 2016)

NEMUSÍ TO JÍT AŽ DO KRVE (19.5. 2016)

Luna do Štíra a přichází tenze. To vždycky vím, že prostě nebude žádné "napíšu to až pak nebo nikdy", když mi to teď přišlo.
V tomto postavení vybízí některé (a patřívala jsem k nim, proto znám rizika a dopady) ke strkání prstů mezi futra. Mám na mysli na poli terapií, hlavně regrese, kdy tam zvědavec jde sám a bez zdravého záměru.
Co je podle mě zdravým záměrem? Chtít se vymanit z energetického vlivu minulosti na současný život, opustit staré dogma, které zbylo v podvědomí, zavřít dveře tím, že přijmeme, že toto jsme taky byli a teď jsme tady a žijeme toto všechno. Jsme přítomní (více méně, nebo aspoň se snažíme, začátky v bdělosti jsou těžké a mysl zrádně stahuje).
Jak to vypadá s nezdravým záměrem? Jde se tam z fascinace, z nepokory a celé to slouží jako únik před nynějším životem do něčeho, co si člověk vysnívá, že bylo lepší než je teď. Navíc má třeba i zato, že to dělá, aby se vymanil z minulosti, ale právě naopak zabředává do fantazií, utápí se v příbězích jen pro ně samé a posiluje ego v tom, čím vším byl a co vytrpěl (protože do hezkých životů jej to nepotáhne, takto ego nefunguje).
Rizika a dopady? Riskuje, že zůstane v těžkých emocích, ve vině, přehnané bolestivosti, hněvu atd., protože bez vedení zkušeného se prostě minulé energie vyvalí a zavalí.
Přitom i opravdu těžké příběhy se dají jinak zvládnout tak, že ten, kdo vás vede, má nadhled, podrží vás energeticky přirozeně silou bdělého vědomí a pokud uvidí, že jde pracovat i jinak, nebude žádné krváky pitvat a povede vás ne tak urputnou držkopádnou cestou.
A dopady, pokud nepokorec nepochopí a poleze kam nemá? Zaplatí cenou nejdražší, protože přestává žít život, který si vybral pro tuto inkarnaci a zůstává trčet ve starém bolavém čemsi.
Ano, může to vyznívat trochu jako bububu, ale je to tím, že se s tím při terapiích s klienty setkávám a od článku si slibuju, že pomůže těm, co jsou na pokraji zabřednutí, zkrátit cestu k přítomnosti.

O BÝKU I Z JINÉ STRÁNKY. UŽ BEZ OPĚVOVÁNÍ ZEMSKÉHO TRIGONU (18.5.2016)

Jakés takés trpělivosti se člověk učí pořád, Býk tomu přeje a třeba i naučí. Ale musím říct, že dnes mi připadá, že už je té těžkopádnosti, zabržděnosti a nepochopení všeho, co se místo jednoduché věty tváří jako věta rozvitá, to vše hlavně vlivem retro retardo Merkura v Býku, trochu příliš! Planeta myšlení a pohyblivosti totiž ještě víc zpomaluje, až se zastaví, aby se konečně mohla v neděli rozdrchat přímým směrem a moje vzdušná Luna už se na to třepe jak ratlík (i když teda má naprosto jiné představy o pohybu, to je taky fakt).
Tři tělesa v Býku nás učí pořádnosti a řádu, podle tohoto znamení totiž je správné pouze když se koncentrujete na méně aktivit, nejlépe jednu a tu děláte systematicky a dlouho. Někdy si teda člověk nevšimne nebo nechce vidět, že už to je o setrvačnosti a vědomě volí slepotu, aby nemusel udělat změnu. Ta příliš ohrožuje stabilitu nebo zahnívání, dle fáze u daného jedince. Když už ale dojde na průlom a efekt papiňáku, protože stagnace a naivita trvala moc dlouho, tak Býk rozdupe všechno kolem, spálí mosty a jde se pást jinam s tím, že není návratu. Je to definitivní.
Moje Slunce ve 2D ví o tomto svoje, ale se vším se dá pracovat a nemusí se jít do krajností, ani se stagnací a trpělivostí, ani tím pádem s konečnými výbuchy, na ty nemusí pak dojít. Bdělost a ochota vidět a cítit i to nepříjemné namísto potlačování vede k průběžnému upouštění páry a přirozeným tendencím ke změnám, třeba malinkým, však skoků každému netřeba.
Tak uvidíme po víkendu, jak a co se nám zadařilo přenastavit a jak to zakomponujeme do každodenního žití, až přejde Slunce do Blíženců, Merkur půjde přímo a pak se do Blíženců elegantně protáhne i Venuše.

TROCHA NEPOCHOPENÍ, ALE JINAK KLÍDEK. A NĚCO KE KONSTELACÍM (12.5. 2016)

JUPITER ČELEM VPŘED A POJĎME SE ROCHNIT VE SPOKOJENOSTI (9.5. 2016)

V noci se otočil Jupiter do zpětného chodu a nevím jak vy (uvítám vaše postřehy do komentů), já jsem to cítila! Probudila jsem se s úlevou, že něco seplo, bylo odžito a uděláno sbohem.
A pak, občas mívám od planet slyšiny, tentokrát tato obrplaneta vzkázala: A TEĎ UŽ JE FÁZE ŘÍCT SI, JAK PŘESNĚ TO CHCEŠ A JINAM SE NEZAMĚŘOVAT. JEN NA POZITIVA, BEZ PITVY A ČIŠTĚNÍ, TO UŽ JE ZA TEBOU Emotikona wink.
Jupiter je v současných chvílích nejproaspektovanější planetou, proto byl takový důraz kladen na vizi hojnosti, navíc když couval. Byla to doba přehodnocení a kladení si otázek, co je to ta hojnost, jestli ji mám a umím vnímat a když nemám to, co mám pod tímto pojmem zažité, tak jestli zůstanu u zažitého, nebo změním priority.
A teď už jasno máme, ostatně v Panně to není až takový problém, a krom jasnosti má minimálně jednu výhodu - hojnost opravdu vidí v těch každodenních maličkostech. A pokud navíc pochopíme, že vidět a ocenit maličkosti nebrání, ale naopak podporuje přísun větších záležitostí, máme ke spokojenosti nakročeno. Jinak řečeno - zapomeňme na ten blud, že když se spokojíme s málem, nepřijde víc a nastavme to na "díky za to, co mám a kde jsem", samozřejmě s procítěním vděku a pak uvidíme, co přijde.

VNITŘNÍ DÍTĚ

Máte velkou chuť na sladké nebo všeobecnou žravou a jste z toho nešťastní? Je za tím nešťastné vnitřní dítě. Šplháte po kariérním žebříčku, jste unavení a pocit zadostiučinění se dostaví jen na chviličku nebo už ani to ne? Je za tím nedoceněné vnitřní dítě. Nedokážete se zdravě odpoutat od svých dospělých dětí a žijete jejich starostmi? Říká si o pozornost vaše nepovšimnuté vnitřní dítě. Jste vyhořelí, bez nálady a unavení? Je za tím povinnostmi zavalené vn.dítě.

A tak bych mohla prokračovat. Troufám si říct, že bez napojení na tuto naši původně hravou část, která se umí spontánně a bez diáře radovat tady a teď, se neobejdeme na cestě naší duše nikdo. Je to ta první cesta do nitra, která nás má trknout, když jsme nespokojeni. A protože teď zažívám velký přísun klientů s tímto tématem, rozhodla jsem se pro hromadnější řešení a vypisuju seminář konstel. náhledů a meditací s tématem NAPOJENÍ NA VNITŘNÍ DÍTĚ. Bude se konat v Rajhradicích 16.7. od 9:45 do 13:45 za račího Slunce v trigonu se štířím Marsem, takže žádná plytkost, jenom pravdivost a hloubka nově se rodícího citového pouta. Vzhledem ke konj. Luna/Saturn obejme každý účastník i svůj smutek a osamění, aby se mohly transformovat do hravosti a lehkosti naznačené konj. Merkur/Venuše ve Lvu.

Hlaste se mi e-mailem, a i když kapacita je omezená, tak každý přihlášený projde konstelačním náhledem a meditacemi. Více info viz KONSTELACE.

OHEŇ OHEŇ OHEŇ! (16.4. 2016)

POSLEDNÍ TÝDNY S LILITH VE VAHÁCH A RANDE VENUŠE S MARSEM (12.4. 2016)

TEN, KTERÝ SE O VÁS SNAŽÍ NEJVÍC, JEŠTĚ NEMUSÍ BÝT TEN PRAVÝ (7.4. 2016)

NEJSEM GODOT, JSEM URAN (2.3. 2016)

Uran je v hledáčku čtyř planet a tak si v tyto dny nejsnáze můžeme uvědomit, co nám jeho postavení v Beranu říká: "Opravdu nečekej, až někdo něco vyřeší za tebe, až to vyhnije, až tě vztah s druhým naplní. To je čekání na Godota a tím já nejsem, já jsem tu teď a hezky nahlas se peru o svá práva naplnit sám sebe nejdřív. Všechno ostatní je jen společensky přijatelná přetvářka, lpění a závislost na vnějších okolnostech.
Takže chceš hnít nebo žít? je můj jediný dotaz a odpověď je mi fuk, protože stejně všechno co hnije bude rozstřeleno a uvolněno pro nové".
S jeho plamennou řečí se ztotožní samozřejmě víc ti z nás, komu pálí do nativních planet, ale i ostatní mohou ještě před kvadrátem Slunce se Saturnem (alias srazem s vlastními potlačenými úzkostmi) nabrat trochu odhodlání ke změně nastavení uvnitř sebe. Nápomocná je střelecká Luna i vodnářská Venuše, holky to divoké a radostné.

ZNAMENÍ ZVĚROKRUHU V AKVAPARKU

Nebe se nám zavodňuje, tak se dívám, jak jsou na tom jednotlivá znamení s vodními hrátkami:

BERAN: "Honem najít největší tobogán, ve frontě všechny předběhnu a sletím to po hlavě, nejsu žádný béčko. A co, o jednu jizvu víc nebo míň, však ve vlasech se ztratí, hlavně ať už to fičí!"

BÝK: "Najdu si ten nejvyhřívanější bazének, usádlím se tam a nevylezu, dokud mi nebude chladno. Leda bych dostal hlad, to je pro mě ten největší adrenalin, dostat do sebe oběd v bufetu a pak ještě zákusek. Dám to, nedám to? Ale to víte že jo. Hlavně se pak znova dostat do bazénku, do toho samého samozřejmě."

BLÍŽENCI: "Tak to je mazec, tolik atrakcí na jednom místě, kam půjdu nejdřív? Tam na tu rychlou skluzavku! Jestli teda po cestě nebrnknu očima o něco ještě zajímavějšího nebo úplně nejzajímavějšího, což teď nevím, ale za 10 vteřin může být všechno jinak."

RAK: "Atrakce jo? A je to bezpečné pro děti, nemůže se jim něco stát? Tak mamko, běž s nima nahoru, doprovoď je do tobogánu a já je budu tady odchytávat dole u výstupu."

LEV: "Vklidu se tady projdu a zjistím, jestli je tady něco z toho hodno zmáčení vlasů. No nevím, spíš to vidím na další promenádu kolem bazénu a pak koktejl na baru. Ostatně tam nejvíc vyniknou moje luxusní nové plavky."

PANNA: "A je to máčení ve vodě vůbec zdravé? A kam je lepší jít dřív, plavat nebo do wellnessu? Že na tobogán? A k čemu je to dobrý, není to zbytečný stres?"

VÁHY: "Tak sice na ten adrenalin tolik nejsem, ale kdyby se našel někdo, kdo se mnou ten tobogán sjede, tak proč ne. Hlavně na to nebýt sám, to hrozí, že se utvoří fronta, než se rozhoupu a spustím do díry."

ŠTÍR: "Tak tento a la černá díra je můj! Skočím, jedu, bojím se jak nikdy, což ale nikdo nesmí poznat a ani nemá šanci, protože mám masku z ledu. Co mi to jen připomíná, už jsem to někdy zažil...Jo, porodní cesty!"

STŘELEC: "Udělám rekord. Ještě nevím v čem, ale když budu všechno dělat hodněkrát, on nějaký vyplave. Třeba - po skluzavce na 100 způsobů!"

KOZOROH: "To pro mě není vhodné, nemám čas ztrácet čas. Než se vyřádíte, vyřídím si pracovní maily."

VODNÁŘ: "Cože, akvapark? Jako PC hra? Tak dobře, pokud to je verze, kterou neznám. Že reálný akvapark? Ale tam už jsem jednou byl."

RYBY: "Odpluju rovnou do wellness zóny a ztratím se v páře. Možná se rozpustím, ale když já jsem v mlze prostě doma."

KLÍÍÍDEK A ČAS NA VÝTVORY (10.2. 2016)

Tak vodnářské, rebelské, vzdorovité a nervní novoluní (Vodnář je, ač o tom často nečtu, ale pozoruju, nejrychleji vystresovatelné znamení, navíc ho tentokrát píchal zboku Mars a nutil vidět a snad i prožít emoce) máme za sebou a teď přichází vlny z oázy klidu, teda aspoň těm, co se umějí naladit na rybí Lunu. Ta našeptává jinak, dává šanci si uvědomit, že my všichni jsme příjemci nekonečného dobra. Když chceme a umíme pustit otěže, nutící nás do cvalu. "Ten kdo slepě bodá koně do slabin, těžko povšimne si prvních jeřabin" je teď dojemnější a pravdivější než jindy, jak jsou ženské jemné energie v popředí.
A harmonický trigon Venuše s Jupiterem umocňuje pocity blaha a pokud nevyhraje lenost, ale odhodlání, pak je uzemňuje, vkládá do těla, zhmotňuje, dává tvar. Je to aspekt velké tvořivosti a nechybí v něm vytrvalost, protože na některá dílka je třeba prostě víc času. Ale tady víc času tráveného tvořením rovná se víc radosti.

VENUŠE A PLUTO - BOLESTNÉ SETKÁNÍ S PROZŘENÍM? (5.2. 2016)

Blíží se setkání těchto planet na 16. stupni Kozoroha. Je to téma bolavé lásky, podebraného vředu, který se utvářel nějakou dobu a zasáhne spíš ty, kteří mají aspekt v nativním horoskopu.
Pak zřejmě v nějaké formě pocítili během tranzitů na tento aspekt programy typu "zase mi berou moji lásku; moje láska musí vždy končit tragicky nebo bolestně; zase o ni přijdu, je to jen dočasné a musím si to tedy prožít na plné pecky; jenom když to bolí, je to opravdové".
Tím, kdo jim lásku bere, je buď válka, nebo dálka, nebo nemoc, nebo smrt, nebo jiný partner... Na formě tolik nezáleží, důležité jsou pocity bezmocnosti a přehnané bolesti, které jsou uloženy uvnitř a neustále vyzařovány, proto není ani možný jiný scénář. Je to sebedestrukce prožívaná skrz partnerství a trvá tak dlouho, jak dlouho si daný člověk neuvědomuje, že jediné, co ovlivní, je sebeláska. Neovlivní příval lásky od druhých, i když napřáhne opravdu hodně energie, aby si ji zajistil, protože jediná jistota je změna.

JAKO NUDLE V BANDASCE

Když lítá dítě mezi rodiči od jednoho k druhému, protože mají pře a dítě do toho zatahují, dojde k rozpolcení. Dítě neví, co si s tím počít, nemůže se opřít o lásku rodičů, a tak se buď nevědomě rozhodne začít zachraňovat jejich vztah, aby přežilo, a nosit důkazy typu "dívej mami, co pro nás táta udělal, ten je ale hodný" nebo se přikloní k jednomu rodiči a ten druhý bude jako ten zlý.
Potíž je v tom, že v prvním případě nese břemeno tak dlouho, dokud to vědomě neodhalí. Terapie často ukazuje, že těžké ruce, bolavá ramena a bedra jsou důsledkem somatizace právě tohoto nešvaru.
Ve druhém případě si v dospělosti projektuje hodného a zlého rodiče na druhé, takže pokud je ten hodný tatínek a maminka dělá všechno špatně, budou muži vždy ti lepší, objeví se snaha mužům se příliš přizpůsobit a být servilní, aby člověk nepřišel o přízeň. Naopak přibude nepříjemných žen a nad ty se jedinec povyšuje.
Takže co s tím, když už si to přiznáme? Vystoupit z role dítěte zachraňujícího rodiče, protože to je a vždycky byla hloupost, akorát teď v dospělosti už máme na to uvidět to a ustát.
Pokud jste rodičem a zjistili jste, že si vás s partnerem vaše děti rozdělily a každé tíhne k jednomu, pak cestou je práce na vztahu, ne na dětech. Nejste zajedno a děti se cítí méně v bezpečí, než by mohly. Zároveň se ale neviňte, jste ti nejlepší rodiče pro svoje děti, jinak by si vás jejich duše nevybraly pro současné vtělení.

MARS VE ŠTÍRU. A NA DLOUHO. (3.1. 2016)

Venuše odsud nedávno vyšla, aby zahájila dobrodružné střelcovské radovánky, což Mars ve Vahách vítal, ale pozor, od dnešního odpoledne "jinde jsme, je to jiná vesnice..."

LILITH A PLUTO - NIČIVÁ HRA DVOU ZRANĚNÝCH? (18.12. 2015)

Může být, alespoň zpočátku. Hra o moc dvou vládychtivých, poháněných strachem - stinné stránky ženské a mužské složky v nás. Nikdo nechce ustoupit a čím víc se nechávají strhnout bojem, tím hůř se z něj dostávají do klidu.
Pluto má na své straně krutě chladné a logické argumenty, protože k němu hrne Merkur, což znamená ale jen to, že umí lépe silnými slovy zastírat svou slabost. Protože pokud se tito dva pustili do mužsko-ženské války, je to vždycky známkou bytí mimo svůj střed a sílu.
Tak a teď jiný scénář, ten z vyšších vibrací: ta, která je sama sebou, i když tak křehká a ve vztazích zranitelná, čehož si je vědomá, a i přesto jí to stojí za to, aby si JEJ přála potkat, si toto přání zhmotní. Je tam magnetismus, ale žádná potřeba přetahování. Jen provokace a vzájemné potvrzení očním kontaktem "já vím, že jsme na stejné vlně, chceš to samé co já, hloubku a splynutí, puštění se do neznáma, prostě společné bytí".
Okamžitý respekt, který netřeba okecávat, oba jej hned cítí, svět se zastavuje, vzduch houstne, napětí roste a už není kam spěchat. Jsou "doma", oba se vzájemně přijali.

MISS KOMPROMIS POD TLAKEM (19.11. 2015)

Váhovská Venuše se začíná trochu ošívat. Vidí kolem sebe tolik krásna, že se nedokáže (ne že by jindy to šlo jak po másle, ale teď tuplem) rozhodnout konkrétně, co že to jako chce. A co chce doopravdy. Tak toho někdy bere i dává moc.

Tlak na ni vyvíjí pomalu, intenzivně a jistě Pluto, jehož vibrace směrem k ní nastoupí vrcholu v noci z pátku na sobotu. A tak to bude o konci těch kompromisů už zbytečných, trpěných jen aby někomu neublížila, rozdávání úsměvů proto, aby všichni měli pěkný den, hlavně na nikoho nezapomenout, ať jsme všichni v lásce a harmonii. Jenže Pluto tento styl lásky neuznává, maska není láska, ne pro něj. To pak kolikrát z úsměvu zůstane škleb a z touhy být milována uvědomění, že proto se nemusí celá rozdat na všechny strany a udržovat společenské styky jen ze zvyku a že právě naopak láska začíná u sebe sama a díky ti Pluťáku, žes jí nastavil síto, kterým může prosít ty zbytečnosti a prostě jen být - krásná, přitažlivá a žádoucí. Má přirozenou krásu, nemusí nic přidávat ani se nijak snažit.

Venuše je archetyp, který patří nám všem a čtyřikrát do roka dochází k hlubšímu přenastavení hodnot a toho, co je pro nás oním krásnem pod vlivem tranzitu s Plutem. Je to takový předchystávač, dál to ještě dokoná a pročísne Uran, a to tak, že někdy i to, co se nám zdálo opravdu ošklivé a nepřijatelné (jako mně ty džíny se superúzkými nohavicemi, co už je několik let nemůžu vystát, a proto zákonitě lezu jen do obchodů, kde je jich plno) najednou vezmeme a řekneme si: však co, někdy je potřeba tato brutální změna do extrému, vždyť to má svoje výhody, všechno nějaké má, jen jsem je zatím neviděla (ty superúzké nohavice se holt líp narvou do kozaček, no).

Přeju pokud možno příjemné přehodnocování a pokud to příjemné nebude, tak ve finále úlevné určitě.

JE PRO VÁS TĚŽKÉ PŘIJMOUT NĚKTERÉ VLASTNOSTI DRUHÝCH? OPRAVDU NEMUSÍ.

Jen na to musíme jinak než doposud, kdy jste se urputně snažili, přeříkávali jednu afirmaci za druhou a stejně nic. Teda něco přece - odpor ve vás rostl a s ním počet lidí, kteří oplývají tou vlastností, kterou tak velmi nemusíte.

Ráda vás inspiruju svým způsobem, jak se vypořádávám s odporem v sobě, aniž bych k tomu potřebovala pomoc druhého, nicméně stejně dobře zafungují např. systemické konstelace nebo jiný druh dobře provedené terapie, takže pokud raději spolupracujete s druhými, dáte přednost kolektivním metodám, a je to tak v pořádku.

Teď tedy k tomu přijímání: nejdříve si pojmenujte, co přesně je to za vlastnost nebo za opakující se situaci. Když to nebude přesně, vůbec nevadí, tak i tak dáváme záměr. Oním záměrem JE přijetí, ale toho v sobě samém, co přitahuje lidi s danou vlastností. Najděte si tedy na sebe čas a klidné místo, kde nebudete rušeni při vaší cestě do nitra, zavřete oči a položte si zásadní otázku: KDO VE MNĚ PŘITAHUJE TYTO LIDI A SITUACE? KDO JSI A JAK SE VE MNĚ MÁŠ? A jen sledujte své pocity. Může se vám i ukázat ta vaše část, která chtěla být viděna a konečně se dočkala (uvidíte sami sebe jako malé dítě nebo člověka v šatu žebráka či harémovou tanečnici, variant je spousta - teď není podstatný onen příběh nebo vize, důležitější jsou emoce, které volně nechte projít. Když jim dáte průběh, jde o extrémně rychlou záležitost). Sama za sebe musím říct, že ohromná úleva přichází už do minuty. Řiďte se vlastní intuicí a nedělejte nic na sílu, není to potřeba, není to o dřině a nucení se. Naopak, nechte vyplynout pocity a pokud vás povedou v představě k tomu, abyste vizualizovanou postavu objali, udělejte to. Někdy i pouhá slova PŘIJÍMÁM TĚ CELOU BEZPODMÍNEČNĚ udělají většinu.

A až se ve vás rozhostí naprostý klid a vděčnost, poděkujte si, že jste pro sebe udělali to nejcennější - přijali se bez výhrad.

PARTA HIC SE PROBOUZÍ. TAK VSTÁVAT A CVIČIT (14.10. 2015)

Tak a je to tu. Není doba trpělivého čekání, ale údernictví a la parta hic se probouzí. Luna a její aspekty nás sice táhnou spíš do zasněného pozorování mlhoviny venku i uvnitř nás s tím, že přece nakonec vykoukne něco konkrétního, ale panenské stellium je naprogramováno na pořádek, na optimistické TAK A TEĎ TO PŮJDE VŠECHNO A MNOHEM RYCHLEJI, PROTOŽE DO TOHO DÁVÁM MAXIMUM A VÍM! Prostě na aktivitu a akci, tak jestli Luna chce, může být nápomocná a začít se může vevnitř, hlavně už začněme. A tak se spojí dvě největší čističky/uklizečky zvěrokruhu, Panna a Štír, aby nám ukázaly a z nás vyházely veškeré pochybnosti a stuchlé názory, prostě mentální a emoční výplach a pak hurá na fyzično. Nesportuješ, místo pořádného jídla plácáš páté přes deváté a špatně spíš? A už sis všiml, že prahneš po změně a že to celé tě bude moc bavit, protože ti rozproudí krev v žilách a začneš se těšit na další lekce?Jsi ke změně veden až tlačen, Pluto je nekompromisní a trigonem obohacuje pořádnou dávkou vůle, takže cokoli potřebuje uzdravit, zregenerovat, obživnout nebo umřít, aby přišlo nové, bude podpořeno.

Pojala jsem to psaní dnes dost přes materiální stránku, protože to nelze nevidět kolem sebe, ten vzrůstající zájem o pravost a čistotu toho, co konzumujeme, ať už mentálně v podobě informací nebo tělesně v podobě jídla. Chceme najít to, co nás přesvědčí, že je to pravé a to najdeme tak, že budeme věřit, že to přijde. A geniální na tom je to, co uvítá každá Panna i Štír - aktivita a zaměření sil k cíli jsou vítány.

P.S. Pokud máte osobní planetu v Panně, dobře si všímejte, kterým směrem vás to táhne při péči o zdraví a ptejte se: jak se budu cítit, když využiju tuto metodu, jaký užitek pro mé tělo i duši to přinese? A pak naciťujte odpověď. Varianta pro méně pokročilé je kyvadlo a vykývat užitek v procentech. Varianta pro začátečníky je obrátit se na někoho, kdo se napojí a vykývá za vás (osobně jsem začala s léčením těla přes čínskou medicínu, kde mi vyšlo 92 procent a dnes začínám pít čínské čaje, tak mi držte palce, jejich chuť má věhlasnou pověst )

OŽENÍŠ SE A HOTOVO! JE TO VÝHODNÉ PRO VŠECHNY (4.10. 2015)

Jen pro tebe a lásku ne, opomnělo se tak nějak dodat v dávných dobách, kdy se i u nás konaly sňatky z rozumu, z donucení. A že už se to neděje? Ale ano, jen v jiné rovině, v té vnitřní, protože pod vlivem kvadrátu Slunce v partnerských Vahách a Pluta v nesmlouvavém Kozorohu je to o pragmatičnosti, výhodách a schopnosti až nelidských kompromisů, ať za účelem mít aspoň nějaký vztah, nebo mít vztah, ze kterého plynou výhody. Už to není tak, že rodiče zhmotní aspekt tím, že řeknou: vezmeš si Mařku, ta má hodně hektarů, je to tak, že vnitřní kalkulátor řekne: mít nějaký vztah je lepší než žádný, tak ber, co je, výhody znáš. V tu chvíli je naprosto potlačena víra ve spontánní vznik partnerství založeném na lásce (Váhy), ve svobodnou volbu (Slunce) a dochází k sebepotlačení. A děje se i v těch vztazích, kde jsou spolu ti dva jen ze strachu, že už nepřijde nikdo nový, že budou muset být nějaký čas sami, že neutáhnou domácnost, když se rozloučí...

Tak může vznikat neurčitý pocit tlaku, neurčitý, ale naléhavý, něco tu zavání, skřípe a vypadá nepěkně a aby se nešířilo, maskuje se za spokojený výraz ve tváři a fráze o poklidném soužití. A s nastupující opozicí Mars ve střízlivé Panně proti snivému Neptunu může mít vnitřní muž řádně zamženo a na chvíli snad i své neupřímnosti uvěřit. Nerada bych ale vzbudila dojem, že to celé je o mužích, to nikoli, vnitřní muž je schopnost konat i v ženách a tato může být teď poněkud zastavena nebo znejistěna.

Jestli někdo nesnáší fráze a společensky přijatelnou fazonu, je to beraní Uran, ten jasně stříhá metr a ví, že za pár dní to bouchne, vznítí rebelství a sebeúctu až v člověku zabrní, procitne a zeptá se: a jak si to vlastně představuju já, vlastně kde jsem svoje já, svou jedinečnost nechal, copak už umím přemýšlet a jednat jen ve směru já + ty = my? Kde je můj díl soukromého života, na který mám právo?

Navíc ve Vahách operuje Lilith, z pokrytectví se jí ježí vlasy a čím víc se blíží do aspektu s Plutem, tím odhodlanější bude (neděste se, všechno popořadě, tento aspekt je ještě daleko, to jen já s vahovskou Lilith v horoskopu narození, mockrát procítěnou v konstelaci, ji slyším a vidím dřív a neškodí se na ni ladit průběžně). Jasně, ona je moudrá a ví, že některé věci v životě jsou jak jsou, ale taky ví, že má svobodu vyjádřit všechno to, co nosí uvnitř a co cítí. A vzdát se lásky a svobody pro životní jistoty, které jsou vlastně fikcí, vyjádřením totálně pošramoceného sebevědomí? Toto který blázen pustil do oběhu???

NA DNES MÁME DRAKA, POPUSTÍTE MU ŠŇŮRU? (20.9.2015)

Taky dnes cítíte odlehčení a pocit "zkusím něco neznámého, nejlépe v pěkném a neotřelém prostředí a když to bude babinec, vůbec nevadí"? Tak jste se naladili na seskupení draka, kde v trianglu máme obě ženské planety Lunu a Venuší s Uranem. Na špici je vahovský Merkur, sice couvá, ale je tam.
Drak tak doslova nabíjí jak elektřinou touhou po životě, po krásnu, po něčem neobvyklém, což když personifikuju, může vzniknout třeba láska mezi padesátiletou profesorkou filozofie a jejím o dvacet let mladším kolegou, který do školství přichází s novými až revolučními postupy. A jsem zas u těch jisker, ty tam lítat budou, jen se neví, jestli to pokaždé budou ty láskyplnné, ono u vlivu Uranu nikdy není jistota.
Nebo jiná scéna, ta babinecká a taky skvělá - přitáhne nás umění a půjdeme si zatancovat street dance, flamenco nebo prostě cokoli, co dosud člověk neměl v merku a najednou se rozhodne rozdivočit. A že to nemusí být jen na jedno odpoledne, tomu přihrává sice slabší aspekt, sextil Slunce na Saturna, ale v kontextu s vaším horoskopem bude stejně spíš záležet, zda a jak moc rezonujete. Podle toho se (ne)budou odvíjet ony scénáře. No a taky volba ve smyslu - budu dnes prožívat ohnivého draka nebo už v kostech cítím Mars/Satun a Slunce/Saturn?

ZAMLŽENCI ROZPOUŠTĚJÍ SVŮJ REJ A ATMOSFÉRA SE ZHUŠŤUJE (19.9. 2015)

První část nadpisu říká, že se rozpouští opozice Jupiter/Neptun, která sice přinesla blahodárná témata odpuštění, služby a pomoci druhým, charitu atd., ale taky zhustila mraky iluzí některých ezoteriků, které soukromě nazývám ezoterici na obláčku. Jsou to ti nad hmotu povznesení lidičkové žijící v superrůžovém světě, kde přece neexistuje nic zraňujícího, nic negativního, jen sounáležitost. Pokud je nepoznáte hned, tak podle zdrobnělin, co používají, kdybyste snad měli pochyb o jejich čistotě.
Minulé dny za tohoto tranzitu mi došel jeden dopis, který měl za úkol mi vnutit potřebu přispět na opuštěné děti. Ač to dělávám ráda z vlastního popudu, jak cítím, tentokrát manipulace této organizace typu: my věříme, že nás v tom nenecháte, vy se určitě nedokážete na to koukat, tak nám přispějte, mou chuť spíš zabrzdila. A samozřejmě myšlenka na to, kolik asi stojí papíry a známky a kolika lidem dopisy posílají... No pocit nic moc, hlavně z té zoufalé nevíry, kterou to obsahuje.
Realističtěji fungující jedinci měli možnost vést (vnitřní) dialogy o vyrovnanosti světa materiálního a duchovního ve svém životě, měli možnost se svobodně rozhodnout, zda přispějí na charitu nebo je důležitější koupit nové kachličky do koupelny, protože prostě najednou bez předsudků vidí, že obojí někomu pomáhá.
Atmosféra se teď ale mění (viz druhá část nadpisu), onen dopis už byl vlastně příslibem nastupující manipulace slovem kvadrátu Merkur/Pluto, a protože se Merkur zastavil a teď couvá, je to nadýl, máme co pochopit. A naučit se nějak k manipulaci stavět, nepřejít ji s úsměvem na tváři, ani přitakáním, ale nějakou formou NE. Moje učitelka tarotu říkávala a já jsem to mileráda převzala: kdo se zlu neprotiví, sám se jím proviňuje. Já vím, zní to až archaicky, ale co chcete se Saturnem nově ve Střelci, ten dovede hlásat klidně nemoderně, hlavní je sdělení, nejde o zábavu a vtip, od toho jsou jiní. Jde prostě o vlastní náhledy na to, jak funguje život a tam, kde se některé přežijí, nastoupí nové, i když jsme teď na začátku. A brzy přijde Mars do hry se stálými tvrzeními, jisker bude lítat jak od kovadliny, ale nepředbíhám, uvidíme, co se vykřeše.

MUŽI, JEJICH TOUHY PO VZTAHU A JEJICH MATKY

Těžko čekat jiné téma než vztahové a skoro hřích při konjunkci Lilith, Merkur, Dračí hlava se věnovat něčemu jinému.
Poslední dobou jsem zaznamenala od velké části mužských klientů vzrůstající zájem o vytváření partnerství. Jinak řečeno, je to téma číslo jedna, se kterým přicházejí.
Velmi touží po vztahu, po lásce od ženy a utváření rodiny. Potíž je v tom, když takový muž zároveň vyzařuje něco, co jasně tyto touhy a jejich realizaci blokuje a co žena svým radarem okamžitě zachytí, dostane strach a prchá.
Je to nevědomý, nepřiznaný vztek na tu, která mu lásku, kterou si jako dítě představoval, měla dát a nedala - na matku. Vztek, který je nevybitý, přerůstá v nenávist a vnitřní agresi a krom toho, že ničí možnost lásky s partnerkou, ničí muže i zdravotně. Protože nenávidět vlastní matku se přece nesmí, což je uloženo jako přesvědčení v hlavě, nezbývá než pocity dusit a projektovat je na ženy. Tak vzniká rozpolcenost - touha po lásce od někoho, na koho přesunuju vztek, který vznikl úplně jindy a jinde.
A že se někdy stane, že žena neprchne a do vztahu jde? Jistěže, ta s programem oběti a silnými pocity viny to udělá, tam už se ale nebavíme o vytváření partnerství, ale o nekonečném opakování dramat a traumatických zážitků z dětství.
Takže pro nás všechny - máme právo cítit a vyjádřit cokoli, od těch nejušlechtilejších a okolím schvalovaných emocí a pocitů, až po ty, co jsme jim dali nálepku negativní a zavřeli je to sklepení podvědomí. Nikam se nevypařily, přepadávají člověka dál a pokud pořád nechce vnímat a zamyká na víc a víc západů, nabírají na volume. Tak není lepší najít příčinu, která je vyvolala, draky ze sklepení postupně pouštět a ulevit tak duši, játrům a žlučníku?
A pokud chcete opravdu vidět, jak na tom jste, ať už muž nebo žena, máte možnost u mě na jakýchkoli konstelacích, i když téma je zrovna jiné - postavíme dle vašeho aktuálního tématu.
 

NEJDŘÍV DOBRODRŮŽO, PAK PRÁCE - 23.8. 2015

Luna vylezla z bažinatého štírovského mokřadu, kde si ujasnila své nejhlubší postoje  při scuku se Saturnem, oklepala ze sebe chladnou vodu a pěkně to rozpaluje. Nás rozpaluje - už jen při pohledu na dnešní nebe, oproti včerejší temně modré je jeho barva o několik odstínů světlejší, dávající naději na návrat tepla, dobrodružství a nových obzorů (což se děje i vzhledem k ohřevu z blížícího se setkání Slunce a Jupitera).

Zároveň je dnes první panenský den, Slunce jako naše bytostná podstata nás bude směřovat více k plnění povinností, ale takovým způsobem, že když práci odvedeme, máme z ní dobrý pocit. Pokud nemáme, děláme buď pro nás nevhodnou práci, nebo si na sebe nakládáme příliš a neseme zodpovědnost druhých lidí na sobě, nebo neumíme být bdělí a žít přítomným okamžikem (to pak krouží hlavou imrvére - už ať to mám za sebou, kdy už to v té hokně skončí). Nicméně toto celé je hudba budoucích dní, protože střelcovská Luna nás po dva dny a něco ještě rozdovádí, jak se napojí na další ohnivé planety ve Lvu a práci odsune.

Když počkáme do středy, nic se nestane, pak je vhodný čas pro návštěvu lékaře, úřadů, dělat všechny možná zařizování, začátek učení se, zdravějšího stravování a cvičení, prostě co jsme odložili a přesto tam v koutku hlavy zůstává, se bude líp odehrávat a máme od planet palec hore.

O BAVIČSTVÍ A DNECH SATURNOVÝCH - 20.8. 2015

Když dítě vnímá svou maminku jako smutnou, depresivní, hodně často si pak vezme za své její rozesmívání. Dělá všechno proto, aby jí bylo líp, jak roste, ubírá jí starosti a zaopatřuje třeba část chodu domácnosti místo ní, a to všechno pro kousek maminkovského citu. Dítě doufá, že když bude ona spokojená, bude se pak konečně věnovat jemu.
Tak vzniká určitý druh klaunovství a často se s tím u klientů setkávám, že setrvává do dospělosti. Podvědomě pak např. muž hází vtípky na ženy kolem, a jelikož si vybírá dle vzoru matky, buď opravdu budou mít sklony k depresi, nebo on je tak uvidí a program nabíhá. Jakmile se podaří a ona se rozesměje, úkol splněn, může jít dál.
Na druhou stranu, když se na to podíváme bez jakékoli analýzy - je to zábavné, je jedno, jak ta potřeba vznikla, hlavní je, když se setká potřeba bavit s potřebou být baven. Pak to oběma stranám vyhovuje a leckdy se z bavičství skrz koníček stává povolání.
Ovšem i baviči mají nárok na vážnou tvář a ten nastává právě ve dnech saturnských, navíc se štíří Lunou - prostě dnes a pár dalších dní to nemusí být o srandě, ale jak už všichni víme, každý mrak jednou přejde, netřeba panikařit a honem honem přebíjet mračno světlem pozitivních afirmací a nadechováním paprsků do všech čaker. Ledaže by to člověk opravdu tak cítil, jinak vytváří odpor a zatahuje se víc a víc.
A pokud tedy někdo chce afirmaci, tak potom: PŘIJÍMÁM PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK, PŘIJÍMÁM CO JE.

TROCHU O ZÁVISLOSTI A TAKY O SLUNCI (I KDYŽ DNES DÍKY ZA DÉŠŤ PRO VŠECHNY) - 17.8. 2015

Při léčení se ze závislosti nikdy pokroku nedocílíme jejím potlačením a násilným zakazováním si, právě naopak - pro trvalý efekt se má nejdříve uznat ta část v nás, která závislost potřebuje. Je vyčleněná a dává tím víc o sobě vědět.
Když mě před roky znepokojovala má přílišná pracovitost, tolik typická pro Pannu, vyléčila mě z ní jedna jediná dobře mířená věta terapeutky: "Jsi Panna se Sluncem ve 2. domě, tvá práce utváří tvou sebehodnotu, pro to jsi sem v této inkarnaci přišla". V životě slovy nepopíšu, jak silný pocit prozření, přijetí a šutruzesrdcespadnutí to způsobilo! Navíc při terapii dobře zvolené slovo má stonásobné uzdravující účinky a poskytlo mi hluboké uvědomění, že je to tak v pořádku, i když budu pracovat hodně, patří to ke mně, ostatně následky si ponesu jen já sama.
No a co se nestalo - za pár měsíců jsem se ohlédla zpět a zjistila, že mi přibylo několik mimopracovních aktivit, že mě baví stejně jako práce a že se to všechno děje tak nějak lehčeji.
A o tom je právě Slunce v horoskopu, naše nejniternější podstata, která když je přijata a pojmenována, najednou člověk JE, vlastně nic nedělá, ale víc JE. Získává smysl proč je, aniž by jej potřeboval verbalizovat nebo jinak ozřejmovat, víc žije.
Proto každý ať prozkoumá kvality svého znamení, pokud možno v souvislosti s domem, ve kterém má Slunce, pro nabytí sebejistoty a možnosti tvoření. A proč píšu právě o Slunci? Protože mě to jen tak napadlo, zřejmě ještě lví energie chtěla v posledních dnech o sobě dát vědět, než to zabere Panna a pak všichni pořádně pracovně zaberem Emotikona wink.

ČEHO JSEM SI VĚDOMÁ vs CO MÁM V PODVĚDOMÍ

Z reakcí na články a skrz klienty zjišťuju, že má smysl toto téma znovu otevřít (můj předchozí dojem byl, že už je to tak profláknuté, ono téma ledovce, že se budu zase opakovat).
Když si je člověk něčeho vědom, teď plácnu - svého strachu z pavouků, má jej již přiznaný a na vědomé úrovni. Pozná to totiž snadno a jeho okolí taky, z přehnaných reakcí. Pak je na něm, jestli se strachem dál bude pracovat a půjde do příčiny do podvědomí, nebo se jím nechá ovládat.
Když ovšem např.sportovec třikrát musí odříct závod, protože pokaždé dostane zdravotní komplikace, které mu závodit znemožní, pak jsou to strachy nevědomé a ten člověk si může říkat "vždyť já tolik chci závodit, tak proč nemůžu, já mám takovou smůlu". Když přejde fáze lítosti a rozhodne se pátrat, obrátí se na terapauta, ten mu pomůže zjistit, o jaký strach se jedná, kde vzniknul a proč a mohou na tom dále pracovat (dle rozsahu může zpracovávání trvat u každého různě dlouho). Konkrétně tam může být strach z prohry nebo i z vítězství, protože psychika je úžasná v tom, že umí překvapit a rozhodně si teď neosobuju právo vyjmenovat všechny varianty.
Občas se stane, že klient protestuje a vyvrací, když v konstelaci nebo při terapii je strach nebo program pojmenován (ne, to není pravda, nemám strach; ne to není pravda, s přítelem máme skvělý vztah; ne, to není pravda, já nemám program oběti). A to je právě proto, že si jej není vědom, má jej uložený hlouběji. A tady má každý svobodu přijmout a důvěřovat nebo se bloknout ještě víc a nepřipustit, že by to tak mohlo být. V tom případě nechť se pořádně podívá na spodní část ledovce, to je to, s čím bojuje a hlavně, nad čím nemá šanci vyhrát popíráním nebo odporem. Jediná cesta je poznávání a přiznávání si této spodní části, čímž se mění poměr podvědomého a vědomého.

"JSEM PROFESIONÁLNÍ OBĚŤ"

Tato originální konstelační věta kolegyně Hanky mě vždycky spolehlivě rozchechtá! Oběť (trpitelka) je součástí nás všech, našich minulých životů i minulosti toho současného (tedy pevně věřím, že její nevědomé žití je minulostí u těch, co právě čtete) a taky součástí každého rodu. Holt Neptuna, Ryby a 12. dům máme každý.
Jelikož je dnes Luna v Rybách a odpoledne navíc randí s Neptunem, je příhodný čas k přiznání si a navnímání této rádoby křehké části, která ale ve skutečnosti může být naprosto vládnoucí herodeskou, v konstelaci se často zjevující jako větší než ten, kdo si konstelaci staví. A proč je tak velká? Protože onen člověk neví, že má tento program trpitelství a že proto se mu dějí ty ošklivé věci, které vědomě nechce.
A co získává, když má toto nastavení? Pozornost především a slibuje si úctu a uznání druhých - dívej, kolik toho snesu, kolik já vydržím, já jsem ta největší oběť ze všech, jsem profesionální oběť! Už se taky smějete? Je to totiž mimořádně vtipné, hlavně vidět na vlastní oči, co ego dokáže vykonstruovat.
Ale pojďme do příčiny - to už tak veselé není, je to o malém dítěti, které nemělo žádnou pozornost a když ji mělo, tak jedině brečící s odřeným kolenem, vysokou teplotou nebo později, to už bylo třeba přitvrdit, se zlomenou nohou. Tak podvědomě nasaje informaci, že je v pořádku trpět, protože jedině pak si jej všímají a pečují (takže se vlastně po něm chce, aby trpělo). Věřím, že tohle dává odpověď i na otázku - proč je moje dítě tak často nemocné...Jenom bych tady ještě brala v potaz, že nemoci dítěte můžou upozorňovat ještě na jiné disharmonie, třeba mezi rodiči nebo v rodě někde dál plus jeho vlastní karma.
A co když teda zjistím, že mám tento program? První, co člověk chce, je zbavit se ho, co nejrychleji! Jenže to je cesta do pekla a do sebepotlačení, protože je to jako když se chce zbavit vnitřního dítěte. Nejdříve přijmout plačící dítě a pak pracovat terapeuticky na onom trpitelství a tady, jelikož jde o zažranost pod kůži, doporučuju kombinaci více metod a sebehecování: TO DÁM, TO DÁM, VYSTOUPÍM Z TOHO A JDU DÁL!

VAŠI UŽ NA TEBE STEJNĚ DÁVNO ZAPOMNĚLI

Se Saturnem zpátky ve Štíru a dnešním vodnářským úplňkem mě napadá, jak nelehký úkol si zvolily duše s vlivem Štíra a Vodnáře (popř. planet Pluta a Uranu). Říkat tu pravdu, která druhým otřese až do poslední buňky a způsobí transformaci, revoluci a podobné náležitosti. Ať už vědomě nebo ne.
A že už to zvládají jako děti, o tom je můj malý rodinný příběh: Mám 4-letého synovce se Slunce konj. Uran, Asc ve Štíru a Merkur kvadrát Pluto. A tento malý Uránek, jak mu v duchu říkám, si pozval na noc kamaráda na přespání. Dalo to hodně přemlouvání, ona první noc mimo domov je pro dítě celkem dobrodrůžo spojené se strachem. Ale povedlo se a všechno klaplo. A klapalo jen do té doby, než se v Uránkovi probudil Štírek absolutní šťoura do všech strachů a u večeře povídá: "A vaši už na Tebe stejně dávno zapomněli". V tu chvíli se spustil řev na celý dům, strachy byly probuzeny dokonale a do pár minut putoval kamarád hezky zpátky k rodičům. Zřejmě potřeboval prostě přesvědčit, že nezapomněli. A tady člověk vidí, kolik snahy může být prostě obráceno vniveč jednou větou a musím říct, že na dětskou spontaneitu a upřímnost nic nemá, je to prostě ryzí, čisté a pravdivé.
Za týden došlo na obrácenou situaci - malý Uránek šel přespat ke kamarádovi. Se svým strachem, který je tam samozřejmě stejně velký, si poradil o něco elegantněji, bez křiku, ale situace je to úplně stejná - u večeře, když hrozilo, že opravdu bude muset přespat, pronesl: "A já budu spát tam, kde jsem se narodil, u své maminky".
Budu se mít dlouho čemu usmívat, Štír a Vodnář v kupě mě prostě velmi baví a v této dětské podobě...co dodat 

TŘESKY BLESKY (A TOTO NENÍ O POČASÍ) 25.7. 15

Kde nás bota tlačí, kde tlačíme sami na sebe a jsme tlačeni či manipulováni druhými, se nám rozkrylo při opozici Mars - Pluto. Od té chvíle jsme měli dost času se ujistit, že je čas to pustit, přestat si brát tolik k srdci a osobně. Často jde o rodové vzorce (Rak!), o témata nedostatku, strachu a bezmoci našich předků, které se na nás nabalily a teď to hlavní:
UŽ STAČILO, UŽ TO NEPONESU A VLASTNĚ VŽDYŤ TO PO MNĚ ANI NIKDO NECHCE, HODILA JSEM SI TO NA HŘBET SAMA A KDYŽ JSEM TEDA TAK VÝKONNÁ, PROČ BY MI JEŠTĚ NEPŘIDALI I DALŠÍ?!
Takhle nějak může probíhat vnitřní samomluva při současném kvadrátu Mars - Uran. Totálně jiné vibrace, velká nastartovanost ke změnám a osvobození, doprovázená vztekem úměrným předchozímu potlačování a podřízenosti (rodinným) okolnostem. Vyskočí všechna ta podělaná klišé typu - musíš vyjít druhým vždycky vstříc, to se sluší, to se tak dělá...vyskočí, abychom je umrtvili pevným rozhodnutím pro sebelásku, která má pramálo společného s přizpůsobením se požadavkům okolí na úkor sebe. Hynou veškeré ústupky, vynucené kompromisy, žebrání o lásku - palivem je energie osamostatnění, sebeúcty, sebehecování a sobectví, které je na místě a zdravé (Uran v Beranu!).
Navíc planety ve Lvu už se na to taky nemůžou koukat, chtějí být spíš vidět a slyšet v plném lesku, než koukat na tu bídu, na kterou jsme přistoupili. "Mně to takto stačí" není jejich hymnou, nemusí být ani tou naší, každý si může vybrat, co bude poslouchat a co (s kým) pět.

VENUŠE KVADRÁT SATURN - CO JEŠTĚ NEŘEKL, ALE POSKYTUJE (23.7. 15)

Ač je kvadrát Venuše - Saturn často popisován jako zamrznutí citů, stopka užívání si radostí života atd., zaměřuju se na jeho jinou stránku - na schopnost přenastavit si priority a dát si předsevzetí (jak jsem kolem Nového roku psala, že přece to nemusíme dělat na povel, protože ten den se to dělává a že energie tomu nejsou nakloněny, tak teď ano). Zejména v oblasti zdraví, protože Venuše je v Panně, kde preferuje zdravou stravu, potěšení se násobí i tím, když se jí podaří sehnat něco, co je pro tělo dobře stravitelné a ještě chutné.
Takže konec obžérství, najednou všechny pamlsky nemají už tak lahodnou chuť, jako když byla Venuše ruku v ruce s Jupiterem. A co člověka překvapí, je to, že z pevného rozhodnutí pro větší ohled na své tělo má stejně silnou radost jako z předchozího debužírování. Tento aspekt totiž myslí dopředu a ví, že když to dá, ponese mnohem lepší výsledky až za delší dobu - pořád je tam Venuše a tato chce přece dokonalou postavu.
Rozepsala jsem se, ale dalo by se to shrnout jak to říkají Bob a Bobek - vstávat a cvičit! Jen dodávám - teď to půjde líp a s lepším pocitem, protože Slunce vchází do Lva a přidává odvahu, chuť a optimismus k činu.

DĚLEJ JEN CO TĚ BAVÍ (18.7. 15)

Zaimponovalo mi oshovské dělej-jen-co-tě-baví. Začala jsem to praktikovat, samozřejmě poté, co jsem se rozhodla uvnitř pro větší zábavu, srandu a lehkost a čekala jsem, co se bude dít. A dělo se a děje stále - výměna těch klientů, se kterými byla dlouhá domluva s jejich důvody, proč nemůžou na tu a tu terapii přijít (a i když těchto je malinko, nebaví mě to, nebaví mě e-mailování, raději dávám energii do vedení terapií, kde si klient mění život přímo).
A tak to jednoduše a prostě měním, bez odporu, však každý volíme, co chceme mít kolem sebe. My Panny prostě jasno, rozhodnuto a pak to odsejpá (teď to vyznívá, jako by už byla Luna v Panně, to ještě počkejme, teď spíš vzývám opět Lilith a protože se mi právě spolčuje se Saturnem, rozhodnost je na místě). A ta jde nastolit jen pokud si jste svou pevností jistí, i když ji ostatní, (kteří si jistí nejsou a ještě věří, že sílu načerpají z pravidelného povzbuzování od druhých místo hledání zdroje síly uvnitř), odsuzují jako tvrdost.
Přeju všem fajn víkend, hravost a pevnost tam, kde cítíte, že je s vámi v souladu.

PLUTO A MARS, SCHIZOFRENIE A JEDEN PŘÍBĚH Z PRAXE ANEB JAK TO NA NÁS KOULÍ ČERNOTA (13.7. 15)

Nemám ráda strašení články typu - bude konec světa - a ani je nečtu. Nečtu ani ty, které mají za úkol vzbudit v lidech strach a držet je v šachu, protože ve strachu žije pisatel a tím pádem nemůže ani zplodit dílo jiné vibrace.
Cítím ale, že neupozorňovat na to, co za energie se pokouší nahlodat nás všechny, pracující terapeuticky nebo v ezoterice, ale i ty, co procitli a otevírá se jim intuice, začínají cítit víc radosti a být bdělí - zkrátka proudí k nim světlo, by nebylo dobré.
Být si vědom černoty (kolektivního ega) je důležité, abychom ji nepodcenili a přijali ten fakt, že existuje. Nekrmit ji souhlasem, přílišnou pokorou, bojem, odporem.
S opozicí Marse a Pluta můžete velmi jasně vnímat, když pozornost obrátíte dovnitř, vnitřní rozpor, velký nátlak ega, velkou energii, která má nutkání být vybita. Nutí k hyperaktivitě, sebemanipulaci a jedince s nízkými vibracemi klidně i k násilí. Pokud se s tím setkáte u druhých a nedokážete vydržet bez emocí, nevadí to, jen to nekrmte a buďte ve svém rozhořčení naprosto vědomí. Tzn. ano, zvedl si mi mandle, cítím vztek, prožívám ho a sleduju, jak slábne. Reakce pak není bojovná, hlavně když člověku dojde, že druhý žije v tomto ohrožení celý život a jinak to neumí.
A teď něco konkrétního z mé praxe: ozvala se mi klientka, které jsem na podzim pomohla se vymanit ze silně nízkých vibrací v jejich rodě odvedením předka. Bylo to hodně na hraně a viděla jsem začátek schizofrenie, která nastává, když člověk žije pod vlivem jiné duše v nízkých vibracích. Klientka mi sdělila, že se odhlásila z terapie proto, že předtím pracovala s kamarádkou s kyvadlem, které jí na mě řeklo strašlivé věci, proto se mě začala bát, málem ji to stálo život, a že teď jí z toho mám pomoct.
Toto je typické, když se rádoby ezoterik neumí napojovat a napojí se na černotu. Dostane bludy, kterých se začne bát. Takže přestože rok byla se mnou v kontaktu, mohla k sobě nechat proniknout pravdu a cit, ale vybrala si strach. A jelikož já jsem si vybrala světlo a práci s těmi, co chtějí umět rozpoznat pravdu od falše, vklidu jsme se rozloučily a jdeme každá jinudy.
A jakou roli měla černota? Znejistit klientku, která mi podá informaci o tom, že jsem špatná, což mělo vzbudit pochyby o mé práci a pocity viny. Fikané, ale při bdělosti rychle prokouknutelné.
Přeji vám, ať projdete tímto týdne s klidem na duši i těle a pokud přijde zkouška, tak jí projděte, co jiného taky dělat. A nezapomeňte, že světlo je vždy silnější a malá modlitbička v podobě odevzdání se do božích rukou zmůže zázrak okamžité úlevy.

A ČÍ HRY HRAJETE VY, VÍTE O NICH? (7.7. 15)

"Abychom hráli své hry a nebyli statistiky v jiných kusech", píše kolega Ondřej Habr o opozici Slunce s Plutem v dnešním sloupku. A to je prostě přesné a nejpřesnější!
A protože jde o račí Slunce, je ideální čas k prokouknutí i těch neviditelných a pro výhradně rozumově laděné i neuvěřitelných her, do kterých jsme vtaženi v rodině už odmala. Jsme všichni součástí rodinného systému, nehledě na to, jak daleko od původní rodiny se fyzicky nacházíme, a to lze buď vědomě, nebo třeba taky vůbec nevědět.
A pak se např. divit, kde se bere strach až silné pocity ohrožení z partnerových dětí z prvního manželství, když přece děti mám a vždycky jsem měla ráda, ať byly kohokoli! A ono je to proto, že je to hra vaší praprababičky, která si vzala muže se 3 dětmi a bála se, aby ještě zvládli uživit jejich společné děti, až přijdou. Tento strach a ostatní nezpracované emoce zůstávají v rodě tak dlouho, dokud je vědomě někdo nepřijme a tím nepropustí.
Je třeba udělat volbu, že chceme žít opravdu vlastní život, jinak se karma přetahuje dál. Takže ve zmíněném případě - mohla by si žena říct - "a však co, když už teda má partner děti a moc dalších nechce, budou i moje a nebudu se zaobírat dál nějakým strachem, tak stačí, že společně máme jedno dítě, další už by bylo moc", i když původně jako velmi mateřský typ plánovala vlastní početnou rodinu. A její vnitřní matka pláče, nepochopila! Onoho partnera s dětmi si do života přitáhla právě principem tohoto bloku v rodě, který měla vyčistit a pak by se vidělo, kam se vztah pohne, mohla by se rozhodnout svobodně, bez vlivu bloků své předkyně.
Takže vzhůru (nebo dolů) do zákoutí - co nás tíží, nemusí být naše a lze odevzdat. Cesta ke svobodě je vždycky nějaká pro ty, co chtějí jít.

K ČEMU PONOUKÁ SLUNCE S PLUTEM (5.7. 15)

JEŠTĚ JEDNOU O LILITH V PANNĚ (28.6. 15)

Lilith v Panně, i když momentálně bez přesných aspektů, ale pořád ještě je cítit opozice s Chironem, nám přišla snést nohy na zem. Dotýká se materiálního světa, obzvláště u těch z nás, co máme zemské planety a říká: fajn, tak ulítávat do tří horních čaker už umíte a děláte to rádi, tak teď máknem na tom, abyste i tu základnu, tu materii, Matku Zemi cítili stejně silně (ano, cítili, pojítkem dolních a horních čaker je přece ta srdeční).
A nejen to, taky pracovní kramfleky aby byly pevné, abychom znali svou hodnotu (potažmo hodnotu své práce, pro Pannu je to skoro totéž, je to pro ni typická egoická identifikace a la "když urazíš mou práci, urazil jsi vlastně mě").
Tak jsem Lilith popustila a naladila se na její vnímání a vzešlo toto:
Když si dovolíme přijímat materiálno jako božskou součást života, když se osvobodíme od pocitů viny za to, že máme víc (peněz nebo čehokoli jiného) než druzí a dovolíme hojnost k sobě proudit, budeme moci sloužit druhým tím, že dáme více oné hojnosti do oběhu. Pokud někdo od nás něco tím pádem dostane, i když na to není zvyklý, protože předtím už přišel o důvěru v dostatek, dáváme mu naději, vlastně důkaz, že hojnost je pro všechny.
Nutným předpokladem tohoto příběhu naděje osy Panna - Ryby, osy služby druhým, je sebeocenění, určení si pravidel a trvání na hodnotě své poctivé práce. Poctivé proto, že Panna jinou nezná a pravidla proto, abychom si to nepletli se sebeobětováním a snaha se nerozplizla do nesebelásky.
A na pochopení a rozlišení sebelásky a sebeobětování máme celé prázdniny, to by mohlo stačit.

HLÍDEJTE SI SVÉ MYŠLENKY? Chachááá! řekne Blíženec

Hlídat si své myšlenky? A jak se to jako teda dělá? Nikdy jsem tuto radu nechápala a kroutila hlavou (a pro blíženecké planety taky dobrý vtip!), než mi došlo, že bylo zřejmě myšleno jako: všímejte si svých přesvědčení, která formují to, co se vám odráží v myšlenkách a posléze manifestuje ve vaší realitě.
Jinak myšlenky fakt nikdo neuhlídá, nepřesvědčí svou mysl, která je jak stroj, aby vybírala jen ty krásné, ale pravdou je, že pokud se vědomě uvolňují bloky a propouští omezující systém přesvědčení, nezadržují ani přespříliš neprožívají (nenadužívají) emoce, hlava se uvolňuje a člověk je pak schopen většího klidu. Myšlenek ubývá a meditace je snadná nejen v sedu na turka za broukání slabiky Ooommm, ale i ve špičce uprostřed hlavního nádraží ve formě bdělosti.
Nezoufejte, pokud právě v tyto dny jste všechno jen ne klidní a pokud je mumraje v hlavě více - jsme ve vzdušných a ohnivých znameních, proto je žijme, i s tou rychlostí, miliony nápadů, odhodláním a nadšením.
A kdyby už přece jen přišla únava, připomeneme si oshovské JÁ NEJSEM SVÝMI MYŠLENKAMI. Ostatně karta Vědomí, kterou přikládám, je k uklidnění jako dělaná, stačí se na chvíli zadívat.

A UŽ TO VALÍ A FIČÍ A NADŠENÍ SE HRNE DO VŠECH STRAN! (8.6. 2015)

Jak nejlépe vystihnout tyto dny? Jedním slovem - NADŠENÍ! Nadšení pro všechno, co se kolem děje, pro ten nekonečně a rychle se měnící blíženecký mumraj, kde ten, kdo si řekne - je to sice chaos, ale baví mě a já to dám a dostanu se kam chci lehce a hravě i tak - přesně pochopil, o co jde. O proplétání, potkávání, komunikování, vyměňování si informací, lehce a s nadhledem (z čistě praktického hlediska - sobotní ranní doprava v Brně kolem Koliště a Milady Horákové, kdo tudy jel, ví, co myslím. Jedete a bez upozornění, že je uzavírka, se dostanete ke značce zákaz vjezdu, musíte odbočit doleva, pak potřebujete doprava a další zákaz, podíváte se na semafor a on v tu chvíli přestane fungovat a právě to je ten nejvyšší čas říct si výše zmíněnou větu. Jinak zpanikaříte a nedojedete, nebo hodně pozdě s promáčklou karosérií z několika stran ;-))
A ani rybí zasněná Luna romantička to celé nezmění, udělá maximálně to, že radost prožijeme i ve chvílích samoty, každý uvnitř. A proč ne, to je taky fajn.
Velkou roli kromě konjunkce planet v Blížencích hrají sextily od Jupitera a Urana, které neustále ponoukají, nebo doslova podpalují ohýnek zmíněného nadšení (Jupiter přilívá hořlavinu a Uran škrtá sirkou) ke zkoušení nového, k pohybu, k mnoha aktivitám, až se jeden nemůže nabažit a neví co dřív. A přitom všem můžou chodit inspirativní vhledy z těch oblastí, kde nám tyto planety v trojúhelníku procházejí. Když je zaznamenáme, jde o nové způsoby jednání a nové činnosti, akce a sdružování toho typu, co zatím nemáme ve svém repertoáru.
Je to šrumec, který vítá každý, kdo má plné zuby stagnace a nehybnosti. A po obratu Merkura do přímého běhu se to teprv rozfičííííí!

MÁTE DOMA "SLABÉHO" MUŽE?

A je tu, avizovaný kvadrát Venuše na Urana. A má vzkaz pro ty ženy, co si stěžují na slabost mužů, na to, že všechno musí zařizovat samy, že musí velet a rozhodovat a nejraději by jej vyměnily za toho "opravdového chlapa", co umí, zařídí, spraví a je v jejich očích silný.
Takže - k silnému muži se nedostane žádná žena tak, že nepřijme, odmítne a podupe muže zraněného, tedy méně odvážného, protože tím zároveň nepřijímá, odmítá a dupe po svém vnitřním muži, po své zranitelnosti. Některé si navíc spletou sílu s maskováním slabosti manažerskou pozicí, vojenskou uniformou nebo jinou náhražkou a zjistí, že onen muž podle nich není silný, až po nějaké době.
Přitom stačí tak málo (ale vlastně hodně moc odvahy) - přiznat si, že si jako žena vybudovala své sebevědomí na údajné slabosti muže, když převzala jeho úkoly, protože nevěřila, že je zvládne a sama chtěla uznání, které ale nedostala, protože neplní svůj úkol - být ženská. A ženství rovná se přijímání.
Takže největším projevem odvahy a síly je snaha o přijetí své i mužovy slabosti. A snaha se ceni, masky siláctví padají a lidé si jsou blíž.

A PROČ SE MI TO DĚJE AŽ TEĎ?

"A proč se mi to děje, vždyť nikdy dřív jsem tento problém neměla, všechno normálně fungovalo a teď se nepoznávám". Toto je velmi častá otázka během terapie, tak jsem si na ni nechala přijít odpověď - PROTOŽE NĚKTERÉ BLOKY JSOU TZV. USPANÉ A VYNOŘUJÍ SE, AŽ MÁME NA TO, ABYCHOM JE ZPRACOVALI.
Určitě jste někdy slyšeli o náhle propuknuvší alergii, i když nikdy předtím tam nebyla. To je stejný princip, jen se týká i tělesných projevů.
A protože máme aktuálně velmi proaspektovanou Venuši, dám praktický příklad z jejího rajónu: doteď jste "normálně" fungovali ve vztazích s opačným pohlavím, tím mám na mysli, že jste vztahy tvořili a žili v páru a najednou jako když utne! Ne a ne potkat někoho zajímavého, natož se zamilovat. Když se zahloubáte do příčin, uvidíte tam tu podosobnost, která převzala vládu a která se prostě v minulém životě lásky a milostných vztahů vzdala. Doteď byla v nevědomí, ale její převahu spustil nějaký tranzit na vaše nativní planety a blok se začíná projevovat.
Nejčastěji tam uvidíte jeptišku, kněze, panovníka, který měl velkou zodpovědnost za lid, tudíž si zakázal osobní život, nebo třeba i týranou ženu, která se prostě bojí.
Variant je mnoho, princip pořád tentýž - ač to člověk neví (a i když někdy ví, nic to nemění, dokud se vědomě neuráčí rozhodnout), trčí v této staré energii a pokud chce změnu, musí vystoupit. A z vlastní zkušenosti i z práce s klienty vím, jak zažrané tyto energie dokáží být, jak vězí hluboko až úplně naspod. A přesto duše každého ví, že chce ven a neomylně člověka vede.
A k tomu nám dopomáhej Lilith a Chiron!

NEJDŘÍV S PLUTEM, PAK S URANEM A S KÝM DÁL? (23.5. 2015)

Venuše poodplouvá z opozice s Plutem a ještě doznívají silné dojmy. U každého podle citlivosti na tento druh hloubkové sondy - pokud někdo má aspekt v nativu, určitě mu jej někdo výrazněji přehrál, a ta výraznost se odvíjí od toho, jak ten daný člověk téma přijímá nebo kope pryč. Osobně to vnímám tak, že šlo o měření sil mužsko-ženského principu, kdy Pluto vyzval Venuši stylem "teď se na Tebe zaměřuju, protože jsi přišla, a tím sis o to řekla, tak teď necukej a podívej se, co cítíš, když jsme spolu". A sám se zas naopak snažil pochopit, oč jde Venuši. Nešlo o boj, ale o výměnu energií, o upřímný zájem proniknout a procítit.
Ale je jasné, že pokud tam tento zájem není a je to celé o egu, mohlo to vést k citovému vydíráníčku, k přetahování se o nadvládu a manipulaci.
Chvilka v závětří pro holku račí citlivou a za dva dny po ní vystřelí nečekaně Uran svým rentgenovým paprskem. Za účelem ukázat jí nesmyslnost lpění na milion let staré bolesti, za úřelem šokovat ji změnou, ujetým, ale sympatickým egocentrismem, který je tak vítaný, když už se moc utápí.
Prostě v reálu - trocha (nebo hromada?) srandy vod mladýho borca, co má všechno na háku, nezávislost je jeho Bohem a možná pak dojde i na "víš, oni kluci říkali, že už jednu holku mám", ale ne z důvodu vyhulení se do zapomnění, ale protože on prostě nebere ty vztahy tak osudově vážně a když Venuše začne kňourat a on by se rád vykroutil, i toto je přece argument. A vymanění se mu povede, protože ona druhá nebo několikátá nebude, jde o račí Venuši, mnohoženství neuznává a pro povalování se u jejího krbu je místo jen pro jednu rodinu, tu její.

VŠEM NOVÁČKŮM NA KONSTELACÍCH

a i těm, co chodíte už delší dobu a utvářeli jste včera (9.5. 15) výbornou atmosféru, děkuju za upřímnou ochotu se dobrat pravdy, mnohdy pichlavé a bolestivé.
Pokud jste byli nebo se chystáte poprvé na konstelace, je dobré vědět, že

- po konstelacích se neanalyzuje proč a co a kdy a jak a hlavně co by kdyby a nevykládají příběhy, co vyplynou, všem na potkání (nechte si tuto vzácnou energii, aby silně působila na váš život, nesnižujte její působení tím, že se zaměříte na povídání o těžších emocích, které se prožívali při terapii, tím je oživujete)

- dovolte si tu fascinaci touto pro vás novou metodou, zaslouží si to a vy taky. Rozhodněte se, že si vezmete sto procent užitku pro svůj další život a o svém nadšení se nebojte dát vědět - radost z toho, že mi něco pomůže, prožitá už předem, se pak zhmotní v realitu (cítíte ten rozdíl oproti předchozímu odstavci?)

- když máte potřebu ze sebe dostat dojmy, sepište je na papír, prociťte zbytkové emoce, pokud se objeví, poděkujte za celý proces očištění a papír spalte

- pro uctění předků si zapalte doma světlou svíčku a poděkujte jim za to, co za dary od nich máte

- pokud přesto máte potřebu mluvit o svých emocích s druhými, uvědomte si, jestli spíš místo plného převzetí zodpovědnosti za ně a plné prožití se nesnažíte je přehodit na druhé - to se často děje, pokud jste se dlouho potlačovali a máte pocit, že je toho na vás moc. Pak vyhledejte terapeuta, který vás naučí práci s emocemi, nebo psychologa, který si s vámi bude povídat. Tady každý dle svého cítění a stupně duchovního vývoje vybírá, co je pro něj lepší a možné je obojí zároveň.

OPATRNĚ OPEČOVÁVAT NEBO VYŘÍZNOUT? (psáno 3.5. 15)

Při léčbě hnisavého vředu na noze byste dali přednost lehkému opečovávání léčivou tinkturou a mazání mastí nebo rychlému chirurgickému řezu, vyčištění hnisu a zašití rány? Já jen že ta první metoda nebude na pořadu těchto úplňkových dní, tak se mi zdá lepší volit skalpel a přijít o hnis než o celou nohu prostě jen proto, že člověk nepřekoná strach z bolesti a odkládá a odkládá...
Štírovské Luně se to nelíbí a jasně to každému vpálí. Ostatně přišel si přece pro pravdu, jinak by v tyto dny nevystrkoval přece ani nos! A že je její pravda krutá? Ne vždy, spíš dle toho, jak dlouho byla iluze předtím živena a nafukována.
Naprosto skvostně to včera pojmenovala jedna z účastnic kurzu karet (a nemějte pochyby, v kterém znamení je rozená - ostatně 4 Štíři z 6 lidí dohromady, to už je nálož. My ostatní 2 Panny s Marsem ve Štíru jsme taky pravdistky, takže to byl hodně přínosný den, co se procitnutí týče). Vyjádřila se v tom smyslu, že člověk je schopný živit iluzi romantického okamžiku, která trvala pár vteřin a čekat a doufat nekonečně dlouho, že se zopakuje, až musí dojít k tomu, že prozře, že jde opravdu o iluzi. Že ta závislost je prostě strašná!
Je to vlastně pořád o tom samém - touha po navrácení se ke Zdroji, nebo do matčina lůna, prostě do bezpečí. Jenže my žijeme tady na Zemi a důvěru a pocit bezpečí si máme vytvořit v těchto podmínkách, bez útěků. Jauvajs co někdy?

PROČ SE V TOM TAK FRFŇÁŠ?! PROTOŽE SLUNCE/JUPITER!

Znáte tuto výtku z dětství, když se vám nechtělo jíst nebo vám prostě nechutnalo a v jídle jste se jen rýpali? Frfňat se je sice zřejmě ryze moravský výraz, ale snad se mi vysvětlení povedlo. No a právě toto mi vytáhl nastupující kvadrát Slunce s Jupiterem. Pár dní (cca od 1. do 6.5.) máme šanci si užít marnivost, vybíravost a právě ono frfňání s plným vědomím toho, že toto jsou taky lidské vlastnosti, a proto nemám ani trochu chuť moralisticky nabádat ke krocení nespokojenosti nebo bránit ve zkoušení a hledání lepších a barevnějších variant a požitků. Navíc se vstupem Merkura do pohyblivých Blíženců (hip hip hurááá, dočkali jsme se!) přece nepůjdu proti expanzi a změně.
Těchto pár dní nebude o přizdisráčství, řešení malicherných detailů nebo držení se zpátky, i když Saturn trochu prstem zahrozí a opatrné myšlenky na zadní kolečka přisune s vytvořením opozice s Merkurem. A tam už každý zarezonuje dle svého nativu.
Není ani od věci v čase Býka zmínit, že okoralé držení se jistot a všeho pozitivního vede k odporu k přirozenému běhu života, který tvoří sinusoidu a jsme to my sami, kdo rozhoduje, jak velké budou její vlny nahoru a dolů.

CO NÁM SDĚLUJE LILITH V PANNĚ

Lilith je za polovinou své cesty v Panně a dnes (26.4. 2015) mi vlezla do meditace a ponoukla pár svých neodkladných sdělení (když si mi to štráduje přes Merkura s Jupiterem, těžko ji neslyšet a nepředat).

Prostě nám seká toto:

- buďte přímí, lidi, vaše vytáčky a falešný soucit mě dráždí, kdo to nechápe, zhmotním se mu velmi ráda, moje slova zazní ústy odvážného a upřímného a že já toto umím zařídit fakt dobře, rychle a efektivně (a jak se přitom bavím!)
- hleďte si svého, až pak druhých, jste tu kvůli vlastnímu tvoření, tak se nepovyšujte braním práce druhých na sebe, nebudete lepší a nebudou vás mít víc rádi
- všude okolo je tolik léčivých přírodních zdrojů, vaše hloupost, jestli je nevyužíváte a otravujete svoje těla
- nelitujte se pořád dokola, nejste oběti osudu, maximálně jste někdy zažili na své cestě bolest a příkoří a stejně tak jej rozdávali, ale kdo vám řekl, že se s tím máte dokolečka dokola identifikovat a žít každý den? Já určitě ne! Možná Neptun, ale toho umíte často nepochopit
- blížím se do kontaktu s Chironem, kdo nejste srabíci, máte šanci poléčit si dávné karmické záležitosti - ale běžte řešit a uzdravujte v prvé řadě sebe, ne druhé, jinak jste nic nepochopili a jste vlastníky spasitelského komplexu
- žijte svou pravdu a přestaňte hrát dokonalé štěstí, když se šťastní necítíte, nemá to smysl a je to prokouknutelné na první dobrou. Pak se divíte, že jste unavení. Ještě aby ne, když vám tolik síly uniká do této nablblé hry
- máte problém s tímto textem? Tak ještě jedno sdělení - jedete jen na bílou a odmítáte to, co jste si pojmenovali jako tmavé a nepřijatelné. A jak se vám žije, když vás to dohání zvenčí?

DÁ VÁM MIMINKO LÁSKU?

Velká až nutkavá touha po dítěti poukazuje na velká nevyléčená zranění vlastního vnitřního dítěte, té křehké části v nás. Žena (ale dělají to i muži, i když méně) si tak od dítěte slibuje, že vyléčí a zaplní všechny její bolístky.
Když se zadaří a dítě se z těchto energií narodí, velmi často se o to taky podvědomě snaží. Je hodné, pomáhá, odlehčuje, když povyroste, dělá mamince kamaráda, nebo nahrazuje partnera.
Tím se vyčerpává a v tu chvíli hledá, kdo by zaplnil jeho citové potřeby, stává se citově závislým a tam hodně záleží kam závislost nasměruje.
A možná si v tu chvíli řekne - třeba by mi miminko dalo lásku... Nebo v lepším případě to bude hledat v partnerství, v nejhorším v alkoholovém nebo drogovém opojení a v nejlepším? Dozví se o tomto principu a rozhodně se pro dospělost - vyvázání se z nezdravého ulehčování rodičům i spasitelského komplexu vůči okolí, objeví a uzná svá zranění a začne o své potřeby pečovat sám.

O REGRESNÍ TERAPII ANEB PROČ MĚ BOLELA ZÁDA

Před několika lety jsem (jak už je u zemských znamení přirozené) intenzivně hledala důkaz, že regresní a jiné terapie opravdu fungují. Po více než 10 letech bolestí v bedrech, kdy jsem se 2 roky intenzivně snažila odstraňovat nežádoucí mentální programy, chodila na různé druhy terapií, nehledě na návštevy lékaře, který mi jednoduše dal léky na bolest a další řekl, že už viděl tedy i zdravější záda, přišel čas jít přímo do příčiny. Ano, všichni si můžeme přečíst všeobecné duchovní příčiny nemocí, v tomto případě přetížení a pocity viny, ale stačí to? Evidentně vždy ne, přečetla jsem toho dost.

Přes regresní terapii se tedy s kamarádkou, která mi posloužila jako medium, dostáváme ke kořenu problému, do klíčového minulého života. Ležím na lůžku, nemůžu vůbec hýbat nohama, naprosto odkázaná na cizí pomoc. Dívám se, co k tomu vedlo. Je to ve válce v době napoleonské, jsem ošetřovatelkou raněných a zběsile pobíhám mezi střelami v poli, snažíc se pomoci co nejvíce vojákům. Moje chování hraničí s posedlostí, ostatní mě varují před riskováním, ale neslyším a zastaví mě až kulka v páteři. Od té chvíle jen ležím, klepu se zimou, připadám si na obtíž a jsem totálně neschopná/neochotná přijmout pomoc. Pak už zbývá jen jediný krok – ukončit život.

Po tomto otevření očí a vysvětlení nepokory k vlastnímu životu a neschopnosti přijímat pomoc druhých mě čekaly tři hodně dlouhé noci plné bezmoci, ale díky za ně! Záda začala pracovat a to tak, že bolest se vyhrotila a nasimulovala se situace z minulého života. Opět ležím a nemůžu hýbat nohama. Najednou jakoby v hlavě někdo rozsvítil a sama jsem si řekla: "dobře tedy, jestli mám být znovu ochrnutá, tak budu, a druzí se postarají, nechám je!"

Do rána zázrak, vstala jsem úplně novýma nohama, po tolika letech žádná bolest! Úžasný pocit! Pak už jen pár měsíců vracení plotýnek na místo pomocí cvičení, což je opravdová radost oproti předchozímu trápení.

Za nějaký čas se vracím ještě víc do minulosti zjistit, co vedlo k obsesivní touze spasit celou armádu raněných a tolik riskovat. Nejedná se o běžné chování, ale nevyléčené trauma, v mém případě z porodu mrtvého dítěte, který předcházel útěku z vlasti, tehdy rodné Francie. Pocit viny, že jsem něco udělala špatně, vedl k opuštění všeho známého včetně otce dítěte, který měl evidentně víc rád mě než já jeho, protože na mě nepřestal čekat.

Odtud tedy pramenily moje pochyby, zda kdy budu dobrou matkou a vtíravé myšlenky, že mateřství není pro mě, že to všechno přece nemám šanci zvládnout.

Nejde o to, projít co nejvíce životů, co nejvíce terapií a seminářů, jde o to pochopit pointu, že to, co jsem zažila, už mé duši posloužilo jako zkušenost a v tomto životě mám volbu zachovat se jinak. Nemusím se obětovat, odmítat pomoc, využít muže jako dárce dítěte, držet si jakékoli posedlosti atd., tohle už znám. Jde o to, vzdát úctu svým "chybám" (zkušenostem) a propustit potřebu je opakovat.

Není dokonce ani nutné pro každé poučení jít do minulých životů, vystoupit ze starých vzorců chování lze i jinak, jen někdy je to život tak zásadní, že ovlivňuje život současný ve zvýšené míře. Pak je tedy tato na dřen jdoucí metoda, provedená za pomoci terapeuta, opravdu nejlepší, zejména pokud je problém již na těle, kde ukazuje na dlouhodobé nepochopení karmických lekcí.

A v mém případě, abych opravdu prozřela, bydlím odmala pár kilometrů od slavkovského bojiště, pár kilometrů od místa, kde skončil jeden z mých klíčových min. životů pro posun v životě současném. Prostě duše si to tak naplánovala, nedalo se to minout.

A ZNOVU TO BŘEMENO

Včerejší večerní škola (děkuju všem za účast a těším se na tvořivé příště) znovu odkryla velmi rozšířený rodinný princip břemena. Jak moc je v nás zakořeněn a jak hluboko, že na něj ukazují i zdánlivě nevinné akce, ve skutečnosti páchání dobra a že se málokomu v rybím období spasitelského komplexu, a nejen v něm, vyhne. Jsme neustále v procesu odkládání těchto cizích kil z našich zad a vodní planety jsou opravdu experti na jejich vytahování, i když už si myslíme, že žádná nejsou. Ano, vědomě si to můžeme uhlídat a být bdělí v každé situaci, abychom neřešili za druhé to, co je jejich a co zvládnou (mají za úkol zvládnout sami). Typický příklad je telefonát klienta, který říká: "Já mám kamarádku a ona by potřebovala terapii, můžu ji k vám vzít/objednat?" Tak v momentě, kdy se rozhodne zvednout telefon a za někoho volat, už nese jeho batoh. Právě druhou osobu zabrzdil a duše pláčí. Obě.
Občas ale z nevědomí na nás nakoukne nějaký ten předek, jehož zátěž neseme a jsme s ní tak identifikovaní, že se emoce musí vyhrotit, abychom prozřeli. To je záležitost, která se vyjeví supercitlivým jedincům třeba ve snu, nebo je člověk veden na terapii, kde o sobě předek dá vědět.
A co si je potřeba uvědomit? Rozdíl mezi pomocí skrz dání důvěry druhým, že svoje zvládnou a snahou spasit. To druhé jaksi nepomáhá.

VNITŘNÍ DÍTĚ, ČERNÁ DÍRA A CHIRON LÉČITEL (6.-8.3. 2015)

Proč se máme zaobírat svým vnitřním dítětem, když už jsme vlastně dospělí?
Protože ono je tou tvořivou součástí nás, která umí mít radost jen tak, je v nás pořád a čas od času se ozve. Líbí se jí třeba hodně barevné a dospělým označené jako ujeté věci a oblečení, má chuť se smát na celé kolo při nejméně vhodných příležitostech, kdy morálka velí držet vážnou tvář, nebo se přecpe čokoládou a neřeší, kolik tuků a kalorií má.
Slýcháme ale někdy naopak od druhých (nebo i sami od sebe?), že nemají z ničeho radost, jakoby v nich byla černá díra, kterou se snaží ucpat a nasytit, ale nějak to nejde. Nejde to proto, že člověk očekává nasycení zvenku, od druhých lidí nebo činností, namísto obratu dovnitř, do černé díry plné dětských křivd, bolístek a nedocenění. Nejde se zavřenýma očima něco zacpávat, když chybí odvaha se podívat, protože temnota je jen absence světla v podobě pozornosti.
Tento víkend je opravdu ideální pro poléčení si starých ran. Velký léčitel Chiron se setkává se Sluncem, našim jedinečným bytím a dává tak zakusit, poté co jukneme do oné černé díry, pocit přijetí své odlišnosti, pocit jednoho kusu puzzle nádherně zapadajícího do velké skládačky a názvem Svět.
A pokud půjdete za terapeutem, pak vězte, že jste to vždy vy sami, kdo se má starat o svůj interiér - terapeut je pouze průvodcem, který vám dává návod. Někdy dochází k mýlce, že právě terapeut je tím, kdo konejší a utěšuje. Jenže cílem právě je dospět, nikoli nechat vn. dítě vládnout a stát se žebrákem o lásku, protože to by znamenalo změnu z extrému potlačení do extrému věčné nezodpovědnosti.

SLUNCE, NEPTUN, BYTÍ A NEBYTÍ

Od včera (tj. 25.2.) je intenzivně navnimatelná konjunkce Slunce s Neptunem (citlivější ji vnímají už několik dní, dnes je přesná, jestli se cokoli kolem Neptuna dá nazvat přesným).
Jak různě se odráží v realitě, tedy že spiš jsme mimo realitu, o tom se píše hodně a nechci zůstat u všeobecných popisků, proto jen jeden zcela panensky konkrétní vjem:
Včera jsem se u kolegyně zůčastnila konstelačních náhledů a právě tato konjunkce hrála svůj velký part. Stavělo se bytí ve fyzickém těle a nebytí (prázdnota).
A jak tam tak stojím a hledím na své tělo, vidím několik dalších způsobů jeho smrti, které jsem stejně tušila (pohřbení zaživa, probodnutí srdce kordem, udupání koňmi) a sleduju to prostě jen jako film. Neptunu je úplně fuk, jak zemřeme, je to jen způsob přechodu z fyzična do nefyzična, není podle něj třeba se zalamovat na faktech, ale přijmout ve smyslu odosobnění "ano, i toto je má zkušenost ve hře zvané pozemský život". Když budeme znát jen jeden jediný způsob smrti a ten bude vzbuzovat strach v tomto životě, postačí to k tomu, abychom strach zpracovávali. Žádné krmení senzací, jen pokorné splynutí s tokem a hlavně možnost propuštění a uctění starého bez rozumových překážek, že tak jednoduché to přece být nemůže. Ale ano, může. Vždyť zas o tolik nejde.
Dovolíte si to?

RYBY, HRNEC S POKLIČKOU A KOLEKTIVNÍ NÁDRŽ

Hodně lidí mělo velká očekávání, co se týkalo konce roku 2012. Běhaly různé katastrofické nebo silně pozitivistické předpovědi (dle naladění a duchovního vývoje jejich tvůrců) a ve vzduchu bylo cítit napětí.
Teď po dvou letech už je více lidem mnohem jasnější, že onen průlom nebyl ani tak o konci světa, ani o náhlém přechodu do páté dimenze doprovázeném úžasným ohňostrojem a la "a odteď mizí násilí a už je všude jen světlo a láska", ale pořád probíhají změny uvnitř každého z nás. Některé fáze jsou určeny k zamakání na propuštění starých energií, některé k odpočinku a některé (třeba teď s tou skvadrou planet v Rybách) k propouštění starého při odpočinku - prostě tak, že věci necháme se dít, pustíme kormidlo.
Čištění je postupný proces, dostávání se na srdce, každý jde svým tempem ke svému cítění a přispívá tak do kolektivní nádrže energií. Saturnovu postupnost nelze přeskočit, ač určitě už to každý z nás zkusil (já teda nejednou, než mi seplo) a neexistuje skok do světla bez projití tmou. Nemůžeme posílat lásku, když v sobě zároveň držíme strachy jako v hrnci a sedíme na pokličce.
Když se poklička odklopí a to, co vyjde, je milováno, pak se šíří dál přirozeně, nemusíme nic aktivně dělat. A to je ta tolikrát v Rybách zmiňovaná bezpodmínečná láska - z hrnce každého z nás do nádrže nás všech.

K.

LILITH, PLUTO A PADESÁT ODSTÍNŮ ŠEDI, TEMNOTY, SVOBODY

Byla jednou jedna Lilith, která žila s Plutem. Velmi se milovali, byli spjatí a dokonale se doplňovali. Jenže nastala chvíle, kdy o Lilith projevil zájem jiný muž, a i když ona zájem neopětovala a všechny své city a vášeň směrovala dál jen k jednomu jedinému, Pluto dostal strach a mnoho se změnilo.
Začal ji zamykat doma, znemožnil čarovat a protože i přesto ona stále zářila a byla by tak pro druhé stále přitažlivá, její krásu soustavně začal otupovat jedem, který jí přidával do jídla. Malé dávky jedu způsobovaly únavu a ospalost, neschopnost fyzického odporu a naprostou odevzdanost.
Ale jen do té doby, než Lilith léčku prokoukla, přestala jíst a po pár dnech se navrátila veškerá odhodlanost a síla, a protože dlouho zadržovaná, vyústila v akt vraždy z afektu. Nebo to nebylo v afektu, ale v tu chvíli jediná možnost, jak se osvobodit? Těžko říct.
Lilith odešla daleko od místa, kde byla ubíjena, našla si nové působiště a začala žít a čarovat - pro sebe i pro druhé.
Jde vám teď zima po zádech, svírá se žaludek nebo vaše tělo reaguje nějak podobně? Pak jste se pravděpodobně narodili podobně jako já (mezi srpnem a lednem 1980) s konjunkcí Lilith a Pluta ve Vahách. A vzhledem k tomu, že moje Lilith je delší dobu pod palbou Uranu a Pluta a právě mi přechází přes Slunce (dnes mi sevřela krk, dupla a řekla: "tak napiš o mně už konečně!), těžko jí nevěnovat pozornost, zvlášť když devadesát procent klientek přichází se stejnou náloží její magnetické energie, která ženu touží prozářit svým specifickým způsobem.
A možná jste četli 50 odstínů šedi, temnoty a svobody a cítíte rozdíl mezi vášnivým, láskyplným splynutím na základě důvěry dvou lidí a výše popsaným uzurpátorstvím.
A pokud hledáte splynutí a nacházíte u druhých zrcadlení v podobě touhy po ovládání a podrobení, vězte, že za tím stojí podobný příběh a že vás opravdu ráda provedu individuální nebo skupinovou terapií tak, aby oba tyto archetypy mohly být přijaty.

K.

CO SE VYPLAVUJE V TYTO DNY

Dnešní račí Luna dokáže nabrnkávat na ty strunky, které vedou ke vzpomínkám na dětství. Dělá to velmi nenuceně, jakoby jen mimochodem nechá něco vynořit. A to něco pokud nezaplašíme, vede do příčiny současnýho našeho stavu v různých oblastech.
Bývám ráda konkrétní, protože moudrými nejednoznačnými poselstvími se to hemží i jindy, tyto dny si ale vzhledem ke konjunkci Slunce s Plutem kvadrát na Uran zaslouží holost, tedy nahotu.
Takže co konkrétně může vyplavat? Mně třeba výjev z vesnice mých prarodičů, kde mě rodiče drží v náručí a ukazují mi plyšové hračky za výlohou samoobsluhy. Protože je ale pozdě večer, obchod je zavřený a já cítím lítost, že nemůžu za tím medvědem a že mi ho teď nemůžou koupit, že se můžu jen dívat.
Jak se to konkrétně odráží v současnosti? Tak, že se nedívám do výloh, ale jdu rovnou dovnitř, protože jsem si do mozku tehdy vložila informaci, že to, co je za výlohou, není k mání. Efektivní způsob, jak propást to nej oblečení nebo boty, že?
A přesně tato genialita odhalovacího procesu v psychice mě tak baví, nikdy se při vnitřní práci ať už u sebe nebo klientů nenudím, to prostě není možné.

JAK NĚKTERÉ VÝCHOVNÉ VĚTIČKY VYTVÁŘEJÍ NAŠE PŘESVĚDČENÍ A OVLIVŇUJÍ NÁŠ ŽIVOT

Přišly mi na mysl dnes ráno tři z těchto známých mouder, která jsme v různých obdobách slýchali, nejvíce od rodičů a ostatních příbuzných:

NEBUL, nebo ti ještě přidám, ať máš proč
 - dítě převezme za své, že když vyjádří emoce jako smutek, bude potrestáno. To vede buď k potlačování cítění obecně, nebo k přemáhání se do úsměvů za každou cenu. Zapřením smutku začne přitahovat situace, které naopak jeho prožití zaslouží. Až to jednou (nějak) rupne...Pánové, vy navíc slýcháte ještě: nebul, to seš chlap?

PENÍZE na chodníku nenajdeš/nerostou na stromech
- vede k nedůvěře, že peníze mohou proudit sem a tam lehce, přitlačuje to člověka ke strachu a pocitu tíhy, že si musí vše zasloužit nebo dokonce vydřít.

DOJEZ TO VŠECHNO, ničeho si nevážíš, co by za to daly děti v Africe
- vede k pocitu viny za to, že jsme se narodili do hojnosti a že máme odměňovat ty, co se tak dobře nemají. Nebo s nimi držet basu a dostatku se vzdát. Nebo s nimi mít neustálý a přehnaný soucit, který vede k využívání. A u některých, co to vezmou do slova, dojde i na tloustnutí, protože když pořád dojídají, tak se přejídají

Existují jen zdravá a škodlivá přesvědčení a není tak moc těžké je odhalit. Chce to ale trpělivost při jejich nahrazování - přece jen některá leží v podvědomí mnoho let. A netřeba být na sebe přísní, vždyť už jen to procitnutí, že v hlavě je něco, co brzdí spokojenost, je krásný první krok!

PROČ JE TĚŽKÉ ŘÍKAT NE?

Protože jsme byli vychovávaní v přesvědčení, že druhé máme upřednostnit. Je to slušné přece! Jinak se chováš jako sobec! Toto přesvědčení operuje v nitru přes pocit viny, a to i když rozumem člověk ví, že obětování se je nezdravé a že pokaždé, když řekne ANO místo NE, které původně chtěl, dusí se.
A co tím chceme získat, když na vše kýveme? Přece lásku - takže tak i tak jde o sobecké důvody, jenže potlačení se je nezdravé, kdežto reakce typu - říkám, co cítím, i když je to NE - může být egem označena za sobeckou, ale ve skutečnosti je v ní sebeláska.
A jak se naučit odmítat to, co jde v danou chvíli proti nám? Především nemusíme reagovat a slibovat cokoli hned. Stačí říct: vydrž, ještě nevím, promyslím a dám vědět (do hodiny, do zítra atd.- je fér uvést kdy, když nám na druhém záleží). A uvědomit si, že říct ne neznamená odmítnutí dané osoby a nemáme žádnou odpovědnost za pocity, které ono ne v druhém vyvolá. Občas se totiž bráníme odmítnout nechtěné proto, že nás bolí dívat se na bolest navrhovatele.
A pokud někomu máme chuť říkat ne příliš často, stojí zato prozkoumat, zda je ještě v souladu setrvávat v tomto vztahu. Třeba si jen stačí představit a následovat větší souznění...

STRACH Z LILITH - JAK POZNÁTE, ŽE SE VÁS TÝKÁ

Zřejmě jste už slyšeli o Teal Scott nebo viděli některé z jejích mnoha videí na youtube. Pokud ne, jde o terapeutku, která se zabývá prací se stíny v nás (shadow work). Je to činnost záslužná, hluboká a pro ty, kdo dělají tento typ terapií pro druhé, i energeticky náročná, jak můžu sama potvrdit. Nicméně onen pocit integrace dříve neviděné a potlačené části je natolik obohacující a zcelistvující jak pro klienta, tak pro terapeuta, že spálené kalorie prostě nepočítáte. Jste šťastní a naplnění.

Teal je dokonalým ztělesněním Lilith, ženy nezávislé, magicky přitažlivé, autentické a přímé. Nezakrývá nic, protože ví, že síla je v opravdovosti. To je často kamenem úrazu pro ty, co se Lilith bojí. Tato vnitřní postava je součástí každého z nás, nicméně ti, co si jí nejsou vědomi, s ní ze strachu bojují. To jsem na vlastní oči viděla, když se mi ve vyhledávači vyrojily předsudky typu - "videa Teal jsou manipulující dílo satanovo, není normální, že si tak smyslně olizuje rty a nevěřím, že někdo tak fyzicky atraktivní může být tak duchovní, kyvadlo mi ukázalo, že videa jsou programována na hromadnou sebevraždu", apod. Kolik jen toho dokáže ego vyprodukovat! Když čtete takové výplody, máte pocit návratu do středověku.

Nepopírám, že v minulých inkarnacích se jí tyto energie netýkaly (a koho z nás se nedotkly?), ostatně i v tomto životě si dle vyprávění o svém životě a mučení sektou, které je rovněž zpochybňováno, zažila své a sáhla do hodně nízkých vibrací. Otázkou je, zda by jinak byla tak skvělou terapeutkou, kdyby neprošla tak silným traumatem. Velmi si vážím její upřímnosti, se kterou se otevírá a přiznává, že ještě dočišťuje svoje staré bolesti, že je stále pro ni těžké pobývat na určitých místech, jako je Londýn, kde zažila těžké časy. Jak rajsky to zní oproti mlčení rádobymistrů, kteří vytvářejí iluzi dokonalosti, nedotknutelnosti a nadpozemskosti, čímž často matou klienty na počátku duchovní cesty.

Celá tato předpojatost vůči jejím videím mě přivedla k promeditování energie, kterou do nich autorka vkládá - a nenašla jsem nic, co by mě jakkoli ohrožovalo, manipulovalo nebo "svádělo k satanismu". V duchu jsem jí poděkovala za sdílení a občas se k ní vracím, když mám chuť zarezonovat s její hloubkou, krásou a vším, co ze sebe dává.

A co vy, máte strach z Teal Scott? Pokud si přiznáte, že ano, věnujte se své Lilith, nebudete litovat, má pro vás své dary.

SLUNCE, SATURN A AUTORITY PLUS NĚCO NAVÍC PRO ROČNÍKY 79 - 81

Za tři dny (17.11.) dojde ke spojení energií Slunce se Saturnem, tedy naší podstaty a jedinečnosti, mužskou částí nás samých a pána řádu, vnitřních i vnějších pravidel, autoritou. Nějakým způsobem se to odrazí v životě každého z nás a pokud před Saturnem neuhýbáme, není čeho se bát. Ostatně zdravá energie tohoto krále s prstencem je opravdu silná, stabilizující a plná sebevědomí - tolik se mi vyjevilo v astro konstelacích, takto vyzařovala jeho zástupkyně. 

A o sebevědomí to bude právě v tyto dny. Nakolik nám ti, co jsme je odmala vnímali jako autority (rodiče, učitelé, apod.), jej napomáhali nechat zdravě růst, nakolik podpořili naše vědomí jedinečnosti, nebo naopak nám zaseli program sebekritiky, když nás jako malé srovnávali s ostatními (znáte ty řeči na pískovišti, že Pepík už má 4 zoubky, ten je ale šikovný, kdežto Honzík je o měsíc starší a pořád nic! Kdyby jen tušili, že se toto srovnávání později stane měřítkem dokonalosti jejich milovaného dítěte, které ač teprve leze a vypadá, že nerozumí, zapisuje ony rozumy do podvědomí, nikdy by nic takového z úst nevyšlo. Leč dostáváme už jako děti ty lekce, kterými máme projít).

Tak následující cca týden nás naprosto přesně upozorní na naše sebezpochybňování a na druhé straně i na případné masky neotřesitelné sebedůvěry, které začnou stékat pod proudem místy až tvrdých zjištění a objevení křehké části, která volá po ujišťování a vůbec není tak silná, jak by chtěla. Nebo se prostě jen spustíme a poddáme návratu do bodu vzniku nejistoty a přijmeme pocity, o kterých jsme ani netušili, že je máme a že nám moc nepomáhá je mít schované ve stínu.

U nás ročníků 79 - 81 dojde k této konjunkci poblíž Uranu, tedy pocitu osobní svobody. Očekávat můžeme, tedy ti, co mají dost odvahy opravdu se do minulosti vrátit a podívat se, opravdu otevření nových pocitů ve starých situacích, resp. dřívější situace, ty nežádoucí, které vedly ke stagnaci beze změn, se již nebudou vracet, protože jsme pustili nový vítr do života. Výjimkou nebudou ani nečekaně rychlé vhledy přirovnatelné ke stroboskopu, a to ve chvílích absolutní bdělosti, kdy nastává mezera v proudu myšlenek. A tak každý dle svého gusta, někdo tomu půjde poctivě saturnsky naproti, vyhrne rukávy a pustí se do duševní "práce" a někdo se zaměří na meditace a udržování bdělosti a o to už jsme opět u tématu jedinečnosti.

MARS A PLUTO V RODOVÉ LINII (11.11. 2014)

Málokdo necítí toto silné spojení. A jak se ukazuje a na koho poukazuje v rodě? Na mužskou linii, na naše mužské předchůdce. Na všechny jejich potlačené emoce vzniklé z nemožnosti konat, jak tenkrát chtěli. Na nemožnost sebeprosazení z důvodu totalitního režimu. Na bezmoc vůči energii války a boje, boje o moc, kterého se tak moc nechtěli zúčastnit. A v neposlední řadě, jelikož se bavíme v rovině kozoroží, tedy materiální, na chudobu versus bohatství, často obojí nabyté poctivou prací až dřinou.

A všechny tyto pocity se chtějí ventilovat přes nás, protože předkové nemají jak je projevit. Chtějí být přijati se vším, čím prošli a co do rodu přinesli. Ovšem například respektovat jejich volbu chudoby neznamená ji kopírovat, ale to přesně se děje, dokud respektována není, protože pak je přítomen odpor. Takže kam se nám nechce dívat, kde to tak moc bolí, že raději utíkáme do falešného pozitivismu? Dnes to nepůjde, dnes neutečeme a i kdybychom stokrát vzývali hojnost a ctili pouze předky bohaté, nestačí to. Tyto dny nám umožňují vhlédnout do podstaty, nehledě na to, zda viděné nazveme pěkným, dobrým nebo špatným. Na nálepkách nesejde.

A račí luna utváří ideální klima dát pocitům průchod. Jakmile se tak stane, a to až do mrtě, Mars se posune do kvadrátu s Uranem a dojde na propuštění starého, a bez zbytečných neuctivých rebelií, protože neutíkáme, odpojujeme se s láskou k předkům a utváříme si základ pro své vlastní akce, s jejich požehnáním.

MERKUR VE ŠTÍRU, EMOCE A MYŠLENKY

Dneškem počínaje (9.11.) máme Merkur znovu ve Štíru. Takže po předchozím rozumovém bádání a přemítání o vztazích a o tom, jak bychom si vztahy jeden na jednoho představovali, případně po opuštění vztahů těch, co nenaplňují, se naskýtá doba příhodná pro plné prožívání našich představ. Budeme schopni intenzivnějších a opravdovějších vizualizací, provázených silnějšími emocemi, než obvykle.
Proto dobře sledujme, kudy se naše myšlení a fantazie ubírá, protože jakmile se snoubí myšlenky s prožitky, lhostejno či pozitivními nebo negativními, začíná zhmotňování.
A že vyplavávají bolestivé emoce? A vzešly z negativních myšlenek, co kroužily dlouhou dobu v hlavě nebo bolest vytryskla zničehonic? Negativní myšlenky si můžeme uvědomit a nenechat je dojít do výbuchu emocí (protože toto zavání "egoickým samonaštvávacím mechanismem"), ovšem když se čistí dávná bolest, objevující se náhle třeba jako reakce na dojemnou či smutnou událost, které jsme svědkem, je lepší s ní pobýt. Klid a radost se pak samy vrací tam, kde jim nejsou kladeny překážky.

CO JE LEPŠÍ - POSTAVIT SI VLASTNÍ KONSTELACI NEBO BÝT V ROLÍCH JAKO ZÁSTUPCE?

Položila mi dotaz včera jedna z účastnic konstelací. Těžko odpovědět jednoslovně. Když si stavíme vlastní konstelaci, máme možnost vidět nové a osvobozující obrazy, které nám dosud chyběly. Otevírá se jiný úhel pohledu na naše téma a uvolňuje se odpor. Odpor k pravdě druhých v rodině, ve vztahu, v práci nebo odpor k nemoci...prostě tam, kde se děj odehrává.
Někdy ale přichází pocit, že nemáme jasně dané a pojmenované téma k nahlédnutí, že se chceme inspirovat, načerpat si energii z uvědomění, která s každou konstelací přicházejí.
Pak vězme, že jsme přiblíženi zákonem přitažlivosti právě do takové skupinky lidí, která nám odráží stav a témata, která se nás bytostně dotýkají. Vibrujeme stejně, máme podobné nepřijaté podosobnosti, které čekají na naši pozornost.
V roli zástupce i pozorovatele si leccos uvědomíme, můžeme zažít na vlastní kůži, jak se cítí ten druhý, jehož chování jsme dosud nechápali nebo nechtěli přijmout.
Takže neexistuje objektivní odpověď - každý se účastní nebo si staví konstelaci dle svého cítění, v ten pro něj pravý okamžik. A vždy dostává, proč si jeho duše přišla.

STAČÍ BÝT HODNÁ?

"Jak je to možné, že se jí stalo takové neštěstí, vždyť ona je tak hodná!" je jedna z otázek, kterou astrolog dostane od klienta. Vězí za tím nesprávná interpretace toho, proč se nám dějí určité události.
Ony se nedějí jen tak, ony se dějí na základě našeho vyzařování, nastavení myšlenek a emocí a podvědomého systému přesvědčení ze současného i minulých životů.
Pocit štěstí či hojnost není za odměnu ve smyslu - čím hodnější budu, čím víc se budu pro druhé obětovat a svoje potřeby posunovat za potřeby druhých, tím větší hojnost mi Univerzum nadělí, tím mě bude mít radši. To je jeden z největších bludů přetrvávajících z dob, kdy jsem se přiliš nechali ovlivnit náboženstvím a podlehli iluzi trestajícího/odměňujícího boha.
Jsme tvořitelé a je dobré o tom vědět, protože pak tvoříme vědomě.

POSELSTVÍ CHODÍ RŮZNÝMI CESTAMI A VŽDY DORAZÍ TAM, KDE JE OTEVŘENO

A je to neskutečně úžasné, když jsme ochotní je přijímat! Podělím se dnes o své zcela osobní poselství, co se ke mně přisunulo během noci ve snu.
Zdálo se mi, že jsem u homeopata a on mi podává lék. Na lahvičce byly jen 2 písmena - BL. Tak si je při probouzení opakuju a uvědomuju, že bych měla zjistit, co znamenají. BL..BL..Blín! Aha, lék Hyoscyamus! Vím, že je mimo jiné pro podezíravé a žárlivé muže. Jdu do Materie Mediky a oči mi hned spadnou na větu - ve středověku byl používán do nápojů čarodějnicemi. Aha, takže ta podosobnost muže z min. života, kterého ženy trávily a podváděly, si říká o lék. Tak to je fajn, urychlí to celý proces terapie - i když se integraci přes psychoterapii nevyhýbám (v mém případě je to první volba), proč si to neulehčit.
Aha, znovu jsem utvrzena v tom, jak se tyto dvě disciplíny dokonale doplňují - psychoterapie a homeopatie, sestry léčitelky.
Prostě mnoho aha nastalo této noci. A není divu - při přechodu Slunce a Dračí hlavy přes Lilith s Plutem, je to nabíledni.
Jsem naprosto nadšená genialitou a vynalézavostí Univerza a nepřestává mě překvapovat.
Jakými cestami chodí poselství k vám, máte to podobně nebo úplně jinak?

PROČ SE NĚKDY NEDĚJE TO, CO SI PŘEJEME

Univerzum odpovídá na naše vnitřní nastavení - otevření se hojnosti a umožnění proudění skrze nás nebo jeho blokování. Když je člověk zablokovaný, pak jeho skrytá přesvědčení nabytá traumatickými zkušenostmi v minulosti neumožňují, aby hojnost přicházela, nebo se dostaví jen v těch oblastech, kde jsou bloky zpracované, tj. potlačené emoce (a s nimi i zraněná a odpojená část) přijaté.
Proto je tak osvobozující neuhýbat negativním emocem, které ukazují na odpor vůči situaci, ve které se člověk nachází, ale naopak využít emoci jako ukazatele bloku, znovu prožít, jít do jejího vzniku a integrovat.
Po integraci dříve potlačovaného v nás se mnohem lépe zhmotňuje to, co nám přináší radost a klid (každý si doplní sám, co si přeje). A k tomu napomůže vizualizace doprovázená prožitkem - musíme doslova cítit, že se to již děje a naplnit se touto radostí.

PŘESVĚDČENÍ JSEM OBĚŤ OSUDU

Já jsem takový chudák, nic se mi nedaří, mám smůlu ve všem, bla bla. Znáte to? Jde o jeden z nejrozšířenějších programů mysli.
Fikanější variantou je ta, když člověk ví, že si tím škodí, že "by neměl", ale přesto v sebelítosti zůstává, jen ji verbálně nevyjadřuje. Nicméně vyzařuje každým pórem. Pořád ale ještě ve fázi, kdy si nejde pro pomoc, raději trpí. Zároveň hodně sní o štěstí, ale nevěří v něj.
Když takto naprogramovaná mysl přijde na terapii, očekává spasení, ale zároveň nechce tak úplně přeprogramovat, protože se bojí, že bez programu oběti nebude mít tolik pozornosti. A na té je závislé ego, to by mohlo zmírat. Toto vše se děje na úrovni podvědomí, člověk o tom často neví a teď se dostávám k důležitému okamžiku - v tom momentě, když je přes terapii (nejčastěji Voice Dialogue) toto objeveno, může být program prohlédnut jako manévr ega a dál nemá moc nad tím, co se děje v životě člověka.
A pokud ten prozře a dovolí terapeutovi, aby mu pomohl zaléčit své vnitřní dítě, které prahne po pozornosti a sám se naučil s ním komunikovat, padá velký kámen z duše. Je to směr od závislosti ke svobodě.

OSOBNÍ ROČNÍ VIBRACE 9 – CO DÁVÁ A BERE

Každopádně dává dostatek prostoru pro sebezpytování a uvědomování si, jak chceme, aby vypadal náš život dál. Pokud si čas nevyhradíme sami a snažíme se neustále utíkat ze zdravé samoty do vřavy společnosti nebo do pracovních povinností, abychom se vyhnuli náhledu do nitra, devítka nám dá další dar – období únavy nebo nemoci s nutností ulehnout do peřin.

A pokud i pak je vědomě zvolena slepota, dary se zintenzivňují – dojde třeba na zlomené končetiny nebo nehodu (teď přemýšlím, jestli nevyloučit z nadpisu slovo "bere", protože vlastně spíš dává, ale dobře, na braní hned dojde).

V tarotu je pod devítkou Poustevník, hledač pravdy, který si svítí lucerničkou do temnoty a dívá se, co za poklady dřív nespatřil nebo si neuvědomoval. Vidí tam jak své temné stránky, tak světlé a chápe, že ony dohromady tvoří celek, že není lepších a horšich, hodných a zlých částí. Ty, které mají tendence se chovat zle, jsou ublížené a potřebují pochopení příběhu.

A co toto období bere? Ty, se kterými jsme si vše předali, ty, co chtějí manipulovat, ty, co nás chtějí jen využívat jako vrbu, ale vlastně nemají zájem o vytváření vztahu.

Končí vše přežité, ale neděje se to samo, končíme to často my. Samo se to nevyčistí a nerozplyne, vyjasnit si situaci musíme každý sám za sebe. A to i přesto, že ještě není jisté, co nového vznikne.

Stejně tak se provádí inventura volného času a pracovního naplnění. Přitom nenápadně a jemně chodí inspirace pro další studium, cvičení, rozšiřování obzorů různými způsoby. Jen ještě člověk cítí, že nepřišel čas začít, jen evidovat a zkoumat možnosti.

A potom, s dalšími narozeninami, trantadadááááá! Je to tady, JEDNIČKA! A hurá do akce! Víme kam, víme s kým a víme kdy. Hned!

P.S. Pro výpočet os. roční vibrace lze použít tento odkaz: http://numerologie.najdise.cz/osobni-rocni-vibrace

JAK TO VYPADÁ NA NEBI, KDYŽ SE DĚLAJÍ VELKÁ ROZHODNUTÍ?

Nebaví mě dělat to, co se očekává, jen proto, že se to očekává (tím míním - je novoluní ve Vahách, takže rozum by řekl, seš astrolog, piš o tom, co to přináší).
Já spíš napíšu o tom, co už to přineslo - myšlenku podívat se na své tranzity v době velkého životního rozhodnutí, zlomu.
Tu chvíli, kdy se zastavil čas a pocit, že se mi zastavil dech, nezapomenu. Do té doby jsem si nalhávala, že astrologii se budu věnovat až tak v důchodu, protože to přece není o celém úvazku, je to "jen" koníček (teď se musím smát, protože "jen" koníček vás nepohltí natolik, že mu věnujete několik hodin denně). Takže už tehdy to byl KONÍČEK.
Vzpomínám na předcházející návštěvu u masérky, ženy vědoucí, která se tak nějak významně pousmála a řekla - nene, to bude mnohem dřív.
Takže co v té době běželo za tranzity na můj nativní horoskop?

- Pluto konj. Slunce sextil na Mars (jasné a pevné rozhodnutí podniknout konkrétní kroky)
- Pluto navíc již načuhující do 6. domu, kde nastiňuje velkou pracovní transformaci
- Neptun s Jupiterem (vstupující do 8. domu) trigon Luna a Pluto (služba druhým, zejména ale ženám)
- Uran vstupuje do 9. domu (uvědomění si duchovní cesty) a dotváří velký kříž - kvadrát na  nat. Lunu, Merkur s Jupiterem a Neptun (boří rádobyjistotu v podobě zaměstnání, a to hodně sebevědomým způsobem, protože on prostě umí dát hlavu na špalek a začít živnost bez jediného klienta, prostě z ničeho)
- Uran navíc trigon na sebe a na Venuši (k astru přibyl zenový tarot, bylo to nové, okouzlující a krásné období, kdy mou učitelkou byla jak jinak než příjemná a milá žena)
- Saturn pomalu opouštějící svou pozici v nativu (návrat Saturna často nese "tak a teď teda!", která nejsou unáhlená, ale pevná a pro TO JEDINÉ)
- Mars sedl na Dračí hlavu a podpálil mou kuráž začít okamžitě jednat ve jménu toho, kam opravdu mám v tomto životě směřovat - k samostatné činnosti a pomáhání

Tomuto výčtu předcházel přetřes v podobě kvadrátu Urana a Saturna a opozice Pluta na nat. Lunu, tzn. hodně pnutí a bolesti, pocitů nesmyslnosti stávajícího zaměstnání a častých pracovních změn, které nenaplňovaly.
Až pak ta největší...

EGO VE ZNAMENÍ ZVĚROKRUHU

O tom, kde se jednotlivá znamení nechávají namotávat egem, na co slyší a hlavně – na čem si zakládají. A pokud se vás to dotkne, není to o vás, ale o egu, protože jste se příliš ztotožnili ;-)

BERAN: Jsem všude první a ve všem nejrychlejší. Nikdy neprohrávám a i když by to prohrou smrdělo, řídím se tím, že co nejde silou, jde ještě větší silou. Takže zase vyhraju.

BÝK: Za celý svůj život jsem nahromadil úplně nejvíc majetku a všechny moje věci jsou nejlepší. Nikdo nemá to co já.

BLÍŽENCI: Mám nejvíc skvělých nápadů, asi tak 1000 za minutu a taky ty nejčerstvější informace (ostatní jim sice občas říkají drby, ale to proto, že jsou blbí, kdežto já jsem inteligentní, přeci)

RAK: Umím uvařit tu nejlepší svíčkovou, nakrmím celou rodinu a všichni jsou mi za to vděční. Jsem ten nejlepší pečovatel.

LEV: Já jsem úplně nejlepší, nejskvělejší, nejkrásnější, nejbáječnější, nejúžasnější, nejbožštější, nepřitažlivější, nejtalentovanější, prostě Veličenstvo nejvíc k zulíbání! Vlastně jsem jediný, nikoho jiného kolem nevidím.

PANNA: Jsem dokonalá, ve všem! Navíc umím udělat ten nejpořádkovatější pořádek, nikdo neumí tak dobře uklízet a není tak systematický jako já.

VÁHY: Mně to tááák nesmírně sluší! Jsem největší elegán s nejlepším vkusem. Hlavně se nesmím dívat moc okolo, jak jsou ostatní příšerně nastrašení, aby mě to příliš nevyhodilo z rovnováhy.

ŠTÍR: Pozor! Já jsem ten největší sexuální idol a moje charisma dostane každého. Navíc taky umím nejlépe tahat za nitky a nikdo, pro koho se rozhodnu, mi neunikne.

STŘELEC: Mám největší politický i všeobecný přehled. A taky nadhled. Moje životní filozofie je prostě ta nejlepší a já hlásám úplně nejvíc nahlas. Dovolím si všechno, risk je moje druhé jméno.

KOZOROH: Mám patent na pravdu tečka Jsem manažer tečka Nejvýkonnější tečka

VODNÁŘ: Dělám všechno jinak než ostatní, samozřejmě nejoriginálněji a žádná cena není dost vysoká, hlavně když se odlišuju. Protože být jako ostatní by mě zabilo.

RYBY: Jsem největší trpitelkou ze všech. Nikdo neumí tak krásně a vytrvale zmírat bolestí a přebírat na sebe i bolest ostatních. Všechny spasím, i kdyby nechtěli.

JSTE ZÁVISLÍ NA EMOCÍCH?

POROD - NÁŠ PRVOTNÍ ODPOR

Luna ve Štíru mě pošťouchla k tématu vlastního porodu. Přestože rozumem nějak víme, že si podmínky nové inkarnace určujeme na úrovni duše před narozením, když se to pak děje dle scénáře, probudí se i větší či menší míra odporu.
Několik let zpátky mě tzv. kineziologie zavedla do mého vlastního porodu a bylo to nadmíru fascinující. Přesně jsem cítila, kde jsem, co mě čeká a hlavně že to nechci! Nechci se narodit, a zas podobné podmínky, tak to ne, to byste mi museli něco slíbit!
Tyto myšlenky mi v průběhu odblokace běžely hlavou, aniž bych kdy přišla na to, co jsem si přála, aby mi kdo slíbil. A důležitým poznatkem bylo, že tento odpor, forma ega, se rodí s námi, nejsme až takové lilie jako miminka, jak se říká a ne všechno získáváme výchovou a vlivem společnosti v dětství. Ego může vyvstat už v prenatálu.
Můj porod v praxi tedy vypadal tak, že se zastavil, protože mimino si řeklo, že nevyleze. Tak přišly na řadu kleště a pocity silného nátlaku, které zůstanou jako otisk spojený s prvním nádechem.
Ale tato terapie se dělá právě proto, aby člověk viděl, jak to bylo, že matka byla vysílená, v ohrožení a doktoři v tom momentě dělají vše proto, aby porod postupoval. A vybrali tenkrát tu nejlepší metodu, kterou měli (ostatně planety ve Štíru to zpočátku jinak neumí, než takto). A nebyl tam žádný zlý úmysl, žádná manipulace, jen snaha udělat to nejlepší.
Tak pokud máte v životě pocity sebelítosti, pocity, že jste někam tlačeni, že jste řízeni a nic se vám nedaří, podívejte se, jak to je (bylo) doopravdy.
Jen si k tomu vyberte terapeuta, který to zvládne, protože není výjimkou, že na toho, kdo vás provází je to silné kafe a odpadává, pokud nemá předchozí zkušenost s tímto typem terapie. Zároveň je to jedna z nejúčinnějších metod, což mám kromě na sobě vyzkoušeno na klientech, a to s velmi dobrými a překvapivě rychlými výsledky.

JE MARS PO BOKU SATURNA VE ŠTÍRU BUBUBU?

Pro některé ano. Pro ty, co se báli už předtím. Tato konjunkce nám akorát strachy zkonkretizuje a pokud pořád přivíráme oči, zdrsní (slovo nafoukne mi nepřislo tak úplně výstižné). Zhmotní se nám v realitě každému dle jeho (ne)vědomí.
Aspekt nabývá na přesnosti (toto píšu 24.8.) a tak si říkám, na co se zaměřit. Někdo se nechá pohltit bojem venku, někdo tím uvnitř vlastní hlavy, kde mysl kafrá a jako mašinerie dokáže produkovat jeden zlověstný scénář za druhým. Její parťák - emocionální tělo je hned v pohotovosti a rádo se přiživí.
Když ten koloběh člověk prokoukne, přestává věnovat pozornost negativním vibracím. Ví, že existují a nepopírá realitu. Nepopírá existenci násilí, ale nesouhlasí s ním a nevyhledává jej. Netváří se, že existuje jen pozitivno a všichni lidé jsou vždy pozitivně ladění.
Nikdo se nemusí bát lhostejnosti, je to o plném vnímání, přesto to není bububu. Udržíme-li bdělost, i tato konjunkce odměňuje. Přináší zásadní rozhodnutí začít dělat věci jinak, být vytrvalejší, nevylekat se před první překážkou, dokázat, že když nám o něco jde, tak nepráskneme do bot.
Už cítíte ten klid, co zastavuje čas?

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

O OTEVÍRÁNÍ ČAKER NA DÁLKU, ZBAVOVÁNÍ DRUHÝCH NEGATIVNÍ ENERGIE A PODOBNÝCH POCHYBNÝCH PRAKTIKÁCH

Opravdu věříte, že nemusíte vůbec nic dělat, přijde ezoterik léčitel, zamává virgulí, zapálí svíčku, otevře vám čakry, pustí do vás energii a jste navždy uzdraveni? Je to jeden z největších nesmyslů, jaký jsem slyšela.
Nikdo za nás nic neodmaká, každý jsme tu sám za sebe, máme karmickou zátež, určité postoje, trpíme dogmaty a zároveň máme moc vnímat a přijímat pravdu přes naladění se na čisté vědomí. Tak nebuďme ovečky.
Často říkávám, že se mi stal zázrak (a kdo se mnou tráví čas, tak už tu story zná nazpaměť), když jsem z ukrutných znehybňujících bolestí zad nemohla hýbat nohama a pak po naprostém odevzdání se faktu, že tedy jestli si to moje duše zvolila a mám být ochrnutá, tak budu, jsem druhý den vstala z postele a měla pocit, že mi někdo daroval nové tělo. Jenže co předcházelo tomuto zázraku?
Bolavý pohled do min. životů, konstelace, meditace, ochota vidět, co dělám špatně a co mě k tomu vede. Nepřišel žádný čaroděj dobroděj zvenku, který by to udělal za mě, vyhledala jsem šikovné terapeuty, kteří mě některými úseky provedli, dalšími jsem měla projít sama.
A co jsem viděla, vedlo k pochopení, k soucitu se sebou samou a k toleranci k tomu, co ego nazývá chybami a odsuzuje, ale vědomí přijímá beze slov jako fakt. Prostě to tak bylo. Tečka.
Zdroj energie je uvnitř každého z nás, čakry se harmonizují ochotou se podívat, jak na tom jsem a propustit balast ustrnulých stoletých projekcí, tedy bludů. A je skvělé, když nás na naší pouti někdo inspiruje, pomůže rozkrýt a podpoří. Jenže nespasí.

CO ŘÍKÁ AKNÉ

Přes kůži se ponejvíce projevuje vše skryté nebo přímo utajované. To znamená, že co člověk nechce vidět, prožívat, co se mu nehodí a co je podle něj škaredé, tak má ono "škaredé" tendence vylézat skrz kůži. Je to ona dobře známá hra na bílou, kdy je člověk uvnitř naštvaný, ale navenek se tváří klidně, nechá na sobě dříví štípat a snaží se všechno ustát vklidu. Protože předpokládá, že je to tak správně, vždyť mu přece říkali, že vztek je špatně a pokud jej projeví, ostatní se od něj odvrátí. Sám se ale tím odvrací od pravdy, protože ta jeho pravda právě je projevení pocitů, ať už patří do kategorie, které společnost označuje za temné, nebo světlé.
Praxe mi ukazuje, že pokud je klient naštvaný, potlačuje se, ale o vzteku ví, je to menší průšvih. Pokud o něm neví, tedy má jej tak hluboko uložený, třeba již z prenatálu nebo raného dětství, bude to chtít více času a ochotu jej vidět.

P.S. Každému z nás občas vyraší nějaký ten pupen, je to lidské, jen pokud nezůstává u jednoho a akné se rozšiřuje, stojí za pozastavení a změnu chování.

MARS VE ŠTÍRU - co je doma, nabývá na síle (26.7. 14)

A je to tady, po mnoha dlouhých měsících lehce nekňubského a málo rázného období Váhavého Marse se tento posunul do Štíra, do své domoviny (a to vysvětluje, co mě včera večer přimělo se detailněji zaobírat příběhem Berdychova gangu, přestože Expozituru, jejíž sledovanost jistě teď ještě víc naroste, sleduju od 1. dílu).
Ač toto postavení může vést k obsesivnímu a manipulativnímu prosazování se, podsvětním činnostem, inkvizitorskému odsuzování a emocionálním výlevům (takže se vyplatí zůstat si toho vědoma), doporučuju se zaměřit spíš na říznou pravdu a na fakt, že k odkrývání nekalostí je zde tento Mars hlavně, resp. máme volbu využití této magicky silné energie, jako ostatně vždy.
Osobně se těším na klienty, kteří najednou budou mít větší potřebu pravdy, ať je jakákoli a nemusí být vždy bolavá. Nebude to o snahách diskutovat a zvažovat víc variant, ale o potřebě uvidět. A my často nevidíme jak jsme úžasní. Zdravý Mars ve Štíru miluje pravdu a za tou jde, odhaluje a zprostředkovává. Je mu fuk, jestli ta pravda zní - "děláte si iluze, nemiluje vás" nebo "víc si věřte, jste nádherná bytost, jen to nevidíte".
Společnost určitě nepřijde ani o pořádná odhalení skandálů, Štír nemá rád pozlátka, a je tak nějak ve při s vysokým leskem Slunce a Jupitera ve Lvu, takže pokud je hmotné bohatství získané podvodem, úsměvy nejsou srdečné a přetvářka tím pádem hraje prim, udělá všechno proto, aby toto všechno bylo spatřeno.

JEDINÁ PRAVDA?

Za chvíli tu máme úplněk (12.7. ve 12:24) a ve vzduchu jsou teď mnohem více cítit emoce. Více s námi hýbe ubližování, bezpráví, nezdravé prosazování moci. Ano, existují lidé, jejichž duchovní vývoj se nachází v bodě válčení kvůli jejich jediné pravdě, náboženství, postojům. To je fakt, který lépe přijmout, než vypouštět negativní bojovné emoce do éteru, a tak vlastně krmit kolektivní ego, tedy to, s čím nesouhlasíme. Není to ale o tom, že se budeme tvářit, že nás ubližování nezraňuje, a to nejen teď, v období Raka, ale stále. Emoce prožívat máme, dokud k nám přicházejí a na zlé jednání upozorňovat také - jen s čistým bdělým vědomím, bez souzení těch, co nechápou. Protože jestli má něco uzdravující energii, tak je to pochopení bez přitakání tomu, co nebo kdo ubližuje.

JAK SE ZNOVU DOSTAT KE SVÉ SÍLE

Tak zřejmě nejdřív přiznáním si, že v plné síle nejsme. Být silní znamená neuhýbat, neutíkat, nechoulit se, přiznat chybu, opravit ji, dát prostor druhému, nemanipulovat, nechat věci plynout, když je třeba, ustát pohled pravdě do očí a taky si ponechat svoje slabosti (pokud něco neumím, není známkou slabošství si dovolit neumět, za jeden život nezvládnu všechny dovednosti a je to tak v pořádku). Prostě výčet by byl nekonečný.
A kde jsme tedy sílu ztratili? Přesněji řečeno, vzdali se jí? Na tuto otázku mi přišla odpověď přes astro konstelace (mám na mysli systemické konstelace jako terapii, nikoli momentální konstelaci planet) a následnou meditaci. Osobní sílu a moc v jejich jak pozitivním, tak negativním významu má pod palcem Pluto v horoskopu každého z nás. A dle jeho postavení, v síle nebo oslabení, poškození, se nám děje nebo konáme.
Pluto může být buď vládcem, který má přirozenou autoritu, tu vyzařuje, aniž by hnul prstem, nebo taky mocipán inkvizitor, gestapák, tyran a mučitel. A co se nejčastěji ukazuje při terapii? Zlomený muž, který právě vlivem nepochopení osobní moci, kdy sám zažil kruté jednání od svých nejbližších, sám později jedná krutě a na základě silné viny si v dalším životě zakáže jakýkoli projev sebeprosazení nebo nesouhlasu. Jde o rozhodnutí typu - než bych někomu zase ublížil, raději nebudu říkat a dělat nic, ani se raději bránit nebudu.
Pokud se ve vás při čtení teď cosi svírá a vy tomu uhýbáte, týká se vás to. A to, co píšu, se vám nemusí líbit, zdravé Pluto nehraje na líbivou politiku, nehrajte na ni ani vy. Nebudou vás mít víc rádi, když se zavděčujete, neříkáte otevřeně své názory. Mějte se rádi sami.
Ne nadarmo se o terapiích mluví jako o loupání cibule - tak jako vrstva po vrstvě se slupuje, tak se uzdravuje náš vnitřní vládce. A potřebuje k tomu naše odhodlání, čas a trpělivost.

PÁTEČNÍ RAČÍ NOVOLUNÍ ANEB PROČ TO JÁ MÁM NÉST ZA NĚ

Slunce se nám brouzdá Rakem, tak se zmíním o jednom tématu velmi typickém - o úctě k našim předkům.
Když mi přijde klient na terapii a přijdeme na to, že táhne neuzdravené energie svých pra-pra...rodičů, vedu sezení nebo konstelace tak, aby se bolest vyjádřila a jejich duším se ulevilo.
Jenže ouvej - to vylučuje neúctu ve smyslu "jo a co to přinese mně, když se duše předků uzdraví" nebo "to je taková nespravedlnost, proč to já mám nést za ně".
Tady jde o naprosté nepochopení. Otázka PROČ je správně, ale sebelítost už je jaksi navíc, když uvážíme, že jsme si sem právě do té konkrétní rodiny přišli pro lekce týkající se naší duše a jejích úkolů. A právě tyto úkoly si splníme i díky nevědomému nabrání si zátěže rodu, protože prostě pokrevně potkáváme duše s podobnými úkoly. Bloky z jiných životů pak rozvolníme buď hlubinnou terapií nebo uzdravením našich rodových kořenů. A někdy dokonce oběma způsoby.
A pokud chcete využít račího novoluní k uctění rodu dalším způsobem, tak zkuste v pátek 27.6. třeba zapálit svíčku, napojit se na své blízké a říct děkuji. Mnohdy je to víc, než člověk myslí, tak raději prociťujme.

PROGRAM OBĚTI V HOROSKOPU – ŽIVOTY V HÁBITECH A TAK...

Dnes (16.6. 2014) využívám vodnářsky nadlehčené Luny, abych se dotkla tématu, před kterým jindy často zavíráme oči. Jenže v posledních měsících, pod vlivem kvadratur mužských planet, které jsou neustále pod mikroskopem všech astrologů, mě navštívilo příliš mnoho klientek s tímto programem a svěřilo se i několik kamarádek a známých, tak cítím, že je čas. Koneckonců, přitáhla jsem si je na základě svého karmického čištění životů v hábitu nebo jiném područí mužské zraňující dominance, kterou každý z nás máme za sebou (záměrně používám každý, ne každá, protože muži mají také vnitřní ženu, které se to dotýká, jen záleží, zda a nakolik jsou si jí vědomi).

Co najdeme v horoskopu ženy s tímto naprogramováním? Především konjunkce Mars – Saturn nebo Mars – Pluto, popř. tyto tři v kupě, v 7. nebo 8. domě partnerství a intimní blízkosti a celý vliv zvyšuje obsazení znamení Ryb a 12. domu, které mají sebeobětování v popisu. Uvidíme i neblaze napálenou Lunu a Venuši, která dává majitelce, zvláště když je ve hře Saturn, tendence uzavřít srdce. Časté je i zastoupení Štíra, který ač umí krutě popíchnout na na první pohled tak nemusí působit, když nemáte cvičené oko, je tak citlivý, emotivní a zranitelný, že si svým vyzařováním zranění přitahuje i zvenčí (jakoby nestačila ta zranění, kterými častuje sám sebe uvnitř).

Setkáme se i s hodně proaspektovaným Neptunem, hlavně v kontaktu na světla horoskopu, na Venuši a Mars, nejsilněji působí konjunkce a opozice.

Všimla jsem si, že tyto aspekty mají hojně zastoupené světoznámé top modelky, za všechny jmenuju Pavlínu Pořízkovou, Cindy Crawford a Andreu Verešovou, která má navíc do tvrdých (disharmonických) aspektů zahrnutou i Venuši. Protože aby ustály tlak světa módního bysnysu s ženskou krásou, tedy vlastně taky "v hábitu", je třeba se obětovat, i když ony by to tak nenazvaly.

Nejedná se o jednoduchou problematiku a celé je to o to zajímavější, že oběť a tyran mají často velmi podobné, ne-li stejné aspekty horoskopu. Pak už je jen krůček ke hře na oběť a tyrana a uvědomění si, že ať již v této inkarnaci máme sklony k jedné nebo druhé straně, obě patří jedné minci. Není to o hledání viny a neviny, ale o prohlédnutí, přiznání si a opouštění, které třeba nebude snadné, protože jde o program nemálo zažraný pod kůži, ale pokud se vás můj článek jakkoli dotknul, ať již zabolel nebo urazil, vězte, že na to nejste sami, pakliže se vědomě rozhodnete nechat si pomoci.

P.S. Neosobuju si tímto článkem právo na vyjmenování všech astrologických možností a variant, to ostatně můžete hledat v učebnici. Jde mi o to, dotknout se tohoto principu v těch, co můžou využít osvobozujícícho vlivu aspektů Urana na nebi a ze srdce si přeju, ať počet je co nejvyšší.

HANA ZAŇÁKOVÁ vs LUCIE BÍLÁ

Protože Lucie Bílá je jedna z těch mála veřejně známých a uznávaných osobností, které si nechaly změnit jméno (resp. protože jich moc neznám), ze zvědavosti jsem se jala vypočítat rozdíl ve vlivu obou jmen na její život.
A zatímco by člověk povrchně předpokládal, že změna byla k lepšímu, není to tak jednoznačné.
Haně Zaňákové rodiče předurčili tímto jménem štěstí, pomoc od vlivných lidí, finanční stabilitu, hojnost a schopnost dosáhnout spokojeného partnerství. Rovněž velkou přitažlivost pro muže. Jedná se o vibraci karmické odměny, když člověk předchozí inkarnace naplňoval "plán" své duše a s pokorou jimi procházel. Jediné nebezpečí je v tom, že když jdou věci příliš hladce, člověk může zlenivět a přestat dbát o svůj duchovní rozvoj nebo začít přehánět.
Lucie Bílá se ale změnou jména rozhodla nepřijmout tyto dary a udělat si ten život trochu peprnější. Nynější jméno s sebou nese otřásání půdy pod nohama, což je ponejvíce vidět na jejím citovém životě. Lékem na tato osobní zemětřesení je naslouchat intuici, vizím a snům, protože ty jí chodí, aby ji varovaly předem. Jelikož a dokud svou práci miluje, tak nehrozí, že by se úplně vzdala slávy, kterou jí její umění přináší, a snažila se najít spokojenost jiným způsobem žití – to by ale opravdu rozesmutnila snad celý národ a navíc – vybrala si těžší cestu, protože podvědomě tušila, že za ní je možnost růstu přes bolest, kterou poté vplete do procítěného projevu na jevišti.
Je samozřejmě i důležité, nakolik nás negativní vliv jména ovlivňuje (nebudu se na ni napojovat a zjišťovat, protože to mi nepřísluší bez povolení) a tam už záleží na naší ochotě duchovně růst. Ta této originální umělkyni nechybí, což je cítit z každého jejího pohybu, pohledu, vyjadřování... prostě z vyzařování. Potom tedy i přes krkolomné energie jejího jména se jí znova dostává daru, který si zaslouží, daru podpory a přízně.

LÉČENÍ BDĚLÝM VĚDOMÍM

Přečetla jsem si na www.jeshua.cz inspirující článek o trochu jiném náhledu na léčení duše. A musím uznat, že je na tom hodně, protože jsem vyzkoušela na těch klientech, kteří si rádi povídají.
Není to lehké na vysvětlení, musí se zkusit a nacítit, ale pokusím se, protože to může třeba pomoci i vám.
Vlastně jde o to, aby terapeut nechal klienta vyjadřovat své postoje, povídat o současné situaci nebo objasňovat, cokoli jej trápí a udržoval přitom bdělost. To znamená, že terapeut pocitově zachycuje klientova přesvědčení, kterým si brzdí hojnost v té které oblasti, ale nijak je nepotlačuje, výrazně neopravuje, tedy neprotiví se tomu, co klient vyjadřuje. Neznamená to ale, že nezasáhne vhodnou poznámkou nebo dobře mířenou otázkou, aby otevřel možnosti, které klient sám nevidí.
To, co vlastně léčí, je ono přenesení čistého vědomí na klienta, který najednou sám vidí jasně svou další cestu nebo i více cest, osvobozuje tak svoji zdánlivou bezmocnost a odchází s pocitem, že to přece půjde. A naděje je to, o co tu jde především...

JAK JE TO S PENĚZI A SEBELÁSKOU?

Občas v oblasti ezoteriky zaslechnu, že sebeláska přímo souvisí i s tím, jak se vám daří vydělávat peníze. Přestože na tom něco je, hlubší prozkoumání tématu mě nutí varovat před paušalizováním těchto mouder.
Ne všichni, co mají vysoké příjmy, mají opravdu rádi sami sebe. Někteří mají rádi hlavně své ego a/nebo si konzervují svoje strachy z nedostatku a hromadí. Typickým takovým příkladem je člověk, který se dře, dělá práci, která vynáší, ale nebaví jej, je finančně za vodou, ale radost a užívání si toho, že peníze za něco pěkného utratí, v podstatě nezná. Motivací je strach, že nebude mít dost.
Takže kde je potom sebeláska - je ve výše popsaném nebo v tom, když je zachována radost z práce, hrdost, svoboda podnikání, bez přistoupení na to, co vás nebaví, jen kvůli vyššímu příjmu...
A ona ta druhá cesta může být zkouškou, zda dáte hlavu na špalek za to, co milujete, bez pocitu (beztak falešné) jistoty, a rozhodně nevylučuje hojnost. Právě naopak! Ale musíte ji chtít a vidět, že to není POUZE o výši peněz na kontě, protože tím by se význam toho posvátného slova opravdu smrsknul. Je to o mnoha aspektech, které dohromady s dobrým výdělkem přinášejí klid a spokojenost.

CO VYPOVÍDÁ HOROSKOP O ČEŠKÁCH?

Povídá se, že v naší zemi je obrovská koncentrace atraktivních žen. Pominu teď aspekt ega, který v tom je obsažený, když se začne srovnávat mezi národy. Srovnávat se mi nechce, ani to nelze. Co lze, je podívat se do horoskopu republiky na charakteristiku a vyzařování ženské poloviny národa.
A co tedy Venuše? Žena Bohyně krásy, ve svém nejsilnějším postavení ve Vahách, se skví vedle hluboké, dráždivé Lilith, která dodává tu správnou magii a nebojí se jít za pozlátko fyzického vzhledu. Obě harmonicky ozářené neotřelým a sex-appeal přidávájícím Uranem, který je pozvedá a dává naději, že z nadhledu a s jejich schopnostmi se dá všechno zahojit a ze všeho ve zdraví vybruslit. Sextil na konjunkci Luna - Saturn ale dává určitý druh loajality k mateřskému principu, tedy v reálu to u některých Bohyň znamená, že kopírují model svých maminek z minulosti a la "jakmile mám toho svýho jistýho, můžu si dovolit vytahaný svetr, však co, nadoma dobrý!"
A opravdu, možná jste zaznamenali, že hodně žen středního věku pod tíhou starostí prostě už nemá sílu! Nesou na svých bedrech naloženo od svých dětí, manželů, to je přece nejdůležitější úkol (Saturn!), nějaká krása, co z toho! Konjunkce je sice ve Lvu, ale pompézním natupírovaným či naondulovaným účesem se zachrání pramálo.
Kráska, i když upadla dočasně do tohoto spánku, pořád stojí vedle Slunce (svého muže), tak se často vzbudí, až když on, pod vlivem své štíří touhy zveličené Neptunem ve Lvu, začne svůj zájem upínat k jiné. K té, která bdí a všechny podoby svého ženství si udržuje a hlavně - užívá!

SYNDROM ZRANĚNÉ ČARODĚJKY

Příchází čím dál více žen s dávnou bolestí divoženky, která v nich byla nebo stále je ubíjena (a jak jinak, týká se to nás všech, co už čarujeme pro druhé nebo těch, co mají začít). Tyto ženy často nevědí, odkud vane vítr, prostě začínají vykládat karty, zkoušejí kyvadlo a když přijde na otázku, zda by se chtěly ezoterikou zabývat víc, couvnou od tématu nebo přiznají, že se bojí.
Čehože? Ustát si svou jinakost, vyslechnout zpochybňování logického rozumu, vydýchat ego své i druhých...
A já ani nikdo jiný jim nemůže slíbit, že to bude lehké, zvlášť pokud v rodině a v okolí není nikdo příznivě nakloněn.
Co je ale tak moc bolestné, je podvědomá obava, že se bude opakovat minulost. Čarodějka uvnitř ví, jaké to je žít na pranýři, už to tady jednou bylo. Jenže pokud tento strach odsouvá, pak se stejně neblahé reakci nevyhne. Takže tato polovičatost je šílená v tom, že není ve svém středu, aby si za svým posláním stála, přesto jej vyzařuje a stává se obětí - prakticky třeba vyhazov z práce, protože je podezřelá, nebo si dovolila moc, když opustila přítele, co jí nefandil apod.
Jestli se vám to zdá povědomé, zbystřete zítra dopoledne, tam se můžete setkat s touto dávnou bolestí přímo, jakmile se Luna přiblíží k Plutu.
A pokud nemáte dost odvahy se podívat sami do sebe, tak vězte, že čarodějky si pomáhají a víte, kde se má chatrč nachází.

JAK SE ODPOUTAT

MOJE PRVNÍ SETKÁNÍ S TERAPIÍ

Narodila jsem se s fóbií z krve. Nejen z pohledu na ni, ale z jakékoli zmínky, o odběrech u lékaře ani nemluvě, se mi dělávalo zle.
Jak to tak už bývá, v pravý čas, protože už jsem začínala být zoufalá věčně se opakujícím scénářem pocitů na omdlení, se objevila pomoc. Šla jsem na svou první alternativní terapii. Terapeutka byla žena malého vzrůstu, ale silného vyzařování, což mi naprosto vyhovovalo. Nebála jsem se, těšila jsem se, co se bude dít, a taky dělo!
Na první pohled nenápadná metoda držení hlavy a probírání pocitů a emocí z minulých krizových situací se mnou pěkně zamávala, a zároveň fascinovala, že najednou to vlastně tak hrozné není a pocity na omdlení se dají ustát. To hlavní ale přišlo pak – kromě nesmírné úlevy přišlo půl roku bez jakéhokoli náznaku dřívějších hrozivých stavů.
Zjistila jsem, že metodě se říká Kineziologie, oficiálně One Brain, a přihlásila jsem se na kurz. Moje fóbie mi posloužila k práci na psychice, k pochopení utrpení a bezmoci, které prostě člověka donutí se dívat do příčin a přebírat zodpovědnost za to, co ho potkává.
Po půl roce přišel čas sloupnout další vrstvu a nezůstalo jen u jedné, ale ve své podstatě šlo o to, že jsem se měla stát terapeutkou a bez vlastní bohaté zkušenosti tuto práci prostě provádět nejde.
Musela jsem přijít na to, že ono vlastně to není jen o krvi, ale o násilí, které probíhá, když teče krev a že je vlastně úplně v pořádku, když člověku není dobře. Že vlastně nejsem dostatečně sadistická, abych se dívala na horory a akční nesmysly. A od té doby je se mnou vždy někdo, kdo mi podá ruku, když zavrávorám, ale hlavně – ono se to už vlastně neděje. A i kdyby někdy, už se toho nebojím předem.
Od té doby nedám dopustit na kineziologickou odblokaci a i když některé silné programy potřebují víc naší péče, ráda jsem živoucím důkazem, že stojí za snahu.

KDYŽ SE DOSTANE KE SLOVU (NEBO SPÍŠ K ČINU) BOŘEK BOŘITEL

Tak nezůstane u činu jediného a už vůbec ne mírumilovného. Rebel je ten v nás, co správně uchopen, propouští z klece nesvobody, bourá zdi přežitého, větrá nedýchatelno a stříhá provazy závislosti. Milovníci astrologie jistě správně identifikovali Urana a znamení Vodnáře – nádhernou ukázku odvahy a upřímnosti.
Problém nastává, když se z rebela stane rebel bez příčiny, bořek bořitel, věčný revolucionář, co je v odporu jen pro odpor samotný. Vlastně ani neví, co udělá se svobodou, pokud se mu k ní otevřou dveře. Důležité je být jiný jak ostatní, originální a často to dává tak okázale najevo, až je tím nejpředvídatelnějším a nudným, kterým právě za žádnou cenu být nechce!
Tímto si většinou projdeme v pubertě a/nebo v obdobích, kdy vtrhnou do našeho horoskopu uranské tranzity. V mém případě, když šel Uran Rybami, pošťuchoval postupně a vlastně ustavičně po sedm let devět planet z jedenácti, což mi dalo plno příležitostí opravdu tento princip nejen vidět, ale hlavně prožít. A jeho přehnanou podobu díkybohu i opustit. Protože na konci fronty strnule stál Saturn a ten mu prostě odcedil přes zuby, že teda chvíli ty jeho tupé nárazy bude odrážet, ale že lepší bude, když se trochu uklidní, aby nabral sílu a ta finální změna byla opravdu jiná a plodná. Uran sice i tak stihnul podseknout dvě nohy z trojnožky, nebo-li zbortit vlastně všechno, protože o jedné noze stát nebude, ale konečná změna stála a stále stojí za to.
Abych byla konkrétní alespoň v jedné oblasti, tak po řadě změn v podobě stěhování se z jedné práce do druhé, vesměs ve stejném oboru, jen firmy se měnily, jsem naznala, že nejsem (ale děkuju za zkušenosti, jsou k nezaplacení) typický zaměstnanecký typ. Protože to těžko bude ten, kdo má tolik planet na východní straně horoskopu a letních znameních. Ale o tom až někdy jindy, až mi přijde inspirace...
K čemu vlastně člověk dojde po takových nekontrolovaných bořicích eskapádách, rychlých a častých změnách, rebéliích a držkování? K naprostému vyčerpání těla, psychické únavě, touze po klidu v prvé řadě. Ale když si odpočine, pak taky k touze po stavění nových základů toho, u čeho chce vydržet, co nebude muset celé bořit, co má pro něj hlubší smysl a co dělá rád.
Potom Urana znovu pustí do akce, ale spíš ke slovu, aby přednesl svoje vize, neotřelé nápady a zlepšováky, které právě naopak nesmyslnému pozdějšímu bourání zabrání.

ODCHOD KRÁLE (Z) LEDU - opět něco o Štíru

Pokud jste sledovali včerejší krasobruslařský krátký program mužů*, tak vám možná spadla brada jako mně.
Král všech krasobruslařů Jevgenij Pljuščenko těsně před svou jízdou odstoupil ze soutěže kvůli velkým bolestem operovaných zad. Zároveň ukončil kariéru a ruské publikum evidentně nerozdýchalo, že jejich miláček nevystoupí a navíc nebylo možné poslat na led jiného závodníka, tak začalo vyklízet halu.
Mojí první reakcí byl smutek a údiv, protože toto jsem opravdu nečekala, ale nemohla jsem se ubránit silnému pocitu, že to jaksi patří ke hře na nejlepšího. Rozhodně nepodceňuju bolest zad, protože to neudělá nikdo, kdo ji opravdu zažil, jen se podivuju nad neodhadnutím situace vlastního zdravotního stavu. I když třeba on sám může předpokládat, že je nenahraditelný, pro Rusko to znamenalo mínus jedno místo na domácí olympiádě.
A co vlastně vězí za výjimečností této živé kraso legendy? Nesporné a neopakovatelné štíří charisma, které každého milovníka umění zarazí do židle a donutí k naprosté bdělosti a hltání každého procítěného pohybu a výrazu, které se snoubí s jupiterským velikášstvím a klidně riskne ve svém věku několik čtverných skoků v jízdě, a to i v kombinaci se dvěma trojnými.
Merkur, Pluto a Saturn v kupě v sextilu na Mars v Kozorohu hlídají, aby každý pohyb byl přesný, měl až démonický výraz a protože v sextilu se napojuje i Neptun, nebude chybět ladnost, rád ji tam přivane.
I když kritici Jevgenijovi vytýkají příliš dlouhé nájezdy před skoky, ty jsou potom tak famózní, že každý fanoušek to rád pomine. Ostatně on ví, že si může dovolit být svůj a perfektní soustředění je přece přednost, jako bych jej slyšela říkat.
Já jsem vděčná, že jsem mohla vidět všechna jeho vystoupení, protože i když se říká, že takový talent se rodí jednou za padesát let, já to spíš vnímám, že tak za sto.
Nicméně král je mrtev, ať žije král a teď počkejme který!

* OH 2014 v Soči

KTERÉ MATKY NEDOKÁŽOU ODSTŘIHNOUT PUPEČNÍ ŠŇŮRU K DOSPĚLÝM DĚTEM?

Ty, které mají pocity viny a považují se za nedobré matky.
Ty, které nevedou naplněný vlastný život a nudí se.
Ty, které si z dítěte nevědomky udělaly partnera, protože nevedou naplněný vlastní život.
Ty, které se bojí podívat na vlastní strašáky v životě.
Ty, které potřebují mít pomyslnou kontrolu.
Ty, které cítí, že v rodu není zachována hierarchie větších a menších a jejich dítě se na ně povyšuje.
Ty, které mají dceru, co se nevědomky vpasovala do role partnerky otce.

Přes to všechno jsou matkami, daly nám život a náš vývoj v dospělosti není závislý na tom, zda naše matka chce nebo nechce nás nechat jít. My jít můžeme, máme nohy, ruce i pomyslné nůžky, jen dávejme dobrý pozor, ať střih, který provádíme, nepostrádá pokoru a vědomí, že vůči matce navždy budeme děti.

ZNÁTE VĚČNÉHO ŠŤOURALA?

Nebude ani tak řeč o někom z vašeho okolí, protože to je stejně jen zrcadlení vašeho světa, ale o vlastním vnitřním šťouralovi, o kterém možná už tušíte, že existuje.
Vetšinou bývá dost mazaný a operuje v skrytu, jako šedá eminence, která nenápadně, ale velmi podstatně určuje kvalitu a směr vašeho života. Nepotřebuje řvát na lesy a dokazovat, jak je dobrý, on je totiž mocný právě tím, že je tak často nevědomý.
A kdo je to, ta tajemná část? Ta, která potřebuje naplnit touhu po odkrývání pravdy, přijít věcem na kloub, vyhledat a uzdravit každou nesrovnalost a klam, odklidit staré harampádí, uvidět samou podstatu, jít až na kost...
Potud žádný problém, pokud zůstáváme u svého života a soustředíme se jen na podstatné. Jenže! To se velmi často zvrhává do rýpaní se pořád dokola ve starých ranách, které tak nemají čas se zajizvit a zhojit, takže namísto jedné regrese člověk kvůli tomu samému problému jich podstupuje mnoho čistě jen pro bolest samotnou. Nebo z přesvědčení, že čím víc toho projde a čím delší terapie bude, tím čistější bude on sám. Ano, záludná to forma sebetrestání!
Někdy ještě šťoural zjistí, že lze stejně dobře makat na celém rodu, vždyť na to existují rodinné konstelace, ne? Tak se pustí do sledování všeho těžkého, co se kdy stalo do dvacátého kolene a protože je přece silák největší, všechno si to hodí na vlastní záda. Že je to práce nekonečná mu může dojít třeba až v momentě, když záda hodně bolí.
Tuto podosobnost mají hlavně ti z nás, co v minulých životech fungovali jako badatelé, Sherlockové, četníci nebo jiní tajní odtajňovači tajemství. Lákavý je právě ten proces odhalování, nebezpečné je jeho nesprávně směrované provádění.
V horoskopu najdete nejčastěji významně postavené Pluto (na ascendentu nebo jako vládce horoskopu, v aspektech se světly) a znamení Štíra. Pokud se přidá Saturn, přidává se i důkladnost "čištění".
A co s tím? Hlavně si uvědomit, kde se vás to týká a šťourala zabavit. Tak pokud v tomto životě nepracujete jako badatel, terapeut nebo kriminalista, nejdříve se ale zamyslete, zda nezměnit pracovní směr a zda jste plně využiti, protože to, o čem píšu, je především o velkém talentu.
A jak jinak jej zaměstnat? Sledujte Dobrodružství kriminalistiky, čtěte Agathu Christie, objevujte podmořský svět, učte se astrologii.. Je to lepší než jej zhmotňovat nevědomě, třeba jako svědek kriminálních činů.

P.S. Právě mi jde Luna přes Lilith a Pluto a to jsou právě ty momenty, kdy o sobě rád dává vědět. Můžete sami podle pohybu Luny vysledovat, jakým směrem vás to táhne a jít tomu naproti.

O REGRESNÍ TERAPII ANEB PROČ MĚ BOLELA ZÁDA

Před nějakým časem jsem (jak už je u zemských znamení přirozené) intenzivně hledala důkaz, že regresní a jiné terapie opravdu fungují. Po více než 10 letech bolestí v bedrech, kdy jsem se 2 roky intenzivně snažila odstraňovat nežádoucí mentální programy, chodila na různé druhy terapií, nehledě na návštevy lékaře, který mi jednoduše dal léky na bolest a další řekl, že už viděl tedy i zdravější záda, přišel čas jít přímo do příčiny. Ano, všichni si můžeme přečíst všeobecné duchovní příčiny nemocí, v tomto případě přetížení a pocity viny, ale stačí to? Evidentně vždy ne, přečetla jsem toho dost.

Přes regresní terapii se tedy s kamarádkou, která mi posloužila jako medium, dostáváme ke kořenu problému, do klíčového minulého života. Jsem upoutaná na lůžko, nemůžu vůbec hýbat nohama, naprosto odkázaná na cizí pomoc. Dívám se, co k tomu vedlo. Je to ve válce v době napoleonské, jsem ošetřovatelkou raněných a zběsile pobíhám mezi střelami v poli, snažíc se pomoci co nejvíce vojákům. Moje chování hraničí s posedlostí, ostatní mě varují před riskováním, ale neslyším a zastaví mě až kulka v páteři. Od té chvíle jen ležím, klepu se zimou, připadám si na obtíž a jsem totálně neschopná/neochotná přijmout pomoc. Pak už zbývá jen jediný krok – ukončit život spolknutím prášků.

Po tomto otevření očí a vysvětlení nepokory k vlastnímu životu a neschopnosti přijímat pomoc druhých mě čekaly tři hodně dlouhé noci plné bezmoci, ale díky za ně! Záda začala pracovat a to tak, že bolest se vyhrotila a nasimulovala se situace z minulého života. Ležím a nemůžu hýbat nohama. Najednou jakoby v hlavě někdo rozsvítil a sama jsem si řekla: "dobře tedy, jestli mám být znovu ochrnutá, tak budu, a druzí se postarají, nechám je!"

Do rána zázrak, vstala jsem úplně novýma nohama, po tolika letech žádná bolest! Úžasný pocit! Pak už jen pár měsíců vracení plotýnek na místo pomocí cvičení, což je opravdová radost oproti předchozímu trápení.

Za nějaký čas se vracím ještě víc do minulosti zjistit, co vedlo k obsesivní touze spasit celou armádu raněných a tolik riskovat. Nejedná se o běžné chování, ale nevyléčené trauma, v mém případě z porodu mrtvého dítěte, který předcházel útěku z vlasti. Pocit viny, že jsem něco udělala špatně, vedl k opuštění všeho známého včetně otce dítěte, který měl evidentně víc rád mě než já jeho, protože na mě nepřestal čekat.

Odtud tedy pramenily moje pochyby, zda kdy budu dobrou matkou a vtíravé myšlenky, že mateřství není pro mě, že to všechno přece nemám šanci zvládnout.

Nejde o to, projít co nejvíce životů, co nejvíce terapií a seminářů, jde o to pochopit pointu, že to, co jsem zažila, už mé duši posloužilo jako zkušenost a v tomto životě mám volbu zachovat se jinak. Nemusím se obětovat, odmítat pomoc, využít muže jako dárce dítěte, držet si jakékoli posedlosti atd., tohle už znám. Jde o to, vzdát úctu svým "chybám" (zkušenostem) a propustit potřebu je opakovat.

Není dokonce ani nutné pro každé poučení jít do minulých životů, vystoupit ze starých vzorců chování lze i jinak, jen někdy je to život tak zásadní, že ovlivňuje život současný ve zvýšené míře. Pak je tedy tato na dřen jdoucí metoda, provedená za pomoci terapeuta, opravdu nejlepší, zejména pokud je problém již na těle, kde ukazuje na dlouhodobé nepochopení karmických lekcí.

POMÁHAT MŮŽEME AŽ JSME SAMI "ČISTÍ"?

Často se setkávám s názorem, že "učit druhé nebo vést terapie můžou jen ti, co už mají vše vyřešené nebo odžité." Hmmm a kdy jste naposled potkali takového guru? Tak pokud chcete svůj duchovní vývoj pozastavit, ztrácejte čas hledáním, ostatně i to je volba.
Já jsem terapiemi procházela u mnoha různých kolegů, kteří s čistým úmyslem pomáhat druhým ze sebe dávali to, co nabyli v průběhu života, tedy hlavně sebe sama a pokud tato poctivost a naprostá přítomnost tam byla, pak v tu chvíli nebylo vůbec podstatné, zda sami teprve zpracovávají nějakou svou disharmonii.
Takže prakticky by to mohlo vypadat takto - je naprosto nedůležité, zda ten, kdo vás učí výklad karet, prochází manželskou krizí a je v bodě bezradnosti, pokud vy cítíte, že je upřímný sám k sobě, karty vykládat umí, je tady plně pro vás v přítomnosti a chce svoje umění předávat s láskou dál.
Neznamená to ale, že musíte od něj převzít všechno - to, co nemá karmicky zpracované, je jeho úkol a jelikož jste se na něj obrátili, má zpracováno něco, co může, třeba v podobě pochopení a soucitu, předat vám.

JAK SE CHOVÁ VINA

Chodí ke mně na terapie tři čarodějky (zdravím a těším se na příště holky!), se kterými pravidelně konstelujeme různé oblasti jejich života.
Tentokrát se dostalo na téma mateřské viny. Jak mnozí víte, postavit do konstelace lze i entitu nebo neživou věc, nemusí to být pouze zástupce za člena rodiny. A tak jsme přímo oslovily vinu.
Zdála se dost velká, unylá a ve věčné beznaději: "Když pochopí tato žena, je to jedno, je jich tam spousty, prostě budou další" - byla odpověď na mou otázku, zda se jí uleví, když žena, pro kterou jsme konstelaci stavěly, se odpoutá a propustí ji. Z toho je jasné, že vina je něco, co je kolektivní, tato se týkala žen. Sama o sobě není zlá, ona prostě jen JE. Ty ženy, které se viní, se jí chytají podvědomě samy a v konstelaci se jim její představitelka líbí.
Přesto je dobré se otočit a udělat krok k odpoutání. Ač jsme to po předchozím vyjádření nečekaly, potvrdilo se, že se v konstelaci neví nic dopředu, a to konkrétně tak, že když žena poodešla, představitelce viny se rozzářila tvář, před očima nám zesvětlala a hlavně se jí ulevilo.
Tak s každým z nás, kdo vykročíme a vinu osvobodíme, necháme si jen zodpovědnost za činy minulé a ochotu se chopit příležitostí je odčinit (a ty jsou pořád nějaké stačí se dívat kolem), kolektivní vina zesvětlá o trošku víc.

SETKÁNÍ SATURNA S URANEM A LA JÁ JSEM TEN VELKÝ A TY TEN MALÝ

Včera mi kamarádka (děkuji jí!) pomohla nahlédnout přes astro konstelaci na setkání tranzitního Saturna s mým nativním Uranem.

První slova Urana byla: "ten mě pěkně štve, nemůžu si dělat co chci, když je teď tady! A blbě se mi dýchá!" Když jsem se později ještě jednou na tyto energie ladila, viděla jsem jeho jasnou touhu se proměnit v chobotničku z 2. patra s mnoha chapadýlky a vysílat jeden výboj po druhém, ale zároveň začalo stahování se do sebe, asi když si představil, jak se od Saturna paprsky odrážejí zpět.

První slova Saturna byla: "Mě baví, že jsem tak velký a on s tím teď prostě nic nenadělá". Po chvíli, když nedošlo k žádnému vzdoru: "Já mám zmenšovat roztříštění, je tady moc aktivit, ani změny místa nepomůžou, pořád by to bylo stejné, proto jsou zbytečné. A nikdy jsem nechtěl škodit, přicházím pomoct."

A věřila jsem mu každé slovo, pro které nepotřebuje žádná gesta, je si vědom své síly a moudrosti, je to prostě Saturn. Je to jen o naší nepokoře k něčemu většímu, když kopeme, že život nešlape pod naší taktovkou aneb Eckhartovo známé "já jsem tancem, život je tanečník" je to, co pomůže každému, kdo se ocitne pod tranzity této planety.

P.S. Nějak takto se dotkne tento rok (2014) těch z vás, co máte Urana kolem 22 st. Štíra plus minus, tj. ročníky 78 – 81.

CO MÍNÍM POJMEM EGO?

Často používám pojem ego, tak si říkám, že bude dobře jej víc popsat.

Pod tímto slovem vnímám to, co již bylo tolikrát výstižně popsáno východními mistry, např. v knihách od Osha, nebo na jeho kartách, které sem vkládám nebo i některými západními spisovateli (velmi polopaticky téma podává E. Tolle – Moc přítomného okamžiku, Nová země).

Jedná se tedy o nepravé já, to, které

• se musí pořád ztotožňovat s nějakou myšlenkou nebo rolí (pak říkáme "já jsem ředitel" a když přijdeme o funkci, vnímáme to jako konec světa)

• se buď vyvyšuje nebo ponižuje, ale zásadně není ve svém středu

• nežije v přítomnosti, protože ta ho zabíjí

• na sebe musí pořád upozorňovat a dokazovat, že je jiné jak ostatní

• vyhledává boj a vše okolo je pro něj ohrožením

• raději se schová v davu ze strachu, že by nebylo přijato

• očekává, že ten druhý naplní všechny jeho touhy po lásce

• atd.

  Ani náhodou si nevyhrazuju právo popsat všechny aspekty ega, protože to vydá na tlustou knihu a navíc, proč taky, když už je to tak krásně napsáno jinými.

  Jde mi v těchto pár řádcích jen o to, aby byl správně chápán tento pojem na mých stránkách, protože už jsem se setkala s tím, že např. psychologové označují tímto pojmem jedinečnou individualitu (tedy to, čím se zdravě lišíme od druhých a jejíž udržení znamená, že nejsme nezdravě stádoidní).

  Takže zkráceně – zde ego = nepravé já dle Zenu

K.L.

KOSTNATÉ OBJETÍ SATURNOVO

Víte, pod vlivem které planety mají klienti nejčastěji chuť konečně už pohnout s tím, co se jim v jejich životě nezamlouvá a přijít na terapii? Kdo by to byl řekl, je to Saturn. Předpokládala jsem to spíše u Urana a Pluta, ale ukázalo se mi časem, že tito spíš chodí na astro konzultace, není tam nutně rozhodnutí a vytrvalost. To když ale kostnaté prsty Saturnovy dosahují na osobní planety a tisknou tak, že tlak už je nevydýchatelný, pak to přijde, něco je potřeba změnit. Nebo spíš měnit pomalu a hezky od základu.
A která že ta znamení tiskne momentálně nejvíc a ještě asi rok bude?
Štíry, Býky, Lvy a Vodnáře - takže pokud jste narození v poslední dekádě nebo tam máte některou z planet, zřejmě za chvíli pocítíte výše popsané "objetí".

A co Saturn k jednotlivým znamením pronáší (nebo čím hrozí)?

ŠTÍŘI - pokud si dál budete brát všechno osobně a se stále stejnou intenzitou budete v sobě zkoumat a pitvat pocity, vytvářet domněnky, nikdy nedojdete poznání, že věci často jenom jsou, jak jsou. Nemá to co dělat s tím, co jste udělali, mysleli si nebo řekli - nemusí být žádná návaznost a rozhodně vám nepomůže sebetrestání. Zkuste to pustit.
BÝCI - můžete vyklouznout sami z toho stereotypního koloběhu, kdy bez zastavení se a promyšlení, jestli je to takto pro vás pořád ještě vyhovující, plníte úkoly a odškrtáváte tak položky povinností ze seznamu. Pokud to děláte ze zvyku nebo že vám to někdo druhý nalajnoval, později vás zastavím a pak už to bude spíš vyškobrtání než vyklouznutí.
LVI – naučte se rozeznávat pozlátko od zlata, pochlebování od respektu, faleš od vřelosti. Jste silní dost sami o sobě, nač viset na pochvale zvenčí, nač se nechat strhnout tam, kde už to znáte a kde vám není dobře. Pochválit se pak můžete sami, až klidně a s elegancí sobě vlastní zavřete dveře před neupřímností.
VODNÁŘI – chcete zažít lásku, něco hlubokého, co tady ještě nebylo a nejde to? Tak přestaňte svou neschopnost se citově vázat vydávat za potřebu svobody, protože tak jste největším vězněm – vezněm strachu z citových vazeb. A že by to mohlo bolet? To určitě ano, ale nebolí už náhodou víc současný stav?

Jestli se vám zdají Saturnova poselství krutě upřímná, tak nezdají, ony jsou. Chce, abychom hledali pravdu, a ta nepotřebuje kudrlinky ani omáčky.
A já osobně si od jeho vlivu slibuju vzhledem k jeho objetí s mým nativním Uranem následujícího třičtvrtě roku, že dopiluju tendence stát se z "Bořka Bořitele" víc "Bořkem promyslím to, poopravím a pak možná zbortím". Vždyť už na tom pracuju taaaak dlouho, minimálně od přechodu přes Mars .

I vám, kterých se to týká a třeba i moje (tedy Saturnovo) psaní jakkoli dotklo, přeju co nejméně odporu a co nejvíce ochoty přijetí toho, co je (aneb E. Tolle: "what you resist that persists"). Změny k lepšímu se totiž líp dělají z klidového stavu než z odporu.

UŽ ZASE TA BOLEST ZAD? TAK SE POJĎME NA NI PODÍVAT!

V současnosti těžko hledat někoho, kdo nezažil bolesti zad. Když už ale nejde jen o dvoudenní napětí v ramenou, ale o bolest omezující tak, že si musíte rozmýšlet každý pohyb a uhýbat jí dlouhodobě, uhýbáte zároveň něčemu podstatnému – pochopení.
Každá nesnesitelná bolest nebo přímo nemoc má svoje hlubší, nebo chcete-li duchovní příčiny (ano, množné číslo je správně, zřídka jde o příčinu jedinou).
Když si rozdělíme páteř na krční, hrudní a bederní, tak potom blok na krční páteři hovoří o neochotě podívat se na situaci z více úhlů, nepřátelství a pokud jsou bolavé i trapézy, jste zatíženi břemenem druhých. Oblast hrudní poukazuje na nevyplakanou bolest, malou péči o sebe sama a citová zranění, která nejsou vyléčena. Bedrům se nelíbí pocity viny, kterými je přetěžujete. Za těmi se skrývá nepokora typu "já za všechno můžu a jsem špatná/ý."
Tyto postoje někde vznikly, cestou je tedy jít ke kořenům a prvotní situaci, kde začal program fungovat. Změna programu ve vašem podvědomí a vědomá změna chování v praxi vede ke zlepšení nebo přímo uzdravení (já jsem ten druhý případ, díkybohu, proto tvrdím, že východisko existuje).
Nejen části páteře, ale i jednotlivé obratle mohou mít blok, či mohou být posunuté. Je možné se podívat, který obratel zlobí a jaké další části těla jsou tím zasaženy. Odstraněním bloku obratle (reflexní masáží, chiropraxí nebo rehabilitací) se uvolní i další zdravotní problémy (tak např. problémy obratlů L4 a L5 vedou mimo jiné ke studeným nohám a častému močení).
Co ale musíme udělat jako první je přestat brát nemoc a bolesti jako nepřítele, proto se terapie má ubírat nejprve k přijetí situace a následně k pochopení a propuštění. Snahou nemá být potlačení, ale ani přílišná identifikace.

K.L.

PROČ JE DOBRÉ KRMIT NEPTUNA

Jako typické představitelce znamení Panny je mi přisuzována mimo jiné taky pořádkumilovnost, smysl pro řád a analytické myšlení. A určitě by tyto předpoklady byly naprosto naplněny, nebýt dlouhých prstů mnou milované planety - Neptuna. Tedy nejdřív jsem si nebyla jistá, že jej opravdu v sobě mám, natož ráda, ale čím dál víc bylo jasné, že moje chaotické nedokončování vět, nulová navigace při jízdě autem, sms, kterým druhý nerozumí, zapomnětlivost atd. jsou vlastně jeho dílem. Astrologicky - Neptuna mám v 5. domě a tvoří aspekty na mou Lunu, Merkur, Jupiter, Saturn, Pluto a Lilith.
Jako většinou, šla jsem přímo ke zdroji* a prostě se jej zeptala, co potřebuje a proč probouzí ty zmatky. A odpověď přišla: "Potřebuju nakrmit, jinak všechny zamlžím". Cože? Všechny, jako všechny planety?? No nazdar!
Později se mi velmi ulevilo, tím krmením je pro něj jen více prostoru pro umění všeho druhu, přes hudbu, tanec, film, divadlo až po kreslení.
Takže teď ta umělecká část ve mně je prostě šťastná, dostává svoje a často už mě i nechává, abych mohla být panensky přesná, dochvilná a systematická. Aspoň někdy, i naplno.
A jeho dary? Především jeden, který bych nevyměnila za nic - schopnost dostávat poselství v symbolech, z textu hudby, od andělů...

*zdroj mi zhmotnila kamarádka v astro konstelaci a nesmírně nebo spíš vesmírně zajímavé bylo v tu chvíli její vyzařování - najednou měla delší nos, hlubší oči a opravdu éterickou energii.

 

TI ZLÍ A TI HODNÍ

        Pár kamarádů už si mi postesklo, že si my ženský vybíráme "ty zlý" a oni jsou "ti hodní", tak nemají moc šancí.
Teď pominu ty případy, kdy je hodný krycím jménem pro neschopného a bojácného, který se o získání přízně ženy ani nepokusí ze strachu z odmítnutí.
        Co když je to opravdu tak a vybíráme si možnost trpět vedle drsňáka, který nám připadá neskutečně mužný a ten, který je ochoten nám city vracet, se nelíbí? Zároveň však rozum říká, že už toho utrpení bylo dost. Tak co je za tím, jak si "poručit" mít slabost pro ty hodné?
        Především si to nemůžeme poručit, ale můžeme se podívat, kde tyto tendence vznikly. Často už při početí nebo porodu, pokud je přítomno násilí a stres (např. porod kleštěmi, císařský řez atd.) dítě nasává tento druh atmosféry do sebe jako program, který přetrvává, a žena pak vyhledává stejný druh energie, dokud nedojde k vědomému přeprogramování. A nevyhovující programy jsou přece k tomu, aby se měnily - takže místo věčně agresivního bojovníka - šup a je tu Tvořitel.
K.L.

JAK PLANETY V AKCI VYVÁDĚJÍ Z OMYLU

Planety miluju od mala. Pořád mám v živé paměti tu neskutečnou dětskou fascinaci ze zjištění, že kolem nás je Vesmír, že tam hodně daleko putují další planety a hlavně že už ani minutu nevydržím bez astronomické příručky, kde se všechno dozvím.

Tehdy jsem neměla ani ponětí, jaké další nepřeberné možnosti se mi naskytnou v budoucnu, co se planet týče. To jen moje duše mě vedla k povolání úzce souvisejícímu s hvězdářstvím, které tak dobře znala ze života na královském dvoře. Jen v současnosti je to jinak – planety mně učarovávájí den co den z hlediska astrologie. A nejen to – i v akci, při konstelacích.

Mezi astrology se předává plno vědomostí, astrologie se vyučuje v kurzech a tudíž každá planeta má svou ohrádku, svoje pole působení, háv, do kterého je oděna. Tak je často třeba Venuše popisována jako ta, co je zde od požitků a smyslu pro krásu, Pluto jako ten, který je vždy mocný, silnější než ostatní, co to vždy "vyhraje".

Jenže potom zažijete svoje planety v konstelaci, kde si oblékáte jejich kůži a jste někdy až krutě vyvedeni z omylu a všech klišé, které jste se naučili. Tak potom Venuše není jen kráska v nás, co ví, jak si užívat, ale dovede být uzurpátorka nejtěžšího kalibru, vydupávající si svoje na nebohém Plutu, které se před ní třese. Nebo Uran, který místo změn a originality přináší výsměch, to celé tak nějak ze zoufalství, když změny podniknout nemůže, protože Slunce, na které pálí kvadrátem, se jaksi nechytá a při závodu zvaném život si není ani schopno stoupnout na startovní čáru mezi ostatní. Nebo Saturn plný emocí, vztekající se jako malé ublížené dítě, neschopné spolupracovat se sousedem Jupiterem konstruktivním způsobem, jak se o něm říká – s chladnou hlavou.

A třešnička na dortu nakonec – Černá Luna. Prvek v horoskopu opředený tajemnem, mýty, u některých i strachem z její moci...A pak ji vidíte stát před sebou, zdrcenou, protože by ráda člověku pomáhala k vnitřní síle a vášni, ale nedostává prostor.

Proč to tak je? Abychom si my, astrologii holdující, nemysleli, že je vše dané, přesně předem vypočitatelné a neměnné. Právě naopak! Od té doby, co vím, že můžu působení planet takto zažívat, už mi nestačí jen se dívat do horoskopu a číst si o jejich vlivu.

Planety v našem horoskopu jsou našimi částmi, otázkou je, jak moc si jich chceme být vědomi a co jsme ochotni udělat pro jejich (tedy svůj) přirozený projev.

KDYŽ SE VRACÍ DÁVNÁ MINULOST

Jako obvykle mi to nedá, abych se nepodělila o svůj poslední zážitek ze setkání s dávnou minulostí.
Vyjely jsme si s kamarádkou na Pálavu s úmyslem vyšlápnout na Dívčí hrad a znovu se ponořit do tamní atmosféry (teď už bych to v mém případě nazvala spíš vyplahočit než vyšlápnout). Přibližně tak v půli kopce, to už mi nestíhaly plíce, jsem se musela vyřízená zastavit. Jenže místo aby to polevilo, nesnesitelná bolest hlavy se stupňovala a začalo se dít něco, čemu dávám jméno "přeblikávání" mezi stavy "tady a teď" a "tenkrát", akorát jsem hned nepoznala, že jde taky o "tenkrát". Takže se mi hlavou, kterou jsem měla jak v kleštích, honilo - proč mě nenechají vklidu umřít, snad vidí, že umírám ne?! A pak zase - vždyť to je dobře, že na mě kamarádka mluví, aspoň to dřív přejde a neomdlím.
Nakonec jsem se vyškrábala až nahoru, nicméně potřebovala pak několik dní, abych nechala tento silný fyzický zážitek dojít do vědomí. Nejdřív jsem měla totiž tendence jej odkopnout pouze jako nulovou fyzickou kondici, nízký tlak a slabé plíce.
Tělo je navíc opravdu inteligentní, pomohlo mi pročistit minulost přes dutiny a jak už to tak chodí, den před výšlapem mi jedna z klientek přinesla rýmovník*, které se na druhý den nesmírně hodil.
Během dalších dní i nocí mi přislo potvrzení, informace o tom, že jsem tam opravdu tehdy zemřela, na rozdrcení lebky.
Přijde mi naprosto úžasné, jakým stylem se minulost, o které není ani potušení, přihlásí, když je člověk připraven ji pochopit a vidět. A hlavně je to o důvěře, že není třeba znát podrobnosti, něco se samo pročistilo, dozajista poznám změnu, i když ne hned a moc ráda si na ni počkám. Protože to jsou ty nejkrásnější momenty překvapení, ta často nenápadná ale velká odměna za naši odvahu a otevření se, kterou potom vychutnáváme.
A co vy, máte podobné zážitky? Pokud zatím ne, počkejte si, až vám půjde Mars 12. astrologickým domem a sledujte, co se děje.

*Rýmovník jsem do té doby neznala, ale jde o úžasnou rostlinu s aromatickými lístky, které při akutní rýmě pomáhají buď rozdrtit a nasypat do horké vany, nebo jen čichat.

CO (NE)ČEKAT OD NÁVŠTĚVY ALTERNATIVNÍ TERAPIE

 
 Když jdeme poprvé na terapii, mísí se v nás zvědavost, nervozita, obavy a často i nedůvěřivost, protože logický rozum, ať chceme nebo ne, ve snaze nás bránit před změnami, tyto techniky zpochybňuje. Takže je možné, že zpočátku někteří ustrnou u výkladu karet - pokud je jim věštěno vše dobré a to se poté splní, není třeba terapií, člověk je spokojen. V horším případě se ale věštba neplní, a pokud kartář nezmínil bloky, se kterými je potřeba pracovat, je člověku prodlouženo trápení (protože musí nejdřív zjistit, že se věštba neplní, že musí pro změnu něco udělat a pak se pro ni sám rozhodnout).
 
 Pokud tedy překonáte sami sebe a rozhodnete se, k čemu má sezení vést? Co jako klient můžete očekávat?
 - nezaujatý a přesto zúčastněný pohled terapeuta
 - náhled do příčiny problémů a vystoupení z nich
 - pomoc při práci s emocemi a mentálními programy
 - pochopení sebe sama, svých emocí a stanovisek a následný větší soucit se sebou sama.
 - porozumění skrytým motivacím nejen v sobě, ale i ve své rodině
 
 Na základě práce na sobě samém se stáváte samostatnějšími, schopni rozhodovat o svém životě a nenecháváte nikoho a nic (tedy ani své ego/vnitřního kritika), aby určoval vaši hodnotu.
 
 A co určitě nečekat?
 - použití intuice a metod jako jsou konstelace k věštění či pátrání po zakopaném pokladu, nevěře apod., protože k tomu je potřeba navštívit věštkyni
 - pozitivní změny, pokud hledáte "viníky" své současné situace. Viníci neexistují, maximálně někdy došlo k chybnému pochopení životních principů, a to u vás, přesto není potřeba se za to bičovat, je to lidské a patří k vývoji.
 - že terapeut nahradí rodiče nebo nejlepšího kamaráda, který je neustále na příjmu. Tím by byla podpořena závislost a omezena vaše zodpovědnost za vlastní rozhodování
 - že pokud přijdete s traumatem, odejdete bez něj po prvním sezení. Kdo není ochoten dát hlavu na špalek, projít stavy borcení ega po terapii, kdy se dočasně rozvíří zasutá bolest, nechť raději celý ozdravný proces nepodstupuje.
 
 Co se očekává od vás jako od klienta?
 - opravdové vnitřní rozhodnutí mít se v životě lépe
 - odvaha čelit a připustit i to, co je skryté v podvědomí a chce být osvobozeno
 - ochota pracovat na změně a vzít zodpovědnost za to, co můžete změnit
 - ochota pracovat na přijetí toho, co změnit nelze, co je dané
 - důvěra, že změna vašeho naprogramování je možná, protože jinak je to plýtvání energií
 - trpělivost, trpělivost, trpělivost
 - soucit, soucit, soucit - se sebou samým
 
 Na závěr ještě několik nejčastějších výmluv, podle kterých poznáte, že nejdete do terapií naplno:
 
 - nemůžu přijet, protože musím hlídat děti
 - nemám auto a špatně mi jede autobus
 - musím před okolím skrývat, že mě zajímá duchovno, protože oni nemají pochopení
 - mám toho teď moc a nemám čas
 - mám to k vám daleko
 - nemám na terapie peníze
 

PROČ A KDY TERAPIE NEZABÍRAJÍ (aneb natřeme plot jinou barvou a zahrada taky nová?)

Máte pocit, že se vám nedaří v žádné z oblastí, že jen přežíváte a rozhodně se necítíte naplněni? No kdo by takový pocit občas neměl. A u některých to opravdu může být jen pocit a tam pomůže změna pohledu na svou situaci (ta je samozřejmě třeba vždy, ale v tomto připadě mám na mysli fakt, že to dotyčný zvládne sám, popř. s pomocí knih od Louise L. Hay).
Pak ale existují tací, co chodí na jednu terapii za druhou, zkusili všemožné metody, jsou už unaveni a změny k lepšímu se projevují nakrátko a v malé míře.
Čím to? Pominu teď vyjímečně nezanedbatelný fakt, že někteří na terapie chodí, ale v podstatě si chtějí držet svoje problémy a jakmile terapeut udeří na hlavičku, zjistí se, že se jich vlastně vzdát nechce (je to v praxi ten příklad, kdy invalidní důchodce nechce přijít o příjem nebo anorektička chce zůstat hubená, tak jsou raději nemocní).
Teď se tedy dostávám k jádru pudla a nadpisu článku. Pokud totiž docházíte na různá psycho sezení, ležení či stání (teď neironizuju, jen zdůrazňuju) a to celé, co probíhá, je natírání plotu aniž by zahrada byla dotknuta, ale problém je v tom, že zahrada je zaplevelena, žádná transformace neproběhne. Takže jednou přijdete s problémem v partnerství, podruhé v zaměstnání, potom vám loupne v kříži...A pokud terapeut neodhalí, že za tím vším je trauma, může to trvat dost dlouho a problém se opět vynoří v další oblasti, protože nikdy nevynechá jedinou příležitost, jak na sebe upozornit (takže můj osobní příklad - se svou fobií z krve si můžu být jistá, že kdykoli zapnu televizi, tak do pár minut tam krev bude vidět, nebo se o ní bude mluvit. Ono tedy žádný div, když je to samý nemocniční seriál, že).
Trauma je buď vaše osobní nebo rodinné, může vám být známé, ale taky nemusí. Každopádně chce být odhaleno a pokud jste ochotni dát hlavu na špalek, projít očistou, mít se sebou soucit, být trpěliví a ochotní převzít zodpovědnost za sebe, smířit se s dočasným zhoršením a pochopit, že tady žádné kosmetické úpravy pravdy nepomáhají, ale jen pravda samotná léčí, tak vždy je šance.
Držím nám všem palce, protože "brnkačka" to není, ale stojí za snahu. Mně rozhodně!

DUŠE NAŠICH BLÍZKÝCH ZEMŘELÝCH

Využívám Luny ve Štíru, abych se dotkla tématu posmrtného života. Nikdy jsem si nemyslela, že odvádění duší se stane pilířem mé terapeutické práce, ale vzhledem k tomu, že 9 z 10 klientů přichází s tímto tématem, nemůžu nereagovat.
Vy, kdo máte pocit, že duše Vámi milovaného zemřelého je stále s Vámi, pracujte nejdříve na odpoutání z nezdravé závislosti, a to ochotou duši propustit. Polovina zodpovědnosti za její přítomnostj e na vás, i když stav, který po odloučení zažijete, je mnohdy velmi bolestný.
Někteří, protože se zatím se smrtí blízkého nesmířili, na něj často mluví, chtějí rady a tím jej drží. Na rady se obracejte k duchovním bytostem, andělům, archandělům, atd., jsou tu pro nás. Navíc každý máme anděla strážného, který si kolikrát může křidélka utřepotat, jak rád by poradil.
Další způsob držení je, že mezi vámi zůstaly nevyřešené záležitosti, křivdy, zranění nebo vztek.
Je ale klidně možné, že držíte u sebe duši nevědomky, že se na ni vědomě neobracíte, jen vám něco brání utvářet plnohodnotné vztahy, nemáte dost energie a jste jaksi bez života.
K odvádění duší používám konstelace, které se mi osvědčily, přesto jsem zaznamenala, že když se klient nerozhodne opravdu propustit, duše zůstává a do světla se prostě nepřesune. Potom je potřeba zapracovat na tématu vícekrát, osvobodit všechny emoce, pochopit proč se co děje.
Proto využijme pondělního úplňku ve Vodnáři a osvoboďme sebe i naše blízké, protože tím se nevzdáváme citů, které k nim chováme, jen přetrháváme trápení a nezdravé vazby.

ZAKLÍNADLO "NIKDY NEBUDU JAKO MOJI RODIČE" (aneb "táta a máma jsou pořád s náma")

Mnohokrát jsem tuto zaklínací větu slyšela někoho v okolí říkat (zřejmě i sebe). Můj otec mi dělal to a to, moje matka se málo starala, nedali mi lásku atd., jsem teda chudák. A hlavně nechci, aby moje děti to museli podstoupit jako já. Sebelítost do nebe volající, kterou si každý více či méně intenzivně projde předtím, než zjistí, že zůstávat dupajícím ukňouraným dítkem není až taková výhra, že jaksi stagnuje a hlavně – necítí se spokojený.

Někteří dostanou tu informaci, že už by měli dospět, a přesto ji nechtějí slyšet a rozhodnou se pokračovat v trucovitém opakování zaklínadla. Tak pak uvidíte kolegu, který vždy hanil svého otce za přílišné otáčení se za ženským elementem, jak přiopilý odhazuje zábrany a sahá kolegyním na zadek, nebo kamarádku, která vyrůstala v područí přísné a chladné matky, jak sama razí politiku co z dětí nevymlátíš, to v nich zůstane... prostě příkladů vidíme kolem spoustu.

Jak tedy z toho ven? Pochopením širších souvislostí. Vůbec teď nemám na mysli pochopení mentální, kdy si člověk řekne, no jo no, měli to taky težký, tak já to teda beru. Ano, bezesporu měli to v dětství taky těžké, jinak by byli vřelí, chápaví, milující. Jde mi ale o pochopení mnohem hlubší, procítěné, přicházející mimoděk, kdy to vůbec nečekáme.

Ale jak se k němu dostat? Nepůjde to jinak než přes otevření pandořiny skříňky plné negativity. Musíme počítat s tím, že nějaký čas bude trvat, než z nás vyjde ta plejáda umlčených malých i větších čertíků v podobě vzteku, ukřivděnosti, nenávisti, tíhnutí k (sebe)destrukci apod.

Když už je pod kobercem čisto, můžeme se znovu podívat na svoje rodiče. A teď už z nadhledu, jakoby z pohledu Vyšší moci (Boha, Univerza, Vesmíru, jakkoli chcete). Vyšší moc totiž absolutně nezajímají naše emoce a vztekáníčko, ta prostě plodí a usmrcuje, ve věčném cyklu, ať se nám to líbí nebo ne. Přírodě z toho plutonského odosobněného pohledu je opravdu jedno, jestli se rodí dítě vytvořené z lásky nebo ze znásilnění, protože samotný akt splynutí vajíčka se spermií je prostě posvátný.

Stejně tak posvátný je akt porodu a smrti. Takže když jsme byli plozeni a pak se rodili, byli to naši rodiče, kteří se podíleli (úplně teď slyším ta ega řvoucí "kdo se jich prosil" a jsem ráda, že o tom jestli, komu a kdy se narodíme, se rozhoduje na úrovni duše).

Pokud tedy nechceme opakovat to, co u svých rodičů považujeme za chyby, neposilujme to zaťatým odmítáním, ale nejdřív se podívejme, proč to tak měli (přes konstelace nebo jinou terapii, pokud to nezvládneme sami), dovolme si nepotlačovat negativní emoce a pak se podívejme ještě jednou.

Je ten pohled teď jiný a klidnější? Pokud ano, ono plné hluboké pochopení se už dostaví časem.

JAK JÍT VSTŘÍC VYHOVUJÍCÍM PŘÁTELSKÝM VZTAHŮM

Jelikož jsem teď několik měsíců procházela a ještě mi doznívá tranzit Lilith přes Lunu v 11. domě, zabývám se poslední dobou hodně těmi, kdo mě obklopují. Jací jsou tito lidé, čím se zabývají a jak to souvisí se mnou a tím, že jsou v mém životě. Na jednu stranu si přitahujeme ty, co nás mají něčemu naučit, někdy i poněkud drsněji vyškolit, pokud jsme byli dlouho zaslepeni a naivní (což jsme si určili na úrovni duše před narozením a teď se mnohdy divíme), na druhou stranu ale i vědomě volíme, s kým se budeme stýkat.

Jak si tedy přitáhnout vyhovující kamarádství? Nepůjde to jinak, než si nejdřív uvědomit, jak chci, aby vypadalo. Nemám teď na mysli podmiňování ohledně vzhledu, stylu oblékání, finančních poměrů daných lidí atd., jde mi spíš o energii vztahů, které mají z vašeho ujasnění vzejít.

Chcete úzký vztah s jedním člověkem tzv. na život a na smrt, se kterým si budete říkat všechno? Nebo máte raději kolem sebe víc kamarádů, společné akce, lehkost a jste spíš nastaveni na prožívání a užívání si společných aktivit? Variant může být spousta, navíc se priority časem mění, tak je pravděpodobné, že za rok svoje představy opět přehodnotíte.

Je jasné, že styl vašich vztahů odráží i to, kde a jak pracujete. Pokud jako noční hlídač, který prohodí dvě slova za směnu, budete třeba pak vyhledávat změnu v podobě bujaré společnosti. Naopak sociální pracovnice nebo manažer si rádi odpočinou v kině s jedním nejlepším kamarádem.

Tak, teď už teda máte vyjasněno, co chcete. A jak to provést prakticky? Prostě tak, že projdete dosavadní blízké a určíte si, kteří z nich jsou stejně naladěni a zůstávání s nimi je pro vás inspirativní. Je důležité si uvědomit hodnotu i těch kamarádství, která tu dosud byla a přinášela hezké chvíle plné radosti, i když poslední dobou to z různých důvodů už nefunguje. Udělejte třeba takový rozlučkový rituál, a to buď s každým zvlášť nebo jej pojměte všeobecně: posaďte se, zapalte si klidně i svíčku, můžete vybarvit mandalu, ale hlavně řekněte všechno, co máte na srdci. Že vám bylo dobře, ale vaše cesty už se rozešly, že nestojíte o umělé udržování a vzpomínání na něco, co bylo, ale už nežije a hlavně nezapomeňte poděkovat.

Jakmile se budete cítit na další krok a přijde chuť otevřít se novému, sestavte si vhodnou afirmaci. Může znít třeba takto: Vítám ve svém životě nové kamarády, se kterými budeme sdílet (doplníte si sami). Nebo: Otevírám se pěknému přátelství s lidmi, kteří jsou ochotni stejně jako já toto přátelství rozvíjet...

Když uvedu svou osobní zkušenost, tak začnu tím, že za svých logisticko-nákupčích časů mi docela dobře vyhovovalo jít v pátek večer s kamarádem/kou na čaj. Tehdy jsem vyhledávala semináře pro osobnostní rozvoj a hluboké debaty, které mi v zaměstnání chyběly. Ovšem momentálně jako terapeut převážně pracuju formou individuálních terapií. Tato práce je hodně postavená na pomoci klientovi vyjádřit a nechat projít "negativní" emoce, naslouchání jeho potížím, komunikaci a hledání řešení. To znamená, že teď ve svém volném čase preferuju pobavit se na rockovém koncertě s větší skupinkou známých, kteří se přišli odreagovat a třeba i zasmát.

Co by mě čekalo, kdybych vše nechala běžet bez přenastavení? Pravděpodobně bych vlastně i po práci naslouchala, pomáhala, hledala řešení a často byla tím, na koho je možné odkládat kopec starostí, bez snahy odkladače (narozdíl od klienta) je řešit, takže bych pořád pracovala, ale v tomto případě jaksi s malými nebo žádnými výsledky. Jak se říká, trápení bývá nerado samo, ale chci já ještě být s trápením?

Moje afirmace - otevírám se rovným přátelstvím s lidmi podobně zaměřenými - mi přinesla ovoce, což zdaleka nekončí, noví lidé přicházejí neustále a já jsem za ně ráda (a oni se v tomto článku určitě poznají :-)).

CO SE DĚJE PO TERAPII

Na terapii většinou jdeme, když nejsme spokojeni se současnou situací a jsme pod tlakem, v depresi nebo prostě jen chceme změnu. Logicky tedy předpokládáme, že se naše situace zlepší a nám se uleví. To se také po správně provedené terapii děje, jenže:

Často právě zvíření usazenin uvnitř nás způsobí za začátku pravý opak – vyplavují se emoce jako vztek, smutek, přijde únava, rýma, apod. Tady je zapotřebí si uvědomit, že každý zásah do systému přesvědčení ovlivňuje i tělo a naopak, každý zásah na těle ovlivňuje psychiku.

Takže když se jde na masáž, masér hrábne do bolavých míst nebo dokonce baňkuje, je jasné, že následujících pár dní bude poměrně (a v případě baněk i viditelně) bolavých.

Proto není třeba panikařit ani co se psychoterapií týče. Právě naopak, reakce typu "děkuji, že můžu nechat tímto odejít vše nepotřebné, i když je to momentálně nekomfortní" je žádoucí a pro duši úlevná. Pozitivní účinky proběhlé terapie nelze zastavit, ale proč si je zpomalovat strachem, že něco není v pořádku a brát přirozené příznaky dobrých změn jako problém...

Pro dobrý pocit si můžete před i po terapii požádat, aby vše proběhlo účinně a jemně. I rozhodnutí projít méně jemně a odležet si týden v posteli je ale v pořádku, pokud to tak chcete.

Posledním bodem, ke kterému se vyjádřím, je motivace a víra v účinnost. Pokud tyto chybí, nejdříve se podívejte, zda jste ochotni tuto důvěru v toužebné změny posilovat, protože se těžko stane něco, co si nedovedete představit.

O OBRANNÝCH MECHANISMECH

     Jak důmyslně fungují naše obranné mechanismy! Hlavně neudělat žádnou změnu, protože to smrdí tím, že bych mohl/a být zraněn/a prvotním neúspěchem. Takže ego křičí: "mám rodinu a hypotéku, a proto si nemůžu dovolit jít si za svým snem/vysněnou prací/vysněným místem/udělat co citim apod., tedy udělat krok k tomu, abychom já i moje rodina mohli byt spokojenější. Proto hniju tam, kde mám málo peněz, nad sebou buzerujícího a málo schopného šéfa, ale domnělou jistotu, a toto všechno používám vlastně nevědomky jako výmluvu, abych nemusel/a věřit, že můžeme všichni žít doopravdy spokojeně a v hojnosti!"

     Oproti tomu intuice šeptá: "ale proč by nemohlo být možné žít beze strachu, vklidu, chodit do práce s radostí, dostávat plat, který chci a zasloužím si a do toho všeho ještě své volno trávit ve spokojené rodině. Přece musí být taková možnost!"

     Pokud se zaměříme na to, že chceme vidět, že to jde, pak vidíme bohatství a štěstí, potkáváme láskyplné zamilované dvojice a lidi, kteří nám toto přesvědčení svým chováním dokazují.

INDIVIDUÁLNÍ TERAPIE vs RODINNÉ KONSTELACE vs ASTRO KONSTELACE

    Stalo se mi teď několikrát po sobě, že moji klienti neznají rozdíl mezi individuální terapií a konstelacemi, což mě inspirovalo, abych to trošku víc popsala.
    Obojí je vhodné podstoupit, pokud řešíme jakékoli problémy v rodině, partnerství, práci nebo třeba i po zdravotní stránce.
    Při individuální terapii vycházím kromě své intuice z One Brain (kineziologie), Voice Dialogue, regresní terapie a částečně i z principu rodinných konstelací. A tady je právě jádro pudla – pouze částečně, jelikož ind. terapie je už svým názvem postavena tak, že pracuju s emocemi a mentálními programy klienta jako jediného strůjce své spokojenosti.
    V konstelaci ovšem pracujeme s celou tzv. duší rodu, kde se urovnávají vztahy vzájemné tím, že se každému členu vrátí jeho místo, na které patří (celý proces uzdravování je trochu složitější, nicméně nebudu zabíhat do detailů, protože mi jde o vysvětlení, nikoli zmatení). Z toho vyplývá, že při ind.terapii můžeme urovnat vztah klient x jeho matka, klient x jeho otec atd., neuvidíme ovšem celý obraz rodiny nebo systému naráz, proto potřebujeme zástupce v konstelacích, abychom vnímali všechny energie tvořící rodinu (rodinnou duši). Jde o dva různé způsoby práce na sobě samé a moje osobní několikaletá zkušenost je, že se výborně podporují.
    Jako samostatný druh terapie zbývají astro konstelace, kde vycházíme z horoskopu klienta a zabýváme se jeho podosobnostmi, vnitřními rozpory. Místo za konkrétní lidi si zástupci vezmou role planet, tedy podosobností. Zde je možné, že se z některé planety vyklube např. otec, kterého si takto klient projektuje, nebo se nám zobrazí příběh jedné z podosobností z minulého života, abychom mohli tento život pročistit, vzít si z něj ponaučení a propustit.

POHLAVÍ DÍTĚTE

    Vždycky mě trochu zarazí, když si budoucí rodiče podmiňují, co by se jim mělo narodit. Třeba mají už 2 holčičky a až přímo zoufale si přejí, aby jako třetí přišel chlapeček. Ač si toho nejsou vědomi, zasazují do povědomí dítěte pocit méněcennosti (v případě, že jde opět o dívku) nebo pocit nadřazenosti (pokud jde o chlapce). V prvním případě dívka pak často převezme roli opačného pohlaví, stane se bojovnější, bude se snažit vyrovnat chlapcům a bude "jako tím dělat rodičům radost". Dokud jí v dospělosti nedojde, oč vlastně běží, nemá moc šanci uspět jako žena v žádné ze svých přirozených rolí.  

    Pokud si rodiče přejí chlapce a to se jim vyplní, bude toto vymodlené dítě vychováváno pravděpodobně jako princátko, upřednostňováno před staršími sourozenci, což nutně vede k nevraživosti z jejich strany a zároveň k hodně bolavému pádu princátka na zem při setkání s realitou. Nebude totiž počítat s tím, že mezi ostatními dětmi a v kontaktu s autoritami ve škole platí jiná pravidla, že tam žádná výsadní práva nemá.  

    Stojí za to přestat si na přírodě podmiňovat, co říkáte?  

    P.S. Tímto děkuji všem svým klientům, že mi nepokládají onu nepokornou otázku - bude to holčička nebo chlapeček?

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz