DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Terapie pro dítě přes rodiče

 

TERAPIE PRO DÍTĚ PŘES RODIČE

 

 

 
Co se týče terapie dítěte, u mě je to o práci s rodičem. Mou cestou je práce s vnitřním dítětem dospělého a s rodovými zátěžemi, tedy na terapii jdete vy sám (sama) a dítěti míchám na míru Bachovy esence na 9 týdnů, pokud je ochotné je brát. Do ničeho nenutíme. Rodič skrz práci na sobě je víc a víc oporou dítěti v daných situacích.
Samozřejmě je vaší svobodnou volbou jít s dítětem ještě někam jinam, k lékaři, pokud to vyžaduje jeho zdravotní stav nebo např. na tzv. kineziologii, pokud na tom trváte a ono samo není proti.
 
Bližší vysvětlení najdete v tomto článku z Facebooku:
 

SAMA NEBO I S DÍTĚTEM?

je otázka, která padne vždy, když si domlouváme termín terapie a předmětem je rodičovská (častěji maminčina) nespokojenost s chováním svých potomků.

Jakkoli se může zdát, že odpověď se bude lišit případ od případu, nejčastěji vyplývá, že tématem není nic jiného než nepřijetí toho, jaké dítě je, jak se chová, protože by to mohlo být nepřijatelné pro okolí, pro stádoidní vzorce a šlapání brázdy v systému, kde lišit se není dovoleno. Postaru se zvolává "co by tomu řekli lidi". Copak lidi, ti nic, ti by to přijali, ale co strach, copak ten na to? Ten plodí myšlenky oddělenosti a snahy se přizpůsobit a tak "něco s tím děckem musím udělat, ať nejsme divní, ať ho nešikanujou, ať zapadne do kolektivu..."

Ale ať už je prvotní motivací cokoli, pod touto vrstvou nebo dalšími vrstvami nánosů, je velká láska matky k dítěti (taková, jaké jen je schopna), která vidí, že se trápí. A právě tato láska v ní je veličina, která souhlasí s tím, že přijde, aby pohlédla do tváře tomu, co způsobuje, že ji chování dítěte trápí. Často uvidí sebe v dětství nebo své předky, co měli rovněž strach o potomky a ten se prostě jen dědí, protože předchozí generaci s jejich bolestí nikdo neuctil, nepropustil.

Můj náhled je ten, že se malé dítě má ušetřit terapie, protože s většinou témat se dá pracovat přes rodiče. Rodiče se sami naučí starat o své vnitřní dítě, aby se cítilo v bezpečí, což je potom možné přenést dál.

Běžný postup je ten, že na terapii přichází rodič a dítě dostává Bachovy esence dle svého stavu, testované na míru, kde se zároveň přesně dozvídáme, jaké emoce ho sužují. Často ale jak se ujme zodpovědnosti rodič, dítě se uklidňuje a není potřeba ho zapojovat do terapie přímo.

To podstatné, co může každý dospělý udělat, je změna přístupu už před terapií - tedy přijít se záměrem - moje dítě se chová tak, že mě to trápí, jsem to tedy já, kdo s tím má problém a na ten se chci podívat a tohle v sobě chci uzdravit, abych své dítě (nejdřív vnitřní a pak dítě potomka) přijal/a.